Za poklady venkova je název mezinárodního projektu Evropské unie pro podporu rozvoje venkova, který vzbudil zasloužený zájem také v naší republice. Zatím se k němu připojily tyto místní akční skupiny (používají zkratku MAS – z anglického Local Action Group):

Říčansko (se sídlem v Říčanech u Prahy) v jihovýchodní části území Středočeského kraje – rozkládá se na území 70 % bývalého okresu Praha-východ, jedna obec leží na území okresu Praha-západ a dvě obce se nacházejí v okresu Benešov. Zasahuje do správního obvodu pověřených obecních úřadů Říčany, Kamenice, Benešov, Jesenice a Černošice.

Podlipansko (se sídlem v Pečkách) zahrnuje již 54 obcí z okresu Kolín, Nymburk a Praha-východ. Jde o typicky venkovskou oblast, odedávna bohatě zemědělsky využívanou, která je mostem mezi Polabím a Posázavím.

Zálabí (se sídlem v Týnci nad Labem) – do této skupiny mj. patří Kladruby, Starý Kolín, Týnec, Velký Osek a Žehuň.

Krajina srdce (se sídlem v Mladé Vožici) zahrnuje 39 obcí z Jihočeského a Středočeského kraje (mj. Slapsko, Oldřichov, Jistebnice, Nadějkov, Opařany, Chotoviny, Ratibořské hory, Běleč, Smilovy Hory).

V tomto projektu se začíná organizovat množství festivalů řemesel u všech partnerů. Letos takový velký mezinárodní festival se bude konat ve Finsku, a to 27.–28. července, ale ještě den předtím dojde k mezinárodní soutěži kovářů.

Proto se nyní konají domácí festivaly, na nichž jsou vítáni všichni zájemci s prezentací svých výrobků. Návštěvníci pak hlasují pomocí anketních lístků, který výrobek byl nejúspěšnější a má naději na úspěch i v mezinárodním měřítku.

Tak například při jednom výběru řemeslných výrobků, který uskutečnila MAS Podlipansko (hlasovalo 1060 osob), se mezi nejlepší dostali Bronislav Kuba s figurálními výrobky z keramiky, ing. Radek Luka s výrobou tzv. trdelníku, ing. Miroslav Dlouhý se svými pracemi s pedikem (po vrbovém proutí nejpoužívanější materiál – proutí, sláma, šustí) a dřevem, Jana Široká s keramickými výrobky, ale také s výrobky, při níž používá drátkování a korálkování. Z kovářů získal u nás nejvyšší ocenění Jan Trojan z Říčan.

Je pozoruhodné, jak se znovu vracíme k řemeslu, k tradičnímu pletení z vrbového proutí, paličkování, výrobě svící a včelích produktů, háčkování, pletení z vlny a papíru, k tradičním řemeslům, řezbářům, hrnčířům, instalatérům, klempířům, pokrývačům, kovářům, pasířům, podkovářům, kovotepcům, zvonařům, razičům mincí, ale také knihařům, kožešníkům, dekoratérům, nožířům, šperkařům, kloboučníkům, nebo dokonce k perníkářům a výrobcům tzv. trdelníků (tj. tradičních staročeských pochoutek ze sladkého a kynutého těsta).

Na internetu funguje už delší dobu „virtuální řemeslné tržiště“. Hledají se dřívější řemeslníci a jejich nástroje, pořádají se kurzy (například právě mladovožičtí pořádají celý seriál kurzů pro řemeslníky), nabízejí se šance mladým lidem, kteří hledají zaměstnání a jsou zatím nezaměstnaní, třebaže absolvovali střední (ba dokonce vysokou) školu! Kdo chce pracovat, zaměstnání se tady nabízí každému.

Ano, odborníci přes řemeslnou a rukodělnou výrobu vám potvrdí, že dnes musí řemeslník ovládnout (nebo si sjednat) pozici manažéra a marketingového stratéga, aby svou živnost rozvíjel a uživil se. Absolventům škol s maturitou se pracovat rukama moc nechce. Co jiného jim odpovědět: Ať tedy živoří dál… Avšak uvedené příklady v našem článku jsou povzbuzující. Nastala doba, v níž chceme-li uspět, nesmíme se bát většího pracovního nasazení, vzdělávat se v oboru, který mne baví, ale současně je užitečný širokému okruhu lidí.

Zvýšený zájem o řemeslo zaznamenává Střední škola řemesel a služeb v Moravských Budějovicích. Česká televize sklidila zasloužený úspěch svým seriálem „Devatero řemesel“. Již od roku 2002 působí u nás profesní sdružení, které zastupuje zájmy kovářů, zámečníků a podkovářů (ve znaku mají kováře se známým heslem „ráz na ráz!“).

Ve Valašském království žijí dodnes lidé, kteří ovládají tradiční řemesla: tkalcovství, řezbářství, metlářství, košíkářství, drátování hrnců, síťování, či ruční výrobu keramiky. Některá z nich, např. „Vizovické pečivo“ či „Zuberská výšivka“, proslavily Valašsko daleko za jeho hranicemi. Pokud někomu učarovalo kouzlo starých řemesel, nabízejí Valaši balíček zážitků „pro šikovné pazúry“.

Říkáme si: „Zaplať Bůh, že se opět uctívá rčení o řemeslu, které má zlaté dno…“, že se ozývají staré české písničky (Koudelníkův syn z Kutné Hory, Ková synek, ková vrata, Jsou mlynáři, A já pořád, kdo to tluče…). Zatím je situace taková, že sehnat dobrého řemeslníka je jako výhra v loterii. Dle dosavadních průzkumů, například při sestavování tabulek pozic, na něž se těžko shánějí adepti, jsou řemeslníci zatím stále na prvním místě.

Finský festival řemesel oživil zájem mezi mnoha českými „pracanty se šikovnými ručičkami“, určitě přiláká další zájemce, protože se koná vprostřed léta, takže výlet do Finska spojený s jeho návštěvou každému lze jen doporučit.