Hrajeme, poznáváme, sbíráme – Sestav si svůj svět

Myslím si, že to podstatné už bylo vymyšleno. O to víc mě překvapil pan inženýr Ulrych z Nymburka svým nápadem. Systém puzzle využil ke hře Putování Českým rájem, něco, co jsme tu ještě neměli. Magnetické střípky, 43 kusů, jednoduchá estetická doplňovačka toho nejhezčího od Sychrova přes Frýdštejn, Malou Skálu k Sobotce, Kosti, Lomnici nad Popelkou až po Jičín.
Všude, na všech zajímavých místech tohoto kraje si můžete splnit svůj sen. Uchovat si vzpomínku na něco krásného, co jste právě viděli, zakoupením sáčku s magnetickými střípky, které pak doplněné dalšími doma vytvoří vzpomínku na kousek kraje, který jsme navštívili a postupně si je dovezli domů.
Málo lidí při své práci přemýšlí tak, aby její výsledky přinesly ovoce tak sladké jako střípky pana Ulrycha. Zábava, poučení a radost v jednom. V konečném výsledku pak krásný složený obraz české krajiny, navštívený vámi nebo vašimi dětmi a sestavený podle podkladové mapy. Podchycená lovecká a sběratelská touha vytvořit a mít kompletní obraz památek Liberecka, Jablonecka, Turnovska a Jičínska. Další návštěvy a poznávání historie kraje, cestovatelská mapa vzpomínek v dětském pokoji. Protože se střípky mohou i měnit, vzniká tu nový sběratelský artikl, kterým lze „okoukaný“ dílek zaměnit za jiný. To jako sběratel dovedu ocenit a tak si myslím, že nápad pana Ulrycha z Nymburka by neměl zapadnout. Má na to zaujmout návštěvníky hradů a pamětihodností Českého ráje. Sestav si svůj svět. Objevili jste ho i vy? Už máte sestaven ten svůj, skvělý prázdninový obraz vzpomínek? K tomu vám poslouží hra i soutěž Sestav si svůj svět. 
 

Čarostřelec

Když jsem se před spoustou let přel s městským archivářem Vladimírem Rudou o to, jak to bylo s operou Čarostřelec skladatele C. M. von Webera napsanou v Lázních Libverda, dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí. Z toho, co jsem se dočetl, vím, že Carl Maria von Weber žil velmi neklidným životem. Procestoval značnou část Evropy. Od roku 1800 žil u sousedů v Saské Kamenici a ve Freibergu. V roce 1804 se začal živit jako kapelník. V Praze dirigoval od roku 1813 operu Stavovského divadla a do této doby spadá jeho cesta k nám, na sever, do Liberce a do Lázní Libverda.
Vladimíru Rudovi se podařilo zjistit itinerář jeho cesty z 8. července 1814 z Prahy do Libverdy. Weber vyjel časně z rána. V Záskalí před Hodkovicemi museli cestující opustit dostavník a vyjít pěšky po pěšině do Horního Záskalí, kde na ně už čekal vůz. To už byl večer a blížil se čas na přespání. K tomu posloužil liberecký hostinec U Zlatého beránka. Ráno C. M. von Weber pokračoval dostavníkem přes opevněné město Frýdlant v Čechách do Libverdy. Tam pobýval až do 30. července roku 1814. Je zaznamenáno, že se nevyhýbal léčebným procedurám, pil místní minerálku a chodil po okolních lesích s kytarou, na kterou prý při odpočinku hrál.
Faktem zůstává, že tak, jak napsal Weberův syn Max, Carl Maria v Libverdě nekomponoval ani nehrál, protože jediný dostupný klavír byl porouchaný. V hlavě se mu už od roku 1810 rodil námět na operu Čarostřelec a to po přečtení knihy autorů Augusta Apla a Fridricha Launa. Libreto, podle knihy zmíněných autorů, ale pochází ze západočeských pohraničních lesů. Celé to spojení s Libverdou a Jizerskými horami bylo navozeno konkrétní osobou v postavě Přemysla Otakara II., který se v našem kraji bohatě angažoval. Byl to on, kdo mimo jiné povýšil Žitavu na město a v únoru roku 1278 stačil ještě „prodat“ Rulkovi z Bibrštejna území, na kterém žijeme, včetně Jizerek a Frýdlantska s Libverdou.
Samotná opera Čarostřelec měla premiéru v Berlíně 18. června roku 1821. Scéna ve vlčí sluji, která tolik připomíná údolí Štolpichu a vyvolala mínění, že se opera odehrává v Jizerkách, se ale v mysli autora odehrála v západočeských pohraničních horách. To ovšem nic nemění na tom, že slavný hudební skladatel raného romantismu se za svého pobytu v Libverdě cítil skvěle a v Panském dvoře Clam-Gallasů se mu spalo skvěle. Alespoň o tom mě před lety přesvědčil přítel, liberecký archivář Vladimír Ruda.
Jinak si ovšem myslím, že náš Štolpich je ten pravý Vlčí důl, nebo ne? Kdo to ovšem dnes rozhodne...