Miroslav Sígl: Zemřel Ludvík Kundera, přítel mělnického Oldřicha Wenzla
Rubrika: Publicistika – Co je psáno...
Z Kunštátu na Moravě mi došla hned po ránu smutná zpráva: letošní jubilující devadesátník Ludvík Kundera (*22. března 1920) skonal v úterý 17. srpna 2010. Jak je to dávno, kdy jsme se poprvé viděli v redakci Mladé fronty v roce 1945, kdy Ludvík končil po válce nedokončené studium Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kdy se na studiích seznámil s budoucím právníkem Oldřichem Wenzlem z Mělníka, a kdy začal psát do Mladé fronty a přispívat do dalších časopisů, až si opatřil zaměstnání v brněnském deníku Rovnost. Poněkud později působil ve funkci dramaturga Mahenovy činohry v Brně a od roku 1970 byl bez stálého zaměstnání. Psal a psal a výsledkem je neuvěřitelně rozsáhlé jeho dílo.  Byl známý nejen jako básník, dramatik, prozaik, ale také úspěšný překladatel, editor, literární historik a výtvarný umělec. Mnozí Mělničané vzpomínají, když přijel v roce 1999 na Pšovku do Novanty a vystavil zde se svou ženou své nádherné koláže, frotáže, dekoltáže, kresby a obrazy. Ještě předtím ovšem pomohl se založením Společnosti Oldřicha Wenzla, která vznikla na Mělníce, ale bohužel již dále nepůsobí. Oba byli členy legendární surrealistické skupiny Ra, zatímco Kundera studoval filozofii, Wenzl práva na Univerzitě Karlově, ale oba tíhli k poezii a překladům. Ludvík Kundera více překládal německé klasiky, Wenzl francouzského Paula Eluarda, protože víc za svůj krátký život nestihl (zemřel 7.8.1961 a je pochován v Mělníku na Chloumku). Kundera byl navíc básníkem štětce, o čemž svědčila právě ona nepatrná ukázka šestačtyřiceti prací, vystavených v červenci v Novantě. Také jeho překladatelská a básnická žeň je bohatá, zejména po roce 1989 vyšlo na dvacítku jeho knížek a četné překlady, ale z našeho vztahu k mělnickému Wenzlovi je významná zvláště jeho práce na vydávání souborného díla tohoto autora proslulého Yehudi Menuhina. Wenzlovy verše pak vyšly ještě ve sbírkách Hřích ublížit, Lento a Velký požár. Literární klub Pegas Mělník se přihlásil záhy k oběma těmto básníkům. Spolu s polským překladatelem našeho mělnického rodáka zněly na Pšovce po delší přestávce Wenzlovy verše s jejich půvabnou sebeironií, a to za hojné účasti v nádherném letním dnu. K nedožitým 80. narozeninám Oldřich Wenzla jsem otiskl článek, na který Ludvík Kundera zareagoval a poslal mi ještě do mého rodného Obříství dopis. Napsal v něm: Díky za wenzlovskou recenzi a za báseň k jeho výročí, kterou můžeme považovat za diskusní příspěvek na jubilejní valné hromadě Společnosti Oldřicha Wenzla na Mělníce. Já mám souběžně na hřbetě mnohé kolem 100. výročí narození Františka Halase (1901-1949) – především celé sympozium. Knížku, kterou recenzuješ, dosud nemám, přestože se mnou její editor Michal Huvar dlouze telefonoval a užil snad i můj text. Slušnost se jaksi vytrácí…“, posteskl si v tomto dopisu „prastarý Ludvík Kundera“, jak se podepsal před devíti lety! Šlo tehdy o sborník poezie Oldřicha Wenzla s názvem „Veškerá poezie“, v jehož obsahu byly všechny čtyři Wenzlovy sbírky, doplněné juveniliemi a básněmi do sbírek původně nezařazenými. Přece jen ještě několik slov k Ludvíku Kunderovi: byl bratrancem známějšího spisovatele Milana Kundery (*1929), žijícího od roku 1975 v Paříži. Ludvík byl spjatý s avantgardními směry, především surrealismem a proto si byl blízký tolik s mělnickým Wenzlem. V mládí se osobně znal s Františkem Halasem, později se stal odborníkem na jeho básnické dílo a život. Žil v Kunštátu na Moravě, místě, kde Halas trávil dětství a kde je pohřben. Překládal básně Christiana Morgensterna, Rainera Marii Rilkeho a Georga Trakla. Byl mimo jiné specialistou na Bertolda Brechta, přeložil velkou část jeho díla. S Brechtem se osobně znal stejně jako s dalším významným německým autorem Heinrichem Böllem. Vztah k němčině získal už v dětství díky matce, která pocházela ze Štýrského Hradce. Kromě němčiny překládal i z francouzštiny nebo bulharštiny. Sebrané spisy Ludvíka Kundery vydalo brněnské nakladatelství Atlantis, v němž vydal na dvacítku svých knížek. Zasloužil si četná vyznamenání a pocty, jichž se mu sklonku jeho života ještě dostalo. Na německém knižním veletrhu v Lipsku dostal Cenu za celoživotní dílo a prezident ČR Václav Klaus mu udělil Státní vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění. V roce 2009 získal Cenu Jaroslava Seiferta za Spisy L.K. V mělnickém literárním klubu Pegas si na něj zavzpomínáme na zářijovém setkání, kde hodlám předložit návrh na uspořádání literárního pásma, které bychom mu posmrtně věnovali. Na člověka a básníka tak ryzího charakteru nelze nikdy zapomenout. |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 17. 08. 2010.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Zdeněk Pošíval |
 |
Jaroslav Vízner |
 |
Josef Fousek |
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
Ondřej Suchý |
 |
Karel Šíp |
 |
Jiří Suchý |
 |
Jitka Molavcová |