Tato kapitola je určena těm, kteří se chystají vejít na "prkna, která znamenají svět". Protože tato prkna nejsou vždy zcela uhlazená a začátečník je rád, dostane-li nějakou nabídku, rozhodně se jednoho dne nevyhne takzvaným "gala". Jsou to jednotlivá představení, sestavená z řady výstupů, pořádaná při různých příležitostech pro podniky, firmy a organizace. Nejvíce se jich koná – několik v jednom dni – především o Vánocích – Noel.

Následující návod je výsledkem naší mnohaleté praxe. Vychází z poznatku, že posluchači uměleckých škol sice trénují dikci, pohyb, tanec, rytmus, pantomimu a řadu dalších disciplin, ale chybí jim příprava pro tento druh představení.

Budoucí adept showbyznysu by měl ovládat následující disciplíny:

1/ Běh: v dešti, ve sněhu nebo běh blátem se zátěží. Zátěží jsou zavazadla s rekvizitami, kufry s nástroji, konstrukce, nářadí a další vybavení. Doporučuje se trénovat nejen na pevném, ale i zbahněném a mokrém terénu. Tímto praktickým cvikem lze zároveň nahradit poměrně nudná školní dechová cvičení.

2/ Navigace: aby bylo možno co nejrychleji najít místo vystoupení, je nutno ovládat rychlé čtení z mapy. Důležité je umět se rychle rozhodnout pro náhradní cestu, objížďku nebo trasu, aby bylo dosaženo cíle v nejkratším možném čase.

3/ Kontrola nervů: lze ji trénovat následujícím způsobem. Adept si vybere dvě nebo tři imaginární místa, kde má postupně vystoupit. Časový interval vystoupení stanoví tak, jak je to obvykle ve smlouvě, tedy tak, že jednotlivé začátky vystoupení nelze na první pohled stihnout. Potom se vydá vozem na stanovená místa. Za jízdy sleduje čas. Na místě provede vyložení materiálu a zajede na nejbližší parkoviště.

Pak odečte čas, který potřebuje na nejrychlejší přípravu výstupu a čas na vystoupení. Dále čas na nejrychlejší sbalení materiálu nebo jeho naházení do vozu. Pak pokračuje v cestě. Na konci zkušební jízdy porovná časy, které si stanovil a kterých dosáhl, aby viděl, o kolik se kde zpozdil. Potom požije uklidňovadlo, předepsané lékařem.

Opakováním cviku lze dosáhnout stavu, kterému tibetští jogíni říkají poeticky "smírný poklid duše". Artisté ho nazývají prozaičtěji – "nezbláznímsenepomátnunezešílím".

4/ Šatny: vystoupení v hotelovém salonku, hale nebo tělocvičně neposkytuje stejné podmínky jako divadlo. Bavič v takovém případě neztrácí drahocenný čas nesmyslnými dotazy - jako například "Kde je zdejší vedoucí?" nebo "Kde jsou šatny umělců, proboha?" Místo toho zvolí co nejrychleji náhradní místo. Může to být závěs, paraván, toaleta nebo kuchyň.

Důležité je, aby umělec po skončení prvého představení neztrácel čas tím, že by se odličoval nebo převlékal. Francie má v tomto ohledu velkou tradici, proto tu lze zahlédnout v předvánočním čase za volantem aut často klauny a šašky.

5/ Místo vystoupení: jestliže se ukáže, že přístup na jeviště je příliš malý pro transport rekvizit, je nutno s pomocí dobrovolníků proniknout na jeviště jinak. Rekvizity se v tom případě stěhují na jeviště hledištěm. Stejnou cestou se také z jeviště odklízejí. V takovém případě se lze spolehnout na pohotovost konferenciéra, který oznámí publiku, co se bude dít, a během takového přesunu hraje s publikem zábavnou hru nebo soutěž.

6/ Technika: v divadle nebo kulturním centru lze najít perfektní profesionály. Ale v bývalém kině na předměstí nebo ve vesnické tělocvičně je nutno počítat se vším. O světlo, oponu a zvuk se stará obvykle člověk, který posvítil na jeviště jen při místní schůzi hasičů a při tombole, kterou opět vyhrála tradičně starostova rodina.

Tento muž obvykle vyslechne instrukce, ale při představení splete akce takovým způsobem, že publikum žasne. Někdy jsou na místě dva lidé. Aby komunikace byla co nejsložitější, je jeden z nich na kraji jeviště a druhý v kabině až na konci sálu. Během představení pak dochází k dlouhým a hlasitým telefonátům jako v nějaké ústředně.

7/ Vystoupení: základní pravidlo zní: ten, kdo je na jevišti, musí zůstat za všech okolností klidný. Pro zkušeného to není problém. Protože však mladé pěvkyně lyrických písní mívají sklon napadnout takového technikáře po představení fyzicky a začínající mimové hrozí Marcelem Marceau, uvádím zde přehled situací, při nichž je nutno zachovat rozvahu:

• opona se neotevře, opona je otevřena, ale není slyšet hudbu;
• místo potřebné skladby je slyšet místní dechovou kapelu, není slyšet hudbu, na jevišti je tma a ticho, technikář ztratil baterku, přehled i nervy, hudba, kterou je slyšet, patří kolegovi;
• hudba běží na rychlost, kterou už Edison považoval za nepoužitelnou, není zapnutý mikrofon, je zapnutý, ale píská jako hejno alpských svišťů, opona se zasekla a technikáři se telefonicky vzájemně obviňují, kdo to zavinil, technikář usnul a nereaguje, probudil se a leknutím zhasl na jevišti, v sále i před domem.

Dále je nutno zachovat klid v následujících situacích: Konferenciér ohlásil jiného kolegu, na připravené rekvizity si sedl některý z organizátorů, na jeviště vnikly děti, levhart, jaguár, opice, pes nebo jiné zvíře, na kraji jeviště to mručí, štěká nebo kokrhá, zřítila se kouzelnická konstrukce, trampolína nebo dekorace.

Pokud jde o zlobivé děti, které napadají umělce, střílejí po nich prakem a hází kuličky, je nutno je během výstupu ignorovat. Po skončení výstupu je možno je vyhledat, odlákat na bonbony nebo lízátko do zákulisí a tam je pak patřičně ztrestat.

8/ Po představení: nelze ztrácet čas s rodiči, kterým se ztratilo jedno nebo více dětí, nelze ztrácet hlavu, pokud auto stojící před divadlem bylo odtaženo během představení policií neznámo kam. Zkušení umělci naopak dokážou i během pár vteřin vyhovět prosbě kolegyně a zapnout jí šaty, pomoci sesbírat Mikulášovi dárky z převráceného koše nebo domluvit s přítomným agentem data příštích představení.

9/ Při přesunu: z jednoho místa na druhé je nutno si v případě, že došlo ve městě opět k demonstraci, uvědomit, že všichni vystupující přijedou pozdě. Je nutno nepropadat panice. Pravidlem bývá, že konferenciér se dovede nenápadně informovat z jeviště, zda už někdo z umělců přijel, a dovede protáhnout své vystoupení tak dlouho, dokud nedorazí první umělec, jemuž se podařilo proniknout dopravní zácpou. V takovém případě se mění jejich pořadí stanovené v programu, a platí pravidlo, kdo první dorazí, ten hraje.

10/ Komunikace s policií: se strážci pořádku je nutno hovořit rozumně. Většinou se pak nechají přemluvit k tomu, aby v časové tísni mohlo auto zůstat na nedovoleném místě. Francouzští policisté jsou v tomto ohledu pozitivním vzorem. Protože jsou také otcové rodin, mají pochopení. Jakmile se dozví, že jde o vánoční představení pro děti, jsou ochotni překročit všechna nařízení, která sami vydávají. Jsou známy případy, kdy policista dokonce klidně opustil křižovatku, na níž měl řídit provoz. Pak naložil umělce do policejního vozu a s houkáním je uvolněnou cestou dopravil k publiku.

11/ Závěr: budoucí adepti prken, "která znamenají svět", by neměli nikdy myslet na následující: na to, co nelze stihnout, co se kam nevejde, co kudy neprojde, kdo co správně nepustí, nezapne, nevypne, neotevře, nerozsvítí, nezavře a nezhasne.

Po ukončení vánoční sezóny se umělci zapřísahají, že už nikdy v životě nepodepíšou smlouvu na podobná představení, protože na takovou práci nemají nervy.

Protože se však ve vánočním čase za rok opět sejdou, ve stejnou dobu a na stejných místech, znají zřejmě nějaký způsob, jak si nové nervy opatřit.