Jitka Dolejšová: Rodinné dialogy I. / Podzimní poezie

Rubrika: Literatura – Zábava

Život přináší spoustu drobných veselých korálků v rodinném balení – různé „přežblepty“, „hlášky“, vtipné odpovědi potomků atd., které se pak v rodině tradují. Jistě je znáte i z Vašich domovů. Chcete se o ně podělit i s ostatními čtenáři? Napište nám je do Pozitivních novin…
Může tak vzniknout originální „Lékárnička první pomoci PN“, která bude obsahovat podobné léčivé „kapičky“ a „pilulky“, které můžete užívat v případě nepohody bez lékařského předpisu.
 
Rodinné dialogy I.
 
■ Tuhle dostal manžel nápad: „Jitko, pojďme v sobotu odpoledne na výstavu koček!“
Chtěla jsem být vtipná a potěšeně pronesla: „Díky, že mě považuješ za výstavní kočku.“
Ale manžel mě pohotově uzemnil: „No, oni tam budou všechny kočky očkovat proti vzteklině!“
 
■ Tříletý syn Milan stojí na autobusové zastávce, ruce v kapsách nových džín.
Já: „Ty máš hezké kalhoty, s kapsičkou, co v ní máš?“
Milan: „No přece ruku !“
 
■ Lékař: „Milánku, musím ti dát injekci.“
Milan (3): „To se budu mít!“
 
■ Táta vychovává syna: „Milane, když neřekneš kouzelné slovíčko a řekneš jenom: Já chci pít, dostaneš to?
Milan (3): Ale já nechci pít!
 
■ Milan (3) vidí na obrázku stonožku. „Hele, mami, listonoška!“
 
■ Milan (4) na lanovce mudruje: „To je vlastně kolotoč, ale jede rovně…“
 
■ V koupelně.
Myji manželovi záda: „Tobě by se vyplatilo koupit si na ty záda štětku“.
Manžel: „Proč, ty mi stačíš…“
 
■ Milan (4): „Mami, mě ty kšandy hrozně tlačí!“
Já: „To tě nemůžou tlačit, vždyť jsou úplně volný.“
Milan: „No jo, volný jsou, ale to tělo je mi už moc velký!“
 
■ Dovolená. Jsme ve stanu, protože leje jak z konve.
Martin (3) si rychle nazul tátovy sandály a vyběhl ven do deště.
Táta: „Martine, pojď zpátky a vrať mi boty.“
Martin nic.
Táta: „Jak nepůjdeš, tak tam na tebe půjdu.“
Martin: „Nepůjdeš, tati, ty nemáš botičky!“
 
■ Martin (6): „Mami, byli jsme s družinou venku. A představ si, jak jsou ti lidi hodní. Když někdo na ulici spadne, tak tam dají cedulku jako varování.“
Já: „Jak to?“
Martin: „No, tam na zdi byla cedulka: TADY PADL…“
PROLÍNÁNÍ
  
Trnkový keř na kraji pole
modře zamrká.
Stromy jsou holé.
Příroda divoká.
 
Splašené spřežení s černými mraky
s větrem se honí.
Čas běží taky.
Letos jak loni. 
 
Usměj se Lásko Nesčítej léta
Smutek se nenosí.
Jsi sedmý díl Světa
s očima od rosy.
 
Slíbám ti stříbro z vlasů
a kašlu na lidi.
V tvých očích vidím Krásu.
 
Vrásky a stáří?
Nevidím…
 

               aTeo
NA VĚDOMOST SE DÁVÁ
 
Pod závojem mlhy
Skryjeme se světu
Do krajkových pavučin
Spředem svoje sny
A budem chytat lidi
Na babí léto
Naberem hromadu zlata
z šustivého listí
A hodíme ji do větru
To aby všichni věděli
Že je PODZIM
TETA
 
U východu z metra
teta chodník metla,
myslela, že už je čistý,
to se ale spletla !
 
Bude smutná, až to zjistí,
že na podzim padá listí…
 
Vítr fouká, listí padá,
tetu bolí ruce, záda,
až opadá všechno listí,
teta bude ráda!
 
PODZIM JE KRÁL
 
Podzim je král
barevnejch dní,
mlhou si opředl
svý tajemství.
Po babím létu
vzkaz posílá
kytkám i světu:
"Přišel jsem k Vám".
S halenou barevnou
maluje listí,
cestičky do školy
dětem zas čistí.
Holkám zas kreslí
zlatavý stíny,
do ticha oblékne
lesní pěšiny.
Ptáci už na drátě
s námi se loučí,
něco teď začíná
a jiné končí.
Na flétnu stříbrnou
podzim si píská,
stíny se protáhnou,
zima je blízká.
Jen holky voňavý
jaro maj´ v duši,
léto jim prospělo,
podzim jim sluší,
a listí šustí
pod nohama...
Podzim je král
barevnejch dní,
mlhou si opředl
svý tajemství.
PODZIMNÍ ODPOLEDNE
 
Moc lidí tudy nechodí…
Jen keře u cesty
sklání se k zemi.
Čekají na štěstí.
Šípkové Růženky
v trní se červenají.
Asi se stydí.
S větrem si hrají
Platí svými lístky
Nahé pak zůstanou
Když listy opadají
Zachrání Zem
před mrazem.
Růženky usínají
 
A z nebe padají
zmrzlé hvězdy…

 
               Milena Horáčková: Kaštánky

               Milena Horáčková: Podzim

grafika © www.ateo.cz, podzimní foto © Milena Horáčková

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 27. 11. 2005.