Vnuk zakladatele Jawy si nenaříká

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

František Karel JanečekKdyž přijede do Česka Baťa, je to vždycky veliká sláva. Jsou však i jiná jména a firmy, které šířily dobrou pověst někdejšího Československa po světě. Jednou z firem, která se o to bezesporu starala, je i Jawa. Její motocykly získávaly světové vavříny i poté, co firmu jejich zakladatelům ukradli komunisté. Vnuk zakladatele a prvního majitele Jawy, čtyřiasedmdesátiletý Karel Janeček, žije v Kroměříži v ústraní.

Přesto je i v širším okolí známý, ne ovšem na poli techniky, přestože ji věren rodinné tradici vystudoval, ale překvapivě na poli hudby. "Doba si se mnou zahrála," krčí rameny štíhlý muž, který ani v důchodu nesložil ruce v klín a stále vychovává mladé houslové talenty k oceněním i na mezinárodních soutěžích.

"Jawu založil můj dědeček František Janeček. První dvě písmena názvu jsou z jeho jména, druhá dvě pochází od firmy Wanderer, od niž koupil licenci," vysvětluje muž štíhlé a vzpřímené postavy, kterou by mu mohl závidět leckterý třicátník.

Firma vyráběla hlavně motocykly, ale i automobily. Její zakladatel však proslul také jako vynálezce, v čemž ho následoval i jeho syn, otec Karla Janečka, jenž listuje v předlouhém seznamu patentů a vynálezů obou svých předků.

Syn zakladatele Jawy František Karel tradici rozvinul ještě dál.V druhé světové válce pracoval na britském ministerstvu války a vyvinul tam wolframovou deformační střelu, která se po výstřelu smrštila a získala tím takovou průbojnost, že byla schopna prorazit i dvojitý pancíř, jenž tehdy Němci zavedli u svých nových tanků.

"Tento vynález významně přispěl k porážce Rommelových vojsk v Africe a ušetřil i mnoho životů při invazi spojenců v Normandii. Otec za něj po válce dostal od britské vlády Podvazkový řád," konstatuje nevzrušené jeho syn.

Převzato z Kanadských listů (Mississaauga - ONTARIO)
Ilustrace exkluzivně pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl  http://frk60.aspweb.cz

 OHLASY NA ČLÁNEK

 
LITTLEJOHN

O STŘELE LITTLEJOHN S BÝVALÝM UČITELEM RYCHNOVSKÉ HUDEBNÍ ŠKOLY A V ROCE 2006 DEVĚTASEDMDESÁTILETÝM PROFESOREM KROMĚŘÍŽSKÉ KONZERVATOŘE

Buďme s Komenským názorní - jsme s Ing. Karlem Janečkem v kanceláři kvasinského zámku, kdysi bývalém hostinském pokoji, v němž při svých návštěvách pobýval Ing. dr. h. c. Karel Janeček, dědeček „našeho“ pana Janečka.

•  Prosím nejdřív pár slov o Vás, pane profesore.
Vystudoval jsem strojní fakultu ČVUT, ale chodili za mnou dva členové StB, otec totiž dělal poradce ministra války v Anglii, a já se pak bál dělat práci inženýra. Ale jakmile jsem se dal na muziku, okamžitě jsem měl od nich pokoj. Udělal jsem si státní zkoušku z houslové hry na pražské konzervatoři, dále studoval u profesora Muziky a udělal Pražskou konzervatoř. Mezi koncem studia a nástupem na vojnu jsem dělal koncertního mistra v symfonickém orchestru v Mariánských Lázních. Ale chtěl jsem mít vůbec pokoj od komunistů, tak jsem šel na nejmenší hudební školu v našem kraji, do Hostinného. Tam jsme byli tři vyučující, už druhý rok mě udělali ředitelem a nakonec jsem v Hostinném prožil 10 let. Následovala hudební škola v Rychnově nad Kněžnou, pak v Luži na Chrudimsku a odtamtud za rok - to se psal rok 1969 - jsem udělal konkurz na konzervatoř v Kroměříži. A od té doby jsem tam dodnes.

Ing. Karel Janeček•  U nás i v cizině si, pane profesore, pletou Vašeho dědečka s Vaším otcem.
To je pravda. Upřesním tedy - můj dědeček byl Ing. dr. h. c. František Janeček a můj otec Ing. František Karel Janeček. Jako doklad zmatků v jejich identifikaci si přečtěte článek, který vyšel v anglických novinách. Tady ho máte, nese název Littlejohn, anglicko-americký adaptér. V červnu český návrhář zbraní František Janeček, který udělal hodně práce na vývoji kónických hlavní a který uprchl do Anglie (K. J. komentuje: je tedy míněn můj otec František Karel Janeček, neboť František Janeček zůstal v Praze, kde také r. 1941 zemřel) navrhl použít jemně kónický adaptér na konec standardní dvoulibrové protitankové zbraně. Ten v kombinaci se speciální wolframovou střelou se stlačitelným vnějším pláštěm umožnil, aby střela dosáhla daleko věší rychlost a průbojnost. Jméno střely bylo dáno podle vynálezce, který musel žít v Anglii pod cizím jménem. Pro sebe i střelu použil jména Littlejohn, v překladu malý Jan, tedy Janeček.

•  Obraťme pozornost k motocyklům a autům.
Když na konci 20. let nebyl zájem o vojenské výrobky a bylo třeba přejít na výrobu mírových produktů, bylo tu několik možností. Můj dědeček František Janeček měl v té době za sebou již řadu patentů, takže si mohl vybírat.

•  Promiňte, že přerušuji - vím, že jen od dubna 1927 do ledna 1929 těch patentů bylo 11.
Ano, to souhlasí. V té době dědeček František Janeček přemýšlel o výrobě šicích strojů, jízdních kol - sám byl výborný cyklista - a navíc vynalezl nový způsob rytí do matric gramofonových desek. Jako první totiž použil světelného paprsku při jejich výrobě.

•  Váš otec František Karel Janeček získal 1928 titul inženýra a od roku 1930 se spolu se svým otcem podílel na téměř všech 37 patentech u nás, ale hlavně mimo naši republiku. Posledních šest patentových přihlášek nese datum 15. července 1939.
I to sedí. Touhou Františka Karla Janečka však byly motocykly a auta. Dědeček František Janeček svého syna Františka Karla Janečka miloval, a proto mu vyhověl s tím, by se sám o vhodný typ a výrobu postaral. Bohužel otec se v té době ještě nevyznal v potřebách trhu a o tom, jak sestavovat smlouvy, neměl ponětí. A tak první výrobek naší firmy i smlouvy s firmou Wanderer byly vyloženě špatné. Proto dědeček František Janeček poslal mého otce do ciziny shánět něco vhodnějšího a navíc vyhotovení smluv si nechal pro sebe. Otec našel vynikajícího konstruktéra a zároveň závodníka, s ním pak dědeček František Janeček uzavřel smlouvu. A pak se to rozjelo - když pak roku 1930 JAWA zahajovala výrobu, bylo 94 % motocyklů, které jezdily na našich silnicích, vyrobeno v cizině. Za pouhé 4 roky tomu bylo přesně naopak - 94 % motocyklů na našich silnicích bylo vyrobeno v ČSR.
Ing. Karel Janeček s autorem článku
•  Přejděme prosím k automobilům.
Ani v prvních automobilech, vyrobených v Kvasinách, neměl otec velké štěstí. První typ DKW, který se u nás vyráběl v roce 1933, zpočátku vlastně sestavoval, měl sice velmi dobrou úroveň, ale na naše poměry byl příliš velký a drahý. Mimochodem: DKW znamená Das kleine Wunder, tedy malý div, zázrak. Také v Kvasinách se ale otec velmi rychle poučil a již v roce následujícím přišel na trh s vlastním modelem JAWA 700.
V roce 1934 se JAWA poprvé zúčastnila rychlostního závodu na 1000 mil československých na tehdy nejdůležitější domácí silniční trase Praha-Bratislava, který se jel bez přerušení tam a zpět dvakrát.
Ano, tedy čtyři cesty dohromady a my tam byli druzí. Pro tentýž závod v roce 1935 postavila JAWA šest nádherných sportovních automobilů JAWA 750 (tři uzavřené a tři coupé o obsahu 750 ccm a vyhrála nejen 1. cenu ve své kategorii s posádkou Kaiser-Kronberger, ale i Cenu prezidenta republiky za nejlepší týmy. Rekord z roku 1934 naše vítězná posádka překonala téměř o dvě a půl hodiny, nu a Cenu prezidenta republiky pak předával už nový prezident Eduard Beneš. Mimochodem: Druhý náš vůz řídil závodník Vitvar z Nové Paky.
Bohužel ale během závodu došlo se závodník Kurka zabil, Turek se spolujezdkyní Elou Slavíkovou se těžce zranil.
Proto otec i dědeček se rozhodli nikdy tohoto vítězství nevyužít k reklamě. Ale ještě k vozům JAWA 750 - vím, že v roce 1976 vítězný vůz JAWA 750 měl od roku 1976 dr. Egidy, ale na jeho opravu si netroufl. Od něj ho v mimořádně špatném stavu získalo Národní technické muzeum do své sbírky v roce 1992 a nákladem 1 milionu Kč ho čtyři roky renovovalo a 15. června 2005, bylo to na den přesně 70 let po startu závodu 1000 mil, ho veřejnosti představilo.


16. května 2006 byly v Praze vyhlášeny výsledky čtvrtého ročníku Národní soutěže muzeí Gloria musaealis 2005. Zvláštní ocenění v kategorii Muzejní počin roku 2005 získalo Národní technické muzeum za renovaci sedmdesátiletého sportovního automobilu Jawa 750 "1000 mil československých". Ministerstvo kultury České republiky a Asociace muzeí a galerií České republiky tak ocenily dosud nejnáročnější renovační projekt v historii automobilové sbírky Národního technického muzea. JAWA 750 je výjimečná konstrukčně, sportovní historií a v neposlední řadě i stylisticky. Rozsáhlá hniloba výdřevy a koroze plechů způsobila, že karoserie byla na samé hranici soudržnosti. Na víc než čtyřleté renovaci, která byla zahájena v roce 2000, se vedle muzejních restaurátorských dílen podílelo i několik specializovaných firem. Celková renovace tohoto vozu proběhla společným úsilím Národního technicIng. Karel Janečekkého muzea a firmy SKF Ložiska. Jawa 750 se stala po svém znovuzrození součástí stálé expozice Národního technického muzea. Jedná se přímo o vůz, který v roce 1935 zvítězil v klasické trase závodu Praha-Brno-Bratislava-Brno-Praha, a to s celkovou průměrnou rychlostí 104 km/hod, průměrná rychlost na zpáteční trasu byla dokonce 114 km/hod., což je i z dnešního pohledu náběh na nádherný čas. Tehdejšího závodu v kategorii do 750 ccm se účastnilo celkem šest vozů Jawa, tři kabriolety a tři "hardtopy". Závod dokončily tři kabriolety a tento "hardtop", který i kategorii do 750 ccm vyhrál. Trasa závodu začínala v Praze a pokračovala přes Kolín, Havlíčkův Brod (tehdy Německý Brod), Jihlavu, Velké Meziříčí, Brno a Břeclav do Bratislavy a zpět, tato trať se jela dvakrát za sebou a bez přestávky. V té době se stalo módou pořádat dálkové závody. V Itálii vznikl v roce 1927 dodnes slavný závod Mille Miglia, ani Němci nechtěli zůstat pozadu, a na rok 1933 proto připravili dálkovou jízdu okolo celého Německa, nazvanou 2000 km durch Deutschland.

PhDr. Josef Krám, 18.10.2007
Zborovská 1087, Rychnov nad Kněžnou, 
tel. 608 822 241, www.rychnovskypruvodce.info

 

Kanadské listy

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 18. 10. 2007.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.