Květuška nám rozkvetla do krásy. Není divu. Je jí nádherných šestnáct let a opravdu jí to sluší. Květuška je náš poklad, říkávala její maminka již od malička a dopřávala jí z prostředků dobře situované rodiny, čeho si její srdíčko přálo. Spíše by se ale dalo o Květušce říci: Je to perla! A to ze všech stran! Největší perla se houpe v pupíku odhaleném za každého počasí, jak móda velí. Další dvě perličky zdobí nosánek, další obočí, jakási miničinka propíchla jazýček a pod bradičkou trčí velký kovový trn. V ouškách se houpou kromě dalších perliček různé kroužky doplněné tetováním na krčku, ramínkách, ručičkách i nad zadečkem. Kolem labutí šíje chrastí přehršel korálků, takže když Květuška kráčí, připomíná to zvukově blížící se Vánoce, přestože je třeba červen.

Postavička je ovšem perfektní. Dalo by se veršovat: Když jde v tričku po sluníčku, tak má super postavičku.
V jedné dávno uvadlé písničce se zpívalo „postavičku měly ham-ham“. Když k tomu připočítáme zázraky moderní kosmetiky za nemalé náklady, je z Květušky úplná modelka. Je si toho také vědoma: „Jen modelkou nebo zpěvačkou, nebo obojí, nic jinýho neberu, práce pro mě není!“
Má to trochu háček. Když Květuška kráčí nástupištěm metra na vysokých kovových kramflíčcích, ozývají se rány, jako když pochoduje rakousko-uherský granátník. Žádná vznosná víla! I s tou zpěvačkou to není slavné. Má hlas jako světem protřelý námořník. Ačkoliv i to se dneska na podiích občas nosí, takže to třeba vyjde.

Jako malá byla Květuška rozkošné děťátko, kdekdo ji obdivoval. Už asi zde bylo zaseto semínko nedobrých začátků. Bezmezná shovívavost vyprodukovala nezvladatelného, sobeckého a zlomyslného spratka. Kdysi se říkávalo, že dítě je rozjívené, proutek se musí ohýbat dokud je mladý a přiměřeně bylo odkázáno do příslušných mezí. Doba se mění, nejsou už děti rozjívené, ale hyperaktivní. Nesmí se omezovat v rozletu, mohlo by to ublížit jejich rozvoji, individualitě a intelektualitě.
Ve stejném názoru utvrdila rodinu návštěva příbuzných na Floridě. Když chtěla tetička na ulici příliš rozjívené (pardon, hyperaktivní) dítě třepnout rukou přes zadeček, řvala Květuška jako poplachová siréna a už zde byl policista a důrazně varoval tetičku, že za takové chování může jít až na tři dny do vězení. A tak naše Květuška zůstala pokladem.
Vyrostl z ní vzorový, prakticky nepostižitelný tyránek rodiny. Když ve třinácti letech za mírné pokárání dala facku učitelce, byl pro nízký věk případ odložen a vyšuměl do ztracena. Konečně, v USA se občas učitelé střílí. Kdy my se toho dočkáme, je, jak se zdá, otázkou času.
Zvláštní zážitek vznikne, když Květuška otevře svoji rozkošnou pusinku. Pominu okolnost, že výrazivo občas připomíná otevření senkgrubny, jak se dříve říkávalo. Ostatně vzory lze vysledovat i v médiích, dokonce i v televizních přenosech, které by měly evokovat spíše noblesnost, jako třeba při moderování Miss Vojtou Kotkem.
Na dotaz, co dělala Květuška v létě, zaznělo: „Superdofča na ruďasu, hypersenzitivní vibrace a dobití baterek pozitivní energií!“
Že dofča je dovolená, ruďas není komunista, ale Rudé moře, jsem kupodivu pochopil. Co tam ale vibrovalo a jak je možné nabíjet baterky, když ty se po vyčerpání vyhazují a nabíjejí se akumulátory, to už ne. Na doplňující otázku následovala vyčerpávající odpověď: „Sou tam super plavčíci!“
No vida, za našich mladých let se tomu říkalo jinak, dnes se vibruje a nabíjejí baterky. Při studiích mi utajili, že by měla být energie negativní a pozitivní. Ve fyzice je jenom jedna. Buď je nebo není. Ono to vykrádání odborných fyzikálních výrazů, které má vypadat učeně, působí spíš legračně.
Není divu, že mezi vrstevníky má Květuška přezdívku „nabíječka“. Příležitostně jsem se zeptal Vincka Cíců, který ji zná dobře. Byl stručný: „Nabíječka? To je kráva!“
Nabíječka přitahuje už svým vzhledem prakticky jenom sobě podobné a není třeba je popisovat. Sedávají v parku na opěradlech laviček, ne na sedadlech. Kouří společně s návykovým prožitkem svoje jointy a sem tam si k tomu ještě něco lupnou.
Jistě jde o špičku ledovce, ale kolik je takových polokvětušek, čtvrtkvětušek atd. Jde o produkt dnešní doby a diktát její módy. A samozřejmě to platí i pro muže. Ať se na mě Květušky nezlobí, může tam být docela jiné jméno. Nejde o jméno, ale o symbol.
Naštěstí jsou i jiné holky, krásné tím, že jsou úplně obyčejné a ta jejich krása je spíše v nich, nežli na jejich obalu.
Prozíraví kluci, kteří vědí, zač je toho loket, si takové poklady instinktivně vyhledávají a vědí proč. Tak jim držme palce!