Vladimír Vondráček: Tenerife

Rubrika: Publicistika – Letem-světem

Téměř přesně po roce jsem poslechl své vlastní rady, neodolali jsme a po návštěvě Lanzarote jsme se opět rozletěli na jihozápad, tentokrát na Tenerife. Je to největší z Kanárských ostrovů, a proto jej najdete i na mapě světa, na rozdíl od některých dalších, menších ostrovů tohoto souostroví. Pro všechny, kteří mají rádi teplo a přitom ne vedro, kteří neradi na své dovolené moknou, a kteří po desetilích nuceného půstu rádi poznávají cizí kraje, přináším několik postřehů z tohoto východoatlantického ráje.
Pochopitelně se nemohu ubránit srovnávání dvou tak rozdílných ostrovů jako jsou Lanzarote a Tenerife. Tyto dva ostrovy mají sice společný sopečný původ a svou zeměpisnou polohou několik stupňů nad obratníkem Raka leží v klimatickém pásu severovýchodních pasátů, ale přesto působí na návštěvníka naprosto rozdílným dojmem. Tenerife je svou rozlohou přes 2000 kilometrů čtverečních dvaapůlkrát větší než Lanzarote, je o něco blíže k obratníku a je naopak o několik set kilometrů vzdálenější od západní Afriky. Hory jsou zde 3x až 6x vyšší než na Lanzarote a nejvyšší hora ostrova - Pico del Teide, která ční do nadmořské výšky 3718 m je dokonce nejvyšší horou Španělska. Toto vše způsobuje, že tyto dva ostrovy jsou na první pohled rozdílné. Lanzarote je prostě pustší, sušší, drsnější, bez vegetace, s rozsáhlými, relativně čerstvějšími lávovými poli a Tenerife je podstatně hornatější a zejména ve své severní polovině podstatně zelenější, s bujnou tropickou vegetací i s jehličnatými lesy.

        

Cesta letadlem na Tenerife je samozřejmě shodná s cestou na kterýkoliv z Kanárských ostrovů a trvá 4 až 5 hodin. Při našem letu jsme měli dokonce mezipřistání na Lanzarote, odkud je to už jen krátký, čtyřicetiminutový skok na mezinárodní letiště Reina Sofia, které se nachází na jihu Tenerife. Malým autobusem jsme se za čtvrthodinku přesunuli poněkud na západ do aparthotelu Laguna Park v Playa de las Americas. Popisovat služby tohoto hotelu není třeba, stačí jen dodat, že asi od roku 1960 je turistika jednoznačně nejdůležitějším a nejproduktivnějším hospodářským odvětvím na Kanárských ostrovech. Turistice je tu podřízeno doslova vše. Jestliže na Lanzarote se nyní další rekreační střediska teprve stavějí, na Tenerife je už turistický boom zřejmě těsně před svým vrcholem. I když je prostoru stále poměrně dost, výstavba není nijak jednoduchá, neboť se nestaví na zelené louce, ale na tvrdé lávě.
Tenerife díky svým vysokým horám nemá, opět na rozdíl od Lanzarote, tak velké problémy s vodou. Většina potoků je sice po většinu roku vyschlá a tak lze spatřit četná prázdná kamenitá koryta - vádí, ale na všech strmých úbočích hor se klikatí nejen asfaltové silničky, ale i dřevěná koryta vodovodů. Místní zemědělci si tedy vodu musí šetřit, aby jim neutekla bez užitku do moře. Proto u každé zemědělské usedlosti najdeme hluboký betonový bazén, který je reservoirem vody na zalévání malých i větších políček, na kterých se pěstují rajská jablíčka, brambory, vinná réva a také banány, pomeranče, květiny či kaktusy. Půdy je zejména na jihu jako šafránu, neboť pokud se za tisíciletí na sopečném ostrově vůbec stačila vytvořit, četné další sopečné výbuchy ji opět zalily další vrstvou lávy.

        

Právě jsem si uvědomil, že své dojmy předkládám značně neuspořádaně, a tak se pokusím dodat jim alespoň trochu logický sled. Z různých cestovních prospektů se dozvíte o Kanárských ostrovech mnoho zajímavostí, ale jestliže nejste vyložení lenoši, kteří svou dovolenou proválí na plážích či u hotelových bazénů, což jistě také není marné, je třeba tyto zajímavosti vidět na vlastní oči. Stojí to sice něco peset navíc /tedy dnes už Eur/, ale určitě to stojí za to. Dle našich zkušeností je nejlépe naplánovat si několik výletů a vypůjčit si na pár dnů auto, neboť půjčovné i benzin bývá levnější než u nás! My jsme si půjčili malý Opel-Corso na tři dny a projeli většinu ostrova. Upozornění pro potenciální zákazníky nesčetných půjčoven aut - místní řidiči jsou sice velmi ohleduplní, na přechodech dávají zcela automaticky přednost chodcům, ale pozor - téměř nikdy neblikají při odbočování, a tak může dojít k nepříjemnému překvapení.
V prvních dvou dnech, ještě bez auta jsme "prošmejdili" naše město Playa de las Americas, které leží na jihu ostrova. Patří mezi tři největší střediska na Tenerife a kromě velkých i menších luxusních hotelů při pobřeží vyrostla na okolních svazích celá řada t.zv. aparthotelů. Jsou to rozsáhlé komplexy komfortně vybavených apartementů, které připomínají miniaturní městečka, jejichž centrem je vždy krásný bazén s mořskou vodou, velká jídelna a samozřejmě i různá sportovní hřiště. Vlastní korzo na pobřeží podél malých pláží, jejichž písek je tmavě šedý, ožívá většinou až večer po setmění. Téměř před každou restaurací či barem vás oslovují jacísi nadháněči, kteří mávají jídelními lístky a lákají vás do svého lokálu. Jsou však slušní, veselí a neotravují příliš. Ceny jídel, většinou exotických, jsou přibližně v relacích cen v centru Prahy. Čechy potěší, že náš národní nápoj – pivo - docela úspěšně konkuruje coca-cole, i když bohužel se spíše prosazují piva domácí a německá. O cenách nápojů platí to samé jako o pokrmech, ve velkých samoobsluhách - supermercadech je vše pochopitelně podstatně levnější, ale přece jen trochu dražší, než u nás. Našince však ceny v restauracích příliš nezajímají, neboť většinou máme zaplacený zájezd s polopenzí, která bohatě pokryje naši celodenní potřebu kalorií, tedy správněji joulů. Co však středoevropana zaujme ihned, je velmi rychlý přechod dne do noci a naopak. Na Tenerife jsme byli právě v období podzimní rovnodennosti a tak zde trvaly den noc přesně 12 hodin. Ale - jak by řekla semaforská Melicharová - Slunce zde - také zásluhou letního času - v tuto dobu vychází až kolem osmé hodiny ráno a zapadá kolem dvacáté večer. Svítání i soumrak jsou přitom velmi krátké a trvají jen necelou půlhodinku.

                 

Ale vzhůru za dalšími krásami Tenerife. První výlet jsme podnikli v západní části ostrova. Dálnice, která v délce asi 150 km lemuje značnou část ostrova na severu a jihovýchodě, těsně po našem startu končí. A tak od městečka Adeje začíná stále ještě široká asfaltová silnice stoupat. Zpočátku mírné zatáčky se před 
Santiágem del Teide mění v prudké serpentiny nahoru i dolů. Pico del Teide je od této silnice východně a mezi horami je vidět jen sporadicky. Cílem této naší cesty , na které je celá řada krásných výhledů na hory a v poslední části i na mořské pobřeží, bylo město Icod de Los Vinos. Kromě celé řady pěkných domů s typickými dřevěnými vyřezávanými balkony je zde i krásné přírodní divadlo a zejména jeden z nejstarších stromů na světě - Drago milenário. Cestou zpátky jsme odbočili do hor po silnici, na jejíž stoupání nestačí ani druhý rychlostní stupeň a jste nuceni zařadit jedničku. Z vyhlídky Beuna viste norte je nádherný výhled na vesničku Masca v údolí i na západní pobřeží.
Bohužel nad Atlantikem se udržoval sice jen jemný opar, ale přesto nebylo téměř možné rozeznat obzor, rozdělující moře od oblohy. Další naše odbočka vedla naopak dolů až na pobřeží do Los Gigantes. Toto středisko je nazváno podle mohutných stometrových skalnatých útesů, které spadají téměř kolmo do oceánu. Následoval návrat na hlavní silnici, cesta "domů" do Laguny Parku, kde nás čekalo osvěžení v bazénu a pivo, chlazené v pokojové chladničce. Náš první výlet trval asi 5 hodin, ujeli jsme asi 150 km a musím ještě dodat další zážitek. Na jednom odpočívadle s malým kioskem
zaútočila místní příroda na další z našich smyslů - tentokrát na čich. Seděli jsme na dřevěných lavicích, kochali pohledem nalevo i napravo a tu jsme ucítili vůni svíčkové omáčky. Divili jsme se,
že by tu znali naši lahůdku, ale vysvětlení bylo prosté. Seděli jsme pod mohutnými vavříny a ve vzduchu voněl bobkový list.
Večer jsme si na terase naplánovali druhý výlet, a to vnitrozemím, národním parkem Las Caňadas kolem Pico del Teide na severní pobřeží do Puerto de la Crus a zpět po dálnici, prakticky kolem více než poloviny ostrova. Druhý den jsme vyrazili hned po bohaté snídani, neboť nás čekala více než 250 km dlouhá trasa, z toho asi polovina po velmi klikatých, u nás bychom řekli okresních cestách. Jízda po nich je zážitkem sama o sobě. Jede se stále na dvojku, a to nahoru i dolů. Četné pomníčky v zatáčkách připomínají ty, kteří nedojeli a snad každému zde podvědomě sklouzává noha z plynu na brzdu. Vyhlídky s odpočívadel, na př. do zeleného údolí San Lorenzo jsou úchvatné, mírná pasátová oblaka jsou pár set metrů pod vámi asi ve výšce 600 až 800 metrů nad mořem.
Park Las Caňadas totiž leží v nadmořské kolem 2200 metrů. Je to vlastně ohromný sopečný kráter o obvodu asi 40 km, v jehož středu vyvrhla naše Země další sopku - Teide. Na její vedlejší vrchol sice vede kabinová lanovka, ale při pohledu na frontu u její dolní stanice jsme si pohled s výšky 3100 m odepřeli. Myslím, že nemusíme moc litovat, protože krajina kolem Tede je tak krásná a bizární, že vám utkví v paměti na celý život. Je to doslova velká universita či muzeum geologie. Když jsme se dosyta vynadívali, jeli jsme dále na severní stranu ostrova. Další nekonečné serpentiny po pěkné silnici, většinou už krásnými piniovými lesy, ve kterých se už stačila na zemi vytvořit slušná vrstva jehličí. Snad tam rostou i houby. Opět ostrý kontrast s pustou krajinou na Lanzarote. Serpentiny končí ve městě La Orotava, které je opět proslulé svými "balkónovými" domy a je zde i nejkrásnější barokový chrám na ostrově.
Naším cílem byl Loro park v Puerto de la Crruz, což je druhé největší město na ostrově. Cestou tímto městem jedete podél nádherného areálu koupališť s mořskou vodou Lago de Martianez, který navrhl architekt Cézare Manrique. Ten se prezentoval zejména krásnou moderní výstavbou na Lanzarote. Před vchodem do Loro Parku vás vítá rodinka zelených slonů, tedy tři keře, sestříhané do tvaru chobotnatců. Uvnitř parku v krásné tropické zahradě je možno spatřit v klecích i volně přes 300 druhů papoušků, delfíní i lachtaní show a ve velkém skalním mořském akváriu můžete ve skleněném tunelu laškovat s několikametrovými žraloky či rejnoky, o další mořské havěti nemluvě.
V parku by se dalo procházet celé hodiny, nás však ještě čekalo přes 120 km cesty, tentokrát po dálnici kolem poloviny ostrova. Cesta podél východního pobřeží je také zajímavá, i když v závěru už trochu pochmurná. Nejprve vpravo hory a vlevo pobřeží s malými šedými plážemi, sem tam maják. Ale nakonec se vám zdá, že řadu kilometrů projíždíte jakýmsi dlouhým lomem, neboť v sopečnou činností různě převrácených vrstvách se objevuje i vápenec a další horniny, stavebně použitelné.
Třetí naše cesta směřovala do severovýchodního cípu ostrova. Zpočátku po téže dálnici, kterou jsme opustili za hlavním a největším městem, stopadesátitisícovým Santa Cruz de Tenerife. Skončili jsme na nejkrásnější a nejdelší pláži de los Teresitas. Je asi kilometr dlouhá, žlutý písek, navezený ze Sahary je umělými hrázemi z lávových balvanů chráněn před útoky Atlantiku. Pláž je krásná, když na ní ležíte pod palmami a ještě úchvatnější při pohledu z nedaleké horské vyhlídky. Při pohledu na druhou stranu, tedy dále na severovýchod, spatříte nefalšované pobřeží, formované pouze oceánem a větry. Následovala další jízda nespočetnými serpentinami do hor Monte de las Mercedes, další výhledy, tentokrát na severní svahy, kterými se jediná silnice vlní jako tmavý had směrem k moři. Musíte obdivovat nejen přírodu, ale i domorodce, kteří v těchto vysokých a těžko dostupných horách žijí.
Nakonec bych měl přidat alespoň pár vět o klimatu a počasí. Na Kanárských ostrovech není mezi těmito dvěma pojmy příliš velký rozdíl. Počasí, jakožto okamžitý stav atmosféry je totiž tak stálé, že je téměř totožné s klimatem, tedy s dlouhodobým režimem atmosféry. Opět musím konstatovat, že turistické prospekty nelžou. Všechny údaje, které vycházejí z klimatických průměrů lze bez výhrady přijmout. Konkrétně - průměrné teploty přes den po celý rok v rozmezí od 20 do 28 st.C., přes tropických 30.st.C, jen zcela výjimečně, noční teploty od l6 do 22 st. , teplota vody v oceánu od 18 do 23 st. C. a dešťových dnů pár do měsíce, nebo vůbec žádné. Čím dále od Afriky, tím jsou ostrovy vlhčí. Nad Tenerife se perou stálé severovýchodní pasáty s pobřežní brízou, která vane v noci směrem nad moře a ve dne naopak od moře nad vnitrozemí. Mraky tvořící se nad pevninou se během dne většinou nad pobřežím rozpouštějí, a i když často vypadají hrozivě, prší z nich málokdy. My jsme "zmokli" dvakrát. Při jednom z těchto deštíků jsem litoval místní kolegy meteorology, neboť musí opravdu velmi bedlivě pozorovat, aby těch pár kapek nepřehlédli. Druhá přeháňka byla už téměř regulérní a dokonce donutila místní pouliční obchodníky, aby na pár minut přikryli své zboží. Za čtvrt hodinky bylo po všem, opět tedy neškodný deštík.

Toto jsou tedy zážitky staré 13 let, v posledních letech se však bohužel ani tomuto klimatickému ráji různé povětrnostní kalamity nevyhnuly!

   Předchozí díl: Lanzarote

Foto © autor

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 17. 10. 2007.