Dostala se mi do rukou kniha bulharského autora Javora Miluševa, vydaná v roce 2005 „České osobnosti v společenském rozvoji Bulharska po jeho osvobození“, věnovaná na titulní straně památce výročí 170 let od narození a 100 let od smrti Rudolfa Thurn-Taxise a jeho přítele Antona Bernkopfa a 125 let od narození jeho syna Konstantina Bernkopfa.
Po osvobození Bulharska v roce 1878 nastala značná potřeba specialistů v různých oblastech, jak v průmyslu a vědě, tak například v soudnictví. Po sjednocení knížectví Bulharska a Východní Rumelie v r.1885 se těžko najde odvětví ve vědě, průmyslu a společenském životě bez přítomnosti českého živlu, který měl velký vliv na rozvoji bulharské kultury a moderního vzdělání.
Nebudeme se věnovat přínosu české kolonie v prvních hodinách osvobozeného Bulharska, kterou velmi podrobně zpracoval autor ve své knize, ale všimneme si pouze osudů dvou přátel, Rudolfa Thurn-Taxise a Antona Bernkopfa a jejich přínosu k rozvoji bulharského soudního systému. Jejich význam je novou generací neprávem opomíjen, proto jen v krátkosti vylíčíme jejich osudy v Bulharsku.
V listopadu roku 2004 navštívil Bulharsko na oficiální pozvání v čele české delegace prezident Václav Klaus. Autor citované knihy Javor Milušev byl účastníkem společných rozhovorů a projevů obou prezidentů jako člen bulharské oficiální delegace. Jak je obvyklé,
na závěr při oficiální večeři pronesl prezident Václav Klaus projev, ve kterém mimo jiné vyzdvihl úlohu Čechů při vzniku nového bulharského státu. Když hovořil o přínosu českých právníků, pozdvihl hlavu od textu a vzpomněl jména Rudolfa Thurn-Taxise a Antona Bernkopfa. Toto s konečnou platností rozhodlo o napsání této knihy: „Nelze zapomenout na Čechy, kteří byli spolutvůrci dění při formování osvobozeného Bulharska!“.
JUDr. Rudolf princ Thurn-Taxis se narodil v Praze 25.11.1833 a zemřel 3.7.1904 na Velehradě. Jeho otec byl Karel Anselm princ Thurn-Taxis a matka byla Marie Isabela hraběnka von und zu Eltz. Jeho přítel ze studentských let Anton baron Bernkopf se narodil 31.1.1835 v Nažlovy u Stříbrné Hory, okres Klatovy. Jeho matkou byla Anna Fenclová.
Oba přátelé absolvovali Akademické gymnázium v Praze, jehož ředitelem byl příbuzný Antona Bernkopfa – Inocenc Frencl. Byli členy Akademického čtenářského klubu, společně se účastnili demonstrací, oba absolvovali studium práv, spolu pracovali v Sokole, společně vyznávali radikálně demokratické ideje. Dne 7.2.1860 se Anton Bernkopf žení s Marií Dvořákovou a Rudolf Thurn-Taxis je mu svědkem na svatbě. Anton Bernkopf je ve funkci okresního notáře u soudu v Nymburce. V roce 1863 organizuje veřejné přivítání Rudolfa Thurn-Taxise po návratu ze 14-ti denního vězení. Zato je jako státní úředník disciplinárně potrestán a propuštěn ze služeb. V roce 1868 vydávají oba přátelé společně „Almanach českého studentstva“. Až do roku 1881 má Anton Bernkopf svobodnou advokátní praxi v Praze a posléze je sekretářem u soudu v Praze – Karlíně.
Dne 25.7.1879 je v časopise „Právník“, redigovaném Rudolfem Thurn-Taxisem, vytištěn článek „Právníci ve Východní Rumelii“, kde je otištěno pozvání vlády Východní Rumelie českým právníkům. Má to být dvouleté působení morálně i profesionálně zdatných právníků, kteří by pomohli vytvořit moderní bulharský právní systém evropského typu.
Na doporučení profesora Randy a na pozvání vlády Východní Rumelie, odjíždí roku 1880 Rudolf Thurn-Taxis do Plovdivu ve Východní Rumelii a ujímá se funkce generálního advokáta při Vrchním soudu, jelikož slíbený úřad generálního prokurátora je obsazen. Na jeho pozvání, mimo jiné, přijíždí v roce 1881 jeho přítel Anton Berenkopf, kterému se v roce 1880 narodil syn Konstantin, což bylo příčinou, že oba přátelé nejeli do Východní Rumelie společně. Rudolf Thurn-Taxis porušil tradici a neúčastnil se křtu. Na jeho památku je křtěn druhým jménem Rudolf.
Anton Berenkopf přijíždí do Ruse a pak žije u svého přítele v Plovdivu až do svého jmenování okresním prokurátorem ve Staré Zagoře. Na počest jeho příjezdu do Plovdivu je uspořádán slavnostní dobročinný koncert a výtěžek je věnován místním chudým. Slavnostní koncert, pořádaný ve vyzdobených sálech reálného gymnázia, za účasti místního mnohonárodnostního vybraného publika, je pořádán pod záštitou Jenny Thurn-Taxisové, manželky jeho přítele, která též vystoupí jako zpěvačka ve dvou áriích.
Manželka Antona Bernkopfa Marie přijíždí s třemi dětmi do staré Zagory v roce 1882. V roce 1883 je Anton Bernkopf jmenován okresním prokurátorem v Plovdivu, kde spolupracuje s Rudolfem Thurn-Taxisem, který je od roku 1885 ve funkci generálního prokurátora Vrchního soudu Východní Rumelie v Plovdivu. Jenny Thurn-Taxisová vyučuje v místním dívčím gymnáziu a řídí též ženský pěvecký sbor.
Oba přátelé mají shodné radikální názory na vznik českého státu. Mezi nimi je velká vzájemná důvěra a mají společné názory na právo Bulharů na samostatný stát. To byly částečně i důvody k opuštění vlasti. V Plovdivu se stávají středem stejně smýšlející skupiny členů české kolonie a bulharských přátel.
Rudolf Thurn-Taxis pracuje na trestním právu a v roce 1889 je publikován celý projekt zákona. Je vyznamenán v roce 1893 řádem sv. Alexandra 1. stupně. Anton Bernkopf publikuje stať „Projekt trestního zákona“ v roce 1888. Jeho poznatky, doporučení a konkrétní text byly vzaty v úvahu autory, jako osnova při tvorbě trestního práva v roce 1896. Je vyznamenán křížem „Za občanské zásluhy“.
Oba se nepoddávají myšlence, že jejich služební postavení je předurčuje, aby přijímali represivní opatření proti opozičním novinám a různým politickým kauzám.
Po sjednocení Bulharska oba přátelé pokračují v předávání všech svých zkušeností při vytváření osnov soudních systémů sjednoceného knížectví. Implantují do něj tak potřebné evropské myšlení. Byli prvními nositeli právní kultury při budování bulharského státu – to je ocenění bulharskými právníky. Poté se Rudolf Thurn-Taxis vrací do vlasti a jeho přítel s rodinou se rozhodl zůstat v Bulharsku.
Začátkem roku 1904 Anton Bernkopf vážně onemocní a je nutno ho urychleně operovat. Odjíždí do vlasti a stačí se ještě vidět se svým starým přítelem těsně před jeho smrtí. Ačkoliv je Anton Bernkopf po těžké operaci a cítí svůj blízký konec, vrací se do Bulharska, kde po půl roce 17.dubna 1905 v Plovdivu umírá. Rok po smrti svého přítele Rudolfa Thurn-Taxise. Synové Konstantin a Anton Bernkopfovi zůstávají trvale v Bulharsku. Jako bulharští důstojníci jsou účastníky balkánské a první světové války a jsou držiteli nejvyšších vyznamenání „Za Chrabrost“.