| J.Drocár, P.Loužecký | Nezapomenutelný VLADIMÍR SÍS | | 
| - S režisérem Vladimírem Sísem jsem se seznámil při natáčení dokumentu „Dobrý den pane Ondřičku“. Kameraman Miroslav Ondříček ho pozval jako partnera, aby si před kamerou popovídali o společném filmu, který spolu natočili – Novosvětské. Vladimíra Síse byla hned plná kavárna Slavie. Vzpomínám, že se tenkrát Miroslav Ondříček jen těžko dostával ke slovu, i když film byl o něm. Ale takový už Vladimír Sís byl. Plný vitality, vzpomínek, vizí a nápadů, které někdy možná až neopatrně dával k dobru. Myslím si, že řada z nich běhá realizována po světě. Mám ale dojem, že se ani neuměl zlobit na lidi, kteří najednou zjistili, že měli zcela stejný nápad, a zanedlouho jim došlo, že to vlastně vymysleli sami a směle se pustili do realizace.
► CELÝ ČLÁNEK
| | Milan Lasica | Chceme sa dožiť tisíc rokov? | | 
| Že vraj vedci vymysleli, ako by sa človek mohol dožiť aj tisíc rokov. A to v zdraví a dobrej forme. To je dosť alarmujúca správa, pretože spôsobí zmätok. Isteže sa budeme všetci zaujímať predovšetkým o to, kde, v ktorej krajine, v ktorej spoločenskej vrstve, za akých podmienok sa s predlžovaním života začne. Lebo niekto začať musí. Niekto sa skrátka bude musieť v mene vedy obetovať a podstúpiť tú kúru večného, alebo takmer večného života. Aby sa zistilo, či to funguje a najmä, či sa to vyplatí.
Čapek vytvoril postavu večnej ženy Emílie Marty. Dožila sa tristo rokov a príšerne sa v tom veku nudila. Upozorňujem, že to bolo len tristo rokov. Čo je to proti tisícke! Tisícka je trikrát toľko a ešte čosi navyše.
► CELÝ ČLÁNEK
| | Jiří Vlastník | POSTHORNÍČKOVICE aneb čekání na Jeroma | | 
| - „Je mi smutno z toho, že tu má pořad Horníček a sál je poloprázdný. Přitom by si lidi měli vážit faktu, že je tu stále mezi námi.“
- Připouštím, že sdělení slavného šéfa slavného divadla není zrovna k popukání. A to nám mnohým ještě bývalo fajn, když mi při našem rozhovoru toto sdělení sdělil. Protože Miroslav Horníček tu ještě mezi námi chodil. Podezírám ho, že nám sebou odnesl utěšenou zásobičku českého humoru, sedává tam teď nahoře při sklence červeného s Werichem, Štuchalem, Pivcem, Holzmannem, Černíkem a jinými výtečníky, mají spolu ukrutnou srandu, zatímco nám tady v těch českých Posthorníčkovicích bývává poněkud divno. Když jsem nadále na Jiřím Suchém vyzvídal, co říká současnému stavu zábavy, sdělil mi, že mnoha věcem nerozumí.
- ► CELÝ ČLÁNEK
| | Radim Uzel | Některá letní nebezpečí | | 
| - Právě jsem se vrátil nikoliv z Hradu, ale ze středomořského prázdninového letoviska a spěchám podělit se o čerstvé zážitky. Profesionální deformace a osmidenní subtropické nicnedělání mne totiž inspirovalo k soukromé studii dámského opalování. Naprostá většina účastnic těchto letních radovánek totiž vůbec nedbá naléhavých varování kožních lékařů a jejich důkazů o prokazatelném vlivu slunečního záření na výskyt zhoubných nádorů kůže a když už se ty peníze na dovolenou investují, tak si svá těla ze všech stran vesele grilují melanom nemelanom.
► CELÝ ČLÁNEK - Jelikož společnost na pláži i u bazénů byla nesmírně pestrá, zaměřilo se moje voyeurské výzkumné slídění především na národní diference tělesného obnažování.
| | Václav R. Židek | Bude válka! Krampol běhá s kufrem po lese! | | 
| - V předsíni zvoní neodbytně telefon – ještě chvíli a snad by mi vyběhl naproti. Ještě než ho stačím zvednout, tuším, že nezvěstuje nic dobrého. Znáte to…
A je to tak! Na druhém konci drátu vibruje rozčilený hlas mé starostlivé maminky. Maminka se bojí, že bude válka! Uklidňuji ji. Tedy snažím se o to. Marně. A opatrně sonduji, jak na tuhle pitomost přišla. Je nervózní, že to nechápu. Roste přece strašná spousta hub! A když roste strašná spousta hub, tak bude válka! Tohle se přece říká. Tohle si pamatuje. Toho se bojí.
Já se jen divím - odkud tyhle informace o houbách má? Mamince je požehnaných třiadevadesát a v lese nebyla už tak dlouho, že ani já sám si to nepamatuji. Že by se dívala v televizi na film podle knihy Oty Pavla, kde byla taková malá, ale sugestivní scéna – hřibů celé lány - a filmová maminka měla tenkrát stejnou starost, jako ta moje teď po telefonu – "tolik hub roste, to bude válka!"
► CELÝ ČLÁNEK
| -
- Ondřej Suchý: Poznámka pod čarou
- Myslím, že každý, kdo bude vyzván, aby v této rubrice uvedl svých pět Favoritů, a pokud možno to zdůvodnil, ten si hned v úvodu své Poznámky pod čarou povzdychne nad tím, před jak veletěžkým úkolem stanul. A omluví se všem, koho do pětice Favoritů nezařadil, byť se mu (nebo jí) jejich příspěvky líbí. I já se omlouvám. A hned na sebe prásknu, jaký jsem zvolil postup, abych se z toho rozhodování nakonec nezbláznil. Třeba to bude alespoň částečně inspirovat někoho z těch, které úkol vybírání Favoritů čeká.
- Za prvé: Jako novinář jsem byl svého času také tak trochu původcem myšlenky rozdělit Pozitivní noviny na dvě části – na Publicistiku a Literaturu. Přiznávám, že s přibývajícím věkem (a také v dnešním hektickém světě) mě zajímá víc publicistika než literatura. Nepochybuji o tom, že mnozí z těch, kteří překročili šedesátku, budou mít pro tento můj postoj pochopení. Takže jsem si hned na začátku svého výběru odmyslel pravou stranu (vzdor tomu, že se tam objevují i moji oblíbení autoři, např. Miloslav Švandrlík nebo Josef Fousek).
- Za druhé: Některé autory, které znám osobně a obdivuji je, případně jsem s nimi ke všemu ještě v příbuzenském vztahu, jsem musel nemilosrdně vyeliminovat. Nejsnazší to bylo u mého bratra, který celkem pochopitelně vypadnul jako první (promiň, Jiříku). Horší to bylo u dalších, které raději ani nejmenuji.
- Za třetí: Rozhodl jsem se hledat články s tématy mně nejbližšími. Jsou to ty, které mi přinesly nové informace o umělcích, o jejichž profese se zajímám. Zabývám se celý život tzv. zábavním uměním a jeho osobnostmi. Proto jsem si vybral přímo ukázkovou práci pánů Drocára a Loužeckého o režisérovi Vladimíru Sísovi.
- Od Milana Lasici, který je jednou ze svých profesí komik, a stal se tudíž už v šedesátých letech „objektem“ mého zájmu, čtu s obdivem cokoliv. Mezi mými Favority prostě nemůže jedna z jeho úvah chybět.
- Od novopečeného šedesátníka Jiřího Vlastníka bych vybral mnohé, už proto, že se také rozhodl připomínat neprávem zapomínané herce, zpěváky, slávu kabaretů a černobílých filmů. Nakonec jsem se rozhodl pro jeho Posthorníčkovice, protože podobné úvahy jsou mi velmi blízké.
- Dr. Uzla jsem poznal osobně jako nesmírně vtipného a pohotového člověka. A protože jsem se na stará kolena stal také jedním z těch, co začátkem léta prchají na jih k moři a za sluncem – vím o čem píše. A vtipně, jak jest mu dáno.
- Nakonec jsem pro vtip příspěvku završil pětici Favoritů fejetonem Václava Židka. Nezapírám, že o tom tak trochu rozhodl už sám titulek: Bude válka! Krampol běhá s kufrem po lese. (Václave, pozdravuj svou maminku, ať se ještě dlouhá léta těší dobrému zdraví!)
- Snad je v mé Poznámce pod čarou leckde cítit poněkud lehkovážný tón. Musel jsem ho zvolit, vážení a milí! Abych se – jak píšu v úvodu - z toho rozhodování nakonec nezbláznil.
|
Chcete se seznámit s FAVORITY dalších osobností spojených s Pozitivními novinami?
► FAVORITÉ - OBSAH ◄ |
