České muzeum hudby, sídlící v budově bývalého kostela sv. Máří Magadalény, je výjimečným prostorem se specifickou atmosférou, která na nás dýchne hned při vstupu do jeho dvorany. Pro autorku výstavy Zaniklé chrámy – Živá hudba Dagmar Štefancovou byl objekt muzea natolik inspirující, že si položila otázky: Kolik kostelů již z mapy města zmizelo? Kolik jich bylo přestavěno a k čemu dnes slouží? Ale především - Jaká hudba se v nich provozovala?

Pozvánka na prohlídku po zrušených pražských kostelech je lákavá jak pro zájemce o starou Prahu, tak pro milovníky hudby z řad veřejnosti. Trasa pomyslné procházky nás vede z Malé Strany přes Staré Město a Nové Město na Hradčany. Z těchto čtyř nejstarších pražských částí jsou vybrány přes dvě desítky objektů, o jejichž hudebním životě se dochovaly aspoň určité zprávy: Na prvním místě již zmíněný kostel sv. Máří Magdalény, dále klášter cyriaků s kostelem sv. Kříže, Norbertinum, kostely sv. Anny a sv. Michala na Starém Městě, kaple Božího těla z dnešního Karlova náměstí nebo kostel sv. Rocha na Strahově. Výstavnímu projektu předcházelo podrobné studium archívních materiálů sakrálních prostor. U mnohých pořadatelé prezentují dosud nepublikovaná fakta i zatím neznámé exponáty. Výstava je prvním pokusem zdokumentovat materiály z oblasti duchovní hudby, historickými převraty rozptýlené a leckdy zničené. Ukázat zajímavé hudebniny, podkreslené reprodukovanou hudbou, však pořadatelům nestačí. U každého objektu můžeme tedy vidět jeho historickou podobu a zároveň lokalizaci v síti dnešních pražských ulic. Důležitou roli zde hrají historické plány Prahy, dobové rytiny a drobné předměty z archeologických výzkumů. Kromě Českého muzea hudby se na výstavě podílí ještě třináct institucí včetně Národní knihovny, Národního archívu, Královské kanonie premonstrátů na Strahově, archeologické společnosti Archaia Praha a Muzea hlavního města Prahy.

Variabilitu expozice zaručují originální písemné hudebniny z 15. – 16. století a předměty doby ještě starší, které při nasvícení a okolních změnách teploty trpí. Proto jsou během výstavy měněny a u jiných pořadatelé obrátí aspoň stránky. Při opakované návštěvě tak můžeme spatřit jiné exponáty. Konkrétně například dva barokní antifonáře z kostela sv. Máří Magdalény, jež se prostřídají, nebo téměř neznámý kodex pražských zlatníků z kaple sv. Eligia, jež bude nahrazen pergamenovým antifonářem z 15. století. V případech, kde originál nelze vystavit, uvidíme faksimile nebo fotokopie. Procházka končí v autentickém prostoru: v opravdových kostelních lavicích je možné posedět a zaposlouchat se do hudby a zároveň potěšit oko starými hudebními nástroji nebo obrazy. S výběrovým katalogem v ruce to bude správná chvíle seznámit se s celým prostorem. Pro zvídavé je připraven slovníček méně obvyklých výrazů, s nimiž se setkáváme v doprovodných textech.

Sjednocující myšlenkou výstavy, sahající od dob románských až po současnost, je ukázat, že duchovní hudba znamenala pro českou kulturu pramen toho nejlepšího, co v hudebním světě existovalo. Že se důležité produkce dříve odehrávaly v místech, kde dnes projíždějí tramvaje nebo mnozí úspěšně prosperují. A že pokud kostely ještě stojí na svých místech, je naší plnou zodpovědností si jejich minulost architektonickou a hudební stále připomínat a jejich prostory adekvátně využívat. V kontrastu i ve shodě slov „zaniklý“ a „živý“. Procházka výstavou proto končí sálem, jímž vstupujeme do ryzí současnosti a kde se kříží soudobé architektonické výzkumy s dokumentací kostelů z 19. a 20. století, novější i nové koncertní provedení velkých skladeb s duchovní tématikou. Tečkou za celou expozicí je moderní animovaný pořad Martina a Marcela Steckerových, který oslovuje i nejmladší generaci. Série koncertů živé hudby, souborů Callegium Marianum, Fraternitas Literatorum, Harmonia delectabilis a Vangantes, komentované prohlídky či přednášky a v prohlídce výstavou poslechový průvodce v české a anglické verzi – to je malý výčet doprovodného programu.

Zaniklé chrámy – Živá hudba v Muzeu České hudby 5. října 2007 – 4. února 2008.

Dle tiskových materiálů zpracovala Olga Szymanská

 OHLASY NA ČLÁNEK

Ohlédnutí za jedním trochu pozapomenutým kulturním počinem z roku 1998 - české historické varhany na holandských cédečkách

V Holandsku byly vydány dva soubory cédéček s nahrávkami české varhanní hudby, jež uskutečnili pracovníci katolického vysílání nizozemského Rádia Hilversum. První soubor se čtyřmi kompakty je věnován nahrávkám historických varhan v 28 kostelech v Čechách a na Moravě, druhý obsahuje dvojalbum s nahrávkami 11 historických varhan v Praze. Oba jsou doprovázeny podrobným popisem od vzniku celého projektu až po vyobrazení a charakteristiky všech nástrojů. Průvodní slovo je i v češtině ( navíc v holandštině, němčině, angličtině, francouzštině a španělštině). Dozvěděli jsme se tak, že v redakci tohoto rozhlasu probírali již několik let možnost uskutečnit sérii vysílání o historických varhanách v českých zemích. Jak se v textu praví, z mála pramenů a několika gramofonových nahrávek vznikala představa zatím neznámého a do značné míry nezkaženého varhanního ráje.

Z rychnovského okresu byly vybrány do tohoto souboru tři nástroje - nejstarší z nich, malé varhany hřbitovního kostela sv. Barbory ve Vamberku, postavené neznámým autorem v 17. století a nedávno opravené (mj. byla obnovena původní krátká velká oktáva). Náročnou práci provedli dva špičkoví varhanáři - Hans van Rossum z Holandska a Pierre Pfister z Francie. Právě na tyto varhany hraje Peter van Dijk, utrechtský varhaník a jeden z autorů celého projektu, tři krátké skladby ze 16. - 17. století, mezi jinými i Fugu in e českého anonyma. Druhým z rychnovského okresu vybraným historickým nástrojem, téměř celým vyrobeným z dubového dřeva, byly jedny z největších dvoumanuálových varhan v Čechách - varhany v kostele Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou (postavené 1843 Jiřím Španělem ml. a restaurované 1992 - 95). V provedení pražského varhaníka Pavla Černého, vítěze varhanní soutěže v Lublani 1992 a Pražského jara 1994, zaznívají na tomto nástroji Fantasie in C Josefa Bohuslava Foerstera. Třetím z vybraných nástrojů, na nějž hraje všestranný nizozemský hudebník Hans Leenders, byly varhany v kostele Všech svatých v Rokytnici v Orlických horách, postavené 1894 bratry Riegrovými. V tomto případě zní z obou ukázek česká hudba 20. století - Malá chorálová partita na píseň „Ježíši, jsi celý můj" Petra Ebena (rodáka z nedalekého Žamberka) a Pastorale dorico moravského varhaníka, skladatele a pedagoga Antonína Bedřicha Wiedermanna (+ 1951).

Ke genezi tohoto projektu uvedl Lubor Bořek, donedávna – nyní je upoután na invalidní vozík, žije ve Vamberku, viděli jste o něm nedávno v televizi, viz
http://www.nova.cz/tvarchiv/?238d=23.09.2007&238m=p&238p=JUDO&238v=116355  - neúnavný organizační garant všech ročníků Voříškova Vamberka a soutěží mladých varhaníků ve hře na barokní varhany: „Vamberk může být právem hrdý na skutečnost, že počátek realizace tohoto náročného a rozsáhlého projektu se datoval od 2. ročníku varhanní soutěže v rámci Voříškova Vamberka 1995. Po předchozích kontaktech s hudebním redaktorem Českého rozhlasu Radkem Rejškem a varhaníkem Pavlem Černým se nenápadná holandská výprava zúčastnila této soutěže, při níž si mapovala, jaké možnosti jim pro jejich záměr naše země skýtá. Právě její členové - kromě vamberských varhan - zvažovali zařazení 120 historických varhan v Čechách a na Moravě do tohoto projektu. Pro záznam, který měl podat reprezentativní přehled české varhanní oblasti od 17. století do 2. světové války, jich bylo nakonec vybráno 52. Nahrávky pak uskutečnilo 17 nizozemských a českých varhaníků se třemi technickými štáby v červnu a říjnu 1996.“ Je víc než milé, že oba soubory cédéček poslali jejich tvůrci právě Luboru Bořkovi.
PhDr. Josef Krám, 9.10.2007