Zdeněk Horenský: O Františku Pivodovi

Rubrika: Publicistika – O slavných lidech

František Pivoda je pojmem historie hudby Rakouska-Uherska. Narodil se 19.10.1824 v Žeravicích. Když mu byl jeden rok, odstěhovala se rodina Pivodova do Koryčan, kde jeho otec pracoval jako strojník na velkostatku. František tam vyrůstal do svých deseti let, kdy mu zemřela maminka.

Po její smrti si ho vzal k sobě jeho starší bratr Kašpar, který v té době působil jako učitel v Bučovicích. Také František se měl stát učitelem. Nejprve studoval na gymnáziu, později na učitelském ústavu v Brně. Na své první místo nastoupil v Zábřehu na severní Moravě. Mocně jej však vábila hudba a proto v roce 1844 odešel do Vídně, kde se učil harmonii a studiem obsáhl i celý obor hudebního umění. Přitom se věnoval společenskému životu mezi vídeňskými Čechy. Ve Vídni se za svého pobytu též seznámil s proslulým italským mistrem dramatického zpěvu a dále si rozšířil své hudební obzory. U něj pak poznal italskou metodu zpěvu, o kterou se již dříve zajímal. Nevynechal jedinou příležitost se v hudebním umění zdokonalovat. Své pěvecké vzdělání dokončil v Miláně, odkud se vrátil zpět do Vídně. Pivoda byl hlavním organizátorem a iniciátorem všech kulturních podniků slovanské menšiny ve Vídni. Při těchto akcích vystupoval jako pěvec, hudební skladatel, sbormistr a divadelní ochotník. Jeho skladby hrával orchestr Johanna Strausse, který pravidelně účinkoval na českovídeňských besedách a plesech. V této době Pivoda vyučoval zdarma zpěvu české studenty, dělníky a řemeslníky a jím vyškolení zpěváci pak zpívali na slovanských besedách a zábavách pod jeho vedením.

V roce 1853 se stal učitelem zpěvu v domě knížete Karla Khevenhüllera, kde zůstal až do roku 1860. V průběhu té doby složil nespočet českých písní.

Po návratu z Vídně se usadil František Pivoda v Praze. Žil tam jako vážený učitel a hudební skladatel. Dal podnět k založení pražské „Umělecké besedy“. Od svého příchodu do Prahy věnoval největší pozornost vyučování zpěvu, založil si svoji vlastní pěveckou a operní školu. Z Pivodovy pěvecké školy založené v roce 1869 vyšla celá řada známých umělců.

František Pivoda se zapsal do dějin hudby také jako kritik díla Bedřicha Smetany. V hudebních encyklopediích je Pivoda hodnocen víceméně záporně, především pro rozchod právě s Bedřichem Smetanou. František Pivoda byl však nejlepším a nejúspěšnějším českým pěveckým pedagogem 19. století. Byl uznáván svými současníky i následovníky. Jeho úspěchy právě zcela neprávem zastínil zpolitizovaný spor s Bedřichem Smetanou, který odsunul Pivodu a jeho zásluhy a úspěchy do pozadí. Faktem zůstává, že založil nejlepší a nejúspěšnější českou pěveckou školu. Sepsal vlastní učebnice zpěvu pro výuku zpěvu sólového, uměleckého i práci o školském zpěvu.

Františkův bratr Kašpar měl dceru, která se provdala za vedoucího polesí v Koryčanech. Rodina Kašparovy dcery byla kromě dětství dalším poutem, které Františka ke Koryčanům vázalo. Staly se místem, kam si rád přijel odpočinout od svých pražských starostí.Tam nacházel klid a rodinnou pohodu. František Pivoda zemřel 4.1.1898 v Praze a na své přání byl pochován v Koryčanech.

foto: archiv autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 04. 08. 2012.