Miroslav Sígl: Děti republiky Zdenky Bergrové
Rubrika: Publicistika – Co je psáno...
Mělo by se asi hned na začátek říci, že naše básnířka a překladatelka Zdenka Bergrová se letos v březnu dožila 83 roků, přes všechny nemoci stáří si udržuje duševní svěžest a stále trénuje svůj laptop novými nápady.  K těm patří čerstvá knížečka Děti republiky, pro jejíž vydání na 88 stranách měl porozumění o dva roky mladší kolega, nakladatel Jaroslav Kalát (Riopress Praha). O kresbu na obálce a celkovou typografii se postaral Zdenky manžel – akademický malíř Věroslav Bergr, který - jak známo – ilustroval všechny knížky své milované ženy. A je jich požehnaně, jak o tom svědčí bibliografie, kterou pro ni a ostatní čtenáře zpracovala Národní knihovna u příležitosti jejích kulatin pod názvem Úlety a troufalá falza Zdenky Bergrové (114 stran a 800 záznamů). Věru – má bohatou studnici vzpomínek, zážitků, příběhů a událostí, jichž byla přítomna a které si dodnes dobře pamatuje. Vyrůstala poblíž Vyšehradu a těm místům zůstala věrná s malými přestávkami po celý život. Takže poznala i zdejší spisovatelku Popelku Biliánovou, která zemřela ve svém domku v Pevnosti v roce 1941 – naproti stojí původní Jedličkův ústav. Jedna její básnička se jmenuje Sedmero převratů (myšleny od roku 1918), ale rok 2004 je už osmým, jestliže počítáme za převrat vstup do Evropské unie. Až na ten první při zrodu naší republiky byla všech ostatních účastna. A nejen jako pozorovatelka, vždy se dokázala aktivně zapojit svou odvahou (například ukrýváním svého kolegy, pozdějšího novináře a spisovatele Františka Listopada v době nacistické okupace a účastí v protektorární skupině mladých odbojářů), a také svým fyzickým ustrojením (ve dnech květnového povstání 1945) a rovněž později. Poprvé Zdenka Bergrová zveřejňuje pozoruhodné okolnosti kolem Jiřího Synka - Františka Listopada (*1921), který byl židovského původu a podařilo se mu díky jeho přátelům žít celou válku v ilegalitě. V souvislosti s tím byli vyslýcháni a vězněni od roku 1943 jiní přátelé skupiny – Pavel Macháček (*1921), pozdější novinář a pedagog, dnes známý svou činností v Kruhu občanů České republiky vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, a druhým byl pozdější novinář, básník a dramaturg Oldřich Kryštofek (1922 – 1985). Oba se vrátili z koncentračního tábora ve Flossenburgu v květnu 1945. Bylo samozřejmé, že nevydali Gestapu Jiřího-Františka. Krátce po obnovení života v osvobozené republice končí i vyprávění Zdenky Bergrové: „Zatím ve vzpomínkách nepokračuji…V Knize Generace 45, kterou jsem uspořádal s Jaromírem Hořcem, je mj. tato věta: „Jak je možné, že kluci, kteří by za sebe dali za války život, stáli proti sobě jako rozčepýření kohouti?“ Čili – paní Zdenka neřekla ještě všechno, mnohé pouze naznačila. Ale to už je asi její třináctá komnata. I tak - díky za půvabné vyprávění. |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 06. 05. 2007.
