První housle byly zhotovovány od počátku 16. století, známe je však pouze z dobových kreseb – žádný původní nástroj se nedochoval. Jedny z prvních „moderních“ houslí, určených pro pouliční hru, vyrobil italský mistr Andrea Amati (jeho nejstarší dochované housle jsou z roku 1564), a to na objednávku rodu Medicejů. Postupně housle získávaly oblibu a šířily se po Evropě mezi všemi společenskými vrstvami. Jejich kolébkou zůstávala Itálie a největším a nejproslulejším houslařem Antonio Stradivari, jehož učitelem byl Niccoló Amati. Žák vyráběl nástroje dle vzoru mistra, později začal experimentovat. Jako znalec dřeva našel to, co hledal: spojil mohutný a silný tón svého nástroje s jasným a půvabným zvukem Amatiho. Dokonalé tvary stradivárek dodnes nikdo nepřekonal a jsou vzorem pro ostatní tvůrce. S kvalitou Stradivariho houslí se mohl rovnat snad jen cremonský mistr Giuseppe Guarneri del Gesú, jehož model byl druhým nejpoužívanějším vzorem. Po skonu Stradivariho vedli jeho dílnu synové Francesco a Obobono, podporováni slavným houslařem Carlem Bergonzinim, který si po jejich smrti dílnu pronajal. Poté pozůstalost přešla do vlastnictví hraběte Cozia da Salabue, pak k Rolandu della Valle di Torino, který vlastnil sbírku Stradivariho předmětů (celkem1303) pod názvem Collezione Aalabue. Věhlasný houslař Giuseppe Floriny sbírku získal a později ji věnoval muzeu v Cremoně.

 

Na úpatí Alp byla výroba strunných nástrojů na vysoké úrovni. Bavorští loutnaři úspěšně pracovali v Benátkách a v Bologni. Jihoněmečtí houslaři tvořili řemeslně výborné nástroje, ale bez novátorství jejich zvuku. Počátkem 17. století Jacob Stainer, nejvýznamnější německý houslař, začal stavět krásné nástroje v tehdejším italském duchu: rod Amati mu byl vzorem a vzhledem k sousedství obou zemí udržoval kontakty. Dle jeho vzoru stavěli housle téměř všichni tehdejší němečtí mistři. Včetně těch, kteří přišli na přelomu 17. a 18. století do Prahy. Z dalších houslařů je určitě nejznámější rod Klotů z Mittenwaldu a Leopold Widhalm z Norimberka. A velice talentovaný a zručný houslař, který se stal jedním ze zakladatelů tzv. pražské houslařské školy – Jan Oldřich (Johann Ulrich Joannes Udalricus) Berle, jehož nejkrásnější housle se určitě vyrovnají nástrojům Jacoba Stainera.

Zmiňovanou dílnou byla známá houslařská dílna Pilařů v Hradci Králové a citovanou osobou jeden z nejvýznamnějších současných českých a zároveň evropských i světových houslistů Jaroslav Svěcený (narozen 1960 v Hradci Králové).

Koncertní kariéru zahájil již během studií na Pražské konzervatoři a na Akademii múzických umění u F. Pospíšila a V. Snítila, které prohloubil studiem u N. Milsteina. Koncertní turné přivedla J. Svěceného do všech evropských zemí a do Alžírska, Brazílie, Egypta, na Filipíny, do Indie a Indonésie, Izraele, Jordánska, Kanady, Libanonu, Lybie, Maroka, Mexika, Ruska, Spojených arabských emirátů, Thajska, USA. Propaguje krásnou houslovou hru a jeho televizní, rozhlasové a koncertní projekty přitahují široké publikum. Natočil přes čtyřicet kompaktních disků a DVD se skladbami významných českých a světových autorů, ale i s interprety různých žánrů, za což získal zlaté a platinové desky a mnohá další ocenění. Za poslední projekt Vivaldianno dostal J. Svěcený spolu s M. Dvořákem Platinovou desku. Věnuje se koncertům v pražském koncertním klubu Violino, kde poukazuje na propojení hudby i s dalšími druhy umění, např. s výtvarným. Stal se prvním českým houslistou, který natočil hudební nosič Classical World Series. Jaroslav Svěcený je dnes uznávaným znalcem houslí: natočil pět CD a jedno DVD, na nichž představuje virtuózní hrou na tento nástroj unikátní kolekci mistrovských houslí čtyř staletí.

 

Výstavním projektem „SLAVNÉ EVROPSKÉ HOUSLE – PRAHA 2009“ (Obecní dům v Praze 30. 9. – 29. 11. 2009) chce Jaroslav Svěcený oslovit širokou veřejnost a probudit zájem o málo známou historii houslí, jejichž kvalita, hodnota a zvukomalebnost spojuje.

V expozici čtyřiceti nástrojů, řady smyčců a houslařských předmětů můžeme obdivovat zachovalé housle například od J. U. Eberleho, J. M. Willera, kteří do Prahy přišli z rodného Vilsu u Füssenu. Vídeň je spojena se jmény J. C. Krichbauma či M. Webera, žáka „českého Stradivariho“ K. Strnada, jehož housle nemohou chybět. Maďarský Vaal a Pešť jsou s Čechami a Prahou spjaty díky nejlepšímu středoevropskému houslaři 19. století A. Sittovi, jež bravurně opravoval nástroje hlavně věhlasných italských mistrů. Jeho ženou byla dcera mistra houslařských nástrojů J. Kulíka. S Paříží je spojen osud pražského houslaře K. Boromejského Dvořáka přes jeho dva vystavené nástroje (dle A. Stradivariho a dle G. G. del Gesú). Jsou zde zastoupeni F. A. Homolka a jeho otec E. A. Homolka, zakladatelé snad nejpočetnějšího rodu houslařů v celé jejich historii. Taktéž německý houslař M. Heinicke, jenž se učil u E. Deganiho. Dále pražský J. A. Hubička či poslední z rodu Dvořáků – Karel Josef. Mezi nejkrásnější středoevropské nástroje minulého století se řadí housle Přemysla Otakara Špidlena (z r. 1954), Vladimíra Pilaře (1963) či Karla Vávry (1942). Třešničkou na dortu jsou nádherné housle G. Floriniho a série francouzských smyčců E. Sartoryho. Na některé z uvedených houslí sám J. Svěcený zahrál na zahajovacím koncertu ze skladeb Vivaldiho, Bacha i Telemana a v přestávce koncertu si je mohli zájemci prohlédnout zblízka.

 

Výstava, která vznikala několik let, není chronologická – na panelech se vznikem a vývojem houslí i houslařského mistrovského řemesla a s medailony jednotlivých mistrů jsou představeny především lidské příběhy a osudy mistrů houslařů. Nástroje pocházejí ze soukromých sbírek a na mnohé se dosud hraje – zapůjčit vzácné nástroje a vystavit je pod speciálním nasvícením svědčí o důvěře majitelů. Slova Jaroslava Svěceného to vystihují nejlépe:

 

K výstavě je připraven zahajovací a závěrečný koncert a koncerty v klubu Violino.

Více: www.obecnidum.cz, michal.franc@menhart.com