Ivo Fencl: Columbovo neúplatné vítězství nad nad lží a nenávistí
Rubrika: Literatura – Zamyšlení
| Vyhraje havlovská (a jakákoli) pravda nad lží a nenávistí? A zvítězí-li, opravdu vždy? Možná. Ale taky podle toho, za jak dlouho vítězství čekáte, že… A ctihodný pan Peter Falk je dnes každopádně nemocný a pravděpodobně nikdy už žádný díl slavného televizního seriálu nepřitočí. Kdo ho nahradí? Musím přiznat, že jsem Falkem ztvárněného detektiva v dětství nijak nevyznával.  Ne že bych některé epizody neznal, ostatně jsme na ně v sedmdesátých koukali všichni a svorně i soudržně, nicméně… Ten "Ošuntělý Baloňák" jsem výrazně nevyhledával a rozhodně ne víc než jiné obdobné pořady. Obdobné? Ale vždyť… nic obdobného přece neexistuje, ne? Kdy mi to vlastně došlo? Nevím. Nevím, ale musel jsem asi znovu a znovu potkávat různé nadšence, kteří Falka vyloženě adorovali, a tím a skrz Falka i poručíka Columba, protože Peter Falk, to je samozřejmě Columbo - asi jako Sellers je Clouseau i navzdory Steve Martinovi. A ne snad? Postavu si přizpůsobil. Scénáře šili – a stále víc - na míru. Ano, ano: moderní pohádky. Ale ne idiocie. I dokonce i tak racionální spisovatel, jakým byl Asimov, měl Columba rád. Sledoval ho… a nepochybuji, že třeba taky náš Ondřej Neff mu "obětoval" nějakou tu hodinu, a to je u tohoto odpůrce televize již co říct a neuvěřím sice, kdyby mi tvrdil, že "skoukl" dokonce veškeré díly, to asi opravdu stěží, ale rozhodně se mi právě vybavuje Neffův postřeh o naprosté neodhalitelnosti většiny Columbem řešených vražd… Tedy kdyby se udály ve skutečném životě. Ano, a je to tak. A je to i věcí, kterou jsme si uvědomili všichni. V reálu… by sto procent těch mordů zůstalo jednoduše nepotrestáno a jelikož okolo k mnohým podobným dochází (anebo vy si myslíte, že nedochází?), neodhaleny zůstávají. Ne, vůbec nechci přehánět a ani ne dramatizovat, ale možná žijeme v iluzích o výkonnosti policie, nebo ne? Kdož ví! Asi ano – a jako ostatně i uprostřed iluzí o spoustách jiného. Čítáme o vyšetřených causách, pravda, a to je příjemné jako vlahá voda, nicméně veškeré nevyšetřené vraždy jsou přece taky pořád vraždami. Ne? Nu, a navzdory tomu, že zůstávají v pochmurné kolonce (více či méně) přirozených úmrtí. A nechci zde pubescentně strašit, ale ona řada jmen se dlouží a dlouží a jsou to i známí zesnulí a… Co s tím? Máme se každý modlit se s Jeho eminencí kardinálem, aby se člověk na seznam taky nedostal? A pomůže modlení? Sotva. Stěží, protože takzvaně fantomasí zločin zůstane počinem, který pro tenhle svět neexistuje, tedy s jedinou výjimkou: s výjimkou pachatelů. A co s tím má seriál Columbo (1968-2003)? Snad i to, že je dotyčný poručík nikoli snad knězem či kardinálem, ale - v podstatě - andělem. I když bez křídel. A navzdory policejní příslušnosti. Je to ovšem lidsky civilní anděl a nikoli náhodou zahrál Peter Falk i "skutečného" anděla ve Wendersově Nebi nad Berlínem (1987) a jen pohádkový tvor jako Columbo mí vůbec šanci vycítit už na začátku každého z případů pravdu a vycítit ji ďábelsky instinktivně. Kdo tedy bude pachatelem? Ne, to se neví, ale jedna věc zaujme i pobaví. Která? Poručík… se na dotyčného okamžitě pověsí (jako stín) a otravuje a otravuje… a otravuje. Šlo by to ve reálu pražské kriminálky? Třeba? Stěží. A opravdu moc rád bych někdy pozoroval Columba, jak by se věšel na podezřelé české mafiány. Ano, je to nadějeplná a pozitivní představa a troškovsky andělský sen, bohužel je však absurdní a devětašedesát či sedmdesát existujících dílů Columba je proto pouhou náplastí. To si přiznejme. S tím se smiřme. Jsou náplastmi… a naprosto nepravděpodobnou bájí, která nás má uchlácholit jako nějakou kvočnu - a utěšit - a která nám opakuje onu snad šílenou, snad nešílenou větu: Pravda a láska vždycky… A dodatek, že spravedlnost nakonec pokaždé zaúčinkuje a že tomu můžeme věřit a dokonce (a právě) v případech, kdy je vrah bohatý jak Bill Gates a mazaný jak Madonna. Realita ale bývá jiná a čím jsme starší, tím to chápeme zřetelněji. Ne? Reálné pravdy se často nedoberete a… A skoro vše, všecičko bylo jinak, jak říkají židé. Co naděláme? Bojovat je třeba, samozřejmě, ale… to nemohou všichni naráz, takže nezbývá než rezignovaně usednout před televizi či monitor laptopu, stisknout opět tlačítko a zírat… na Petra Falka. *** Málo lidí dnes už ví, že Columbo z prvních dvou dílů (1968-71) byl úplně obyčejný (i proto ale bývají ty díly reprízované zřídka). V první Vraždě na předpis bylo Falkovi čtyřicet let a přesto teprve tři roky poté následovalo i Výkupné za mrtvého. Možná to oním výkupným mohlo odkráčet i do chudobek, ale (chvála Hospodinu) připustili k válu Spielberga v jeho třiadvaceti letech a snad to není jen legenda, že si "na to s Peterem sedli". Hlavy "dali dohromady", pracovat je nechali a sice nevymyslili baloňák (účinkoval už v předchozím filmu), ale rozhodně ho zachovali, takže mohl poručík později i suše konstatovat: Ten baloňák je nezničitelný. Dobrá koupě. Jenže Spielberg a Falk si vysnili víc. Na koberce oklepávaný doutník, se kterým poručík opruzuje a díky němuž vytáčí podezřelé do obrátkového nekonečna, v němž se podřeknou. Typická gesta – v čele s podrbáním se na čele či ve vlasech. A Spielberg se stal i prvým Falkovým režisérem, který umocnil totální poručíkovu neústupnost, následkem které se ona baloňáková figura nejen nezastaví, nýbrž... Právě že se vždycky zastaví. Ve dveřích. Obrátí (drbaje se a ačkoli před chvílí řekla na shledanou) - a prý: „Málem bych zapomněl, měl byste ještě chvíli?“ Anebo: „Nejde mi to do hlavy! Víte… Jdna věc mě opravdu trápí.“ A pouze v jediném dílu předvádí ten akt i sama podšitá pachatelka (ve kterém, to neřeknu). *** Roku 1971 vznikl tedy díky Spielbergovi i třetí díl Vražda podle knihy. Od té doby se pokračuje fakticky dodnes a bylo by skutečně hezké, kdyby se mělo ukázat, že ještě tvůrci neřekli poslední slovo. I kdyby už neřekli, existující epizody dál putují okolo zeměkoule jako družice a dohromady tvoří mocnou přílivovou vlnu rozlévající se a na všechny strany od Hollywoodu. Počet zemí, ve kterých Columbo kdy bodoval, není sice stoprocentní, ale nejspíš se brzy dotkne stovky. Jak je to vůbec možné? Nepochybně i díky zvláštnímu charismatu Petera Falka neboli chlápka s handicapem. Ano, chybí mu pravé oko, již od tří let, a do nebes tohoto anděla vynesla právě ta následná nezlomná vůle a urputnost, s níž se dodnes s tou ránou vyrovnává. Falkův otec byl Rus a matka Polkou s maďarskými a dokonce i českými předky(!), ale my se teď už vraťme k figuře Columba. Typické pro ni zkrátka bylo, je a bude, jak neskutečně tato postava klame tělem. Jak ZNALE umí ze sebe umí vyrobit ještě víc než idiota. A když opakovaně říká: Je to prostě úplná záhada! Ne, nevím si s tím vůbec rady, tak CO si vlastně myslí??? Protože Columbo si rady ví – skoro vždycky – a vari, vari, vrahové. Columbo až moc dobře ví, kudy kam, a je Šalamounem i Kolumbem pevnin, a přece před námi stojí díl i jako jeliman - a vede svou: Víte, mám trošku problém. Trápí mě ještě pár věcí… Ještě něco, pane. Asi jste zapomněl, asi to není důležité, ale… Dívá se přitom prázdně. Má nevinnou tvář slepce. Ten obličej nelze prokouknout a každý lotras nakonec šlápne na minu vedle a každý z napakovaných boháčů DOJEDE. A vo tom tom to je, jak by řekl by Mládkův Pitkin. Synonymem poručíka Columba jsou taky všeliké poznámky. Díl od dílu nám víc zprostředkovávají jeho identitu a uvádějí diváka na původně zastřenou scénu jeho soukromého světa. Jsou tu z zmínky o příbuzných, i zmínky o zvycích. Se ženou, zvíme, hrává kuželky. Doslechneme se taky nejméně o dvou neteřích, o švagrovi a samozřejmě o paní Columbové. S manželkou máme ještě jedno auto, omlouvá hastroš neskutečně vrakovitého Peugeota 403 Cabrio (ročník 1952) z roku 1966. Takže o nic nejde, ne? pokračuje. Jen o to popojíždění. Jindy překvapí sourozencem: Můj bratr je to samé, taky hrozně šetrný. Ach, ano, tak tohle říká moje žena taky. Ale je vůbec ženatý? Kdopak ví? Paní Columbovou jsme, jak je všeobecmě známo, nikdy neviděli, takže je možné, že poručík taky blufuje. Zrovna jako s většinou příbuzenstva? Nelže ten policajtský fiškus nakonec bez přestání? Nezdá se to úplně možné, ale ani úplně nemožné, a pravda, je neuvěřitelně důvěryhodný, nicméně třeba neexistují pražádní příbuzní a třeba má jen psa. Jen psa totiž s Columbem občas vídáme. Pravda, je i díl, kde se paní Columbová po poručíkově jeho boku účastní jakési slavnosti, ani zde nám však tvůrci moc neposloužili. Asi je zrovna na toaletě, uslyšíme, a tak je paní Columbová fakticky tímtéž, čím je Kotek v Rodince Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse. Už roku 1979 byla přitom "záhada paní Columbové" užita k natočení dalšího televizního seriálu o dotyčné a má čtrnáct dílů, nicméně s původní sérií vlastně vůbec nesouvisel. "Kate Kolumbovou" hrála velmi přitažlivá herečka Kate Mulgrewová (nar. 1955), ale s pravým Columbem tuhle řadu propojuje leda herecká účast padoucha Roberta Culpa. Podobně jako ženu postrádá poručík křestní jméno, a to odedávna. Nevím to jistě, ale bude to patrně jediný případ mezi televizními a filmovými hrdiny, kteří se proslavili. Ono absentující jméno se prý v USA dokonce stalo i předmětem řady soudních sporů a sice fanoušci prý jednou slyšeli, jak na Columba "kdosi" zavolal:Tede, v jiném z dílu zas ukazuje do kamery otevřenou policejní legitimaci, ale nic z toho k rozluštění záhady křestního jména nevede. Když se pak nad mnohými díly zamyslíme i vážněji, nutně dojdeme k závěru, že se tu ani tak neukazuje Columbova genialita jako… se naznačuje existence "kohosi nahoře“. Vyšší spravedlnosti snad? Možná. A tak je vlastně Columbo takovým seriálem pro faráře. Skoro pokaždé totiž poručík boduje i díky tomu, že se v jinak dokonalém plánu zlého soupeře zjeví trhlina, ano, jako i v jinak dokonalém Titanicu. A všimněte si, vrah může mít mozek jak ten Albert Einstein a IQ 451 a stejně pokaždé opomine detail. Nějaký. Vloudí se chybička. Dojeto! Jsem podsedlý detaily, podotýká Columbo, ale ne on, to vyšší moc pokaždé zajistí ono zlosynovo opomenutí, to je přece jasné. Vím, zrovna vy jste třeba ateisti, a tak nad mou úvahou namítáte, že to byla vyšší moc scenáristova. Ale ono se to nevylučuje! Pokud totiž už jednou uvěříte televizní pohádce a její deduktivní logice, nelze nevidět i trestající paži nebe. Tou ale není jen Columbo alias Kačer Donald na klíček! Tou je cosi nad ním. Anebo ještě jinak. Do poručíka se vtěluje už zmiňovaný anděl. Abych nebyl obecný, vzpomenu třeba na část seriálu Krize identity, v níž je vrah usvědčen jen díky tomu, že Sovětský svaz (decentně přejmenovaný na Čínu) stáhne sportovce z olympiády, ale zase je tam pustí. Právě v tomto díle poručíka na chvíli spatříme před obrovským obrazem Kolumbus objevuje Ameriku, a to je ovšem totální symbol. Přímo jako anděla či dokonce Pána Boha ale tvůrci detektiva předvádět nechtěli, protože by se pak stal jen dalším všemocným supermanem a seriál by nejspíš působil jako neuvěřitelný blábol o neuvěřitelné figuře, jak však nepůsobí. Myslím aspoň, že ne. A je jasné proč. I Sherlock Holmes měl chyby, i Sherlock Holmes občas neuspěl, tak například v (jinak vynikající) povídce Žlutá tvář. A Columbo taky není neomylný. Sice, pravda, boduje na rozdíl od Sherlocka pokaždé a bez výjimky, ale není dokonalý. Například nemá orientační smysl. Anebo snad absenci orientačních schopností taky jen předstírá? Víte, sledoval jsem kvůli tomu velice pozorně dotyčnou část, během které níž Columbo krajně opuštěně bloudí areálem vojenské akademie (až skoro jako Hurvínek, ale beze Skupových drátků), a věřte nebo ne, poručík bloudil i ve chvílích, kdy ho skoro určitě nikdo nevidí. Tedy s naší výjimkou. I ptám se: Proč by zmatenost hrál i sám před sebou? Nebo snad předstírá před Bohem? Před námi, diváky? Tomu lze těžko uvěřit a má i další nedostatky. Svérázně řídí a dokonce tak svérázně, že instruktor autoškoly po oné lekci odejde po svých (díl Obrácený negativ). A co ještě horšího? Poručík asi ani netančí. Nenosí ani služební zbraň, což je ovšem na pováženou, a dokonce ani - prý - neumí moc střílet. V důsledku toho posílá pak za sebe na střelby tajně kolegu, za což mu hrozí ztráta odznaku. Nu, a vrcholem columbovské grotesky je chvíle, kdy slyšíme z poručíkových úst na vlastní uši tato slova: Já vidím krev a je mi na omdlení. Načež "Mistr" odmítne přihlížet i operaci a hezká seržantka z oddělení vražd se ho ptá: "Jak to, že jsem vás tam ještě nikdy neviděla?" „Jsem tam málo. Je to tam samá vražda.“ *** Kromě toho poručík Columbo taky tvrdívá: Můj rozum je pomalej. Taky v tomhle případě ovšem máme co do činění s geniálními mimikry. Jistě, jistě, třeba Columbo ani tolik nelže a třeba jeho mozek skutečně vyžaduje čas, ale nakonec… Pokaždé dokráčí nemilosrdně k cíli. Za hlavou. Pachatel se skládá jako kuželka, odkutálí se a Columbova obrovská rafinovanost je při každém pohledu do zpětného zrcátka opravdu neskutečná a naše pocity se pak, i když nechci přehánět, blíží i těm stavům úžasu, jaké znali či znají milovníci Arthura C. Clarka (dejme tomu). Columbo jest totiž vesmírně zdrcující a veškeří představitelé padouchů, kteří mu kdy vzdorovali, dostali sice šance, ale hlavně předvést škálu pocitů mezi počáteční sebejistotou a finální odevzdanou kapitulací. Tam na konci už pokaždé dominuje vrahova beznaděj typická i pro uštvaného zajíce. Ano, vraha známe skoro vždycky od začátku, což je v seriálu premisou, a přece to nevadí. A když si pak přičtete, že si zločince střihli třeba i Johnny Cash anebo Fay Dunawayová, není opravdu co dodat, i když může – a neříkám, že ne – opravdu působit až kuriózně, když již zmiňovaný Robert Culp sehraje vraha bějem série hned třikrát… a počtvrté nevinného. *** A jsme tedy na konci. Pachatel se hroutí, sebejistotu ztrácí a někdy Columba dokonce začne nepokrytě obdivovat! Jste horlivý, konstatuje Arab vážně v Případu diplomatické imunity - a brzy zjistí, že ani veškerá policejní horlivost nebyla ještě vším. Je totiž ztracen. Má tedy tenhle seriál o Kryštofu Kolumbovi dneška vůbec nějaké nedostatky? Ale má! Tak např. některé díly jsou - přece jen - příliš nepravděpodobné… a jiné zase moc natažené. Někde nehraje vraha dost dobrý herec, ale jindy, pravda, zase ano. Vaughama (ze Sedmi statečných) nakonec jako podezřelého obsadili taky hned dvakrát – a dobře tomu. Co se ale může jevit některým divákům snad i pobuřující? Jak bývá poručík fascinován při setkáních s rozličnými "známými" herci, řekl bych. "Tak to jste vy? Podepíšete mi to? Manželka asi omdlí!“ říkává nejednou: opakuje se to ve více dílech. Taky jen blufování? Možná. Někdy. Ale ne vždycky. Ono… je to zřejmě míněno upřímně. Jde skutečně o určitou hrdinovu naivitu a pošetilost a snad i o úlitbu podlézavých scenáristů všemocnému světu studiu a produkce - a smiřme se tedy rovněž pokorně s tím, že bude Columbo v jednom díle i úplně vážně tvrdit, že se policistou stal, protože se jako kluk koukal na staré gangsterky, třeba Zjizvenou tvář… Nu, nic… Osobní metodou (jdoucí po detailech) má Columbo taky hodně společného s romantickým Hercule Poirotem Agathy Christie a skutečně je malinko absurdní zkoumat seriál z hlediska naprosté reality. Té slavné poručíkovy taktiky nicméně dnes využívají i školení různých prodejců, kteří se kupř. mají (také) ještě ode dveří otočit a… HU! vybafnout otázku, tedy pokud byli odmítáni. Ano, a hodně momentů z Columbova postupu lze bez debaty aplikovat úspěšně. A co dodat na úplný závěr? Vážení a milý, nechal jsem si tu otázku schovanou a jako šitou pro tuhle naši kotlinu. Všimli jste si, že se Columba prakticky nikdy nikdo nepokusil uplatit? |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 13. 12. 2010.
