Michal Dlouhý: Kulovnice

Rubrika: Publicistika – Historie

Nadcházející podzimní období je spojeno s myslivostí a s hony. Právě při těchto aktivitách docházelo a stále dochází k tragickým událostem. K jedné z nich došlo před desítkami let na Podkarpatské Rusi, která dočasně bývala součástí našeho státu.

Krátce před polednem 3. října 1936 objevil český turista z Prahy Antonín Čulík v lesním masivu za obcí Homok předkloněnou postavu muže rozkročmo sedící u pahýlu stromu. Nejprve se domníval, že jde rovněž o turistu, který u pahýlu stromu odpočíval a přitom usnul únavou. Když přišel blíž, tak podle zeleného stejnokroje zjistil, že se jedná o hajného. Na vyhrbených zádech ozářených sluncem si povšiml červené barvy prosakující krve. Na zemi před hajným byl jeho klobouk, který mu spadl z hlavy. Žádnou zbraň u hajného ani v jeho bezprostředním okolí nenašel.

Již se více nepřibližoval, aby neponičil pachatelovy stopy, a rychlým krokem se vydal zpět do obce, aby hrůzný nález oznámil na četnickou stanici.
Velitel stanice vrchní strážmistr Josef Balvín již tušil, kolik uhodilo. Jeho přítel lesní hajný Snášel, rovněž českého původu, se stal obětí svého povolání.
Proto, aniž by věc sám ověřoval, vyrozuměl o případu užhorodskou četnickou pátrací stanici a zároveň požádal o vyslání soudní komise k ohledání mrtvého.
Sám se ustrojil a s jedním z podřízených strážmistrem Josefem Brožem se vydal na místo. Poslední z příslušníků stanice strážmistr Prokop Peterka zůstal v pohotovostní službě a čekal příjezdu pátračky a pánů od soudu, aby je dovedl na oznamovatelem udané místo.
Předtucha pana vrchního se vyplnila. Jednalo se skutečně o jeho přítele Františka Snášela, který byl jedním z mnoha Čechů hájících na Podkarpatské Rusi zájmy republiky.
Kraj byl plný pytláků a lupičů a mezi lidem byla spousta zbraní ze světové války, ale občas se narazilo i na stařičkou ládovačku.
Hluboké lesy plné zvěře doslova vybízely k pytlačině. Lesní personál spolu s četnictvem se snažili s pytláky bojovat, ale jejich snahy byly mnohdy marné.
Uprostřed krví prosáklých zad oběti zákeřného vraha byl zřetelný vstřel pocházející od kulové zbraně. Zbraň hajného - kozlici, jeho vrah zřejmě odnesl.
Po příjezdu hlídky pátrací stanice se služebním psem Urgem bylo nejprve hledáno místo, odkud zákeřný vrah vystřelil na svoji oběť. Jaké bylo překvapení všech přítomných četníků, když je Urg zavedl na místo v hustém křoví pouhých osm kroků vzdáleném od místa, kde skonal a byl nalezen hajný Snášel. Vyšlapaná tráva ve křoví nasvědčovala tomu, že zákeřný vrah na své čekané strávil poměrně dost času. Je taky možné, že zde číhal po několik dnů, než se dočkal příchodu své oběti.
Manželka zavražděného hajného po sdělení smutné zprávy čin okamžitě přisoudila pytláku Michajlu Ryčkovi, kterého její manžel na jaře dopadl a udal soudu pro zločin pytláctví. Před týdnem se Ryčko vrátil z trestnice a netajil se tím, že hajného, který jej dostal za mříže, zprovodí ze světa.
Podle nového zákona, platného od počátku března 1936, je pytláctví v případě, že bylo spácháno zvláště smělým způsobem a hodnota zvěře přesáhla částku 500,- Kč, zločinem. Pan vrchní věděl, že Ryčko k pytláctví používal brokovnici, na kterou připevnil svítilnu od velocipedu a napájel jí baterií z elektrické svítilny. Vyhlédnutou zvěř světlem oslnil a pak se stávala jeho snadnou kořistí. Za svůj čin vyfasoval od užhorodského krajského soudu 4 měsíce žaláře.



Při soudním ohledání mrtvého bylo zjištěno, že smrtící kulka neopustila tělo. Po přenesení těla do márnice byla provedena pitva, při níž byl z těla vyjmut projektil z vojenské pušky Mannlicher ráže 8 mm. Zvláštní ovšem bylo, že projektil, vystřelený z vojenské pušky z bezprostřední blízkosti, neopustil tělo zavražděného a zastavil se po průchodu srdcem o hrudní kost.
První kroky vrchního strážmistra Balvína a jemu podřízených strážmistrů vedly do chatky Michajla Ryčka. Jmenovaný nebyl doma zastižen, neboť pracoval na poli. Při důkladné domovní prohlídce byla na půdě za trámem objevena schovaná stará brokovnice (jednuška) a kromě ní bylo nalezeno větší množství brokových nábojů, broků, dutinek a střelného prachu.
Je pravdou, že o Ryčkovi bylo všeobecně známo, že pytlačí zásadně s brokovnicí. To ostatně potvrdily i výsledky domovní prohlídky. Po příchodu domů byl Michajlo vyslýchán, ale spáchání vraždy hajného popíral. Uvedl, že své výroky o zprovození hajného ze světa nemyslel vážně.
Vrchnímu strážmistrovi Balvínovi na případu stále něco nesedělo. Rozhodl se sledovat Ryčka, neboť byl přesvědčen, že má vraždu hajného Snášela na svědomí.
Na strážmistra Peterku se po týdnu tajného pozorování Michajla Ryčka usmálo konečně štěstí. Zjistil, že pytlák často navštěvuje jednu horskou salaš. Při jejím následném prohledání byla objevena skrýš a v ní se nacházela hajného kozlice, jeho služební brašna s náboji a krabička s projektily z vojenské pušky Mannlicher ráže 8 mm, dutinky brokových nábojů, střelný prach a koudel.
Salaš byla četníky z Homoku tajně střežena a při následujícím Ryčkově příchodu zde byl zatčen právě v okamžiku, když odkryl víko skrýše. Ryčko byl vyslýchán k věcem, které zde ukrýval.
Po několikahodinovém výslechu se doznal k zákeřné vraždě hajného, kterému se chtěl pomstít za pobyt v žaláři. Celou dobu pobytu v žaláři přemýšlel, jak pomstu nastrojit. Jelikož o něm bylo známo, že zásadně pytlačí s brokovnicí, rozhodl se zmást pátrající četníky tím, že zastřelí hajného kulí. Četnictvo pak bude marně hledat vražednou kulovnici.
Po propuštění z užhorodské trestnice se vypravil na nedalekou vojenskou střelnici, kterou využívá i četnictvo, a v ochranném valu nasbíral vystřelené neporušené projektily se zřejmými stopami po rýhách v hlavni. Takovýto již jednou vystřelený projektil omotal koudelí a nabil do hladké hlavně své brokovnice a z bezprostřední blízkosti s ním zákeřně zastřelil hajného.
Tím bylo vysvětleno jak to, že bylo na hajného stříleno z bezprostřední blízkosti, tak i to, že z blízkosti vystřelený projektil neopustil tělo zavražděného. Pan vrchní si povzdechl, že vražednou kulovnici by mohli hledat do nekonečna.
Michaljo Ryčko byl zatčen a po necelých třech týdnech se opět vrátil do užhorodské trestnice. Tentokrát však na delší dobu, jelikož se dopustil zločinu vraždy, neboť zabil člověka v napřed uváženém úmyslu…

Povídka byla uveřejněna v knize Páté přikázání vydané v roce 2008 nakladatelstvím Pragoline.

Foto © archiv autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 10. 10. 2009.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.