Miroslav Sígl – Karel Helmich: Dobrou chuť (1)

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

S přítelem Karlem Helmichem (1926 – 2010), slavným letcem a pilotem Letecké amatérské asociace, jsme se rozloučili, ale jeho humor nám tu zůstal.
Dostala se mi do rukou jedna část jeho pozůstalosti, Karel by řekl, že jde o recepty, jak by důchodkyně mohla lapit perspektivního jinocha nebo dokonce manažéra středního věku, naproti tomu také pro důchodce – nikoli však „per vaginám“, ale „per hubam“. Takový už on byl – ehm, prostořeký.
Protože jejich rodiny - Helmichova, Málkova a Koreckých -  zkoušely nejrůznější lahůdky a na gastronomických požitích se shodly, Karel vše přitom ochutnával, občas i něco sám připravil pro své hosty, ale zejména se zasloužil o to, že náležitě popsal - jak Magdalena Dobromila blahé paměti - jednotlivé krmě.

Dnešní gurmán podle těch Karlových receptů musí umět dusit, péci, grilovat, pomaloučku vařit - například ono francouzské „mijoté“.
A tak poznával tajnosti asijské kuchyně, přípravu tuleního masa podle eskymáckých norem, ale také dobu žvýkání betelu, když se měl připravit opojný nápoj, jaký pijí v Burundě. Nedělal rozdílu mezi sojovou omáčkou ze Sečuánu či prokapitalistickou z Tchan-wanu.

Našim hostitelům nebyla cizí strategie aperitivů a předkrmů, dokázali přesně odhadnout dávkování, aby oběti neusnuli předčasně. Ó, jak moc záleží na umístění talířů, talířků, příborů, sklenek, skleniček, ubrousků, ale též ozdobného svícnu s mihotavým intimním plaménkem (bella mia fiamma!)

Důležité pro Karla a ostatní hostitele jeho rodin bylo prostředí, v němž se odehrávaly gurmánské hody. Věděli, že dokáže zlepšit chuť akt od Modiglianiho nebo zátiší s ovocem a zeleninou (to malovaly snad všechny generace), přírodní motivy Chitussiho či zapůjčené Kupkovy originály od paní Mládkové z Kampy. Nic proti věrným kopiím a reprodukcím.

A tak se mi sželelo ty Karlovy receptury jen tak někam založit či vložit do námi používaných kuchařek, proto je poskytuji v plen našim čtenářům a - Karle tam někde nahoře, jak Tě znám - nebudeš mít nic proti tomu, že je doprovodím i Tvými ilustracemi. Vše – za stejný honorář, o který se oba rozdělíme, až se s Tebou znovu setkám. 
 

Vuřty v nálevu podle Karla Helmicha

Je to pikantní předkrm, který nemá obdoby v žádné ze slavných světových kuchyní. Slouží jako ozdravný lék druhého dne, kdy útroba se bouří proti hříchů minulého večera. Tajemství budiž skryto před Zentivou, která by nasadila vražednou cenu a lék by se stal nedostupný dětem a důchodcům, b yť byli zajištěni lukrativními českými starobními požitky.

Nuže – kupte si salám, nelépe kuřecí, dále cibuli ze Všetat, ale i jinou, ocet, nové koření, bobkový list, který nosili římští císařové jako laur kolem hlavy, a různá kořeníčka podle vlastní zkušenosti. Neuškodí grilovaní, čínské směsi, gyros či jiné, podle kuchařských fundamentalistů nepatřičné.
Množství komponentů volte podle počtu hostů. Připravíte si dvě mísy, obklopíte je uvedeným kořením a soustředíte se meditací. Můžete si nechat předčítat poezii. Budete překvapeni, jak to „zabírá“ a podporuje vaši fantazii.
Salám zbavíte slupky, stejně nemá vitamíny, nakrájíte na kolečka asi centimetrová a nakupíte do mísy. Totéž učiníte s cibulí. Potom máte dvě možnosti: a) ukládat pochutinu do kameninové nádoby, b) do sklenic. Ten týden, který čekáte na uležení krmě, trpíte více pohledem přes sklo a zjistíte, že pes slintající podle akademika Pavlova má proč, takže neprůhledná kamenina této trýzně vás, ale i psa, ušetří.
Do nádob vrstvíte postupně kolečka vuřtů a cibule, přidáváte lístky císařského lauru a kuličky nového koření. Každé „Patričko“ (od slova patro, poschodí) zakápnete worcesterem a jemně posypete kořeníčkem. Každou vrstvu jiným.Postupujte tak až po hrdlo. U sklenic dbejte, aby bobkový list vytvářel na bocích krásné kompozice, čímž povýšíte svou práci na umění.
Nálev si připravíte z hovězího vývaru nebo z kostky masoxu, stejného koření, pepřových kuliček, orchestru a octa – půl na půl Počítejte s tím, že uzenina bude nasávat a že budete dolévat.
Potom následuje týden netrpělivého čekání, svodů i chvil různých modlitbiček. Přenos televize z našeho parlamentu je proti tomu selanka.
Vítěze pak čeká nádherný večer jako muslimské sebevražedné asasíny (viz Akademický slovník cizích slov) na věky v rajských zahradách Alamútu (viz například encyklopedie Wikipedia).
Na stole hned vedle nádoby s velkým „N“ trůní orosený džbán piva, křupavé zapékané rohlíčky, v novodobé češtině „kornšpice“ zvané
Vhodný je dřevěný nábytek se židlemi, na nichž se špatně sedí, a k tomu dechovka s písněmi, jako Rómko, tys krásná… Visí-li na stěně obraz Josefa Lady s vesnickou rvačkou, a kolem opusu sedí báječní přátelé, už není co dodat. Dobrou chuť! 

Ilustrace © Karel Helmich

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 13. 06. 2010.