Stejně jako fenomén folklórní ve výtvarném umění 20. století v Čechách a na Moravě, tak i fenomén exotický podnítil již před lety myšlenku Českého muzea výtvarných umění v Praze ukázat oba ve větším měřítku. Tímto způsobem muzeum prokazuje jejich stálou platnost ve velmi aktuálních otázkách výtvarného vyjadřování, souvisejících s doznívajícími postmoderními návraty. Do minulosti, k mytologiím, exotickým námětům a také k inspiracím tradiční lidovou kulturou. A tyto návraty vyvolávají zpětně silné vazby.  

Inspirace exotikou z Dálného východu, blízkého Orientu, horké Afriky, bezbřehého Ruska, vzdálené Austrálie i Oceánie souzněla mnohem více s naším dějinným kontextem,  rozdíl od inspirace právě lidovou kulturou, která se dovolávala vždy domácích kořenů s velmi silnou potřebou otevřít se světu, z něhož přicházely oživující vlivy.

Víme, že exotismy měly v dějinách dvacátého století nesčíslně podob, které spoluurčovalo jejich sociálně a kulturně historické zázemí. Vynořovaly se z hlubin kultury v dobových vlnách. Na přelomu 19. a 20. století v období secese a symbolismu byly velmi charakteristické a nezaměnitelné pro vytváření celkového výtvarného stylu a životního slohu. Stejně jako prvky folklórní (například D. S. Jurkovič) zasahovaly exotické do sféry architektury, volného i užitého umění a do celého způsobu života, včetně odívání. Byť postupem doby nelze mluvit o tak uceleném vlivu, lze přesto vystopovat řadu společných rysů, které nám umožňují přemýšlet nejen o jednotlivých silných gestech, ale i o výrazné celkové tendenci.   

Expozice spolu s katalogem sleduje exotismy na příkladech z oblasti volného i užitého umění a architektury přes období expresionismu a kubismu, meziválečnou avantgardu a poválečnou modernu k nástupu postmoderny. Historicky nejmladší postmoderna není zdaleka u konce: stále se projevuje jako silný a životadárný proud.
Stále vyrůstá z pevného společenského podhoubí, které se po dlouhém období normalizace téměř nenasytně orientuje na jinakost okolního i vzdáleného světa. Setkáme se s obrazy, sochami, grafikami i kresbami, ale i s ukázkami užitkových předmětů ze skla a keramiky, s plakáty, šperky, ilustrovanými knihami, s architektonickými návrhy a fotografiemi realizací. Na výstavě, jež v průběhu proměňuje svou tvář podle prostorových podmínek nemála zúčastněných galerií, jsou z uvedených oblastí tvorby zastoupena mnohá známá i méně známá jména. Například Alfons Mucha, František Bílek, Vojtěch Pressig, František Kupka, Josef Váchal, Otakar Nejedlý, Jaroslav Hněvkovský, Jaroslav Horejc, Josef Čapek, Pavel Janák, Josef Gočár, Toyen, František Tichý, Zdeněk Sklenář, Stanislav Libenský, Jaroslav Róna, Kryštof Trubáček, Michal Cihlář a mnozí další umělci.

            Výstava v Českém muzeu výtvarných umění potrvá do 17. února 2008.