Nejdokonalejší počítač je v mozku lidské hlavy. Bohužel ne v každé. I příroda vyrábí zmetky. Ale ani všechny počítače nepracují stoprocentně.
Avšak mezi lidskou hlavou a počítačem vyrobeným lidskou rukou je ještě další rozdíl. Zatímco mozek myslí, uvažuje a komplexně vše shrnuje a spočítá, počítač provádí operace, ať sebesložitější, na lidský povel. Byl také lidským intelektem vymyšlen, vyvinut a vyroben. Lidský mozek byl uznán za nejorganizovanější hmotu ve známém vesmíru a nejcenněší známou hmotou je šedá mozková kůra.

Byla to dlouhá doba od chvíle, kdy naši předkové při počítání ryli čárky do kůry stromu, nebo do vápence, nebo je dělali mastkem na kameni, posunovali kuličky na počítadlech až k prvním kalkulačkám. Ale pokrok šel dál. Jsou lidé, kteří vědí, že se nemá říkat, že něco nejde. Protože se někdy, někde vždycky vyskytne nějaký umíněnec, který dokáže, že to jde. K takovým patřili např. Pythagoras, Galileo, Newton, Einstein a četní další. V historii vzniku počítačů k nim patřil Norbert Wiener, americký matematik a zakladatel kybernetiky.
V roce 1942 sepsal první studie o podrobnostech a podobnostech nervové soustavy a v systémech výpočetní techniky. Mezi následovníky těchto průkopníků byl John Neuman americký matematik a ekonom maďarského původu, spoluautor amerického projektu elektronických počítačů ENIAC. Nahradil elektromagnetické spínače elektronkami.
Prapočítač ENIAC jich měl 33000 a za jednu sekundu vykonal 5000 operací. Pak přišli další. Mladý William Henry Gates začal po maturitě studovat práva. Po dvou letech toho nechal, a protože to byl mladík vnímavý, přemýšlivý a podnikavý, založil se svým spolužákem Paulem Allenem firmu Mikrosoft. V ní vytvořili pro IBM počítačový operační systém MS DOS a grafickou nadstavbu Windows. Šlo jim o vytvoření komunikačního nástroje pro lidi snadno pochopitelného, aby mohl být rozšířen co nejvíce, nejlépe do každé domácnosti.
Důležitým třetím partnerem byl další Gatesův spolužák Steve Balmer.
Grafická nadstavba Windows, snadno přístupná chápaní jednotlivce, sehrála mimořádně úspěšnou roli v rozšíření systému v ohromném množství počítačů zvláště v Japonsku. Zrodil se pohádkový příběh s reálnou základnou. Z firmy o dvou lidech se stala jedna z nejbohatších firem světa. Grafický program Windows –okna- , se systémem MS DOS, dokázal sblížit člověka uživatele s počítačem, vysoce sofistikovaným produktem elektroniky a techniky. V tom byl jeden z předpokladů jeho rozšíření a užívání.

Počítače jsou dnes vyráběny jako vysoce technicky vyspělá zařízení, už ne na analogové bázi, nýbrž číslicové tj. digitální. Jsou stolní a přenosné.
Speciální, vysoce výkonné-superpočítače jsou určeny pro velké vědecko-technické projekty. Kosmické programy, řízení velkých výrobních procesů apod.
Dnes již existuje počítačová architektura zahrnující konstrukci systémového softwaru s kombinacemi hardwaru,která spojuje počítače do počítačových sítí.
Ve světě byla vyrobena již téměř miliarda počítačů. Jsou rozšířeny v domácnostech, ve školách a hlavně výroba, státní správa, doprava, věda a výzkum, policie, bankovnictví a řada dalších oborů jsou již bez používání a využití počítačů nemyslitelné.
Mikropočítače a jejich složky a verze jsou dnes používány v širokém sortimentu ohromného počtu dalších elektronických výrobků, které usnadňují práci, řídí činnost celých celků a soustav a ovlivňují náš život, aniž bychom to nějak markantněji vnímali. Začínáme to považovat za takřka samozřejmé.

Dnes sedí před monitorem počítačů miliony vědců, ekonomů, inženýrů, techniků, studentů, ale i hackerů, různých pirátů, vysílajících spamy, jež narušují komunikaci počítačů, respektive jejich uživatelů na největší veřejné síti všech dob, na internetu. Ten vstoupil do hry jako ohromující fenomén. Spojuje celosvětově každého uživatele, kde to je technicky možné, ať již kabelem, po telefonu nebo bezdrátově radiovými vlnami. Před těmito stamilionovými počty počítačů sedí, vedle výše jmenovaných, miliony mladých lidí, studentů a dětí.
Starší generace, která prožila svůj produktivní život v minulých 40 letech, neměla, alespoň u nás, tolik příležitosti vlastnit a užívat tento velkolepý technický výtvor.
Dnes jsou vytvořeny a dále se vytvářejí předpoklady, aby i starší generace, my senioři, zasedali ve stále větším počtu a častěji k počítačům a sledovali internet. Pozitivní noviny se také, byť svým nepatrným přínosem, podílejí výzvou Senioři k počítačům.
Já sám jsem se k počítači dostal až kolem mé šedesátky. Naučil jsem se na něm pouze psát, ale proces vnikání do jeho tajů, možností jak s ním pracovat a využít, mi trval dlouho. V rodině počítač nikdo neměl, a tak příležitostí se toho víc naučit bylo málo.

Mezi mými známými přibližně mojí generace je to s používáním počítačů tak půl na půl. Víc než z poloviny se jej naučili používat, překonali prvotní obavy a ostych a pomaloučku, polehoučku usedali před svítící obrazovky. Leckdy za pomoci a nabádání svých dětí a častěji ještě vnuků a vnuček. Část mých známých a lidí, kterých si vážím, novináři, spisovatelé, umělci počítač nepoužívají. Mají jakousi organickou averzi před tímto elektronickým monstříčkem. Nedokáží překonat zeď neznalosti jak s počítačem zacházet. Důvěřují a používají i nadále svůj psací stroj, někteří dokonce obyčejné péro, s nimiž jsou důvěrně spjati, spřáteleni a mají tyto své nástroje za lepší. Není to chyba ani vada. Tak to prostě je.
Používání a využívání počítačů je dnes již takřka organickou součástí našich životů. Tak jako používáme elektřinu v milionech přístrojů.Otočíme spínač a přístroj jde a slouží. To se stalo podobně s počítači. I když název počítač již není zcela přesný. Počítač již zdaleka neslouží k jenom k výpočetním úkolům, i když je založen na využívání číslic v digitálním systému. Možná by stálo za to vyhlásit soutěž na přejmenování tohoto
dnes již těžko nahraditelného pomocníka lidí ve všech oblastech lidských aktivit. Počítač dnes plní polyglotickou funkci. Jeho funkčnost a služebnost byla tak rozšířena, že výpočetní služby jsou procentuálně v menšině. Pomáhá studovat, vzdělávat se, bavit, umožňuje komunikovat napříč celým světem, píšeme si přes něj dopisy, diskutujeme a jsme díky počítačům v kontaktu, pokud jsme na internetu.

Navíc výzkum a vývoj ukazuje a potvrzuje , že titulek není nijak nepatřičný. Od počítačů se opět dostává děj na začátek, to je do lidských hlav. Ty přemýšlejí, jak využít a posunout možnosti počítačů dál a všestranněji. Vedle mobilů, televizních přijímačů a samozřejmě hlavně vysílačů rozhlasových i televizních, laserů, holografie a ještě řady příbuzných oborů, v jejichž funkčnosti hraje počítačová technika neodlučitelnou roli, se počítač stále více přibližuje a spříbuzňuje s jinými elektronickými přístroji, integruje do sebe nové funkce. Tak se ocitá v mobilu v miniaturní formě, a má již velkou kapacitu, vznikají hybridy televizí s počítačem i jiné ještě před nedávnem nepředstavitelné přístroje a kombinace. Zkrátka rodí se tak technika 21.století. Jednou bude v domácnostech „centrální mozek“- přístroj, který bude řídit a hlídat celý její chod – od optimálního využití veškeré energie při vytápění, hospodárné využití vody, klimatizace...až po zapínání programů, které jsme si předvolili pro sledování televize či poslech rozhlasových stanic.

Vidím na počítačích ještě jeden klad. Překračují časové rozdíly mezi nejmladší, mladou, staršími a nejstaršími generacemi. Tím nás sbližují.
Jediné co jest si přát, aby moderní technika, její sledování a využívání, nikdy nedostala náskok před častým a tím nejpřirozenějším kontaktem, který existuje a neměl by vymizet mezi lidskými bytostmi. Aby nezpůsobovala a nezpůsobila odcizení, kteréžto nebezpečí zde může být. Ale již na začátku bylo řečeno, že ten nejdokonalejší počítač je v lidské hlavě. Ten jediný myslí sám a dokáže generovat v souladu s lidským srdcem také city, lásku, náklonnost, přátelství a všechno další, pro co stojí žít, bojovat a o co usilovat.