Publicistika – Zajímavosti
Václav R.Židek: Mrož z Prahy
Před více jak 35 lety jsem téměř pravidelně o vánocích odjížděl se svou ženou Elžbětou k jejím rodičům, kteří žili ve Varšavě. Stejně tak tomu bylo i v roce 1971. Ale! Já ve Varšavě, pražští i jiní otužilci ve Vltavě!
Martina Fialková: Naděje, o níž se říká, že umírá poslední
Oba rodiče absolvovali desetimesícní kurz placený státem a pak byli hozeni do švédské reality, která, ač jinak dosti přívětivá, ani jednomu z nich neuznala vysokoškolská studia. Začali tedy studovat znovu, ale někdo musel také vydělávat! Takže první studoval – opět pedagogiku, obor tělesná výchova a zdravověda, táta Jindra.
Evropou bez motoru - S Jardou Lhotou Evropou od severu k jihu
Dobrodruh, cestovatel a spolumajitel CK Adventura Jarda Lhota se před časem rozhodl dát si k padesátinám nestandardní dárek – originální cestu přes Evropu. Myšlenka postupně uzrávala a vedla k mimořádnému projektu. Jarda Lhota popisuje základní filosofii své cesty takto: „Plánuji přejet Evropu z Nordkappu na Gibraltar tak, abych při tom propagoval způsoby cestování ohleduplné k životnímu prostředí.“
Alena Šustrová: ARTSYMPOZIUM VŠERADICE 2008
...pro mě začalo vlastně už loni v červenci. Ale od začátku. Kamarád mi přinesl pozvánku na vernisáž jakéhosi Art sympozia, které probíhalo (dokonce už podruhé!) ve Všeradicích... Ve VŠERADICÍCH! Malé vesnici v okrese Beroun s asi 400 obyvateli, kam jsem jako šestnáctiletá chodila na tancovačky do místní zaplivané špeluňky Na Růžku a kde se kvůli mně jednou i kluci málem poprali...
Petr Chalupa: Zajímavý nález aneb Jak asi skončili…?
Ač v důchodu, těžko se zbavuji „nemoci z povolání“ - prohlížet každou, i tu sebemenší skládku v blízkosti popelnic. Je to zátěž, kterou jsem si ze svého posledního zaměstnání na odboru životního prostředí nedobrovolně odnesl. U jedné takové hromádky jsem se nedávno zastavil. Zaujala mne malá knížka, jak se zdálo, zcela zachovalá.
Ivo Fencl: Návrat Sherryka Holmepsa
Letos uplynulo čtyřicet let od založení časopisu Čtyřlístek, kam přispíval např. i spolupracovník Pozitivních novin Ondřej Suchý. Toto je scénář nikdy nevydaného závěrečného pokračování této nekonečné ságy, který jsme se však Jaroslavu Němečkovi neodvážili nabídnout. 1. Obrázek: Zimní výprava. Čtyřlístek jde bílou plání za zpěvu, Bobík s kytarou: Volají nás lesy vody, pojďme tedy do přírody, veselý buď každý z nás, k písničce si připrav hlas! (=parafráze popěvku od Jaroslava Foglara)
Jitka Dolejšová: Manuál na zavazování bot
Kamarád mi poslal hravý e-mail. Pokud tedy nenosíte pouze sandály, holínky nebo boty na suchý zip, zde naleznete inspiraci nejen pro dlouhé deštivé odpoledne... Přeji příjemné kličkování!
Antonín Hančl: Ejhle cirkusy a varieté! (3) - Moje knižní novorozeně
S divadelní a filmovou legendou - hercem Martinem Růžkem jsem se poprvé setkal v Praze při setkání nositelů Ceny Senior prix, která nám byla udělena Nadací Život umělce. Pokaždé jsme spolu hovořili nejen o divadle a filmu, ale také o fotbale (v té době byl předsedou Klubu přátel Slavie a já kromě Brnu jsem také fandil od dětství Slavii). Došla řeč i na cirkusové umění.
Milena Buriánková: Bylo mu šestnáct / Člověčiny
Bylo mu šestnáct a učil se nástrojařem. Psal se rok šedesátý osmý, rok, který mohl být i pro něho zajímavý z hlediska historie národa. Osud ale rozhodl jinak. Ve starých lázních při hodině tělocviku skočil do vody a sám už nevyplaval. Tři zlomené obratle provázel zmatek, strach a vtíravý pocit beznaděje.
Jan Řehounek: Nymburská Mateřinka
„Půvab Mateřinky, který mě fascinuje, je v tom, že je to přehlídka nesoutěžní. Proto na ni děti jezdí s chutí a na jeviště vstupují s nezměrným nadšením. To je důvod, proč sem jezdím velice rád,“ řekl mi televizní moderátor Honza Kovařík, který festival několik let moderuje. Mně osobně festival mateřinka, u jehož zrodu jsem před čtrnácti lety stál a v roli dramaturga na něm působím doposud (a letos i v roli moderátora dopoledního programu), nesmírně obohacuje.
Míša a Jitka Stošická: O Janě Piarové
Janinka je subtilní až éterická bytost, veskrze to pozitivní, inteligentní, krásná a šikovná módní návrhářka a šperkařka. Zdá se Vám to mnoho superlativů na jednoho člověka? Přijďte se sami přesvědčit, že její šperky jsou nádherné a odráží se v nich všechny tyto vlastnosti. Šperky jsou určeny jak pro denní nošení, tak i pro slavnostní příležitosti. Vyrazila nám dech nápaditě promyšlená kreativita šperků.
Ivana Zapletalová: Setkání s legendou české jógy
Když před někým z Hodslavic vzpomenete jméno Milady Bartoňové, tak jen souhlasně přikyvuje, že ji zná. Je pro zdejší vesnici pojmem. Troufám si říct, že skoro stejně tak velkým jakým je zdejší slavný rodák František Palacký. Proto jsem velice šťastná, že jsem ji mohla dvakrát osobně u ní doma navštívit. V době mého týdenního pobytu v Hodslavicích byla vážně nemocná, a tak se nemohla cvičení jógy účastnit, i když před rokem tomu tak ještě bylo.
Egon Wiener: Lovecké trofeje
Pokaždé, když slyším na zámcích a hradech vyprávění o přebohatých honitbách bývalé šlechty a na stěnách vidím lovecké trofeje, tak si říkám, že to musela být prazvláštní doba. Pozabíjet tolik zvěře jen tak, pro potěšení z lovu, pro trofeje... Cenným zdrojem pro získání informací pro „porozumění“ tomuto druhu zábavy jsou obecní kroniky a zápisky, které si vedli místní lidé. Dovolte mi, abych vás seznámil s popisem jednoho takového honu, jehož reálie byly sepisovány pro místní kroniku obce, kláštera Hradiště na panství hrabětě Kristiana Valdštejna.
Egon Wiener: Hromový klín
Slyšel jsem kdysi na Českodubsku vyprávět příběh o hromovém klínu – kusu černého kamene s dírou uprostřed. Prastarém ohmataném nástroji, mocné zbrani našich dávných předků. Ten, o kterém chci vyprávět, se našel před několika staletími v Soběslavicích. Už tenkrát se po právu domnívali, že jde o pracovní nástroj – kamenný mlat, ale protože ho našli po veliké bouřce, říkalo se o něm též: spadl z nebe hrom do něj díru vyrazil.