| 
Nedělní chvilky s poezií pro vás připravuje herec, esejista a poeta
Vladimír T.Gottwald.
Máte-li zájem představit svou poezii v Pozitivních novinách, pošlete své básně včetně vlastního portrétu, krátkého medailonku o Vás a v ideálním případě i s ilustrací (fotkou, obrázkem nebo obálkou Vaší sbírky) na e-mail: vladimir054@gmail.com.
Děkujeme.
|
| 
Jiří Rybišár
Narodil se na Českomoravské vysočině v roce 1953 v rodině učitele. Literatuře a divadlu se začal aktivněji se věnovat už při svých studiích na Knihkupecké škole, na vojně pak působil v činoherním oddělením Západního vojenského okruhu. Na jihu Čech, v Táboře a „v Budějicích,“ svůj divadelní život započal, a v něm pak pokračoval, v různých divadlech hrál po deset let. Pak se vrátil do Chrudimi, stal i členem Klubu nezúčastněných, a v Chrudimi žije (pokud vím) doposud.
|
| Vysoký večer
říjnový večer
pro nás dva
říjnové poklekání
půlnoční řeky
za okny plazí se
listopad
básně v pološeptu
vysvleču ženu
do lásky
do zmijí noci
do královnina leptu
křídlovky úst
vystrčené vysoko
hudba na těle
světlo
říjnový večer
pro lásku
za okny plazí se
listopad | Ráno
Hodina nebe
Neurčitá
v řece mlčí ryba
nevěří kamenu
chladu užovčího podia
zemřelí básníci
puklinou hlíny
světlomety rána
nakukují do mého prázdna
v údivu vědci
dívají se do souloží
ohnivých molekul
vysoko nad zemí
andělé hledají lásku
a já anděla |
| K ránu
na oběžné dráze těla
světlo je křídlo
bílé vážky
slaný dech
uříceného běžce
těžce drží oblouky noci
pijáci lehce vdechují
smutek zakřížení kmínu
rudý vzduch pijavice
v dešti průhlednosti
jikry bělice
toužíme se projít
v zeleném stromu | Za lásku
zasažen přísavkou sépie
na špičce modré elipsy
štěkot psa
chrchlání do vzduchu
hledá se kost básně
neohryzaná šeredností
šlacha slunce
bělí se krása
bělí se kůže
bělí se slova
ladí voda
kapelu duhového pstruha
do ostří půlnočního akordu
zastavil jsem
svůj hlas
v zastavárně poezie
|
|
DO(o)UŠKA Jiřího Rybišára si snad nejlépe svedu představit na mostku, an shlíží do vody a sleduje ryby, či alespoň potěr. Kdo jeho poezii zná, ostatně ví, že nenajít v některé básni rybu, se u něho jen tak někomu nepovede. Inu, ne nadarmo je to Rybišár...
Protože ovšem nejsem jen tak někdo, mně se u něho jednu báseň bez ryb najít poštěstilo (je to hned ta první). Ale ani to vlastně není tak úplně jisté, řeka tam je. Aby tam nebyla ani voda, to už jsem opravdu nezvládl, a vlastně ani nechtěl. Jiřímu Rybišárovi voda ladí.
O tématu ilustrace jsem tudíž měl víceméně už rozhodnuto, zbývá snad už jen dát slovo její autorce:
„Můj pradědeček maloval nádherné madony, moje nejmilejší stařenka, má babička, ilustrovala dětské knihy a já - ve snaze dokázat, že něco málo z jejich genů je i ve mně - jsem zcela propadla barvám. A tak to, co nejprve začalo jako koníček s příchutí recese monogramu vytvořeného z dětské přezdívky, se zvolna změnilo ve vášeň...“ (Gábina Vaňková, Doubravice u Českých Budějovic) pterodaktyl |
