Věřte nevěřte, něco se děje

A přece se točí! Byť jsem si myslel, že takové příhody se už nedějí, stane se a pokaždé překvapí. Mají svůj kolorit, ve světě hospodářských krizí jsou bezvýznamné, leč potěší. Potěší? Nevím, zda v nich není skrytá výzva, zdvižený prst, takové to ponaučení našich předků, kteří mívali vidění, varování před něčím, co si rozumem nedovedli vysvětlit.

Ano, už podruhé mi někdo zcela anonymní vrátil ztracenou peněženku. Šrajtofli. Kasír tašku. Ať to pojmenuji jakkoli a přisadím si germanismem, pořád jde o jednu a tutéž věc. O malý zázrak přírody.

Podvakráte se vrátila. Sice bez peněz, ale s většinou dokladů, které běžně do peněženek ukládáme. No, řekněte sami, není to jev prazvláštní? Doba je spíš nakloněna brát vše. K peněžence sako, košili a nátělník. Je-li to nutné, sáhne predátor i po slabém těle, aby si přilepšil. Jsou tu i hodinky, manžetové knoflíky, mobil, značková pera...

To vše se stává kořistí a kořist málokdo vrací. Snad je to barvou peněženky, skvrnami na slunci či globálním oteplováním. Nevím. Tak, jako jsou dnes narušeny kvartální cykly počasí, je možné, že nestabilní atmosférou naší planety k nám přichází cosi nového. Klasik by řekl, že opět něco, na co jsme čekali. Něco jako, že pravda vítězí, ale v novém balení bez přidaného cukru a bez éček. Svět se opět plní bázní tváří v tvář kruté realitě hrabivosti mezičlánků, prostředníků, lobbistů a jiné chamradě z líhně parazitů, hlístů a tasemnic.

Třeba je ta má putující peněženka znamením nové doby. Jen trochu krádeží, snad jenom z poloviny. Jednoduše: zloděj se najedl a koza zůstala celá. Je sice bez mlíka, ale časem se uvidí. Všude máme kamery, všude někdo sedí a záznamy hodnotí.

Je v tom velikánský kus snahy vysvětlit nevysvětlitelné. Doba je zlá, lhostejná, nepřející lidskému zmoudření. Je stále na hranici zatracení všeho, co jsme kdysi milovali a nenáviděli. Dvakrát se vrátila peněženka majiteli. Kde asi byla? S kým si zadala? Proč si někdo dal tu práci a peněženku mi vrací? Jsou to síly, kterých se mám bát, či vážit?

Sám nevím s kým se poradit. Ve městě, které rovněž nemá peněz nazbyt, je to pravděpodobně významné znamení. Hlas zvonu liberty, oznamující nové kolo v ringu. Boj o něco, co ještě není ztracené. Nezvoňte. Bzučák vás pustí a schody vyšlápnete. Co přijde? Dejme se překvapit. Máme našlápnuto.

O úklidu

Když mi onehdy kdosi jen tak, aby řeč nestála, doporučil, abych si zametl před vlastním prahem, neměl pravděpodobně na mysli, abych si začal něco s koštětem. Jsem rád, že jsem se rychle zorientoval a tudíž zbytečně neuklízím. Jsem totiž od přírody, tak jako většina mužů, líný.

Nejsem doma tam, kde se padá přes kbelíky se špinavou vodou, ani nejsou mými slastnými okamžiky ty, kdy se luxuje, myje lustr a čistí koberce. Můj příběh je o nutné hygieně a o čistých dlaždičkách na chodbě, které pokračují kuchyní a končí na záchodě.O co mi jde? O nic víc, než o občasné vyprání špinavého prádla. O víc neusiluji.

Přestal jsem číst noviny a upravil se mi vnější i vnitřní atmosférický tlak. Už dávno jsem mladého chlapce nad osmnáct pohledem nepochválil za naleštěné boty a puky na kalhotách, dávno jsem si s hezkou mladou dívkou očima nezadal. Nevím, čím to je a zda

to není zrovna oční zákal, ten, na který pojišťovna zrovna nic nepřidává.

Jsem mičurinec v době chladných kalkulací. Stále sním o věcech velkolepých. O tunelech a mostech mezi městy, lidmi, mezi národy, o tom, jak zvednout nejnižší důchody a všechny děti poslat zadarmo do školy. Nemám rád lidi, kteří jen přihlížejí z povzdálí, jejichž potenciál je nulový. Nesnáším byzantské úředníky, ty tančící derviše naší politiky, příjemce nesmrtelného bakšiše.

Právě jsem douklízel a jsem po práci značně unavený. Lehnu si na gauč a v tom je ta svízel. Usnu, dám si dvacet a spát budu jako zařezaný, to si pište! Dost o tom, že jsem si vlastně ani neuklidil.

Kamenná krajka

Jak se to říká o kameni? Nezůstal tu kámen na kameni. Synonymum pro absolutní zkázu a úplnou devastaci. Kámen byl odjakživa sám sobě měřítkem hodnot, vahou i silou, značkou i mírou. Symbolem moci. Kamennou hradbou, zdí, chránící hrad, zámek, město i celou zemi – Čínu. Z kamene vyrostly pyramidy, sfingy, mosty, hradby, věže, dlážděné cesty, Hladová zeď, cimbuří na hradbách, v podhradí, zdi kamenných paláců i hluboké kamenné studny s vodou studenou a temnou, jako svět oceánů.

Kámen se dával pro štěstí dětem do kolébky a kámen zabil Goliáše. Na kamenné desce stál kamenný knížecí stolec. Kámen byl silou praku mocnou zbraní lidí dávného věku. Kámen na krku určil vítěze Božího soudu, jako i matku krásného dítěte v povijanu. Kamínek vykřesal onu nutnou jiskru, která zapálila stodolu plnou střelného prachu. Ten mocnou silou palné zbraně dal kuli vylétnout z hlavně.

A jsou tu soubojové zbraně. Bambitky a muškety všelikeré ráže. Leštěné kameny a z kamene postavené oltáře, kde farář obětoval Bohu. Toho samotáře, který se kamsi schoval a jehož tvář nikdo nespatřil.

Kamenná slunce, místo mayského kalendáře, dávných pralesních indiánů. Kamenná sklepní vězení, kam maličkými okny vysoko za zdí, chodilo slunce málokdy. Kamínek měla milá v prstýnku. Jsou kameny vzácné i nejvzácnější, kameny v čelenkách královen a v korunách králů, v přívěscích krásných princezen. Jsou rovněž nepostradatelnou součástí mechanického zapalovače. Kámen jsem měl ve svém žlučníku

Kamenné mohou být a často jsou schody do hlubokých sklepů, do sklepů, kde je králem vinný hrozen. Je spousta kamenných obchodů, které nahradily dřevěné stánky Vietnamců.

Kámen je zdrojem umělců. Z kamene vyrostla renesance. Kamenná byla první sekera a mlat. Kámen se vozil z Ameriky hned vedle zlata, stříbra, brambor, tabáku a koření. Kamenné byly první chirurgické nástroje, které otevřely lebku, kamenem se obložila cesta metra, stejně jako Kaple svatého Václava v chrámu svatého Víta. Kámen se vrací a je to retro se vší parádou! Příroda pokaždé zvítězí. Kamenná krajka naší přírody je rovnocennou partnerkou bruselské krajce, kterou tak složitě tvořily lidské ruce.

Suma sumárum: kámen je i dnes věcí obchodu, který kvete a roste bez úhony. Kdo vsadil na kámen, vsadil na vítěze. Kámen už dávno není kamenem na krku odsouzence. Stal se symbolem boha Merkura, přístavního mola, kde jsou přivázány nádherně rychlé čluny pobřežní stráže.

S kameny se hrálo v ochozech strážních věží, kámen se dával pod jazyk. Kámen je součástí našeho každodenního života. Buď vzdána čest drahému kameni i tomu, který leží kdesi u cesty a čeká, až ho nějaký malý dareba zvedne a hodí vzhůru do větví po kyselém jablku – pláněti. obyčejnému.