O prvním setkání přátel Pozitivních novin ve druhé pětiletce

Rubrika: Publicistika – Zbývá dodat...

Dlouho a napjatě očekávaná akce  PRVNÍ SETKÁNÍ PŘÁTEL POZITIVNÍCH NOVIN VE DRUHÉ PĚTILETCE se uskutečnila ve středu 11.listopadu 2009 v salonku kavárny BRESTO ve Štěpánské ulici 31 v Praze 1.
Poprvé v historii Pozitivních novin se totiž konalo setkání nejen samotných autorů, ale také čtenářů těchto internetových novin. Ti tak měli mimořádnou možnost seznámit se s celou řadou známých i méně známých osobností z redakční stáje PN a - co je hlavní - slyšet na vlastní uši v jejich nezaměnitelném autorském podání povídky, básničky, písničky, texty či vyprávění.
Jiří Heller, Jan Řehounek, Jitka StošickáPrávě to bylo na celém setkání velmi příjemné a nutno podotknout, že všichni přítomní pozorně naslouchali, dobře se bavili, a přitom měli také dost času a příležitostí povídat si vzájemně mezi sebou.
A pokud vás zajímá, kdo se setkání zúčastnil, abyste se ho mohli případně zeptat na jeho osobní dojmy, pak to byli v pánském obsazení: 
Ondřej Suchý, Rudolf Křesťan, Jaroslav Vízner, Ivan Rössler, Zdeněk Pošíval, Vladimír Vondráček, Miroslav Sígl, Michal Dlouhý, Václav Čapek, Jan Řehounek, Jan Drocár, Jan Baum, Zdeněk Wachfaitl a Luděk Novák. 
V dámském obsazení to pak byly: Eliška Peroutková, Olga Szymanská, Věra Ludíková, Monika Pošívalová, Anna Loužecká, Jitka Stošická, Petra Haasová, Danuše Markovová, Lenka Nováková, Jarmila Klimešová, Hana Jirkalová, Hana Houbová, Vlasta Polívková, Alena Černovská a další přizvaní hosté.
Celým večerem všechny zúčastněné provázeli spoluautor myšlenky setkání Jiří Heller a vydavatel a šéfredaktor Pozitivních novin Pavel Loužecký. Pro nemoc se omluvili Pavel Ján BuvalaJarmila Moosová, a svojí nepřítomnosti na večírku velmi litovala Jitka Dolejšová, která v tom čase právě oslavovala své významně kulaté narozeniny.

Ondřej Suchý ve svém vystoupení 

V programu vystoupili se svými příspěvky Rudolf Křesťan, Ondřej Suchý, Vladimír Vondráček, Miroslav Sígl, Věra Ludíková, Petra Haasová a Jan Řehounek (větší část z nich si můžete přečíst v tomto článku). Jediným nástrojově-hudebním vystoupením zpestřil program Jiří Heller hrou na exotický nástroj didgeridoo.

Během programu čekalo na zúčastněné několik překvapení. Prvním z nich bylo "setkání po  letech" paní Moniky Pošívalové (rozené Pachnerové) s režisérem Jaroslavem Víznerem, kteří spolu hráli před 47 lety v českém filmu Jiřího Hanibala Život bez kytary (na snímu je Monika Pošívalová s Danou Medřickou).

O druhé překvapení večera se pak opravdu nečekaně postarala tajemná Zita ze ZPOVĚDNÍKŮ, která zde byla nečekaně "veřejně odhalena" jako skutečně píšící Zita a vyvrátila tím definitivně dlouhotrvající zákulisní dohady, že celé ZPOVĚDNÍKY píše (i za Zitu) Pavel Loužecký. Pravdou je, že právě na tomto významném setkání se literární hrdinové Zita a Petr skutečně poprvé osobně Pavel Loužecký představuje tajemnou Zitupotkali v zastoupení svých tvůrců. 
Skutečnou perlou večera však byly jakési improvizované a původně nezamýšlené HOVORY H (ovšem bez Miroslava Horníčka), kdy se zejména pánové Zdeněk Pošíval, Ivan Rössler, Václav ČapekOndřej Suchý kouzelně trumfovali a doplňovali vyprávěním historek ze života známých osobností i svých vlastních. 
Čtyři hodiny uběhly jako voda a mnohým se opravdu nechtělo domů. A tak zde na závěr muselo nutně padnout oznámení, že se budou v dohledné době konat určitě další setkání pro ty z vás, kteří na svatého Martina nemohli nebo nestihli přijít.
Pavel Loužecký


Ondřej Suchý byl jednou z hvězd večera Jan Řehounek čte svoji povídku

Jan Baum vypráví o svém díle Petra Haasová čte svoji povídku
Zuřiví fotografové v akci Manželé Lenka a Luděk Novákovi
Ondřej Suchý, Vladimír Vondráček a Rudolf Křesťan Jitka Stošická v rozhovoru s Ondřejem Suchým
Hvězdný autorský kout (foto: Jitka Stošická) Rozhovory (foto: Jitka Stošická)

A teď slíbené ukázky některých příspěvků, které na setkání zazněly.


Rudolf Křesťan
Pozvání na večírek
                                                         

Mám-li v čase volné dírky  
vydávám se na večírky
kaviár jak za cara
všechno zadara!

Šampaňské i očka
někdy taky čočka
jindy guláš z klokana
v hojných dávkách do rána

Kdyby humry zkysly
nabízí se müsli
Dokonce i čírky
přilétají na večírky

Když chci platit účet
vypadám jak bůček
všechno je tam gratis
Na večírku lékárníků
dokonce i lapis

Tyhle rauty - nic pro skauty
jako já ctitel Foglara.

Nic do mě není
když odcházím bez placení
Rád bych pustil chlup
za limonádu Seven Up
Když šampus cáká -
ať mě nemaj za švorcáka!

Bez placení je to nuda
jako že jsme Křesťan Ruda
Portmonka si neškrtne
nemohu dát spropitné

Dost těch hostin!
Raději se doma postím
uzavřu se do sebe
jak do cely es-en-bé

Když tu náhle co se děje
internetem něco spěje:
Pozvánka! Už se katím
že zase nic neutratím

Jaké překvapení
konečně se něco mění!

Je to radost nad všecky
že zvatel pan Loužecký
nikoho si nekupuje –
ať si každý zacáluje!

Jeho pokyn takto dán:
Jídlo pití plať si sám!
Tak to má být - uznávám:
já pán ty pán.

Zdalipak si bratříku
i tak dáš šunku v aspiku?
Jsi host
věřím ve tvou solventnost

I v životě - řeknu vám
si každý platí všechno sám
Je to zcela patřičné
ne že ne

Ať jsi Horáček či kmán:
jídlo pití plať si sám!
V zemi zdejší
bylo by vše přehlednější



Rudolf Křesťan (foto Jan Řehounek)



Rudolf Křesťan přednáší svoji báseň



Rudolf Křesťan přednáší svoji báseň



Rudolf Křesťan přednáší svoji báseň






Věra Ludíková 

5.výročí Pozitivních novin


Vážené dámy a pánové, vážení přátelé,
dovolte, abych vás pozdravila a oslovila u příležitosti 5. výročí založení Pozitivních novin, posla dobrých zpráv. Jako by nebylo nic nemožné, ani uchopit ladičkou frekvence vln pozitivních, povzbudivých, povznášivých - v takových sférách se pohybovala slova a kresby projektu Pošli to dál, jehož jsem autorkou, a který byl svědkem počátků Pozitivních novin, a právě taková slova dál posílá Pavel Loužecký, jejich autor.
Velmi si vážím spolupráce s těmito novinami, protože vím, že všechno to dobré a pozitivní se neztrácí po cestě za čtenářem. Pavel Loužecký uvádí jednotlivé hosty programu
Jsem si jistá, a nejen za sebe tvrdím, že lidé chtějí slyšet dobré slovo, vidět krásný obraz, vnímat krásu všeobecně, aby to vše je utvrdilo, že krása tu je, krásné slovo v moudrých knihách je obsaženo, že směřování k duchovním výšinám existuje, jen je přehlušeno, neslyšeno, a proto se zdá, jako by se už poztrácelo v materiální společnosti, jež na první místo klade požadavek finanční úspěšnosti.
Zvláště mladí lidé by měli vědět, že není třeba sahat k náhražkám vyšších požitků v podobě drog, ale že k nim lze dospět nejen vlastní tvorbou, ale i citlivostí vnímat krásu.
Krásné, lahodné a dobré slovo osloví naši lepší polovinu, osloví ony energetické hladiny, které v nás ozvučí touhu po něčem, co nás přesahuje, i když tornu zprvu nerozumíme. Slovo je velmi mocné, slova a myšlenky předcházejí činům, vždyť na počátku bylo slovo, slovo jako dar od Boha. Jaroslav Vízne s Ivanem Rösslerem (v pozadí Michal Dlouhý)
Slovo špatné, slovo vulgární asociuje v nás negaci, ošklivost, něco, čeho se chceme uchránit, co by nás stáhlo dolů jako falešné mámení bludných duší, co by do nás zaťalo drápky a stáhlo nás do hlubiny pableskujících jedových výparů.
Vyhýbáme se těmto slovům, raději se vyhýbáme špatným energiím, tak to o sobě tvrdí vážně nemocní, právě ti, kteří si velmi přejí uzdravit se...
Jsou to však slova velmi houževnatá, která se pevně zakořenila a zabydlela v našem slovníku, používáme je i nadbytečně, dokonce rozporuplně v podobných spojeních jako: hrozně krásně, strašně krásný večer...
Právě na tento nešvar poukazoval milovník krásné češtiny, pan profesor Radovan Lukavský: „Tak jaký byl večer, hrozný, nebo krásný?“
Pouhá krásná slova však nezajistí, že věc je zároveň i morální. Krásná slova o míru byla vyslovována jedním dechem s militantními záměry, mnohá ústa státníků byla plná slov o věčném míru, o bratrství navěky, dokonce o bratrské pomoci s jasným cílem ovládat... Petra Haasová, Miroslav Sígl
Ne všechna krásná slova jsou proto i slova dobrá, protože i taková slova mohou být zneužita k špatným a nenávistným ideám a účelům.
Taková slova čpí falší, jako se určitý typ žen prozradí vyzývavým oblečením a vulgárními výrazy.
Dnes nás mohou jen varovat projevy některých politiků na půdě, která by měla být nám všem posvátná. Do krásných slov oblečené amorality bývají sice rozpoznatelné, někdy však až příliš pozdě...
Byla jsem možná jednou z posledních těch šťastných, s kým se setkal pan profesor Lukavský, s kým hovořil, jednou z posledních, které galantně ruku políbil... Možná se vám bude zdát neuvěřitelné, ale krátce předtím, než jsem se dozvěděla, že pan profesor Lukavský už nežije, bylo to patrně v řádu několika minut poté, kdy úplně zavřel oči - navštívil mě uprostřed světla jako jasná bytost a řekl mi úplně zřetelně: „Nebojte se!“
S pocitem letu ptáků až do volných prostorů, s pocitem rozpjatých paží až do duchovních sfér předávám všem, kdo mu porozumějí, ráda Váš vzkaz: „Nebojme se!“
Předávám tento vzkaz panu Pavlu Loužeckému, protože vím, že právě on je tou osobností, která bude prostřednictvím Pozitivních novin šířit dobré zprávy s úžasnou energií jemu vlastní a že bude dál nezištně předávat ladění do směrů pozitivních a pomáhat tak lidem nalézt světlo a naději.


Vladimír Vondráček

Příspěvek k 5. výročí Pozitivních novin


Vážení a milí přátelé,
dovolte mi vnést do této přemilé atmosféry nejprve trochu suché statistiky a posléze pořádnou dávku mého exhibicionismu. Vladimír Vondráček čte svůj příspěvek
Možná tomu nebudete věřit, ale když jsem probíral dlouhý seznam více než 250 autorů a spolupracovníků Pozitivních novin, našel jsem velmi zajímavé údaje, které si nemohu nechat pro sebe. Obrňte se trpělivostí, ale nebojte se, nebude to dlouhé.
Vězte, že – jen tak namátkou - mezi těmi, kdož se nějakým způsobem podílejí na chodu PN, je asi 7 Jan a 7 Han, 6 Jitek a nejen lecjakých, jméno Eva a Dáša (ve všech variantách) najdeme také 6x, Petru 5x, Annu a Zuzanu 4x a Alenu, Barboru, Blanku, Helenu, Kateřinu, Marii, Olgu a Renatu 3x.
Dalším jménům se omlouvám, jsou jistě také významná, ale bohužel ne statisticky.
Zajímavá čísla pak najdeme zejména u silnějšího pokolení, nebo – chcete-li – pohlaví. Takže – s Pozitivkami si zadává nejvíce Janů – 15 a následují Jirkové – těch je 10! Jméno Jaroslav a Zdeněk najdeme 7x, Pavel 6x (ale Ondřej Suchý (foto: Jaroslav Vízner)jedno z nich vydá nejméně za 10), Josef, Michal, Milan a Petr 5x, Stanislav 4x a Ivan, Ivo, Karel, Miroslav, Tomáš a kupodivu i Vladimír 3x. Václavové byli také 3, ale bohužel ten nejhlavnější už zůstal pouze jako čestný šéfredaktor. No – ale určitě na něj nikdy nikdo z nás nezapomene!
A jako „last not least“ jsem si nechal dvě rarity. Jméno František i Ondřej se vyskytuje na stránkách PN každé pouze v jednom jediném exempláři, ale – my všichni víme, že kromě pana vydavatele jsou nositelé obou těchto jmen nejplodnější a mají nejvíce invence a nasazení! O dalších mužských jménech pak samozřejmě platí totéž, co o jménech ženských.
Tolik tedy malá statistika a prosím, moc to nekontrolujte! Děkuji!


Vladimír Vondráček

Písnička o Pozitivních novinách
(zpíváno na hudební motiv písně "Koukám jak ten čas letí")

Doufám, že Pavla znáte, a když ne, tak je to vaše škoda!
Koukám, že jen zíráte, je jak dva živly – oheň i voda!

Jó – bývaly časy, kdy ač neměl vlasy, tak jen se smál,
Mračit se stačil, snad jenom když svačil,
či článečky vybíral!
Václava po ruce, sníval o paruce – bezděčně,
Na čas nehleděli, v sobotu v neděli
– opravdu, skutečně!
Autory hledali, často i dělali – od píky.
Našli jich přes dvě stě, na vsi i ve městě
– novice, profíky!
Šmejdili nevinně doma i v cizině - po netu,
A jak tak hledali, tak prosondovali celičkou planetu!

Teď však nešťastně dumám, proboha, kým bych měl asi začít ?
Měl bych nespíše u dam, jak to jen nejlépe zaonačit?

Jó – Blaničky a Jitky, jak překrásné kytky - z kytice,
Září tu celý čas a budou zářit zas - jak ta slunečnice!
Oba bratři Suší Pozitivkám sluší – velice,
Nebo Pepa Fousek, taky pěkný kousek – ty naše stálice!
Dalším se omlouvám, ač nerad pomlouvám – je vás moc,
Ač jste naše zlato, prostě nemám na to, zpívat tu celou noc!
Problémy se množí, jsem laciné zboží – téměř brak,
Takže v tuto chvíli přátelé přemilí, končím, a je to tak!

Koukám, jak ten čas letí, těch pět let uteklo jako voda,
Doufám, že jsou v paměti, vždyť by to lidičky byla škoda!

Anna Loužecká (foto Jan Řehounek) Jan Drocár (foto: Jan Řehounek)
Zdeněk Pošíval a Jan Baum (foto Jitka Stošická) Petra Haasová, Ondřej Suchý (foto: Jan Řehounek)


Jaroslav Vízner

Pozdrav kamarádovi Oldřichu Velenovi


Od smrti své ženy Silvy se k mé velké lítosti neukazuje, ale pokud mi odpoví na telefon, rád se, jak to ostatně často bylo, od srdce zasměje. Chtěl bych aby ho moje vzpomínání potěšilo jako před lety, kdy jsme se tomu nasmáli na jeho chalupě. Příhodu jsem pojmenoval  

BORKY čili KOTVICE 
 
Minulou sobotu jsme s Catherine navštívili svého kamaráda Oldu na Velké Bukovině. Bylo krásně a tak jsme pili kávu uprostřed obrovské, pěkně upravené zahrady ...

 

"Pojď se na něco podívat", povídá najednou, "na doubku mi vyrostla nějaká jablíčka".
"Jablíčka… na doubku? Snad myslíš duběnky?" 
"Ne, duběnky to nejsou, je to jako jablíčka na vidličce větvičky a je to pěkné načervenalé ... Ochutnal jsem jedno, nebylo to špatné, jen trochu hořké. "
Doubek byl opravdu plný takových menších jablíček, pěkně narůžovělých.
"Nezlob se, to nebudou žádná jablíčka, to bude taková, řekl bych, kukla nějakého hmyzu".
Olda se trochu zarazil, ale pak s přesvědčením prohlásil, že to je určitě plod dubu, objevující se vzácněji.
Utrhl jsem s jeho dovolením jedno to "jablíčko" i s listy a větvičkou a vzal s sebou domů. A zašel k sousedům.
Znají velmi dobře kytky a stromy, a tak budou jistě vědět ...
Nevěděli, znali - jako já - jen DUBĚNKY na listech, ale ta "jablíčka" ne ...
Přišla na řadu krásná starodávná kniha, pěkně opotřebovaná častým užíváním; krásné desky skrývají spoustu vědomostí, vše je psané rukou a doplněné kresbami...
Konečně jsme našli DUB:
... Z vedlejších požitků, dub letní dává jiné, tzv. BORKY čili KOTVICE, povstalé píchnutím Žlabatky do kalichu květového, kdežto DUBĚNKY povstávají píchnutím Žlabatky do listu dubu zimního ... z obou se vyrábí, mimo jiné, inkoust ...
Sedl jsem k telefonu a Oldovi zavolal:
"Máš po ruce tužku a papír?" ... "Tak si piš "... nadiktoval jsem mu vše co jsem se dozvěděl z té vzácné knihy.
Když jsem dosel k inkoustu, diktoval jsem dál, jen tak z hlavy: Jaroslav Vízner s Oldřichem Velenem
" Neopatrný milovník přírody, jež neodolá a ochutná nebo dokonce sní Kotvici, která svým vzhledem připomíná Míšenské jablíčko, bude nemile překvapen, neboť mu začne asi po deseti dnech černat kůže"...

"Cože, křičí Olda, proboha snad z toho neumřu?"...
Všemožně jsem se snažil udržet vážný tón: "Černání začíná většinou od prstů u nohou a nedá se ničím zastavit. Mouřenínem zůstane asi po dobu tří týdnů, vše závisí na regeneračních schopnostech jeho pokožky"...
A to už Olda pochopil a upřímně se rozchechtal. Pak jen dodal, že už nic chutnat nebude, ať bude dub nabízet třeba broskvičky.


Miroslav Sígl

Věříte ve šťastné číslo „7“?


Miroslav Sígl s Ondřejem SuchýmUž je tomu velmi dávno, kdy jsem se začal zajímat o události, příběhy a kouzla, jímž je obestřeno číslo sedm. Mnozí z nás mu totiž často podléhají, věří na svou „šťastnou sedmičku“ a rádi tvrdí, že jim sedmička přináší štěstí.
Podle většiny snářů (výklad snů) číslo 7 znamená výhru. Sedmička prý svou magickou mocí dokáže spoutat nebo zapudit zlo, odvrátit problémy, nebezpečí a nepříjemnosti. Je prý symbolem dokonalosti, harmonie, naděje a štěstí. Ztělesňuje duchovní řád, vyváženost, nezničitelnost, obrodu, elán, tvůrčí sílu a nové začátky. Jak tomu všemu rozumět, jak chápat všechna tajemství a symboliku čísla 7?

Patřím mezi ony „šťastlivce“, v jejichž životě se číslo sedm velmi často objevuje. Na pomoc jsem si kdysi vzal základy numerologie, jejíž kořeny najdeme už v Číně, Řecku, Římě a také v Egyptě. Slavný filozof a matematik Václav Čapek, Jan Drocár, Monika Pošívalová, Zdeněk Pošíval (foto: Jitka Stošická)Pythagoras, který žil v jižním Řecku, je dodnes všeobecně považován za jejího otce. Zájem o numerologii pokračoval dál - v ranném křesťanství a v dalších obdobích historie, v renesanční době se numerologie běžně používala už ve všech společenských vrstvách.
Podle jejího výkladu jsem začal datem mého narození: 25. 9. 1926. Sečteme-li tato čísla, vyjde číslo 34, a dohromady 3+4 = 7. Jsem tedy narozen v této numerické shodě, která mne provází životem.
Ale až teprve 77. výročí mého života, na jehož oslavu se rodina chystala, mne přinutilo zamyslet se hlouběji nad číslem sedm. Přemýšlel jsem zejména, co všechno je s tou sedmičkou spojeno.

Máme 7 dnů v týdnu, 7 etap, během nichž byl stvořen svět, přičemž sedmý den je dnem odpočinku.
Po 7 letech tučných přichází obvykle 7 let hubených.
V Bibli se objevuje 7 darů Ducha svatého, 7 pohárů Božího hněvu, 7 smrtelných hříchů, 7 viditelných planet, 7 nebes obývaných andělskými řády, 7 hvězd Velkého vozu a Velkého medvěda, 7 barev duhy, ale také 7 hlav Olga Szymanská (foto Jan Řehounek)apokalyptického zvířete.
V Novém zákonu je posledním spisem Zjevení Janovo, též Apokalypsa (obrazy budoucnosti církví a lidstva). Apoštol Jan na pustém ostrově uslyšel mocný hlas polnice: Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím.
A co spatřil? Sedm zlatých svícnů, uprostřed nich Syn člověka a v pravici držel sedm hvězd – to byli andělé sedmi církví a sedm svícnů bylo rovněž oněch sedm církví.
Jan své zjevení napsal do knihy, zapečetěné sedmi pečetěmi. Ty mohl postupně rozlomit jen Beránek Boží (který snímá hříchy světa). Měl sedm rohů a sedm očí, což je sedmero duchů Božích vyslaných do celého světa. Jedině on byl hodný rozlomit pečetě a přijmout sedm darů: moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu a dobrořečení. Postupně lámal jednu pečeť za druhou a když rozlomil poslední – sedmou pečeť, andělé s polnicemi postupně začali troubit.
Po prvním zatroubení nastalo krupobití a na zem začal padat oheň smíšený s krví.
Zatroubil druhý anděl: třetina moře se obrátila v krev a zahynula třetina mořských tvorů a zničena byla třetina lodí.
Zatroubil třetí naděl: z nebe se zřítila velká hvězda a padla na třetinu řek a na prameny vod. Jméno té hvězdy je Pelyněk. Tím se třetina vod změnila v pelyněk a množství lidí bylo otráveno.
Zatroubil čtvrtý anděl: byla zasažena třetina slunce, třetina měsíce a třetina hvězd, takže den i noci byly o třetinu temnější. Posluchači  (foto: Jitka Stošická)
Zatroubil pátý anděl: z jícnu propasti, kam dopadla velká hvězda, se vyvalil dým, zatmělo se slunce a všechno ovzduší. Z dýmu se vyrojilo tisíce kobylek, které trýznily lidi. Ti marně hledali smrt, přáli si zemřít, ale smrt se jim vyhýbala.
Zatroubil šestý anděl – z hlav koní a jezdců v pancířích šel oheň, dým a síra, a touto pohromou byla usmrcena třetina lidí. Přesto však zbývající lidé, kteří nezahynuli, se neodvrátili od svých vražd ani čarování, necudností a krádeží.
Když měl zatroubit sedmý anděl, ozvalo se sedmero zahřmění a hlas z nebe: Zachovej v tajnosti, co se ozvalo v sedmeru zahřmění, nic nepiš! Potom anděl potvrdil, že lhůta je u konce a ve dnech, kdy zazní polnice sedmého anděla, naplní se Boží tajemství, jak je Bůh oznámil jen svým služebníkům a prorokům…

(Upozorňuji však zároveň, že tradiční křesťanství se vyhýbá tomuto výkladu jako soupisu konkrétních předpovědí konce světa.)

V řecké mytologii bylo číslo 7 zasvěceno Apollónovi, známe 7 thébských bran, 7 Héliových synů, 7 dcer a 7 synů Niobiných, 7 mudrců (myslitelů, jakými byli Thálés, Solón, Periandros, Kleobúlos, Chilón, Biás a Pittakos). V jednom eposu z mytologie musí bohyně projít 7 podsvětními branami a pak se vystavit pohledu 7 podsvětních soudců. Odysseus plul na svém voru 17 dnů, řecká abeceda má 17 souhlásek.

V antice a středověku představovalo základ vzdělání 7 svobodných umění: gramatika, rétorika, dialektika, Vladimír Vondráček, Rudolf Křesťanaritmetika, geometrie, astronomie a hudba.
Sedmiboj v lehké atletice je určen pouze ženám.
Známých je 7 divů světa – významných děl starověku, která budí mimořádný obdiv dodnes: visuté zahrady královny Semiramidy v Babylóně, egyptské pyramidy, Artemidin chrám v Efesu, hrobka krále Mausóla (odtud mauzoleum), obrovská socha boha Hélia v přístavu ostrova Rhodus, Diova socha v Olympii, maják na ostrově Faru v Egyptě.
Někdy se některé divy zaměňují a počítá se mezi ně Kolosseum v Římě, chrám Boží milosti v Istanbulu či Šalamounův chrám v Jeruzalémě, jehož stavba trvala 7 let.
Proslulá je sedmicípá hvězda (lze ji nakreslit jedním tahem), na jejichž hrotech jsou uvedeny jednotlivé dny v týdnu. Podle ní se rovněž vykládají karty. Známý je sedmiramenný svícen.
Z historie známe sedmiletou válku (1756 – 1763), pro nás je významný 17. listopad 1939, první výraz odporu českého národa proti nacistické okupaci a 17. listopad 1989, po němž padla i u nás totalitní nadvláda a následoval konec komunistické moci.
Do 7 států náleželo postupně historické území Sedmihradsko, dnešní součást Rumunska. V naší republice máme kromě Sedmihorek (Semilsko), ještě Sedmákovice (Náchodsko), Sedm Dvorů (Bruntál), Sedm Chalup (Český Krumlov), vesničku Sedmlánů (Šumperk) a Sedmpány (Benešov).
Na zahrádce kolem našich domů rostou a kvetou odjakživa sedmikrásky. Kromě toho existuje také prvosenka – sedmikvítek, jehož květy jsou sedmičetné a také se pěstuje tzv. rosenkruciánská růže, která má 7 x 7 okvětních plátků.
V pohádkách a lidových zvycích je číslo 7 jako obraz celosti a hraje důležitou úlohu: jde o 7 trpaslíků, o 7 bratrů, 7 krkavců, 7 kůzlat, sedmimílové boty, sedmero hor, sedmero řek.
Sedmička je číslo klidu, je přidělena Saturnovi; také pořádá pohyb a světlo měsíce;
Podle výkladu filozofů různých směrů je hlavním významem čísla sedm disciplína, odpovědnost, úplnost. Symbolizuje nám svět tělesný s jeho kořeny, kde podstatou je hmota, energie (nejvíce obsažená v pupku) a mezi vlastnosti spojované s nositeli čísla sedm patří mimo jiné sebeomezení, řád, askeze, překonávání překážek, úsilí o zocelení, o dokonalost, chtějí být pevní, přísní, tvrdí.
„Sedmičkáři“ vyhledávají často samotu, dovedou se chránit, mají svoji bariéru mezi já a okolím, hledají smysl všech různých jevů a zejména pak je jim vlastní introspekce, čili pozorování vlastních duševních vnitřních stavů.
Pomocí numerologie můžeme odhalit, jaký je náš partner, jak jsme schopni si porozumět a čím se vzájemně ovlivňujeme. Také jak se k němu chovat, aby nám to spolu klapalo. Je ještě sedm dalších možností:

Eliška Peroutková (foto: Jitka Stošická)1. Můžeme zjistit, jestli jsou naši přátelé opravdu takoví, jaké je známe a za jaké je pokládáme.
2. Můžeme zjistit spolehlivost a pracovní předpoklady svých spolupracovníků.
3. Můžeme odhalit talenty a schopnosti svého dítěte a díky tomu ho do budoucna dobře směrovat tak, aby se cítilo využité.
4. Můžeme zjistit, zda je náš obchodní partner vhodný pro náš obchodní záměr.
5. Můžeme zjistit příčinu svých osobních problémů.
6. Můžeme zjistit, jaký je náš nadřízený či podřízený, a jak se k němu máme nejlépe chovat, abychom předešli konfliktním situacím.
7. Můžeme zjistit své dispozice k různým onemocněním a dopředu tak preventivně předcházet zdravotním komplikacím.

Zkoumal jsem podle numerologie také čísla SPZ svého auta, bankovního konta a PIN karty, číslo popisné mého domova a telefonní číslo.
Šťastné číslo je definováno také v matematice.
Pokud je nějaké číslo šťastné, pak také všechny členy jemu příslušné posloupnosti jsou šťastnými čísly, ale platí to i obráceně.
Číslo 7 má tuto posloupnost: 72 = 49 (sedm na druhou rovná se devět a pokračujeme dále: 42 + 92 = 97, 92 + 72 = 130, 12 + 32 + 02 = 10,12 + 02 = 1. Takto dosažené číslo podle naznačeného postupu se nazývá „jedničkou“ a podle matematiků jde o číslo šťastné.
Sedím u počítače a zjišťuji, že Windows 7 je šťastná kombinace.
Hádala mi „cikánka“ romského původu: Ukaž packu, Foto: Jitka Stošickádej na ní dvacku a já ti povím, kolika let se dožiješ. Zpočátku jsem se ohradil kvůli tykání a způsobu navazování komunikace, ale pak jsem nastavil dlaň, položil na ni kovovou minci požadované hodnoty a ona ženština pokračovala:
„Podle čáry života se dožiješ 88 let!“
„To chcete říci, že už v 88 letech umřu?“
„Řekla jsem dožiješ, o smrti jsem nemluvila…“
Sečtu 8+8 = 16, dále 1+6=7. Něco na tom bude, říkám si v duchu, mezitím už ona vykladačka stála u dalšího (čekali jsme před Staroměstským orlojem tenkrát) a já počítal dál a zjistil jsem, že 88 let mi bude v roce 2014, čili zase součet = 7.
„Ta baba má asi pravdu!“

A tak žiju, přestože můj tatínek odešel na věčnosti 15.října 1968, ve věku 77 let, tedy na den svého narození (15. října 1891). Za neobvyklých okolností, jak o nich píšu ve své knize „Události pravdy, zrady a nadějí“ (vydal Akcent v září 2009).
Když jsem skončil korektury té knihy a odeslal je do nakladatelství, tak za několik dnů se mi zdál sen o tatínkovi. Co mi ten můj táta vlastně chtěl říci?
Až za pár dalších hodin jsem si řekl: Jak jsem to o tom tatínkovi v té knížce vůbec napsal?
Vracím se nazpět k těm korekturám (druhé paré jsem měl pro sebe), vyhledám tu kapitolku o tatínkovi, je na straně 277 a hrůza mne rázem polila: vždyť tam zůstalo neopravené datum – vytištěno bylo 1969! To by ztratil ten příběh svoji pointu.Volám do nakladatelství: „Pane redaktore, vždyť jde jen o jedno číslo, to snadno opravíme…“
Mohl bych pokračovat, ale musím končit, protože na hodinách je právě přesně 7:07 hodin, píšu to už nejméně 77 minut – a dvě sedmičky spolu nejsou pro mne dobrým znamením. O tom až jindy, ale příběh s mým otcem mnohé napovídá…

Ano, přátelé, jak jsme často slýchávali už od našich maminek: „Jó, synáčku, jsou věci mezi nebem a zemí…“.
Jan Řehounek
Tebe bych poznala i po padesáti letech!


Tato povídka rovněž zazněla z úst autora a vy si ji můžete přečíst na stránkách Pozitivních novin.

Foto ze Setkání © Jiří Heller, Jitka Stošická, Jan Řehounek
Foto v článku o Oldřichu Velenovi ©  z archívu Jaroslava Víznera

Za příjemné útočiště i s pohoštěním děkujeme majiteli a personálu kavárny a vinárny Bresto, kam jsou všichni návštěvníci Prahy srdečně zváni na opravdu výbornou kávu v cenách od desetikorun až po 295 Kč za indonéskou "cibetkovou" Kopi Luwac, ale také na vynikající vína česká i zahraniční, a na fantastickou kuchyni za rozumné ceny... 
K  tomu všemu tvoří příjemné prostředí velkoplošné fotografie Jana Saudka a Jiřího Hellera, které jsou v kavárně instalovány nastálo, a Jana Williama Drnka, které jsou nyní  k vidění ve vinárně.
Pozitivní noviny doporučují "náš pozitivní salonek" pro rodinné i svatební oslavy, firemní setkání, tiskové besedy, nebo také pro setkání s obchodními zástupci, na křty knížek, CD, DVD, webovských stránek apod. Více informací najdete na webových stránkách  www.bresto.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 14. 11. 2009.