Monika Petrlová: To ráno mezi pyžamem

Rubrika: Literatura – Povídky

Za dvoukřídlovým oknem z vysoce kvalitního profilového systému ALUPLAST začínal jeden z těch dní, kdy se rtuť teploměru jen líně šplhá nahoru a bavlna spodního prádla voní tak jaksi světácky. Smrky před domem nebyly o nic víc nahosemenné než ti dva uvnitř a ve vzduchu byla cítit pryskyřice. Ne moc, jen tak decentně. Jako když milion kapek spáchá sebevraždu dopadem na rozpálenou letní asfaltku a jejich hříšné duše cestou k nebeské bráně předají štafetu všeléku proti kůrovci. To to pak před domem i za domem voní lépe než Dolce Gabanna na zápěstí. Pokud tedy jeden z těch starších modelů aut, které parkují mezi tučnými čarami parkoviště, zrovna nezačne na plné obrátky vypouštět do vzduchu oxid uhličitý.

Marie Slepičková byla vzhůru už dobrou půlhodinu. To, co se celou noc odehrávalo jen pár metrů nad její hlavou ji nenechalo dospat. I ji, která si už nějaký ten pátek vařila čaj s bylinkami pro snazší zvládnutí hormonálních změn v přechodu, zalechtalo v podbřišku. Pohled na Karla v pruhovaném pyžamu oddychujícího na druhé straně postele však veškeré sexuální touhy zapudil ještě dřív, než by řekla švec, respektive než by řekla sex. Co na tom, že je svět kulatý, když se souloží za každým rohem, pomyslela si. Na chvíli se zaposlouchala, zda se ještě nějaký z těch zvuků, při kterých tuhne krev v žilách, nebude náhodou opakovat. Neopakoval. To ji natolik rozrušilo, že si namísto náruživých myšlenek zašla do komory pro vysavač.

***
To ráno ji vzbudilo hučení vysavače sousedů odvedle. Kalhotky měla jakoby mimochodem navlečené jen na pravé noze. Trošku ji to vyděsilo. Nesnášela ta rána s řasenkou rozmazanou kolem očí a už vůbec nesnášela ten jeho pokoj v sedmém patře šedošedého paneláku. Hromadily se v ní vzpomínky na všechny ty letní i zimní noci, milování po víně a po pivě, usínání při znělce z eMTýVí a pak všechna ta rána, kdy se bála otevřít oči, protože věděla, že se jejich cesty za světla rozejdou. Někdy se cítila jako ten fíkus v okně, kterému hlína už dávno rozpraskala do nepřehledného bludiště. Taky bloudila. Bloudila vždy cestou domů, z čehož vzešla všechna ta rána, kdy on spal otočený ke zdi a ledabyle ji hladil po zadku, zatímco ona si minimálně posté prohlížela peroxidovou blondýnku z přebalu Playboye, kterou měl pověšenou v rámu naproti postele. Fascinovalo ji, že si na dvě silikonová prsa a zatextilovanou pipku pořídil dokonce rám. Byl trochu perverzní. Chtěl po ní, aby si fotila samu sebe, a pak mu to posílala jako ememesky. Nikdy to neudělala. Její tělo bylo chráněná krajinná oblast. Něco jako rezervace pro vybraný pár rukou a pro polibky těch, kteří postoupily při castingu, jenž se odehrával uvnitř jejího aortálního příbytku o dvou síních a komorách, do druhého kola.

Vždycky když se vzbudil, byla ona už dávno vzhůru. Možná protože tu byl doma a ona jen na návštěvě. Líbilo se mu, jak se zakrývá ráno peřinou, jak jí chybí ten závoj noci, pod nímž se vše odehrává jen dotekem prstů a rtů. Uměla se nádherně stydět, když chtěla. Byla roztomilá za všech okolností: ať už spolu pili becherovku, když měla ráno škytavku, nebo když si schválně lehala na bříško, aby tak zakryla to, co dělá ženu ženou, do kokosově bílého prostěradla. Po jejím odchodu mu zůstalo na polštáři vždy pár fialovočervených dlouhých vlasů. Její vlasy ho vzrušovaly. Vonívaly papájou a byly mnohem přitažlivější než ta blonďatá paruka špindírky v rámu, která tu zůstala viset ještě po bráchovi. Už ten obraz, pokud se tak vůbec dá nazývat nahá barbie z letního dvojčísla pánského časopisu, ani nevnímal. Nechtěl, aby se ráno cítila nesvá a už vůbec nechtěl, aby se před ním styděla. Před ním, který má po víc pivech, než jich napočítá dvojice rukou, problémy s erekcí. Přitočil se k ní obličejem a s naprosto vážnou tváří řekl: „Mám v puse jako kdyby mi tam umřelo nějaké obrovské zvíře,“ větu, kterou se rozhodl prolomit společné mlčení na prostoru pětkrát pět metrů.

Koukala na něj a věděla, že každou chvíli hodí do placu nějaký svůj ranní fórek. Jejím horkým kandidátem bylo buď to s tím zvířetem, nebo to s polepšovnou. Bude se muset zase smát. Možná se pak budou znovu milovat. Možná jen skočí do ledničky pro vodu. A možná taky, že se rovnou obleče a odveze ji domů. Odveze ji jako couru, kterou si vždycky večer přiveze a ráno zase odveze. Byla hloupá. Myslela si, že se to jednou změní. Že se z korunované štětky dříve či později stane princezna přesně taková, ke které se po zavolání do pěti minut po odvysílání reklamy dává i půlka království. „Třeští mi hlava,“ řekla a dala mu pusu na místo, kde podle něj zařvalo nějaké obrovské zvíře. Hodiny pod televizí ukazovaly něco málo po osmé a ve vzduchu voněl sex. „Půjdeme na zem?“ zašeptal. Potom z krabičky na nočním stolku vysypal dvě mentolky a na koberci vyšisovaném od slunce rozprostřel svou krepovou peřinu. Když spali za vedlejší stěnou rodiče, dělávali to na zemi. Nikdo z nich nestál o hudební koncert v podobě několikaminutových árií z vrzající matrace a rytmického funění kdesi mezi a-durem a c-durem.

Sáru znal už od doby, kdy na jejím místě ještě spávala Aneta, možná dokonce i Matylda. Sára byla jeho kamarádka z hor. Vypadala drobně i v zimní péřovce. Myslela jako chlap a měla drsné vtipy, přitom však byla žensky krásná. Ne nijak prvoplánově, jen tak halabala. Ačkoliv si dělala srandu z různých peelingů, gelových nehtů a nalepovacích řas, bylo na ní vidět, že o sebe dbá. Holila si třísla, nehty na nohách si lakovala černým lakem a nikdy neměla u pěšinky odrostlou barvu. Sára taky nikdy nedržela žádnou dietu. Líbilo se mu na ní, že kdyby jí v noci nabídl chleba s anglickou, neodmítla by. Stejně tak se mu na ní však líbilo, že kdyby jí večer nabídl svou postel, taky by neodmítla. Respektive: občas dělala fóry, ale už v tom uměl chodit. Po pár lichotkách a hrstce vyznání většinou vyměkla i tak zásadová ženská jako ta, které dnes už potřetí udělal průvan v kalhotkách.

Byla na sebe naštvaná, že neumí být silná. Měla Petra ráda a věděla to už tehdy na horách, přítomnost Anety na tapetě jeho mobilního telefonu z něj však tenkrát dělala zakázané ovoce. A dnes tu před ním klečí na čtyřech a hraje s ním ten koncert pro dvoje housle, přičemž dirigent je dost možná buď jeho nebo její chtíč. Zná už každou její pihu. Ví, kde se jí má dotknout, ví co s očima. Rád se na ni dívá a schválně jí oddělává ruce, aby nezakrývala ty neopálené trojúhelníky po plavkách. Někdy na ni kouká jakoby mu na ni záleželo. Někdy jí kouká jen na zadek a naprosto egocentricky si hrabe na svém písečku, kde Sáře nepatří ani to zrnko. Je to přesně to pískoviště, kam si drobná tmavovláska občas chodí stavět vzdušné zámky a někdy taky zapálit červenou petru. Místo, kde tráví s koleny u brady čas s petrou namísto Petrem. Zrníčková ohrádka, v níž jednomu vlhne vrch a druhému spodek. Bylo jí z toho smutno.

Zdála se mu nějaká smutná. Dal jí zezadu pusu na krk. Koncert pomalu dospěl ke konci. Zbývalo dost možná sklidit noty a uložit taktovku na své místo. Leželi na zádech a ona se ho dotýkala na místě, před kterým malá děvčátka uhýbají pohledem. Nemluvili, ostatně jako skoro celé dnešní ráno. On jí však chtěl něco říct. Chtěl jí to říct už dávno. Byl to jen takový návrh. „Sáro?“ zkusil opatrně, aby ji nepolekal. „Copak?“ přitočila se k němu obličejem. „Chtěl bych ti něco říct,“ začal obšírně. „Tak povídej,“ pobídla ho zvědavě. Srdce jí začalo bušit nepatrně rychleji. Nemohl to cítit, ale stačilo, že to cítila ona. Naděje jí musela prosvítat snad i tou dírkou, která je hned za tou na čůrání. Snad milionkrát si představovala, jak jí to řekne. Nebo jak jí to napíše. Měla několik různých scénářů od těch naivních u večeře při svíčkách až po ty perverzní při milování za stromem v parku. S možností, že by však jejich vztah posunul z dimenze -on a štětka- někam dál právě u něj doma však ve svých představách nepočítala. Petr si odkašlal. Přišlo jí, že to snad trvá celou věčnost, než se konečně vymáčkne. „Víš,“ spustil, „chtěl jsem ti navrhnout, že by sis u nás v koupelně mohla nechávat zubní kartáček,“ řekl naprosto vážně. „Ať ho nemusíš nosit pořád v kabelce.“ Koukala na něj a v duchu se sama sobě smála. Byl to jeden z těch okamžiků, kdy se její přání rozpustilo jako mýdlová bublina. Pohledem kolem sebe hledala kalhotky. Přesně ty, které ji už poněkolikáté dostaly do problémů.

***

Luxovala právě obývák, když kolem ní jakoby nic prošel Karel a poplácal ji po zadku podobně jako ji poplácal za život už nejmíň tisíckrát. Nadskočila leknutím. Stahovací kalhotky velikosti eL se otřásly ve švech. Nechápala, co se to s ní dnes děje. Posledních několik měsíců při erotických scénách v televizi přivírala oči. Sex pro ni už nějaký čas znamenal maximálně tři prázdná políčka ve víkendové křížovce magazínu pro ženy. Snad to bylo tím, jak celou noc rajtovala ta omladina v patře, snad ona samotná chytla druhý dech. Nechala vysavač vysavačem a zamířila zpět do pokoje, uprostřed něhož stála robustní dubová postel, kterou snad dostala už Karlova babička ke stříbrné svatbě. Vysoukala se z vlněných ponožek, co si před časem vlastnoručně upletla. I v proužkované zástěře vklouzla zpět pod peřinu a čekala na Karla, až se vrátí z koupelny. To ráno jí zůstaly kalhotky velikosti bombarďáků zaháknuté jen na pravé noze podobně jako v dobách, kdy běhávala bez podprsenky. Jen ta žlutavá stébla sena jí z vlasů protentokrát netrčela.

Vítr pofukoval jako vytahaná harmonika. Balkónové dveře v šestém a sedmém patře byly otevřené jen na ventilačku. Rolety v okně u Slepičkových i nad nimi byly zatažené, přestože noc dávno předala žezlo světlu. Ten nahoře si dnes opět pohrával s jojem v barvě kari, nebylo proto divu, že se rtuť teploměru pomalu šplhala nahoru. Trošku líně, dalo by se říct. Dvoupokojové, třípokojové i čtyřpokojové byty se postupně probíraly k životu. Dokonce i v bytech jedna plus káká se prostatici začínali trousit na WC. A tak zatímco v jedničce už měli napečené buchty a v trojce se zrovna kdosi vracel z baru, v sedmičce právě dozníval jeden z těch koncertů, které nestačí slyšet jen jednou.Tóny, po kterých se sami posluchači napnou jako viola, se prostřednictvím papírových stěn a podlah začaly pomalu šířit odshora dolů. Stará láska a nové pyžamo jsou totiž nebezpečné. A sex je něco lepkavého.

Ilustrace exkluzivně pro Pozitivní noviny © Iva Pospíšilová, www.bitmapsisters.com

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 12. 09. 2007.