| Telefonní číslo tísňového volání 155, kterým se dovoláte na Zdravotnickou záchrannou službu, zná každý. Ale obrazovou publikaci „Pražská záchranka ve 155 fotografiích“, jejímž autorem je Jaromír Chalabala, jste ještě možná neviděli.
Jde o výjimečný a velmi zdařilý počin. Převažují fotografie, které zachycují osudové okamžiky, vyprávějí životní příběhy, jsou dokumentem o práci a obětavosti lidí z pražské záchranky. Textová část v česko-anglické verzi jen citlivě doplňuje slovo tam, kde je třeba vysvětlení či zpřesnění. Někde nás slovní doprovod uvede do situace, načrtne lidský příběh...
Kdy se vlastně začaly psát dějiny pražské záchranky?
 Na samém počátku bylo 36 dobrovolníků různých profesí. Pouze tři byli zdravotníci. Od ostatních Pražanů se odlišovali červenobílou stuhou, kterou nosili na levé paži, a také nezměrnou touhou pomáhat trpícím. Bylo 8. prosince 1857, když jim pražské c.k. místodržitelství schválilo zvláštní instrukce. Tímto okamžikem se začal psát fascinující a především nekonečný příběh záchrany lidských životů na území Královského města Prahy i v jeho okolí.
Jaromír Chalabala, autor fotografií a textů, vedoucí pořadu Víkend TV Nova, trávil jako řadový člen posádky spolu s pražskými záchranáři jejich dlouhé služby, naslouchal jim a snažil se co nejvíce pochopit jejich profesi, která se dotýká celého života – zrození i smrti. Viděl, že k utrpení nejsou lhostejní, ale nemohou mu podlehnout. Samozřejmě nemohl fotografovat všechny situace, někde to nebylo možné nebo to nebylo vhodné, jinde zase místo fotografování pomáhal.
Také proto je tato publikace opravdovou výpovědí o lidech. O záchranářích, kteří zachraňují to nejcennější – lidské životy, a přesto nedosahují ani průměrného platu v naší republice. Tady jde o poslání v pravém slova smyslu.
Korektor textů Jiří Podzimek v předsádce knihy píše:
„Za nejparnějších dní i nejmrazivějších nocí k nim vysíláme signály, prosby a lamentace, které se dají shrnout do nejznámější zkratky světa: SOS. Zachraňte nás. A oni to dělají, věcně i s úsměvem, s únavou a třeba i rutinně. Nekonečná a samozřejmá práce, ke které patří i smrt.
Fotografie Jaromíra Chalabaly doprovází jen minimum textu. Bilance 150 let existence pražské záchranky není postavena na statistice či na dojemném líčení úspěchů. Autor nevytvořil snímky během jediné noci či pár služeb takříkajíc „na objednávku“. Představují výsledek mnohaleté fascinace obyčejností i zázračnem práce lidí ze záchranky. Lidí, kteří mezi dvěma hrnky kávy zachraňují životy...“
Knihu vydala Zdravotnická záchranné služba hl. m. Prahy ke 150. výročí svého založení. |
