V téměř pravidelných intervalech sděloval pan učitel Vydra (jazyk český), jak to s námi v životě dopadne, kam to v budoucnu dotáhneme nebo nedotáhneme. Dle jeho předpovědi byla většina třídy předurčena k pohromám, blamáži, menšímu či většímu nezdaru. Jen malé skupince pan učitel předpovídal, že v životě prorazí, že se slušně uplatní...

Pan učitel, machr na poezii, miloval klasiky, ovládal latinu. Z koncentráku se vrátil s nadějí na spokojenější život, ta se ale rychle rozplynula. A snad ještě více nežli z vězení, měl pocuchané nervy z toho, co nalezl po návratu.

„Lidé jsou neuvěřitelně zlí... vrátil jsem se po dvou letech z Mauthausenu živ, abych viděl, že mám knihovnu rozkradenou! Knihy za tisíce korun! Z klenotnice literatury!" žaloval, a když se uklidnil, přednášel báseň, ale nedopřednášel, vyrušen žákem. Sklapnul knihu a hřímal: „Takhle to tedy je, takovýhle zájem máte o vzdělání a přitom každý chce na stúdie, na vysokou školu, Karlovu univerzitu snad, medicínu! Ale chyba lávky, holenkové, je pozdě, je za pět minut dvanáct, dveře se zavírají! A známečky nenahoníš! Neprorazíš!" prorokoval pan učitel.

A pak se jednou stalo, že o přestávce žák Merkl, o dva roky starší než my ostatní (zameškal dvě třídy kvůli nemoci, nikoli neschopnosti), chatrný a hubený, jal se zdařile napodobovat pana učitele a získávaje si rychle pozornost spolužáků nedbal na opatrnost, jež je matkou moudrosti. Když představení vrcholilo, pan učitel nepozorován vešel do třídy a rázoval k žáku Merklovi, černý plášť za ním vlál, ve třídě bylo hrobové ticho rušené jen hlasem imitátora dosud nic netušícího... a pak už bylo slyšet vrzání lavice, jak pan učitel smýkal nešťastníkem, jako by se v něm v tu chvíli probudila vzpomínka na všechna příkoří, která mu život připravil, jako by se drzý imitátor proměnil v reprezentanta těch lidí, co pana učitele okradli ve chvílích nejtežších... A náhle promodralého Josefa pustil a kvapem vyšel ze třídy. A já v tu chvíli pocítil takový osten lítosti ne ke zmodralému kamarádovi, ale k učiteli, který měl nervy nadranc.

Po incidentu bylo několik dní klidu, než došlo k aférce s Janem Dleskem. Jan Dlesk byl drobný hoch poněkud tupého výrazu a chabých výsledků v mnoha předmětech. Na tabuli a na svět se díval s hubinkou pootevřenou a pro nezbytnou dávku vzdělání docházel si často usmolený a zanedbaný, vzbuzoval dojem, jako by se mu z očí sypaly ospalky do sešitů malinko pokecaných slinami, které mu občas z věčně pootevřené pusiny ukáply.

Jednoho dopoledne pan učitel Vydra zřejmě shledal hochovu zanedbanost kromobyčejnou a bylo to příliš pro nervy osudem poznamenaného muže. Krok a druhý krok a statný učitel nesl Dleska třídou jako venkovský lid z jara vynáší smrtku, mířil s ním ke stěně s věšáky a na jeden užaslého Jeníka pověsil doslova za flígr. Jenda se cukal nožkama a rukama, zatímco pan učitel přinesl od tabule houbu a jal se tvář usmolencovu čistit a pucovat... „Pamatuj, že den se začíná u lavoru studené ody, mytím do půli těla, ty prase!" hučel pan učitel, a když byl se svým dílem spokojem, sundal Dleska s věšáku a pohodil jej ve směru jeho lavice.

Ale snad nejúhlavnějším nepřitelem pana učitele byl, na rozdíl od obou zmíněných nešťastníků spíše chabých tělesných schránek, žák s klenutým hrudníkem a s nosem boxera, který někdy, pro nás sotva pozorovatelným způsobem, nějak pana učitele rušil a popuzoval a ten jednoho dne v takové chvíli, vyhrnuje si nohavici a ukazuje mocné lýtko v objetí Jagerova prádla, nohu pozvednutou na lavici před žákem, halasil: „Jen si nemysli, Svobodo, býval jsem obstojným bekem SK Brno!" netuše, že spílá žákovi, který to z nás dotáhne nepochybně zdaleka nejdál, budoucímu slavnému skladateli a milionáři, zatímco jeden z těch nás, kterým prorokoval světlou budoucnost, se v devatenácti letech oběsil.

Čas mocně pokročil, ale v paměti zůstala mi připomínka pana učitele Vydry a jeho kousků, jež by pro něj dnes znamenaly následky jen o málo lehčí než pobyt v Mauthausenu. A přece je jedním z těch několika kantorů, kteří moje jakkoli dnes chátrající vědění rozhodně blahodárným způsobem poznamenali. A v jeho případě to nebyly ony pozoruhodné výstupy, které nám předváděl...

(Vyšlo v Satellitu)