František Ignác de Preé (asi 1702–1755), barokní stavitel, byl žákem stavitele Františka Maxmiliána Kaňky a spolupracovníkem Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Žil v Praze, ale působil po celých Čechách. V Knize měšťanské Starého Města Pražského čteme: „Preé František – zedník, předloživ vysvědčení Františka Maxmiliána Kaňky, měštěnína a úřadu deseti soudců Starého města Pražského assessora (věku 51 let) a Hynka Františka Polstera, měšť. St. M. P., stal se měšťanem St. M. Pr. 20. března 1726.“

K jeho nejznámějším stavbám patří spolupráce s Dientzenhoferem na na mariánském kostele Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích v letech 1750 až 1775, Colloredo – Mansfeldský palác na Zlatém kříži v Praze z roku 1740, klášterní kostel v Obořišti, či mramorový oltář v Rokycanech.

V letech 1751 až 1755 byla podle jeho projektu přestavěna kaple sv. Jana Nepomuckého v Křinci. V té době se v tomto regionu Preé podílel na několika dalších církevních stavbách: velký oltář v kostele v Žerčicích u Dobrovice, kostel v Rejšicích, kostel v Semčicích.

Křinecký kronikář Rudolf Jordán Vonka napsal do Pamětní knihy městečka Křince: „Dne 12. května 1755 zemřel v Křinci – zaopatřen sv. svátostmi – pan František Ignátius Preé, měšťanosta Starého Města v Praze, stavitel kostelů na panství Valdštejnů, spolupracovník Diezenhofrův. Mrtvé tělo pohřbeno v kryptě chrámu. Bylo mu 53 let. Za tuto zprávu děkuji panu Františku Pražákovi, osobnímu děkanovi v Křinci. Matriky úmrtní od roku 1747.“