Josef Krám: Za Božou Modrým ke koláři do rychnovských Chaloupek
Rubrika: Publicistika – Co je psáno...
| Úvodem krátce ke slovu Chaloupky. Karel Poláček, rodák z Rychnova nad Kněžnou, v románu Vyprodáno o nich píše: Mimoděk zabloudil Jaroslav v čtvrt chudiny, která se nazývá Chaloupka. Jednopatrové dřevěné baráky se tisknou k opukové stráni; na každém dvoře je otep klestí a vítr tu nadouvá modré a pruhované prádlo. Baráky zírají do strouhy, zbarvené duhovou mastnotou. Hřmotné a řečné ženy tu máchají prádlo. Páchne mydlinkami a koňskou močí. Kdysi, vzpomíná desátník, bylo tu plno zlých psů a ukrutných dětí, které se vrhaly na městsky oděného kluka.  Asi zaujalo slovo Chaloupka. U Poláčka to však není jednotné číslo, ale pomnožné ve významu Chaloupky. Na jejich konci je dům čp. 393, kde žil a měl svoji dílnu kolář Oldřich Šklíba (1902-1982), výrobce hokejek pro československé národní mužstvo v letech 1947-1949. Na brankářskou hůl, s níž na mistrovství světa ve Stockholmu v zimě 1949 hrál legendární Boža Modrý, měl kolář Oldřich Šklíba dokonce patent (oba na společném snímku) Přepišme téměř nečitelná slova z dobové kolorované fotografie brankářů Boži Modrého a Josefa Jirky, na niž mu Boža Modrý napsal: S brankářskou holí „Š“ absolvoval jsem mistrovství světa 1949 ve Stockholmu a byla mi vydatným pomocníkem, hlavně při historickém utkání finale ČSR-Švédsko. Je to dokonalá hůl čsl. výroby, která se konečně vyrovná a předčí hole kanadské. Ing. Boža Modrý. Boža Modrý (stavební inženýr Bohumil Modrý) se narodil 24. září 1916 v Praze, kde jeho otec byl řidičem tramvaje, a po 2. světové válce bydlel s rodiči a dvěma sestrami v Lanškrouně. Hokej začal hrát 1936 a o rok později chytal za národní mužstvo na mistrovství světa jako odchovanec pražského LTC. 1947 v Praze vybojovalo hokejové mužstvo - jako první v historii - titul mistra světa pro Československo, o rok později bylo druhé na olympiádě ve Svatém Mořici a ve Stockholmu v zimě roku 1949 se československé mužstvo stalo podruhé mistrem světa. V listopadu 1948 bylo těžce postiženo smrtí šesti členů při leteckém neštěstí nad Lamanšským průlivem a další hráče ztratilo poúnorovou emigrací. Přes tyto ztráty dokázalo na mistrovství světa ve Stockholmu završit tříletou sérii, během níž získalo dva tituly mistrů světa, tři evropské primáty a ze zimní olympiády stříbrné medaile. Po návratu sklízeli naši „zlatí hoši" za své úspěchy pocty, ovace a uznání, dokonce i od nejvyšších představitelů poúnorového režimu. Pak ale přišel rok 1950. Naše reprezentace se poctivě připravovala na mistrovství světa v Londýně, kde chtěla obhájit prvenství. Do konečné sestavy byl nominován i Boža Modrý, ale výprava do města na Temži neodletěla. Podrobnosti známe od jeho spoluhráče 78letého Gustava (správně Augustina) Bubníka, který přijel v květnu 2006 na pozvání rychnovského výboru PTP do Čestic u Kostelce nad Orlicí: V sobotu 11. března 1950 byli odvoláni z ruzyňského letiště, museli se vrátit domů a odlet byl odsunut na pondělí. V pondělí, ve chvílích, kdy v Londýně probíhalo slavnostní zahájení mistrovství světa, je zatkla StB a byli obviněni z pokusu o emigraci. A přestože se žalobcům nepodařilo dokázat úmysl hokejistů emigrovat, byli všichni obviněni a odsouzeni 7. října 1950: na 15 let Boža Modrý, 14 let Gustav Bubník, 12 let Stanislav Konipásek, 10 let Václav Roziňák a Vladimír Kobranov, 6 let brankář Josef Jirka. Hokejoví hráči byli zavřeni až do léta ve věznici v Plzni na Borech a poté převezeni do uranových dolů v Jáchymově, kde jako ostatní vězňové pracovali bez jakékoliv průběžné kontroly, měření a sledování radioaktivního záření. Boža Modrý pracoval v šachtě i na povrchu. Civilní profese inženýra stavaře mu pomohla dostat se po čase z Jáchymova, ne však z vězení. Pracoval v projekční skupině ministerstva vnitra, která působila ve věznicích v Opavě a v Praze na Pankráci. Život Eriky Modré po zatčení jejího manžela nebyl jednoduchý, zůstala sama se dvěma dcerami Blankou a Alenou. Pět let čekala na svého muže, až vyjde z kriminálu, a dalších 8 let se dívala na jeho pomalé umírání. Ing. Bohumil Modrý zemřel 21. července 1963 ve věku 47 let. |
Foto © archiv autora
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 17. 11. 2007.
