Zdeněk Horenský: Před rozedněním

Rubrika: Literatura – Poezie

Před rozedněním

Propletené prsty našich rukou
let drzé mouchy nad parukou
jež odložena na stojanu
rýsuje svůj obraz k ránu

chvíle před rozedněním

kdy srdce naše ještě bijí
prožité lásky melodii
kdy zvolňuje se prudkost dechu
to je ta chvíle pro potěchu

lehké struny zachvění

Malá noční výletnice

Zaslechl jsem ve spánku
šepot dívčích copánků
šustot noční košilky
někde blízko postýlky

vzbudil jsem se docela
aniž o tom věděla
malá noční výletnice

sahá rukou na kliku
sama jde si potichu
pro zmrzlinu do lednice

Po tvém odjezdu

Šumění deště závany větru
hučící vodopád
spadané listí a mokrá tráva
mezi stromy velebné ticho

Známá cesta vlnící se mezi poli
ztracená až ve stínu u lesa
a čas ten prostě tiká

Už zase prší
několik bouří i slunečný den
cestičky jsou plné kaluží
opuštěná naše lavička

Jedno preso prosím madam
šálek na stole je už prázdný
„a likér jako obyčejně?"
vrtění hlavou k záporu
"samotnému nechutná že ?"

Tiché večery při procházkách
několik zastavení vzpomínky
až pozdě přichází spánek
k časnému vstávání

Proměny ženy

Jednou jak lavina
z horského masivu
jindy zas hladina
po mořském přílivu

matičkou přírodou
stvořená pro lásku
nehraje celý part
vždycky jen ukázku

Stmívání

Z hvězdnatých plání
snáší se podvečer
pro pousmání

barevné palety
promění v plátna stínů
jdoucí nám v ústrety

Večerní jízda

Rychleji jen rychleji
ať ubíhá ta kartónová krajina
ať zmizí šedivé obrubníky
již padne clona večerní oblohy
a ruce jsou tolik neklidné

rychleji jen rychleji
vždyť je tak málo času
v hotelovém pokoji
uslyšet tlukot srdcí
a nekonečně dlouhý vzdech

Světla města spousta barev
všude plno lidí
jen dva příliš blízko sebe
očekávání blížící se chvíle
kdy vzduch je plný jisker
nezvládnutelného napětí

Skřípění brzdy
rámus večerní ulice
cinkot tramvají
hotelová hala a schody
před zaklapnutím dveří

Exkluzivní ilustrace pro Pozitivní noviny: Pavla Fronková

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 20. 07. 2012.