Publicistika – Fouskův svět
Josef Fousek: Bezvýznamné figury / V zahradě pana Forda
Nezáviďte jim. Jsou ochuzeni o ten krásný pocit dotýkat se země, hrabat se v záplavě šatů v „sekáčích“, prohlížet si hezké holky v metru, svézt se do Prahy autobusem přes letiště, dát si pivo v pivnici na stojáka, tlačit před sebou vozík v supermarketu, nakupovat u stánků vietnamských spoluobčanů, vyprávět si v čekárnách u doktorů o kyčelním kloubu.
Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (19)
♦ Politické strany se nemohou zrušit, neboť by stoupl počet nezaměstnaných. Rekvalifikace u politiků je neuskutečnitelná. ♦ Nespílej žádné škole, i kdyby byla nespravedlivá. Odnášíš si z ní poučení, abys nevěřil každému, kdo o spravedlnosti mluví. ♦ Zůstat uprostřed této společnosti nad věcí, je jednoduchá věc. Buď musíš být mrtvý, nebo v bezvědomí.
Josef Fousek: Zemský ráj to na pohled / Sádropapírová hlava
Přišel včas, oblečen poněkud archaicky, ale nikdo na něm nepoznal, že je stár přes dva tisíce let. V baru Escaddo si ho nikdo nepovšiml. Jen jedna studentka říkala své kamarádce: „Hele, ten děda vypadá jako hippie.“ Objednal jsem láhev frankovky a praotec Čech se rozpovídal: „Původně jsem s tlupou svých Slovanů mířil na Východ, ale udělal jsem si výron v levém kotníku.
Josef Fousek: Kolonáda / Kladenské vzpomínky
Artrózové klouby zaskřípaly píseň degenerované chrupavky. Ploténky poskočily na rigolové páteři. Dopisní schránka vydala radostnou zprávu. Ano! Byl to poukaz do Karlových Varů. Vzal jsem připravený kufr s heslem 2001, dva tisíce korun českých a autobusovým expresem se vydal do města odpočinku a zdraví.
Josef Fousek: Rozcestí / Hospoda je imitace domova
Dostavuje se otázka, zda je to vůbec zákonné, aby občan platil ze svých peněz někomu, komu nechce nic dát? Proč bych si nemohl vyhlásit sbírku na sebe? Kdyby dal každý občan korunu, mám deset milionů a jsem mezi elitou národa. Nemělo by být uzákoněno, že podporování stran je dobrovolné?
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (25)
Co se vlastně změnilo od doby, kdy tudy projížděli v kočárech a na koních čeští šlechtici? Místo koní – auta, místo starých luceren – reklamy, místo ponocného – opilec, místo kožených kamaší – Pumy. Pivo se rovná kvasu, povětrné ženy nerozeznáš od přítelkyň a v lesích stále voní tajemné stopy honů a štvanic. Lesní rohy zkameněly u cedulí – ZÁKAZ VJEZDU – SOUKROMÝ MAJETEK! Měsíc neprozradí, co spatřil před několika staletími.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (22)
TAKE IT EASY! Teď neukazuji, že umím anglicky. Znám několik desítek slov a několik frází. Můj mozek se již více nenaučí. Zaměstnávám jej přes limit. ČAS! Ten věčně omílaný neřád. Dítě se naučí mnohému, ale dědek má už tolik starostí a hlavu přeplněnou vzpomínkami, že je do ní marné investovat. Přiznám se, že mne příliš nedojímá, když slyším, že devadesátiletý Gruzínec dostal vysokoškolský diplom za dálkové studium elektrotechniky.
Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (16)
♦ Národ potřebuje mučedníky, aby se mohl občan doma, v teple u kafíčka, při televizi radovat, že není mučedníkem. ♦ Od té doby, co se zdražily pohřební služby, nebojím se hřbitovů. Vím, že se tam nedostanu. ♦ Hloupí lidé nadávají všemu, co se jim nelíbí, ačkoli jim to neškodí. ♦ Slušný člověk o své slušnosti nemluví. Stejně by říkal jen to, co uzná za vhodné.
Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (13)
♦ Kdo říká, že celý svět je zkažený, sám sebe označuje za lotra. ♦ Naše republika je po čtyřiceti letech devastace vrakovištěm charakterů. Po dvanácti letech je rumištěm nadějí. Na skládkách se dá stavět, ale chybí dělníci a stavitelé. ♦ Tam, kde se pláče smíchem, bývá schován kýbl na slzy. ♦ Změna názvu je nejčastější zastírací manévr pro zachování starých pořádků. ♦ Pořádek je otcem bordelu.
Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (9)
V mém domově bylo stále plno Marxe, Engelse, Lenina, Stalina, Gottwalda, Zápotockého. Kladenská atmosféra – doleva – utkána historií. Byl jsem malý kluk a bál jsem se těchto velikánů. Proto jsem si je představoval, jak sedí na našem záchodě a pod jejich zadnicí ujíždí prasklé prkénko. Také jsem si představoval jejich brunátné tváře potící se úsilím při zácpě.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (1)
V posledních letech po odchodu z Divadla Jiřího Grossmanna jsem se trochu prosadil na veřejnosti. Bylo to tím, že teď se musím sám ohánět a nespoléhat na slávu protagonistů. Přesto si vážím doby, kdy jsem poznal legendární divadlo Semafor a nelituji, že jsem byl nabádán a veden Miloslavem Šimkem k profesionální poslušnosti. Byla to pro mne veliká škola sebekázně. Jsa v duši rebelem, naučil jsem se, že práce na jevišti je krásná, ale zodpovědná.
Josef Fousek: Jak dosáhnout lepšího postavení / Zůstat nad věcí
Jak dosáhnout lepšího postavení? Není to lehká otázka a tak mi dovolte abych vám dal několik rad, které jsem získal od života. Také mně dal hodně moudrosti můj profesor politických věd Servilius Rectus, jenž opravdu poznal taje výstupu k vrcholům až do hloubi. Základem úspěchu je poslušnost, trpělivá oddanost a oblíbenost.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidí (31)
Když viděl pěsti Pikarta před svým obličejem, schoval se rychle v koupelně a fiflena utekla za ním. Koncem srpna jsme se stěhovali. Šlo to rychle. Kornelie všechno prodala lacině sousedům ve vsi. Pazderová si od nás koupila kozy a slíbila, že se na ně budeme moct kouknout, kdy chceme. Kornelie brečela a líbala je.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (30)
Za pár dní odvolali tajemníka Obecního úřadu Krtičku. Odvezli ho do psychiatrický léčebny na pozorování. Jeho syn, Krtička mladší, rozhlašoval po vesnici a okolí, že se jeho táta strhnul prácí pro blaho občanů. Před odvozem pokousal dva saniťáky a cestou křičel: „Já na hřbitově udělám pořádek, lumpové mizerný!“ Tajemníkova žena, o které nikdo nevěděl, jestli je s ním na psí knížku, nebo je řádně oddaná, se radostí opila v hospodě u Knotka.