PŮLVRAŽDA s Bořivojem Navrátilem

Rubrika: Literatura – Doporučení

Když jsem v roce 1989 napsal povídku PŮLVRAŽDA jako výraz obdivu k dílu mých oblíbených povídkových autorů  Karla Čapka a Roalda Dahla, bylo mému synovi Martinovi 6 let a chystal se právě do první třídy.
Ani ve snu by mě tehdy nenapadlo, že za 15 let objeví tuto povídku v mém "literárním šuplíku" a natočí podle ní svůj první hraný film. Měl bych říci spíše SVŮJ VŮBEC PRVNÍ FILM, a to hned v několika rolích najednou: producenta, scénáristy, kameramana a střihače s tím, že měl na starosti kompletně celou výrobu filmu, jakož i výrobu následných webových stránek, grafiky a záznamu filmu na nosičích CD, DVD a videokazetách.

V roce 2004 - to už byl studentem Vyšší odborné školy publicistiky - se totiž spolu se svou kamarádkou a kamarádem rozhodli, že natočí krátký hraný film. Volba padla na PŮLVRAŽDU a začaly přípravy. V létě pak natáčení vypuklo.

Nechci zde v žádném případě popisovat průběh vzniku filmu ani jeho dvoudenní natáčení, neboť o tom Martin vytvořil zajímavé webové stránky (odkaz na ně najdete na konci článku).
Jen přidám pro zajímavost, že hlavní roli ve filmu PŮLVRAŽDA hraje známý herec Bořivoj Navrátil, a že tento film byl již promítán na několika filmových přehlídkách a festivalech (viz diskuze na webu Půlvražda).

Většinou to bývá u takovýchto případů (film - předloha) tak, že nejdříve se člověk podívá na film, a teprve pak, je-li filmem zaujat, si přečte předlohu, aby posoudil, jak moc se tyto dvě verze od sebe liší. Já jsem se však rozhodl, že dnes udělám pravý opak. Nejprve vás seznámím s původní povídkou, a poté vám nabídnu, abyste se podívali na její filmovou podobu.
Sice tak přijdete o překvapivou pointu, na které je celý příběh vlastně postaven, ale na druhou stranu zas budete moci o to více vychutnávat samotné zpracování filmu na základě "důvěrné" informace, že toto dílo natočili a kompletně zpracovali ryzí filmoví amatéři, bez jakýchkoli předchozích filmařských, scénáristických, střihačských, produkčních a já nevím jakých ještě zkušeností.

PS.  Chcete-li se však raději nechat překvapit pointou PŮLVRAŽDY ve filmovém podání, tak si nejdříve odskočte na  pulvrazda.louzecky.cz,  a pak se vraťte zpátky na povídku: 
                                                  PŮLVRAŽDA


Staré sloupové hodiny pravidelným tikáním potichu odpočítávaly čas. Bylo deset minut po půlnoci a do staromládeneckého pokoje soudního úřadníka Milera proklouzlo spárou mezi plátěnou roletou a okenicí tlumené světlo z ulice. Pan Miler spokojeně oddychoval ze spánku, který čas od času přetrhlo krátké astmatické zakašlání. Noční tmou nepronikal do pokoje sebemenší hluk z ulice, takže uvnitř bylo téměř dokonalé ticho.
 
O to více se místností znenadání rozlehla rána. Pan Miler okamžitě vyskočil a očima doširoka otevřenýma hleděl do tmy. Co to bylo? Měl tak lehké spaní, že by ve spánku uslyšel i zvuk padajícího špendlíku. Rána, která ho probudila, zněla jako když průvan zabouchne dveře.
Rozsvítil lampičku a rozhlížel se zkoumavě po místnosti. Dveře do předsíně byly zavřené, ty to být nemohly.

Ležel nehnutě asi pět minut, než se rozhodl vstát a dojít zkontrolovat i vchodové dveře. Byly zamčené. Přemýšlel, co to mohlo být za ránu, ale na nic nepřišel; nic nespadlo, vše leželo na svém obvyklém místě.

Událost ho rozrušila. Přesto ale po chvíli zhasl a pomalu neklidně usnul.

Druhá rána se ozvala asi za čtyřicet minut poté. To přeci není jen tak, napadlo ho. Vyskočil potmě z postele, běžel k oknu, vytáhl roletu a dlouze pozoroval liduprázdnou ulici. Pak pečlivě prozkoumal celé okno. Co když po něm někdo střílel? Bylo neporušené.
 
Myšlenka na neznámého vraha však ovládla jeho mysl. Nevěděl kým, jak a proč by měl být zabit, ale sugesce noci a dvou nevysvětlitelných ran v jeho bezprostřední blízkosti ho nutila k horečnému přemýšlení. Na nic však nepřišel.

Jeho dosavadní život byl klidný, vyrovnaný, předem naplánovaný, bez vzrušení, beze změn a bez jakýchkoli nepříjemností. Až do dneška …!
O to více to všechno nechápal. Otázky KDO, JAK a PROČ nepřestávaly dorážet na jeho vědomí. Ležel potmě v posteli, přikrytý peřinou až pod bradu, díval se do tmy a čekal, co se stane. Čekal, jestli se záhada nevyluští sama.

Ke čtvrté hodině ranní, když už pomalu ztrácel vědomí a znovu usínal, se ozvala rána potřetí. Teď už to prostě nemohla být náhoda!  To je sabotáž!!! vykřikl nahlas. Útok na moji osobu!  
Vyběhl rozčileně ven na chodu, seběhl po schodišti do prvního patra, pak nahoru do třetího a zase se vrátil zpět. Zběsile prohledal celý pokoj i předsíň, zpřevracel všechny stojící předměty, vyházel věci ze zásuvek i ze skříní, ale opět na nic nepřišel. Byla to nevysvětlitelná záhada.

Celý se zpotil námahou, srdce mu bušilo až v krku, lapal po dechu a chrčivě ze sebe vyrážel dušené výkřiky:  Proč mě chcete zabít? Co jsem vám udělal?

Pobledlý a zmatený se dopotácel k posteli a ztěžka na ni dopadl. Nelidský strach ho náhle úplně ochromil, nemohl ani zvednout ruku k čelu, na němž se objevovaly stále nové a nové krůpěje potu a pomalu mu stékaly po obličeji.

Další rána za jeho zády ho doslova vystřelila z postele. Vrhl se jako šílený k prádelníku a divoce rozhazoval zbytky složeného prádla po celé místnosti, dokud nenašel rezervní prostěradlo. Několikrát si ho omotal kolem hlavy přes uši, přes oči, přes nos i přes ústa …
 
Konečně! Nic neslyšel, nic neviděl, nic necítil, teď už ho žádná rána nevyděsí, teď už bude mít klid. S hlavou pevně omotanou prostěradlem se položil na postel a nervově i fyzicky vyčerpán okamžitě usnul.
 
                                                                         ■■■

Druhý den ráno byl pan Miler nalezen ve svém bytě udušen.

Kriminalisté, vyšetřující tento případ, se právě snažili najít odpověď na otázku, zda jde o vraždu či sebevraždu, když se nebožtíkovým pokojem rozlehla rána.

V ten okamžik zároveň přibyl na přilehlé stěně sousedního bytu pátý flek. Bývalý dlouholetý přítel pana Milera, soused Kratina, zamračeně odložil masivní plácačku na mouchy a zabručel si pod vousy: Potvory jedny! Celou noc kvůli nim člověk oka nezamhouří!

                                                                         ■■■

A teď již - vzhůru do filmu!  Vlastně ne....
Nejdříve musím dodat, že velmi sugestivní hudbu k filmu složil druhý spolutvůrce Pavel Jirásek 
(režie, hudba, scénář, produkce, druhá kamera), 
a třetí spolutvůrce -  Michaela Nováková - měla na starosti produkci a dramaturgii.

WEB    pulvrazda.louzecky.cz
 

 
    
 viz: Česko-Slovenská Filmová Databáze
 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 11. 04. 2006.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.