Poznali jsme se před mnoha lety v malé vesničce Kadlín, která leží na samém rozhraní mělnického a mladoboleslavského okresu – čili v místech Máchova kraje, protože poblíž je také Kokořín a nedaleko Bezděz. Do těchto míst nás zavál stejný zájem: o lidovou kulturu, soudobý život na takové malé vesničce (má kolem 100 obyvatel a své druhé bydlení má tady i několik chalupářů),jsou zde čiperní lidé v čele se starostou Zdeňkem Šestákem. Jsme oba obecní kronikáři, Lenka ve Vítkovicích, zatímco mé působení v rodné obci Obříství skončilo, když jsem zde v srpnových záplavách 2002 přišel o svůj rodný domek.

Bylo tomu tak i letos, kdy Lenka Kocierzová zde v místním muzeu uspořádala výstavu svých výtvarných prací po názvem „Deset let s Kadlínem“. Ano, už si vše vybavuji – na tradiční svatojakubskou pouť sem tenkrát přijeli návštěvníci z obou jmenovaných okresů, v kostele na opravené varhany hrál pražský varhaník, pan farář ze Mšena přijel na bohoslužbu… Od těch dob, rok co rok, jsme se těšili, že se zde znovu setkáme. Každá ta uplynulá pouť nesla svou originální pečeť, ale vždy ji dokázala svou jedinečnost vtisknout právě Lenka.

• Jak se přihodilo, že výtvarná umělkyně ze severní Moravy si zamilovala kraj na opačném konci své země, co Tě sem stále přitahuje?

Osud si někdy s člověkem zahraje, ale asi to tak má být. Po výstavě ART STRAHOV 1999 mi z firmy DTP Dekor Stránka, která na Mělnicko přesídlila z mých rodných Vítkovic, nabídli odvoz obrazů zpět do Ostravy. Na odvoz čekaly obrazy v garáži, kde je uviděl starosta mělnické obce Kadlína Zdeněk Šesták a řekl –„ ystavíme je u nás v Kadlíně“. Nikdy před tím jsem o této vesničce neslyšela. Neváhala jsem ani chvilku a pomohla jsem s instalací, kterou jsem tenkrát nazvali „Kadlínský květen“.
Když jsme pak s mladou malířkou skla Monikou Šimkovou, která zde žije a má tu svou malířskou dílnu, vyšly na náves, bylo právě po bouři a nad Kadlínem se rozklenuly dvě duhy - prý tu nikdy takové duhy a dvě najednou k tomu neviděli! Takže jsem do Kadlína přišla s duhou a duha mne tím rokem provázela na všech cestách. Magie Kadlína mne každoročně přitahuje zpět a také lidé a rodina pana starosty, která mne vzala pod křídla. Mám zde druhý domov a kontrast mezi Ostravou a malou vesničkou bez paneláků mne vždy osvěží.

• Prosím, pověz nám něco o svých začátcích a o svém působení v rodných Vítkovicích.

V třetím období života se mi uzavírají zajímavé kruhy. Od přání ve čtyřech letech, kdy jsem chtěla být malířkou, od dalšího být učitelkou, po maturitě architektkou, se mi vše uzavřelo. Kreslím a maluji, téměř v každém obraze mám průsečíky, kreslím na rýsovacím prkně, učila jsem sedm let výtvarnou výchovu na střední odborné škole AHOL, ráda se vracím do míst dětství také v činnosti kronikářské ve Vítkovicích

                            

• Proslula jsi tedy hned v několika rolích: jako obecní kronikářka, jako výtvarnice a jako regionální průvodkyně místy Tvého působení. Co všechno si lze za tím představit?

V činnosti kronikářky se mi mnoho věcí propojilo, profese, komunikativnost, trochu komediantství a láska k rodné hroudě, hodně opomíjené. Ale industriální dědictví se dere do popředí, zájem o Vítkovice roste, nejen o Dolní oblast Vítkovic. Mám z toho velkou radost, protože Vítkovické pexeso i Vítkovické omalovánky, které jsem měla možnost vytvořit, jdou do celého světa.

• Máš přehled či také bibliografii o své dosavadní tvorbě? Kde jsi až dosud vystavovala své práce?

Přehled o své výstavní činnosti sleduji od roku 1995, kdy jsem poprvé vystavila své práce v ostravském hotelu Metropol. Od té doby takřka každý rok mám zde výstavy v galeriích Ametyst a Sklep, v Divadle Petra Bezruče, na ostravských školách, na pravidelných výstavách Nový byt a dům, v Domově mládeže Fráni Šrámka, také v ostravském Domě knihy Librex nebo na Porubě, v Karviné, Rychvaldu, Polance nad Odrou, Mariánských Horách, Svinově a Přívoze.

• Několikrát byly mé obrazy vystaveny v sousedním Polsku v Imielinu, Katovicích, Paczkowě, Zabrze.

V Praze jsem se účastnila vlastními expozicemi na několika výstavách, úspěšným byl Pragointeriér nebo výstava v obchodním domě Baťa na Václavském náměstí.
Letošní výstavu „Deset let s Kadlínem“ předcházelo několik předešlých výstav mých prací v této vesničce, kam přijíždí čím dál víc mnoho návštěvníků a hostů. Zasloužily se o to jedinečné či unikátní atrakce včetně výstavby místní rozhledny. Byli jste s mělnickým Martinem Pithartem a Blankou Štráchalovou tvůrci videofilmu o 660 let staré obci, těch akcí bylo k dnešnímu dni nepočítaně.
V posledních letech vystavují moje malované sklo v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, ve Frankfurtu nad Mohanem, také na Slovensku – v Bratislavě, a nejdál – až na Floridě v USA.

• Patříš dnes k umělcům, kteří výtvarně spolupracují na zdobení karlovarského skla světoznámé firmy Moser. Svěř se nám se svými zkušenostmi a výsledky?

Firma Moser si mne našla podle mých obrazů, oslovili mne, přijeli za mnou až do Ostravy a teď už jezdím já do Karlových Varů. Dosud realizovali 15 výrobků s mou účastí, další jsou rozpracované. Našla jsem tam lidi "stejné krve", jsem tam dobře přijímána, a protože nejsem sklář, fascinována procházím sklářskou hutí, kde mne vítají mne úsměvem.

• Tvoje výtvarné „Evy“ (Vítkovic, Ostravy, Mělníka, Prahy) mne velice inspirovaly, psal jsem o nich. Která témata dominují dnes v Tvé současné tvorbě?

Těžko říci, naštěstí stále láska, ale i obrázky pro děti, slíbila jsem letos vítkovické pohádky, jen jejich ilustrování mi časově nevychází, mám připravenu další sbírku milostných veršů a protože život nás žen je stále náročný, pokračují i Evy...

                        

• Kde se lze o Tobě dozvědět více a co nového se objevuje v Tvých plánech pro nejbližší měsíce či léta?

Jsem ve Slovníku výtvarných umělců, který vydala Galerie Chagall, dále je to Who´ is who? v České republice, v Tvé encyklopedii Kdo byl a je kdo (Mělnicko, Kralupsko, Neratovicko). Musím si dodělat vlastní webovou stránku - www.kocierzova.cz s ukázkami prací, vydat pohádky a verše, ráda bych vytvořila další kalendář, dále ukazovat zajímavosti Vítkovic a čekají mne oslavy šedesátky (prozradím na Tebe, že to bude ještě letos 23. srpna) a snad mne ještě budou potřebovat v Kadlíně.

• Děkuji Ti za odpovědi na mé otázky, dopředu Ti blahopřeji k výročí narozenin. Moc rád bych Tě požádal, zda bys mi k mým 85. narozeninám v příštím roce ilustrovala mou básnickou sbírečku…

Bude mi ctí a potěšením - a už opravdu těším!

Prohlédněte si, milí čtenáři, některé výtvory Lenky Kocierzové, všestranně talentované umělkyně, o níž toho v budoucnu ještě hodně uslyšíme a také uvidíme. Nuže – živijó a stovky nových nápadů!