Otužilci v prosincové Vltavě a Richard Halliburton

Rubrika: Publicistika – Zbývá dodat...

         30. Memoriál Alfréda Nikodema před 30 léty s rekordní účastí 214 plavců

Dějištěm je Vltava v prosinci minulého roku. Aktéry na jedné straně jsou otužilci každoroční vánoční plavecké soutěže ve vodě teplé šest stupňů Celsia, na straně druhé v suchu na nábřeží teple zabalení Pražané. A nebyla by to ani dnešní doba, kdyby z hloučků zvědavců nepadlo i osudné – Co za to mají? Co za to dostanou? Za tohle ale musí být prachů! V tu chvíli se mi zkratkovitě vybavila vzpomínka na knížku Václava Židka, „Sám ve víru zdymadel“. 
Na otázku „Co za to?“ by se nám v ní dostalo odpovědi od sportovce, kterému patří nejeden plavecký pohár a nejedno vítězství. Veden byl snahou „vyzkoušet si síly a vlastní hranice možností“ a odměnou byl prostě „pocit štěstí a radosti nad tím, že dokázal něco, co si sám určil“. Voda 10, 7,  ale i jen 4 stupně je pro něj pořád ještě „kafíčko“.
„Nevím proč, ale odjakživa mě chladná voda přitahovala“, doznává. Už jako dítě plaval z Radotína po Berounce a Vltavě nonstop až do Prahy, později si jako první zaplaval v mrazivém lednu napříč polskou Vislou. Nápad zdolat v několika hodinách nonstop 33 km trasu Slapy – Praha tvoří osu Židkovy práce. Trasa byla ozvláštněna, a především ztížena tím, že se přehradám nemínil vyhnout, že je neobcházel, ale nechal se zdýmat jako parník, čímž se stal prvním plavcem v historii, kterému se otevřela vrata komor Štěchovické a Vranské přehrady. Maličkostí nebylo ani překonání vysokých tepelných rozdílů vody. Za tímto nápadem nestál nikdo menší než Richard Halliburton a jeho kniha „Za novými světy“. To on přišel kdysi s myšlenkou „etapově proplavat určenou trasu, včetně šesti komor panamské přehrady“.

Práce V. Židka je doplněna množstvím unikátních fotografií a materiálů a ožívají v ní desítky příhod a veselých historek pamětníků vodního sportu, lidí, kteří zatoužili poměřit si s vodním živlem síly. Mezi takové patří třeba plavba na kanoi přes La Manche do Doveru, vybavené buzolou za pár korun. Autor se ovšem neomezuje na líčení sportovních výkonů a jeho kniha není určena jen sportovcům. Ožívají v ní zvláštnosti kraje, lidé a jejich legendární postavy, řeky a příroda, které by jinak upadly v zapomenutí. Tady se autor ze sportovce a věcného vypravěče stává romantikem. Snad by stálo za to připomenout, že v den jeho vítězství nad Vltavou a přehradami se jinému československému sportovci podařilo, coby druhému Čechoslovákovi po Františku Venclovském, přeplavat kanál La Manche. Byl to pardubický vojenský letec Jan Novák.

To všechno se mi vybavilo v úterý 26. prosince, při sledování televizního záznamu 60. výročí Memoriálu Alfréda Nikodema, u Národního divadla v Praze. První takové oficiální vystoupení se datuje od roku 1946, ale docela prvním plavcem byl v roce 1923 Alfréd Nikodem, zakladatel sportovních otužilců. Co za to? Chválabohu se pořád ještě dějí věci, ze kterých je pocit vítězství a snad i zasloužené pýchy jedinou odměnou.   

Foto z archivu Václava Židka

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 04. 01. 2007.