František Topič založil „svůj“ salon jako výstavní síň při knihkupectví svého nakladatelství na tehdejší pražské Ferdinandově, nyní Národní třídě, kde prezentoval české i evropské soudobé umění.

Představil zde řadu evropských grafiků, například Toulouse-Lotreca, Ropse a Vogelera, z domácích umělců L. Marolda, A. Muchu, M. Alše, spolek S.V.U. Mánes. Druhý salon, po přestavbě domu Osvaldem Polívkou, představil například V. Preissiga nebo skupinu Osma. Třetí salon zahájil činnost před devadesáti lety, kdy zde představil výstavu J. Zrzavého, později např. J. Šímy či Z. Rykra. V roce 1936 prodal Topič dům i nakladatelství  Jaroslavu Stránskému, který sem z Brna přestěhoval Lidové noviny a nakladatelství Františka Borového. O rok později vznikl v suterénu domu čtvrtý salon pod vedením V. Poláčka, opět však pod názvem Topičův. Konaly se tu přehlídky díla J. Štýrského, Toyen, Fr. Tichého, V. Bartovského, Skupiny 42, Sedm v říjnu a činnost zakončila r. 1949 tvorba Zd. Seydla.

Ve znárodněném domě provozoval Československý spisovatel také výstavní činnost, ale pojmenování domu zmizelo z průčelí. Ne však z paměti: jeho význam se zpětně umístěným názvem prezentovala v roce 1993 výstava a publikace Topičův dům - nakladatelské příběhy 1883-1949.

V loňském roce zde našly Lidové noviny opět azyl a do upraveného Topičova salonu Jiří Rybář umístil aukční dům. Výstavní prostory užívá Společnost Topičova domu k výstavní činnosti, která nyní rozvíjí pátý salon. Ve výstavní koncepci se opírá o osobnosti české výtvarné scény, například Karla Valtera, Čestmíra Kafky, Huga Demartiniho, Ivana Ouhela, Antonína Střížka, Otakara Slavíka i o nejmladší umělce. Jedním z aspektů výstavní činnosti je sběratelství a jeho význam pro umění mimo veřejnou síť.  Autorské a společné soubory vycházejí především ze zápůjček soukromých sbírek a na téma sběratelství jsou plánovány přednášky.   

Vystavujícím umělcem v Topičově domě je nyní JIŘÍ KOLÁŘ (1914 – 2002). První sbírku Křestní list vydal roku 1941, o rok později založil Skupinu 42. Klíčové dílo české poezie Prométheova játra z roku 1950, jejíž zabavený rukopis se stal důvodem jeho věznění a jehož vydání bylo v roce 1970 znovu zabaveno, bylo vydáno s Kolářovými ilutracemi až roku 1985 v Sixty-Eight Publishers. Jeho poezie začala vycházet v 60. letech pouze ve výborech. Souběžně se autor zabýval i koláží, až u něj převládla výtvarná tvorba nad literární.

Kolář je autorem desítek výtvarných kompozičních postupů, například evidentní básně, roláže, proláže, chiasmáže apod. Obměňoval „jazyk koláže“. Tyto metody vydal ve slovníku (celkem 110), dokončeném roku 1983 v Paříži, kde žil od roku 1980 v exilu. Česky vyšel roku 1999 při příležitosti první umělcovy celoživotní výstavy v Praze. Vystavoval v mnoha světových galeriích, kde je i bohatě zastoupen.

                   

Výstava Jiřího Koláře Prostor mezi slovem a obrazem chce přiblížit básníkovo dílo, jeho deníky a komentáře k dílu výtvarnému. A to po více nežli deseti sbírkách (mezi lety 1937 – 1957), kdy se svého básnického projevu vzdal a přiklonil se k obrazovému sdělení. V něm vždy pracoval s papírem, pokrytým buď textem událostí a noviných zpráv, či reprodukcemi výtvarných děl. .  Ty destruoval, stříhal, trhal a z fragmentů vytvářel nová obrazová sdělení, kterými často pokrýval předměty, jako valchu, housle, vejce, lahev a další (zde mohl uplatnit svou základní profesi truhlářství s představivostí). Kromě toho se v Kolářově tvorbě uplatňuje velký smysl pro hru, o němž jsme se přesvědčili například prezentací jeho děl na souborné výstavě s V. Jarcovjákem, R. Kratinou, V. Preclíkem a J. Skalníkem (1995), který vede k bezpočtu obrazových variací.
Z většiny vystupuje neustále přítomná starost o svět, v němž žijeme, a která je stále přítomna v jeho poezii. Tvorba Jiřího Koláře je formou stále vydávaného svědectví o stavu světa, o lidské úzkosti a skepsi, která jej sice odpoutala od slova, ale neodvedla jeho pozornost od světa. Proto jeho tvorba není pouze hrou, ale vážným zájmem o člověka. Projevem hluboké moudrosti i všeobjímající lásky.

Na výstavě Prostor mezi slovem a obrazem v Topičově domě (do 21. března 2008) nabydeme pocitu, že Jiří Kolář zůstal vždy básnivým i filozofujícím umělcem. 

                       

                                                   Ilustrace jsou převzaty z knihy "Jiří Kolář"