Vyhodnocení Literární soutěže Pozitivních novin

Rubrika: Literatura

Milí soutěžící, vážení čtenáři!
 
Nikdo z Pozitivních novin si jistě nedokázal představit, že vyhlášení prvního ročníku soutěže bude mít takový ohlas a  Vaše povídky nás doslova zavalí. Nicméně museli jsme přistoupit k výběru a uveřejnit na stránkách Pozitivních novin „pouze“ 61 povídek, které byly do soutěže přijaty.
 
Především Vám chci za  celý kolektiv PN poděkovat za účast. Nezoufejte, pokud nenajdete mezi vítězi Vaše jméno, protože každý uveřejněný autor se stal sám o sobě vítězem, když si jeho slova budou moci čtenáři číst dalších mnoho let.
 
Porota se zmocnila opravdu nelehkého úkolu – přidělení nejvýše 7 bodů jedné povídce. Touto cestou bych ráda poděkovala za pečlivé hodnocení našim porotcům ve složení:
  • Jitka Dolejšová
    autorka Pozitivních novin, členka Redakční rady PN 
  • Alena Heinová
    scénáristka, dramaturgyně, publicistka
  • Blanka Kubešová
    spisovatelka a publicistka
  • Jan Kuthan
    spisovatel, autor Pozitivních novin
  • Pavel Pávek
     autor Pozitivních novin
  • Jana Stuchlíková
    autorka Pozitivních novin, členka Redakční rady PN
  • Ondřej Suchý
    spisovatel, scenárista, karikaturista, textař, redaktor, moderátor, publicista a člen Redakční rady PN
Přejdu k zajímavostem ze soutěžní dílny:
- nejmladší autorce bylo 14 let 
- nejstarším autorkám neuvěřitelných 69 let
- v námětech převládali dědové, babičky a  rodiče.
 
Vyhodnocení:
Vzhledem k hojné účasti autorů do 18 let se rozhodla Redakční rada Pozitivních novin ocenit pět výherců v kategorii dospělých a tři výherce v kategorii do 18 let. Dále došlo k udělení  zvláštního uznání Redakční rady PN.
V průběhu soutěže se řada autorů aktivně zapojila do dění Pozitivních novin. Zvláště bych ráda poděkovala skvělé Jarmile Moosové, která se stala v mezidobí členkou Redakční rady PN, za účast v soutěži a za její pěkné povídky, které získaly vysoké hodnocení. Sama se však rozhodla, vzhledem k  současné, velmi potřebné práci pro Pozitivní noviny, ze soutěže odstoupit a tím ponechat ocenění dalším v pořadí. Jarmilko, díky!
 
Všem zúčastněným - a  zvlášť vítězům - ještě jednou gratulujeme a  přejeme mnoho nápadů a sil do další tvůrčí činnosti. Ocenění byli vyrozuměni mailovou poštou, diplomy a výhry rozešleme během poloviny června t.r.

Petra Nachtmanová

 Vítězové Literární soutěže PN - Kategorie dospělých
1.místo Michal Čagánek Nedělní ráno
2.místo Renata Strnadová Úsměv
3.místo Zdislav Wegner Vůně staré lásky
4.místo Vieroslav Mesarč
Jana Pavlíková		 Můj děda a náš anděl
 Kočka
5.místo Zdislav Wegner Silvestrovská večeře
 
 Vítězové Literární soutěže PN - Kategorie do 18 let
1.místo Pavla Králová Bláhoví lidé, špinavé prádlo a správné koleje
2.místo Zuzana Cwiková Výlet
3.místo Daniela Tkadlečková Lásky nadevše...
 
 Zvláštní uznání Redakční rady PN
Jakub Vaňáček Můj malý velký děda
 Výsledky soutěže - vyhodnocení do desátého místa
1. M. Čagánek Nedělní ráno 44 bodů
2. R. Strnadová
J. Moosová   (odstoupila z LS)		 Úsměv
 Pošťákem bůhvíproč  		42 bodů
3. Z. Wegner Vůně staré lásky 41 bodů
4. J. Pavlíková
V. Mesarč
 P. Králová		 Kočka
 Můj děda a náš anděl
 Bláhoví lidé, špinavé prádlo a správné koleje		 40 bodů
5. Z. Cwiková
Z. Wegner		 Výlet
 Silvestrovská večeře		 39 bodů
6. J. Moosová   (odstoupila z LS)
D. Tkadlečková		 To ta válka
 Lásky nadevše...		 38 bodů
7. H. Procházková
I. Šafránková		 Zbytečná slova
 Poslední sbohem 		37 bodů
8. P. Králová Paní pekárna 36 bodů
9. Z. Cwiková
B. Čapková
J. Lipšanský		 Dcera pana Rodgersona
 Osud
 Návštěva starých míst 		35 bodů
10. P. Kubíček
Z. Mudráková
Z. Mudráková
J. Zygma		 Ztráty a nálezy
 Pan Nezapomenutelný
 Racionální žena
 Změna		 34 bodů

O autorech a jejich povídkách
 
Literární soutěž je taková ošemetná věc. Přečtete si o ní zprávičku, vytáhnete ze šuplíku tématicky vhodnou povídku, pošlete ji tam. Hotovo.
A po pár dnech začnete pochybovat, jestli jste udělali dobře. Co když byla tak nemožná, že ji hned vyhodí? Nebo vám ji někde na stránkách internetu kriticky rozmáznou, zesměšní, otlučou o hlavu? Raději nemyslet.
Poslal jsem tam něco i  já. Ale pak jsem nevydržel čekat a podíval jsem se na povídky jiné. Na ty, co přicházely před tou mojí, a i po ní. A brzy jsem zapomněl, co jsem psal já, četl jsem další a další, až se mi z toho dělaly mžitky před očima.
 
Ať jdou k čertu všichni ti škarohlídové, kteří s příchodem novin, pak telegrafu, telefonu, rádia, televize a nakonec počítačů s internetem předpovídali málem zánik lidstva, a přinejmenším jeho velkou degeneraci. „Propánakrále,“ říkal jsem si při čtení povídky Renaty Strnadové Úsměv, „vždyť to děvče píše o tom samém, co jsem prožil i já, ale daleko lépe!“ Při  čtení Nedělního rána Michala Čagánka, povídek Jany Holčapkové, Zuzany Cwikové, Daniely Tkadlečkové a  mnohých jiných jsem si říkal, že to s tou degenerací asi nebude tak zlé.
Čtení těchto povídek mi bylo zážitkem nejen literárním.
 
Byl jsem překvapen, jak hluboko do lidské duše se dokáží třeba šestnáctiletí autoři ponořit, a tuto popsat tak, že je na jejich cestě můžete následovat úplně lehce, jako by to byla vyšlapaná lesní pěšinka.
 
Ve všech povídkách převládala laskavost. Ano, laskavost. Někdy tak psát chtěli, ale u některých to záměrem pisatelů nemuselo být. Oni nejednou psali o svých blízkých, kteří pili, ubližovali si, nadávali. Slova jednoznačná. Ale jsou tam i slova jiná, jejichž smysl si můžete jen domyslet. Když totiž někdo napíše, že „tatínka“ tahal z hospody, tak si uvědomíte, že tohle už není jenom láska. Je to potřeba milovat, být laskavým a hodným na lidi, ať jsou či byli jacíkoliv.
 
Proč tomu tak je? Nevím. Ale pociťuji to samé. Já sám jsem si svou dobrou babičku prostě vymyslel – má poslední zemřela dva roky před mým narozením.
 
V povídkách je neobyčejně hodně dědečků a babiček. Některé nemají mnoho společného s vyidealizovanou Babičkou Boženy Němcové. Spíš se podobají dědečkům z Hemingwayova díla Stařec a moře. Zarostlí, s vousem žlutým od  nikotinu, ale s velkým srdcem, moudrou hlavičkou, šikovnýma a pracovitýma rukama.
 
Tento fejeton měl být poklonou všem těm, kteří se se mnou soutěže zúčastnili. Nějak se k ní nemohu propracovat. A  tak rozetnu ten gordický uzel pár slovy:
Vaše povídky na mne zapůsobily tak, že jsem si nejednou při čtení přál, abych se mohl s jejich protagonisty setkat. A ještě jedno. Náhle jsem zatoužil být takovým dědečkem, o kterém se vnukům v laskavém tónu bude psát velice lehce. Aniž by si museli příliš vymýšlet.
Zdislav Wegner

text: P. Nachtmanová a Z. Wegner

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 27. 05. 2006.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.