Michal Dlouhý: Osobní vzpomínka

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

Již v počátcích svého bádání o československém četnickém sboru jsem měl tu čest seznámit se s bývalým četníkem, který mimo jiné sloužil na jedné ze čtyřicetidvou pátracích stanic.
Byl jím pan František Novotný z Kutné Hory, který během své téměř patnáctileté služby u četnictva dosáhl hodnosti štábního strážmistra a prošel doslova všemi specializovanými útvary v četnickém sboru.

Po službě na četnické stanici sloužil jako řidič služebního motorového vozidla na četnické pátrací stanici, u četnického pohotovostního oddílu, na četnické silniční kontrolní stanici a dokonce byl mechanikem u četnické letecké hlídky.

Pan Novotný mi vyprávěl o jednom z případů, na jehož řešení se podílel v době svého působení na četnické pátrací stanici v Ružomberoku.
Jednoho jarního rána roku 1935 podal veliteli četnické pátrací stanice v Ružomberoku vrchnímu strážmistrovi Františku Kohoutovi důvěrné telefonické oznámení uzenář z Liptovského Svatého Mikuláše. Ve dnešním Poledním listě je popsán případ podvodníka velkého formátu Exnera, který padělá vkladní knížky Poštovní spořitelny a způsobil tak již mnohatisícové škody. Uzenář viděl Exnera i s jeho společnicí včerejšího dne v Kulturním domě v Ružomberoku. Hledaný podvodník, který je nápadný tím, že má na obou nohách protézy, se nyní zdržuje v Liptovské Sielnici, kde si pronajal novostavbu rodinného domku.
Po přečtení uvedených novin pan vrchní strážmistr Kohout věděl více. Ve služebním obvodě se jim usídlil Alois Exner se svojí manželkou Marií, kteří jsou hledáni Ústředním policejním věstníkem. Na podzim roku 1934 Exner začal obcházet na Kladensku školy, představil se jako bohatý bezdětný Američan, který chce pomoci nejchudším žákům. Potřebným dětem hodlal založit vkladní knížky Poštovní spořitelny, na něž chtěl dle svého uvážení dát určitý vklad. Žádal řídící učitele, aby mu vyhotovili seznam nejpotřebnějších žáků.
Na základě obdržených seznamů skutečně založil několik desítek vkladních knížek Poštovní spořitelny, na které vložil 10 – 15 Kč. Řídící učitele požádal o vybrání nově založených vkladních knížek poté, co je děti obdrží od centrály Poštovní spořitelny s tím, že na knížky vloží určitou peněžní hotovost.

                         

Uvedeným způsobem získal Alois Exner několik desítek vkladních knížek Poštovní spořitelny ve kterých padělal záznamy o vkladech, včetně razítek, tak že zvýšil objem vkladů na několik set korun. Na vkladní knížku Poštovní spořitelny bylo totiž na kterékoliv poště možné vybrat v jednom dni až 300 Kč. Výběr peněz z nekryté vkladní knížky byl zjištěn pražskou centrálou Poštovní spořitelny až třetího dne. Uvedená vkladní knížka pak byla prohlášena za neplatnou a už nebylo možno jí použít.
Manželé Exnerovi putovali z kladenska přes Prahu, Kolín, Hradec Králové, Pardubice, Olomouc a Brno až na střední Slovensko a na poštovních úřadech vybírali peníze z padělaných vkladních knížek. Obchodníku s barvami a laky Blechovi z Kolína dokonce odcizili osobní automobil zn. Tatra, který si Exner vzhledem k nožním protézám nechal předělat na ruční ovládání plynu.



Z Ružomberoku okamžitě vyrazilo plně obsazené služební vozidlo tamní pátračky směrem do Liptovské Sielnice. Vpředu seděl vrchní strážmistr Kohout, vzadu praporčík František Pacholátko a štábní strážmistr Alois Dobšík a vůz řídil strážmistr František Novotný. Na Sielnickém poštovním úřadě četníci zjistili, kde se nachází pronajatý dům. Skutečně před uvedeným domem stála tatrovka upravená na ruční ovládání plynu.
Přestože bylo již krátce před polednem, novopečení nájemníci domu ještě spali. Po chvíli přišla otevřít paní v noční košili a v županu.
Po vstupu do domu spatřili četníci na posteli ležícího muže, který měl namísto obou nohou protézy. V místnosti ještě ležely nevybalené kufry. Vrchní strážmistr Kohout začal s prohlídkou jednoho z kufrů, a když nad ním byl sehnutý, vstal Exner z postele, uchopil žehličku a chtěl s ní udeřit velitele pátračky do hlavy. V tom mu zabránil vedle stojící štábní strážmistr Dobšík. Marie Exnerová po chvíli požádala strážmistra Novotného, zdali si může vzít ze zavazadla kapesník, což jí bylo dovoleno. Namísto kapesníku však žena sáhla po břitvě. Zdali s ní zamýšlela napadnout četníky nebo podřezat si žíly nikdo neví. Strážmistr Novotný ji zezadu uchopil za obě ruce a přispěchavší štábní strážmistr Dobšík ženě vykroutil břitvu z ruky. Exnerové přitom vypadly z pod košile bankovky v celkové částce asi 1.500 Kč. V čerstvě postavených kachlových kamnech, v nichž se dosud netopilo, byla nalezena padělaná poštovní razítka, tiskařská čerň a 17 dosud nepoužitých vkladních knížek Poštovní spořitelny. Nalezené peníze a další věci byly předány soudu jako důkazy.
Při výslechu, který byl prováděn již na pátrací stanici, bylo mimo jiné zjištěno, že Alois Exner si nechal obě nohy ujet vlakem, aby vylákal na státních drahách vysoké odškodné. Po sepsání zpráv o zatčení byli manželé Exnerovi dodáni do vazby krajského soudu v Ružomberoku.
Druhého dne ráno bylo ze soudu oznámeno, že Alois Exner se v noci v cele oběsil za použití šněrovadel od protéz.
Odcizený automobil Tatra byl strážmistrem Novotným převezen na pátrací stanici a následně byl předán jeho majiteli.
Marie Novotná byla vzhledem k tomu, že nebylo důkazů o jejím podílu na páchaných podvodech svého manžela propuštěna z vazby a bylo následně upuštěno i od jejího stíhání.
Povídka byla uveřejněna v knize Humoresky vážně vydané nakladatelstvím Pragoline. 
Knihy o četnících z nakladatelství Jindřich Kraus - PRAGOLINE žádejte u svých knihkupců, v internetových obchodech nebo na www.jindrichkraus.cz  

Foto © archiv autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 30. 12. 2009.