Prožil jsem nádherné představení jarního koncertu dětského folklorního souboru Kytice. Salesiánské (bývalé Klicperovo) divadlo v Praze-Kobylisích se zaplnilo jeden jarní podvečer do posledního místa více než dvěma stovkami rodinných příslušníků, kteří sem přišli podpořit své ratolesti – tanečníky, zpěváky, muzikanty. Je jich dohromady více než šedesát.

Přitom soubor existuje už od roku 1994 – čili prochází generační proměnou – děti od svého útlého předškolního věku a školáci sem neustále přicházejí, zatímco starší odrostlejší odcházejí většinou do některého z mnoha pražských či mimopražských souborů. Letos tedy dožil soubor do svého věku dospělosti a již po osmnácté vystupoval s pásmem tanců a písní z jižních a středních Čech, zejména pak z Chodska.

Jako pradědeček, dávný zpěvák Vycpálkova souboru písní a tanců, jsem letos poprvé spatřil na jevišti svou malou pravnučku Andrejku, které bude 1. srpna teprve pět let. Spolu se svými vrstevníky ještě z mateřských škol se už naučila prvním tanečním krokům za zvuků lidové muziky, děti zatančily své první kolečko a také poprvé prožily první bouřlivý potlesk hlediště. Pokud setrvají, budou pilně dál nacvičovat, obohatí své dětství a mládí nejen ve zkušebním prostředí, ale na mnoha dětských folklorních festivalech u nás i v zahraničí.

Vždyť soubor Kytice naši lidovou kulturu reprezentoval v Chorvatsku, Polsku, ve Francii a udržuje čilé výměnné kontakty se slovenskými soubory – již čtyřikrát navštívili regionální festivaly na Slovensku. K domácím největším úspěchům patří například účast na  jubilejním 60. Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici a  na  festivalu „Rožnovská valaška“. Dokonce třikrát byli vybráni do pravidelně se opakujících Zemských přehlídek dětských souborů. Kromě toho každý rok absolvují jarní a vánoční koncerty pro veřejnost a školy, jakož i další vystoupení celého souboru nebo jeho sólistů – muzikantů či zpěváků.

šem účinkujícím slušely jejich oblečky s národopisnými prvky, děvčátkům při tancích vlály jejich copánky, spletené z původních dlouhých vlásků. Byla roztomilá, kouzelná – slyšel jsem všude kolem. Z nesmělých kluků prokukuje již rozšafnost, učí se galantnímu vystupování se svými dívčími protějšky, vzájemně se proplétají, aniž by se jednou spletli či zamotali. Ti nejstarší (do 15 let) už jsou natolik „vytancovaní“, že je radost pohledět na jejich provedení již náročnější kompozice tanečního díla.

To je zásluhou nesmírně citlivé, nejen převzaté, ale i původní choreografie umělecké vedoucí souboru Mileny Pitterové, zatímco muzikanty vede její dcera Milena Kmentová-Pitterová. Ta připravuje většinu hudebních čísel – úpravu i aranžmá. Jedině v muzice jsou též členové starší do 34 let, ale začínají zde hudci od svých osmi či devíti let. Vytvořili několik samostatných tematických pásem, se kterými se prezentovali na posledních ročnících festivalu „Setkání lidových muzik“.

Bude to znít trochu vznešeně, ale jsem tomu rád, že v naší bohaté společenské praxi se uplatňuje koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu, k níž dokonce naše vláda ještě za premiéra Vladimíra Špidly vydala v roce 2003 své usnesení a zcela nedávno vznikla koncepce účinnější péče o tuto kulturu do roku 2018. Dětský soubor Kytice je toho živým dokladem.

Z generace na generaci se v něm přenášejí hodnoty, které byly vytvořeny již v dávných dobách našimi předky. Uchovávají, pečují a rozvíjejí hudební, taneční a obyčejové projevy naší tradiční lidové kultury, která je součástí velkého bohatství naší země. Od útlého dětského věku se v takovém souboru kultivují budoucí vzdělaní občané, kteří od malička vědí, jak nakládat se svým volným časem, kde vzniká a rozvíjí se kulturní a umělecké povědomí člověka v širším společenství.

Přestože v našich nových společenských podmínkách odpadla někdejší státní kuratela při povolání amatérských uměleckých souborů, ale také se omezily finanční zdroje ze státní pokladny, zrušila se různá metodická pracoviště, tak na bázi dobrovolnosti nejvýznamnější spolek Folklorní sdružení České republiky eviduje 17 regionálních celků, v nichž působí na čtyři stovky souborů. Jejich péče o projevy tradiční lidové kultury je nenahraditelná.

V mezinárodních souvislostech české, moravské a slezské soubory představují naše národní kulturní bohatství, přispívají k rozmanitosti kultury na tomto světě, ochraňují a opečovávají vše pozitivní, k čemu naše společnost dospěla. Nedivte se pošetilému pradědkovi, že opouští jedno pěkné dětské představení a cosi ho nutí přemýšlet o všem šířeji.