- Život přináší spoustu drobných veselých korálků v rodinném balení – různé „přežblepty“, „hlášky“, vtipné odpovědi potomků atd., které se pak v rodině tradují. Jistě je znáte i z Vašich domovů. Chcete se o ně podělit i s ostatními čtenáři? Napište nám je do Pozitivních novin…
- Může tak vzniknout originální „Lékárnička první pomoci PN“, která bude obsahovat podobné léčivé „kapičky“ a „pilulky“, které můžete užívat v případě nepohody bez lékařského předpisu.
-
- Rodinné dialogy I.
-
■ Tuhle dostal manžel nápad: „Jitko, pojďme v sobotu odpoledne na výstavu koček!“- Chtěla jsem být vtipná a potěšeně pronesla: „Díky, že mě považuješ za výstavní kočku.“
- Ale manžel mě pohotově uzemnil: „No, oni tam budou všechny kočky očkovat proti vzteklině!“
-
- ■ Tříletý syn Milan stojí na autobusové zastávce, ruce v kapsách nových džín.
- Já: „Ty máš hezké kalhoty, s kapsičkou, co v ní máš?“
- Milan: „No přece ruku !“
-
- ■ Lékař: „Milánku, musím ti dát injekci.“
- Milan (3): „To se budu mít!“
-
- ■ Táta vychovává syna: „Milane, když neřekneš kouzelné slovíčko a řekneš jenom: Já chci pít, dostaneš to?
- Milan (3): Ale já nechci pít!
-
- ■ Milan (3) vidí na obrázku stonožku. „Hele, mami, listonoška!“
-
- ■ Milan (4) na lanovce mudruje: „To je vlastně kolotoč, ale jede rovně…“
-
- ■ V koupelně.
- Myji manželovi záda: „Tobě by se vyplatilo koupit si na ty záda štětku“.
- Manžel: „Proč, ty mi stačíš…“
-
- ■ Milan (4): „Mami, mě ty kšandy hrozně tlačí!“
- Já: „To tě nemůžou tlačit, vždyť jsou úplně volný.“
- Milan: „No jo, volný jsou, ale to tělo je mi už moc velký!“
-
- ■ Dovolená. Jsme ve stanu, protože leje jak z konve.
- Martin (3) si rychle nazul tátovy sandály a vyběhl ven do deště.
- Táta: „Martine, pojď zpátky a vrať mi boty.“
- Martin nic.
- Táta: „Jak nepůjdeš, tak tam na tebe půjdu.“
- Martin: „Nepůjdeš, tati, ty nemáš botičky!“
-
- ■ Martin (6): „Mami, byli jsme s družinou venku. A představ si, jak jsou ti lidi hodní. Když někdo na ulici spadne, tak tam dají cedulku jako varování.“
- Já: „Jak to?“
- Martin: „No, tam na zdi byla cedulka: TADY PADL…“
|
- PROLÍNÁNÍ
-
- Trnkový keř na kraji pole
- modře zamrká.
- Stromy jsou holé.
- Příroda divoká.
-
- Splašené spřežení s černými mraky
- s větrem se honí.
- Čas běží taky.
- Letos jak loni.
-
- Usměj se Lásko Nesčítej léta
- Smutek se nenosí.
- Jsi sedmý díl Světa
- s očima od rosy.
-
- Slíbám ti stříbro z vlasů
- a kašlu na lidi.
- V tvých očích vidím Krásu.
-
- Vrásky a stáří?
- Nevidím…
 | - NA VĚDOMOST SE DÁVÁ
-
- Pod závojem mlhy
- Skryjeme se světu
- Do krajkových pavučin
- Spředem svoje sny
- A budem chytat lidi
- Na babí léto
- Naberem hromadu zlata
- z šustivého listí
- A hodíme ji do větru
- To aby všichni věděli
- Že je PODZIM
|
- TETA
- U východu z metra
- teta chodník metla,
- myslela, že už je čistý,
- to se ale spletla !
-
- Bude smutná, až to zjistí,
- že na podzim padá listí…
-
- Vítr fouká, listí padá,
- tetu bolí ruce, záda,
- až opadá všechno listí,
- teta bude ráda!
-
|
- PODZIM JE KRÁL
-
- Podzim je král
- barevnejch dní,
- mlhou si opředl
- svý tajemství.
- Po babím létu
- vzkaz posílá
- kytkám i světu:
- "Přišel jsem k Vám".
- S halenou barevnou
- maluje listí,
- cestičky do školy
- dětem zas čistí.
- Holkám zas kreslí
- zlatavý stíny,
- do ticha oblékne
- lesní pěšiny.
- Ptáci už na drátě
- s námi se loučí,
- něco teď začíná
- a jiné končí.
- Na flétnu stříbrnou
- podzim si píská,
- stíny se protáhnou,
- zima je blízká.
- Jen holky voňavý
- jaro maj´ v duši,
- léto jim prospělo,
- podzim jim sluší,
- a listí šustí
- pod nohama...
- Podzim je král
- barevnejch dní,
- mlhou si opředl
- svý tajemství.
| - PODZIMNÍ ODPOLEDNE
-
- Moc lidí tudy nechodí…
- Jen keře u cesty
- sklání se k zemi.
- Čekají na štěstí.
- Šípkové Růženky
- v trní se červenají.
- Asi se stydí.
- S větrem si hrají
- Platí svými lístky
- Nahé pak zůstanou
- Když listy opadají
- Zachrání Zem
- před mrazem.
- Růženky usínají
-
- A z nebe padají
- zmrzlé hvězdy…
-

 |