Pavel Loužecký: Rozhovor se zrcadlem Pozitivních novin

ROZHOVOR SE ZRCADLEM Pravidla projektu

Určitě jste ve svém životě četli spoustu rozhovorů, v nichž se redaktoři snažili klást více či méně známé osobnosti různě smyslné či nesmyslné otázky. Pravdou je, že většina lidí o sobě nerada hovoří, snad i proto, že se jich mizivě investigativní žurnalisté neptají na to, na co by právě oni měli chuť odpovídat.

A proto jsme se rozhodli dát šanci naší OSOBNOSTI poodkrýt zrcadlo své duše netradičním způsobem: Požádali jsme jí totiž, aby si popovídala sama se sebou, se svým druhým já viděným v zrcadle, a to s následujícími pravidly:

1) nikdo vám nepoloží nevhodnou, nevkusnou, zbytečnou, provokující, záludnou... otázku;

2) můžete se ptát sami sebe a zároveň si odpovídat jen na to, co zajímá výhradně vás, co byste rádi našim čtenářům sdělili, jen se vás na to bohužel zatím nikdo nikdy nezeptal;

3) rozhodnutí, zda vy budete zpovídat své druhé já v zrcadle nebo zda bude vaše druhé já zpovídat vás, je pouze ve vaší kompetenci;

4) ve svém autorozhovoru můžete oba mluvit bez ohledu na to, kdo se ptá a kdo odpovídá, čímž opět netradičně rozrušíte obvyklý stereotyp běžných rozhovorů: krátká nezáživná otázka redaktora – dlouhá „záživná“ odpověď autora;

5) pouze na vás bude, jaký zvolíte styl: humorně-ironický, informačně-prezentační, nadhledově-moudrý, meditačně-vážný, chladně-nezúčastněný, sebestředně-odvážný, emočně- vypjatý... nebo úplně-jiný, možno i v libovolné kombinaci všech předešlých možností;

6) máte absolutní fabulační, stylistickou a obsahovou volnost s vědomím, že vše, co sami sobě o sobě sdělíte, jste jen vy sami, takoví jací chcete být viděni, slyšeni, cítěni, vnímáni a přijímáni veřejností;

7) nemusíte se omezovat počtem slov, ale zato se pokuste vybrat ze svého osobního archívu fotografie, které ideálním způsobem zdokumentují vaše slova, činy, pocity, stavy, myšlenky. Ty budou otištěny spolu s vaším rozhovorem, aby tak mohly vytvořit neopakovatelné slovní a obrazové spojení.

Co je tedy vaším cílem?
Vytvořit svůj životní rozhovor, který už nemůže být žádným způsobem překonán, neboť nikdy nikdo nebude vámi, ve vaší kůži, nikdo jiný vám lépe neporozumí, nebude o vás všechno vědět a hlavně si nebude stoprocentně jist, že tento netradiční rozhovor lze udělat ještě lépe, než takto.

Pavel Loužecký, vydavatel Pozitivních novin

Pavel Loužecký
Rozhovor se ZRCADLEM Pozitivních novin

(Poznámka na úvod: Červeně označené pasáže v textu považuji za velmi důležité pro budoucí rozvoj PN)

Když jsem v březnu 2007 vymyslel a začal v Pozitivních novinách realizovat kontaktní projekt ROZHOVOR SE ZRCADLEM, nepředpokládal jsem, že v budoucnu budu cítit nutkavou potřebu se svému zrcadlu sám vyzpovídat. Pravdou je, že jedním z mých dvou skutečných zrcadel duše jsou POZITIVNÍ NOVINY, kolem kterých se posledních pět let významně točí můj život.

ČESTNÝ ŠÉFREDAKTOR
Je začátek května 2009 a já se nacházím v nelehké situaci. Od 1.6.2009 totiž odchází po téměř pěti letech z vedení tohoto internetového magazínu můj přítel z nejvěrnějších, šéfredaktor Václav Židek.
Ty, kteří nyní napjatě očekávají, že na tomto místě budu dlouhosáhle rozebírat důvody, proč se tak stalo, musím zklamat.

Nebudu a nechci nic takového dělat.

Jediné, co je v této souvislosti potřeba říci je, že Vašek odchází z vlastního rozhodnutí a na vlastní žádost, neboť se cítí být po pětiletém každodenním maratonu neskutečně obětavé, časově i psychicky náročné práce pro Pozitivní noviny vyčerpán, a rád by se začal konečně věnovat také svým dalším koníčkům a rodině. Neznám na světě nikoho jiného, kdo by si zasloužil mít konečně klid a pohodu více než on.

Rád bych mu proto na tomto místě znovu veřejně a ze srdce poděkoval za vše, co pro Pozitivní noviny udělal, co jim obětoval a bez jakýchkoli nároků na odměnu nezištně věnoval.

Je neoddiskutovatelným faktem, že bez něho by tyto noviny nikdy nedosáhly takové úrovně a popularity, jaké se nyní nejspíš těší, a proto si zaslouží být v nich navždy uveden a ctěn jako ČESTNÝ ŠÉFREDAKTOR. Díky za všechno, Vašku.

V této souvislosti jsem se rozhodl, že po určitou, blíže nespecifikovanou dobu nebudu funkci šéfredaktora obsazovat a povedu Pozitivní noviny sám ve své současné roli vydavatele.

Odchod Václava Židka je nesporně velká změna, která se bude postupně projevovat v celé řadě věcí a činností, na něž byli čtenáři, ale hlavně mnozí autoři a věrní spolupracovníci po léta v Pozitivních novinách zvyklí, a to především díky Vaškovi.

A právě proto, aby „pozitivní“ veřejnost dostala šanci dozvědět se něco ze zákulisí toho, co nás čeká, jsem se rozhodl promluvit si se svým ZRCADLEM, které bude – doufám - hovořit nezaujatě jménem Pozitivních novin. Jsou to totiž právě ony, kdo ví vše, co se v mé hlavě v souvislosti s nimi odehrává, a kdo je schopen zeptat se mě i na to, co nikdo jiný netuší, a proto mi logicky takovou otázku ani nemůže položit.

Pavel Loužecký: Vlastní autoportér v zrcadle Pozitivních novin

♦ ZRCADLO:

Nejdříve je potřeba vyřešit – pro mě – jeden zásadní problém: V jakém rodu budeme MY (já?) coby Pozitivní noviny v tomto rozhovoru vystupovat. Noviny totiž nejsou žádná bytost, a to ani rodu ženského, ani mužského.
Když jsme tak o tom přemýšlely, padlo rozhodnutí, že budeme „chlap“, a to z toho důvodu, že se profilujeme jako internetový magazín. A magazín „chlap“ je.

1. VYDAVATEL:

Souhlasím, pusťme se do toho.

♦ ZRCADLO:

Před zahájením tohoto povídání jsem si přečetl rozhovor s názvem IQ (ne)známé, který s tebou před dvěma roky vedla Jarmila Moosová. Tam už jsi na sebe „napráskal“ spoustu informací, takže bude jen obtížné ptát se tak, aby ses – jak máš ve zvyku – pořád neopakoval. A navíc odvážlivci, kteří měli to „štěstí“ a duševní sílu přečíst si tvůj Deník milionáře až do konce, si musejí nutně připadat, že tě znají jako své boty, zvláště pak když navrch „vstřebají“ tvůj OSOBNÍ PROFIL na webových stránkách LOUŽECKÝ.CZ. Nemáš dojem, že to už s tím svým otvíráním se veřejnosti přeháníš?

2. VYDAVATEL:

ČÍM SE ZABÝVÁM

Myslím, že je dobré, mohou-li se čtenáři Pozitivních novin už na začátku o mně něco dozvědět, neboť bude-li mít kdokoli teď nebo kdykoli v budoucnosti potřebu a chuť seriózně pochopit, o čem v tomto ZRCADLE mluvím a proč tak činím, neobejde se bez znalosti těchto souvislostí. Ty však nezíská nikde jinde a v tak ucelené podobě, jako právě ve výše uvedených internetových materiálech spolu s desítkami (dnes už nejspíš stovkami) článků a projektů z mé dílny, uveřejněných v Pozitivních novinách a v dalších médiích.

Přiznám se, že když jsem nedávno dostal za úkol vytvořit prezentaci svých pracovních aktivit a možností s podmínkou, že se to musí vejít na jeden list papíru A4, trvalo mi její sestavení dva dny a byl jsem z toho naprosto zoufalý, protože narvat tolik věcí na tak malý prostor se mi zdálo zhola nemožné.

Nakonec jsem přeci jen vytvořil jakýsi schematický vzorec svých aktivit podle jednotlivých oblastí činností, který je schopen podat jakous-takous vizuální představu o tom, co dělám a čemu všemu se – mimo vydávání Pozitivních novin - věnuji.
Pravdou však je, že kdybych měl někomu vysvětlit skutečný obsah této stránky a seznámit ho se všemi podrobnostmi, tak na to budeme potřebovat minimálně 14 dní v jednom kuse. :-( Jen soupis mých aktivit včetně obrázků, které vykonávám pro svého současného zaměstnavatele, mi vyšel na 20 stránek A4!!!
A aby se čtenářům dobře vybíraly moje články s tím, že je budou mít všechny hezky pěkně pohromadě a přehledně roztříděné, tak jsem vytvořil ještě jednu zvláštní prezentaci na stránkách Pozitivních novin - PAVEL LOUŽECKÝ OD A DO Z.

♦ ZRCADLO:

Dobrá, vraťme se zpět ke mně, to jest k Pozitivním novinám. Možná bude čtenáře zajímat pohled na Tvůj redakčně-pracovní stůl, na němž v podstatě tyto noviny vznikly, kde den co den po dlouhých pět let dostávají svoji grafickou a obsahovou podobu a kde byly vytvořeny prakticky všechny tvoje projekty.
Neuniklo mi, že na tvé nástěnce nad počítačem visí trvale dva citáty. Můžeš je citovat a poté vysvětlit, proč je máš stále na očích?

3. VYDAVATEL:

CITÁTY NA NÁSTĚNCE

Máš pravdu. Ty citáty tam visí a jsou mojí duševní oporou při práci i v životě samotném.

Ten první je poměrně čerstvý, vytvořil jsem ho sám jako reakci na nedílnou a bohužel nepříliš pozitivní součást redakční práce, tj. (ne)reagování na aroganci a sprostotu některých lidí, kterým Pozitivní noviny (nebo možná i moje názory) leží z určitých důvodů v žaludku natolik, že si to nehodlají nechat pro sebe. Text zní takto:

„Snažit se přesvědčit blbce, že se mýlí, a vysvětlovat mu upřímně, proč tomu tak je, lze jediným způsobem: snížit se na jeho úroveň a komunikovat s ním jako rovný s rovným. Otázka pak zní, kdo z těch dvou je skutečně blbec.“ Pavel Loužecký

♦ ZRCADLO:

To bude zřejmě také jeden z hlavních důvodů (mimo nedostatku času a tvojí zapomnětlivosti), proč některým lidem odpovídáš tak stroze nebo vůbec, že? Asi nám nebudeš chtít prozradit okolnosti, které tě vedly k napsání tohoto citátu...?

4. VYDAVATEL:

To opravdu nechci. Snažím se ve svém „rychle dozrávajícím věku“ pokud možno lidem neubližovat svojí "pravdou“. A když už ji musím někomu sdělit, pak to činím nejraději formou jakéhosi diplomatického nadhledu, samovolně se křížícího s noblesou flegmatika, který je schopen sebekriticky veřejně přiznat, že on sám vůbec není dokonalý, a proto si netroufá spoustu věcí hodnotit a vyjadřovat se k nim, přestože by klidně mohl. Věř mi, že to není žádná laciná póza, protože já tohoto vím opravdu příliš málo na to, co bych vědět mohl, měl a chtěl.

♦ ZRCADLO:

Jen žádné filozofování! Víš sám nejlíp, že jakmile s tím začneš, tak lidé okamžitě usínají s otevřenýma očima, nebo (když na ně nevidíš – například při hovorech po Skype) se tiše věnují nějaké jiné důležitější práci a modlí se, aby jim zazvonil mobil a oni tě mohli típnout. Raději nám řekni ten druhý citát, který máš na své nástěnce stále na očích.

5. VYDAVATEL:

Tak ten je skutečně optimistický a neskutečně pravdivý, i když úderně přisprostlý:
„Dobrá nálada nevyřeší všechny tvoje problémy, ale nasere tolik lidí, že stojí zato si ji udržet.“

Tohle jsem poprvé viděl napsané na nějakém hrnku za výlohou obchodu s Ptákovinami, a tento nádherný životní postoj mě naprosto dostal, takže se jím od té doby snažím řídit. Třeba i tím, že vydávám Pozitivní noviny, čímž vlastně jen podtrhuji a naplňuji slova z prvního citátu. Nástěnka s citáty

♦ ZRCADLO:

Nad těmito dvěma moudry na tvé nástěnce „sedí“ Jan Werich a zamyšleně na ně hledí. Je v tom nějaká symbolika?

6. VYDAVATEL:

JAN WERICH

Dosud nebyla, ale když si to teď dodatečně uvědomuji, napadá mě, že by tam být opravdu mohla...!

Jan Werich patří k mým nejmilovanějším osobnostem z uměleckého světa, a to nejen proto, že bydlím v ulici na pražském Barrandově, nesoucí jeho jméno. Moc rád bych znal jeho názory na toto téma.

A opět se musím vrátit ke svým výše uvedeným slovům, pocházejícím z úst klasika, že totiž vím, že nic nevím, protože jsem si jist, že Jan Werich na toto téma určitě vypustil a napsal přehršel skvělých myšlenek, akorát že já je neznám nebo se mi z hlavy postupem let totálně vykouřily.

Ale stejně bych se s ním chtěl někdy – možná v budoucím životě – osobně setkat.

Bohužel v době, kdy ještě žil a bylo to teoreticky možné, jsem měl úplně jiné starosti, a naopak jsem neměl to, co mám dnes: Pozitivní noviny a přátele, kteří Jana Wericha osobně znali a stýkali se s ním.

A tak mi zbývá jen slabá útěcha v tom, že jsme pobývali nedaleko od sebe, neboť když jsem v roce 1981 pracoval v tehdy významné firmě jménem PRAGOKONCERT, díval jsem se z oken Nosticova paláce z oddělení produkce ve druhém patře na pár desítek metrů odtud vzdálený legendární Werichův dům na Kampě. Ten však byl tou dobou již bohužel prázdný, neboť Jan Werich ho navždy opustil 31.října 1980.

Shodou okolností čtu právě teď knížku Vladimíra Škutiny Tak už jsem tady s tím vápnem, pane Werichu! a díky ní mám dojem, jako bych Jana Wericha slyšel, jak ke mně opravdu nahlas promlouvá prostřednictvím těch slov v ní, takže vnímám ty jeho nádherné pomlky a nádechy spolu s nezaměnitelnou a naprosto nezapomenutelnou intonací jeho hlubokého hlasu... Vřele doporučuji si tuto knihu přečíst.

♦ ZRCADLO:

Před pár dny jsi publikoval v PN článek s názvem ZMĚNY V POZITIVNÍCH NOVINÁCH. Myslíš si, že ty změny budou opravdu tak revoluční oproti současnému stavu nebo zase jen tak přeháníš, jak je tvým dobrým zvykem?

7. VYDAVATEL:

NEJSOU LIDI A PENÍZE!

Pravdu máš v tom, že v mých nepravidelně se vyskytujících „přípisech“ ke čtenářům těchto novin se za uplynulých pět let objevila celá řada šokujících „tutovek“, představ, snů, přání a „exkluzivních novinek“ z mé dílny, které postupem času vyšuměly do ztracena.

Ať už to bylo Pozitivní rádio, knižní edice nebo naposledy ohlášená Fotogalerie Pozitivních novin. Nerad bych se planě vymlouval, ale určitě tě překvapí důvod, proč se to vše neuskutečnilo: NEJSOU LIDI A PENÍZE!

Respektive když už nějaké spolupracovníky získám, tak se vždycky časem z různých důvodů vytratí, nebo nesplní to, co slíbí, nebo já nejsem schopen dát jim takové podmínky (hlavně finanční), které by si oni za svoji práci představovali.

Jako zářný příklad uvedu Fotogalerii PN. Našli jsme člověka, který by ji řídil a naplňoval fotografiemi, našli jsme dokonce i programátora, který slíbil, že celou aplikaci naprogramuje a dá nám ji k dispozici. Ten na ní možná začal i pracovat, a podle jeho vlastních zpráv už ji měl téměř hotovou, ale potřeboval – jakožto podnikatel – ještě tohle nutně dodělat pro svého klienta a pak támhleto, a teď zas do toho vlítlo něco jiného.... Ale ani po sérii dotazů, proseb a upomínek nebyl schopen (ochoten?) celou věc dotáhnout do konce.

A protože nemáme desítky tisíc korun na to, abychom si tuto věc mohli objednat a koupit u nějaké firmy, tak z toho prostě sešlo. Vtip je ovšem v tom, že tato tahanice trvá už téměř rok a my jsme dosud nenašli nikoho jiného, kdo by se do toho chtěl s námi pustit.

A tak je to jedno za druhým. Já něco vymyslím, všichni kolem se pro to nadchnou, ale když to neudělám já sám nebo Vašek od A do Z, tak to většinou padne, neboť vedle toho musím (alespoň já tedy určitě) ještě chodit do práce, která mě živí, pečovat o rodinu, samozřejmě připravovat každý den včetně sobot a nedělí nepřetržitě Pozitivní noviny a v mezičase spolupracovat na celé řadě nejrůznějších věcí, akcí a činností pro své přátele a známé, které jsem slíbil udělat nebo na kterých bych se sám rád podílel.

A když zrovna netvořím nějaký projekt, tak k tomu navíc píšu vlastní články, fotografuji, zpracovávám fotografie, dělám počítačovou grafiku, a když mi zbude čas, tak si třeba i něco málo přečtu :-)

Říká se, že stokrát nic umořilo osla. Jenže kdyby chudák osel tušil, kolika „nic“ jsme museli za těch pět let spolu s Václavem Židkem bok po boku čelit a každý den je řešit a trávit nad tím stovky hodin času, tak by to nebohé zvíře dočista zcepenělo hrůzou.

♦ ZRCADLO:

Jsem sice rád, že se tak nestalo, ale zpátky k té revoluci v Pozitivních novinách.

8. VYDAVATEL:

OPRAVDU JSME POZITIVNÍ SEKTA?

Promiň, já se vždycky na tohle téma hrozně vyšťavím. Jenže když to nenapíšu a nepostěžuji si teď a tady, tak budou mít všichni navždy dojem, že se ty naše noviny vlastně vydávají skoro samy, že je to naprostá brnkačka, což samozřejmě není ani zlomek pravdy.

Ptal ses, zda budou ty novinky v PN opravdu revoluční... To je strašně složitý problém, na který neexistuje jednoduchá odpověď.
Pozitivní noviny jsou totiž naprosto specifické a - troufám si tvrdit - ojedinělé, ať už svým zaměřením, tak zejména svou filozofií, grafickým zpracováním, motivací autorů apod.

Po celou dobu existence Pozitivních novin musím neustále obhajovat svoji vizi OÁZY POHODY A OPTIMISMU NA SÍTI, a to bohužel dokonce i před vlastními autory a nejbližšími spolupracovníky.
Neboť každý jsme naprosto jiný a všichni máme odlišné představy o tom, co je a co není pozitivní, jak pozitivní informace vůbec definovat, posuzovat, hodnotit, zda je vhodné oddělovat dobré zprávy od těch špatných a neutrálních, dokonce jsme byli nedávno obviněni z toho, že prý čtenáři těchto novin fungují coby jakási náboženská sekta..... Představ si, že taková zhovadilost mohla někoho napadnout!

A já neustále vysvětluji nejrůznějším lidem, proč tyto noviny vznikly a proč mají své právo na život stejně jako server Katastrofy.com a tisíce dalších, specificky zaměřených zájmových komunit.

Nakonec jsem dospěl k závěru, že to snad bude názvem: POZITIVNÍ NOVINY, který lidi tolik přitahuje, vzrušuje a láká. Možná že kdyby v něm nefigurovalo to slovo NOVINY, tak máme naprostý klid.
Ale že jsem si dovolil spojit slovo POZITIVNÍ se slovem NOVINY, a tím pádem tomu dát „nádech serióznosti“ běžných zpravodajských deníků tak, jak je všichni lidé chápou a bez výhrad berou, tak to je asi neodpustitelné. Navíc když se tyto noviny ještě zcela nelogicky vymezují tím, že jsou NADČASOVÉ, což je z novinářského hlediska v přímém rozporu s posláním novin jako takových.
Noviny přeci přinášejí HLAVNĚ AKTUÁLNÍ ZPRAVODAJSTVÍ, a každý normálně chápe, že druhý den jsou již tyto zprávy v kómatu a třetí den po nich neštěkne ani pes.

♦ ZRCADLO:
Teď ale nemluvíš pěkně o tolik potřebné a záslužné novinářské práci!

9. VYDAVATEL:

SILNĚJŠÍ VYHRÁVÁ

Klasická zpravodajská média mají naprosto nezastupitelnou funkci ve společnosti, o tom nikdo soudný nepochybuje. Jsou potřebná a nutná.
Mně se jenom hrubě nelíbí, že novináři a jejich zaměstnavatelé nejsou schopni (a možná ani ochotni) uvědomit si, jak mocně ovlivňuje veřejnost dramatický nepoměr špatných zpráv, kterými nás všechny nepřetržitě den co den média vytrvale zásobují, vůči těm neutrálním a především špetce těch dobrých, kterých je v nich skutečně jako šafránu. A Pozitivní noviny na tento nepoměr pouze reagují po svém.

Můžeme si tisíckrát nalhávat, že máme u svých přijímačů knoflíky na vypnutí a že záleží jen na nás, zda si pustíme televizi nebo rozhlas, zda budeme kupovat a číst noviny a časopisy, nebo zda se připojíme na internet. Nikdo z nás (mimo malých dětí, poustevníků, trosečníků, bezdomovců a zkrachovalců) už nemůže bez informací žít. A nejspíš ani nechce.

Ale dokud budou mít centrální, tj. veřejnoprávní a další klíčová média v soukromém vlastnictví takový dominantní podíl na mediálním trhu, dokud budou mít tak obrovský vliv a téměř neregulovatelnou moc, pak jsme volky-nevolky jejich rukojmími, a oni si s námi mohou dělat, co chtějí.

Hlavně pak výrazně ovlivňovat VĚTŠINOVOU NÁLADU ve společnosti.

A nikdo mi nevymluví, že budu-li mít například já sám šanci den co den „hučet do lidí“ na všech televizních stanicích a poté to komentovat ve všech velkých denících, že po dnešní krizi přijde ještě další, větší a daleko hroznější (třeba v podobě nějaké zrůdné celosvětové epidemie), která nás srazí na kolena a už nikdy nám neumožní se vzchopit, tak z toho budou lidi natolik deprimovaní, že okamžitě změní veškeré svoje chování, a na to dno se opravdu zanedlouho dostaneme nejen díky těm mým kecům, ale hlavně díky tisícům nejrůznějších synergických efektů, které budou zcela zákonitě a nevyhnutelně následovat.

Vše se náhle zhroutí jako dům z karet prostě jen tím, že jednu ze spodních karet z té složité, ale přitom tak křehké stavby odebereme. A o tom to všechno je...!

Takovéhle myšlenky mě napadají pokaždé, když například v paneláku, kde bydlím, přestane jít elektřina. Tehdy mě okamžitě přejde chuť cokoli vymýšlet a dělat, neboť si s hrůzou uvědomuji, že kdyby se náhodou něco stalo a elektrika z jakéhosi důvodu skutečně zmizela a přestala navždy fungovat, tak většina příslušníků lidského rodu nebude za pár měsíců mezi živými. Protože náhle nebudeme mít naprosto žádné informace, pomřeme hlady, špínou, zimou a nemocemi, ale ještě předtím se nejspíš většina z nás vzájemně sobecky vyvraždí v nelítostném boji o základní životní potřeby s oblíbeným heslem na rtech, že SILNĚJŠÍ VYHRÁVÁ. My už totiž neumíme žít bez technických vymožeností dnešní doby, které jsou na elektřině bohužel naprosto závislé.

♦ ZRCADLO:

Uvědomuješ si, že tenhle rozhovor by zde - podle tvých vlastních nových pravidel - neměl být vůbec otištěn, protože alespoň mně jsi právě teď odčerpal veškerou pozitivní energii, kterou jsem měl, na rok dopředu?

10. VYDAVATEL:

Máš pravdu. Možná jsem to napsal jen proto, aby někteří věční rejpalové už nemohli více tvrdit, že žiju na stromech s hlavou v oblacích, naprosto odtržen od reality života, že se obklopuji jen samými bláhovými pozitivními myšlenkami a na nic pořádného nemyslím. Věř mi, že myslím, dokonce velmi často a mnohem víc, než je zdrávo.

Ale právě proto se článkům a úvahám podobného zaměření na stránkách těchto novin tak urputně bráním, a hlavně právě proto musím udělat to, co přijde a přijít musí. A tím je nekompromisní odmítání veškerých autorských článků, které jsou nám v zájmu nejrůznějších důvodů, potřeb, snah a cílů nabízeny k otištění mnohdy v opravdové víře, že jsou v podstatě optimisticky laděné, pozitivní, potřebné a nutné, aby vyšly právě zde, v tento čas a na tomto místě.

♦ ZRCADLO:

Když už o tom mluvíš, vzpomínám si, že před časem jsi vytvořil své vlastní hodnocení článků, jehož hlavním smyslem bylo konečně ukotvit a definovat, co a jak ty sám si představuješ pod pojmy pozitivní energie, pohoda, optimismus, dobrá nálada apod.

Dobře si pamatuji, jaké vzrušení a doslova odpor to vzbudilo ve tvých nejbližších spolupracovnících. Nechceš nám o tom něco říct?

11. VYDAVATEL:

HODNOCENÍ ČLÁNKŮ

Ano, takovou věc jsem v listopadu 2008 opravdu vytvořil s úmyslem zjednodušit jak autorům, tak především redakčním spolupracovníkům práci s definováním hodnocení článků, které nám autoři posílají.

Byl jsem – a stále jsem – skálopevně přesvědčen o tom, že je to věc užitečná a v mnohých ohledech potřebná. Přesto jsem pod tlakem svých kolegů upustil od záměru zavést ji do praxe.

Dnes však nastala naprosto nová situace, kterou jsem si tehdy vůbec neuměl představit, a proto si myslím, že je načase tuto věc zveřejnit, abych ji mohl (tentokrát již pouze sám pro sebe) používat.

♦ ZRCADLO:
Už před sebou živě vidím, jak se mnohým „mediálním demokratům“ ježí vlasy hrůzou na hlavě, když čtou takovou směsku idealistické subjektivity, která nemůže nikdy získat většinový souhlas. Na druhou stranu zas rozumím důvodům, které tě k tomu vedly. Raději mi řekni, jak chceš toto hodnocení dále prakticky využívat.

12. VYDAVATEL:

Víš, já ho vlastně ani nehodlám nikomu vnucovat, posílat autorům jakékoli známky a deptat je červenými údaji. Je to jen MOJE VLASTNÍ POMŮCKA, kterou by však měli autoři vědět a znát její obsah, aby vůbec tušili, podle jakých kritérií chci nadále hodnotit, zda jejich článek bude či nebude v Pozitivních novinách otištěn. Nic víc a nic méně.

Pokud někdo bude toužit po tom, abych mu jeho příspěvek „oznámkoval“, tak to klidně udělám, protože já stejně každému článku ty známky podvědomě přisuzuji.

A když bych chtěl jít do důsledků, pak bych mohl u některých již vydaných článků (například v rubrice TO NEJLEPŠÍ Z POZITIVNÍCH NOVIN uvést třeba v závorce známku, kterou jsem jim „udělil“.
Teď si ale uvědomuji, že by to byla strašná práce, protože bych všechny ty příspěvky musel znovu číst, což by mě nesporně zabilo. :-) Ale pro ilustraci se tam určitě pár známek časem objeví.

♦ ZRCADLO:

Nejsem zřejmě jediný, kdo se obává, že spolu s Václavem Židkem zmizí z Pozitivních novin i jeho vzácná schopnost vcítit se do duší, citů a hlavně potřeb mnohých autorů, ilustrátorů, korektorů, překladatelů a dalších spolupracovníků. Jak tě znám, tak ty na to nemáš nejen čas, ale ani povahu. Co s tím budeš dělat?

13. VYDAVATEL:

JÁ RADĚJI PÍŠU, NEŽ MLUVÍM

Ano, Vašek byl v tomto ohledu naprosto nenahraditelný, protože se rozdával takřka nepřetržitě a – pro něho bohužel – skoro všem. Pro spoustu lidí byl téměř otcem či bratrem, a pro drtivou většinu kamarádem, zpovědníkem, rádcem, ochráncem, mentorem, a já nevím čím vším ještě.

Byl to on, kdo mnohé autory doslova „udělal“, vyburcoval je k činům, kterých by se oni sami nejspíš nikdy v životě nedopracovali, a hlavně je poté důsledně povzbuzoval, opakovaně aktivizoval a dokonce vybrané „týpky“ velmi často honil jako nadmuté kozy, aby totálně nezlenivěli...

Teď mi vlastně dochází, jestli to v mém případě není ten pravý důvod, proč spolu už pět let mluvíme i několikrát za den!? :-)))

Pravdou je, že bez jeho nepřetržitých společenských styků a kontaktů s autory a spolupracovníky pomocí Skype, ale i telefonů a osobních setkání, udržoval v naší „pozitivní komunitě“ atmosféru soudržnosti, provázanosti a jakési duševní spřízněnosti.

Samozřejmě, že se našla i řada lidí, kteří jeho „nátlakový uragán“ duševně nevydrželi a prchli dobrovolně v dál, nebo byli dokonce z nějakých důvodů „vypuštěni a rozpuštěni“, ale těch byla opravdu menšina.

Vašek prostě fungoval jako vševědoucí šéfredaktor, pracující na principu šedé eminence, která tahá na neviditelné nitky, a všichni ho tak chápali a brali.

Nyní si budou muset autoři a spolupracovníci (pokud ovšem nevzdají svoji spolupráci s PN současně s Vaškovým odchodem) zvyknout na mě, na to, že já raději píšu, než mluvím, že ve svých mailech odepisuji krátce a stručně, řekl bych téměř stroze, že nikoho neuháním, neurguji, nepovzbuzuji, nepitvám s lidmi jejich problémy, ale že spíše očekávám JEJICH VLASTNÍ AKTIVITU, jejich nápady a chuť něco dělat, jejich zájmy, potřeby, úmysly, touhy, sny a přání....
Já prostě miluji samomotivující se AKTIVNÍ LIDI, a pro ně jsem pak schopen a ochoten udělat maximum.

Chci proto velmi upřímně požádat své současné i všechny budoucí přátele, kolegy a spolupracovníky, kteří si toto ZRCADLO přečtou, aby se mnou měli svatou trpělivost, aby mě nesrovnávali s Vaškem (protože nelze porovnávat oheň s vodou) a aby blahosklonně tolerovali moje medvědí výstřelky.

♦ ZRCADLO:

Medvědí výstřelky. Tenhle termín neznám....

14. VYDAVATEL:

Vysvětlím... Před pár dny jsem se osobně setkal s novou, nadějnou autorkou, a po úvodní rozpačité slovně-poznávací přestřelce z ní mile a bezděčně vypadlo, že si mě představovala úplně jinak.

Ani nemusela moc vysvětlovat, jak to myslela... :-))) Moje dvoumetrová monumentální maličkost, rozpínající se všemi směry, nejspíš na první pohled nevypadala vůbec pozitivně, ale věřím, že během našeho rozhovoru, kdy se jen obtížně dostávala ke slovu, s mile shovívavým úsměvem na rtech pochopila, že speciálně u mě ZDÁNÍ OPRAVDU KLAME.

A proč medvědí? To nejspíš odhadla už dávno Jitka Vykopalová, když mi jednou ze Stockholmu přivezla dárek v podobě malého plyšového médi, kterému říkám důvěrně Švéďák. Ten od té doby sedí na reproduktoru vedle počítače a pozoruje shovívavě mé pozitivní výstřely na létající hliněné holuby.

♦ ZRCADLO:

V tobě se zakuklený básník nezapře...

15. VYDAVATEL:

To je fakt. Už dlouho jsem nenapsal žádnou básničku. Ta poslední byla tak smutná, že jsem toho raději nechal. Ale ve svých textech používám básnicko-poetických obratů s oblibou, neboť jsem přesvědčen, že jsou zvláštním kořením, které jim dodává alespoň trochu poživatelnou chuť a podobu.

♦ ZRCADLO:

Zajímala by mě tvoje představa, jak by měly vlastně Pozitivní noviny vypadat, kam by se měly dále ubírat, jakým směrem, respektive co je tam teď – podle tvého mínění – špatně, co chceš změnit a hlavně jakým způsobem?

16. VYDAVATEL:

MALÁ EXKURZE DO HISTORIE

To je úplná záplava klíčových otázek. Začnu malou exkurzí do historie.

Vydávání Pozitivních novin je poměrně složité soukolí, jehož podoba a styl fungování se vyvíjely s postupem času.

Když jsem tyto noviny zakládal – a možná tě překvapí, že doménu Pozitivních novin jsem si zaregistroval už v roce 2003 – tak jsem původně myslel, že to budou noviny, do kterých budu nepřetržitě průběžně stahovat všechny dobré a pozitivně laděné zprávy z ostatních médií tak, aby byly prostě jen soustředěny na jednom místě.

Jenže jsem rychle zjistil, že takhle to nepůjde, protože bych musel neustále řešit otázky autorských práv (přetiskování materiálů v jiném médiu bez souhlasu vlastníka je většinou zakázáno) a že bych nedělal nic jiného, než pořád někoho žádal o souhlas.

A tak jsem raději začal psát své články. To byl vlastně prazáklad budoucí podoby Pozitivních novin.

U vzniku této myšlenky byl můj kamarád Honza Drocár, který byl také v začátcích jedním z prvních klíčových autorů, píšících do PN.

Myšlenka na Pozitivní noviny vznikla v jednom z nejkrásnějších a nejplodnějších období mého života, kdy jsem v letech 2002-2003 ve vydavatelství RF HOBBY vytvořil a realizoval svůj zatím největší projekt „na zelené louce“ - server VŠE PRO BYDLENÍ (dnes už má sice úplně jinou grafickou podobu, ale „vnitřek“ funguje stále stejně).

Skutečný vznik dnešních Pozitivních novin se však datuje až dnem 1.8.2004, který naopak spadá do naprosto nejhoršího období mého života, jež začalo mým odchodem z partnerského vydavatelství PK62.

V něm jsem tehdy dostal nabídku pracovat jako zástupce ředitele a odešel jsem odtud pár dnů před uplynutím zkušební doby po třech měsících sám, abych se mohl vrhnout do nového velkého projektu s názvem Prezentační obchodní systém.

To jsem však vůbec netušil, že tímto okamžikem začíná naopak to nejhorší a nejtragičtější období mého života, které vyvrcholilo nečekanou smrtí mého otce dne 15.7.2004.

Samotný fakt, že jsem začal vydávat Pozitivní noviny pár dnů po této hrozné události, byl nesporně důsledkem potřeby nezbláznit se z toho všeho a najít nový smysl a směr mého konání.

Tehdy jsem však ani stínem duše netušil, co všechno se dnem 1.8.2004 rozjíždí, a že za pět let budu tam, kde jsem, a budu dělat to, co dělám v roli samozvaného vydavatele a publicisty.

♦ ZRCADLO:

Ty se nepovažuješ za publicistu?

17. VYDAVATEL:

Jako všechno na tomto světě, je i toto hlavně o úhlu pohledu na danou věc. Pravdou je, že nemám žádné oficiální žurnalistické vzdělání. Jsem „zběhlý ekonom" s Obchodní akademií, na níž jsem shodou okolností maturoval přesně před třiceti lety v roce 1979.

Nemohu posoudit, zda samotný fakt, že jsem založil Pozitivní noviny a už pět let je vydávám, ze mě dělá publicistu. Možná to bude spíše stovkami článků a nejrůznějších textů, které jsem v nich (a nejen v nich) publikoval, nevím. Nezabývám se tím.
Byť se publicistice aktivně věnuji ve svém volném čase a také ji bohatě využívám ve své profesionální a pracovní kariéře (moje současná, tajemně se tvářící funkce v akciové společnosti esel group například zní mediální a systémový koordinátor), nepovažuji se prvořadě za publicistu.
Ale to je úplně jiná písnička. Vraťme se znovu k Pozitivním novinám.

♦ ZRCADLO:

Pravda. Začni tedy konečně mluvit o tom, jak by sis „nové“ Pozitivní noviny představoval, jak by měly podle tebe vypadat v ideální podobě.

18. VYDAVATEL:

TREND POZITIVNÍCH NOVIN!

Skvělá otázka.... Ono opravdu nestačí říci, že bych rád omezil v Pozitivních novinách otiskování nejrůznějších povídek, fejetonů, úvah a zamyšlení, které v současné době tvoří obsah PN minimálně ze 70%. Každého totiž napadne, co tam tedy bude místo toho vycházet?

Dalším momentem, který v přímé úměře ovlivňuje současný stav, je nepopiratelný fakt, že lidé se chovají a tvoří přesně podle toho, co vidí na titulní straně.
Jestliže tam jsou otiskovány samé povídky a fejetony a drtivě převládá „literární proud“ doprovázený tématy „těžkého kalibru“ typu stav současného světa, společenské problémy atd., pak si všichni autoři řeknou: TO JE ZŘEJMĚ TREND POZITIVNÍCH NOVIN! A tak o stošest píší povídky a kriticky zaměřené články, protože mají dojem, že se to od nich prostě očekává.

Ale tím pádem se samozřejmě stane, že ti, které povídky a vyprávění ze života nezajímají, nebo v těchto novinách opravdu netouží číst filozofické rozbory špatností tohoto světa, je prostě a jednoduše přestanou číst, protože je to nezajímá.

A autoři, kteří by rádi psali něco jiného, dostanou náhle pocit, že už tu pro ně není místo. V tomto ohledu je vydávání Pozitivních novin věcí naprosto nevyzpytatelnou a ošidnou, protože pak náhle vstupují do hry vlivy, se kterými nikdo nepočítal: SKUTEČNÝ OBSAH NOVIN A JEJICH ZAMĚŘENÍ si začnou určovat SAMI AUTOŘI TÍM, CO DO NICH PÍŠÍ!

♦ ZRCADLO:

To zní jako úplný nesmysl. Od čeho je tu redakční rada a všechny zaběhnuté principy redakční práce, která je ověřená desetiletími?

19. VYDAVATEL:

ZADARMO ANI KUŘE NEHRABE?
V tom je právě ten háček. Tím, že Pozitivní noviny svým autorům za články NEPLATÍ HONORÁŘE, a svým způsobem jsou tak doslova ODKÁZÁNY na to, co jim autoři sami ve své dobré vůli pošlou k otištění, mají kriticky malý prostor k vymezování se, co by v těchto novinách vycházet MĚLO podle mého původního úmyslu a dlouhodobých představ.

V normální redakci normálního časopisu je na začátku všeho REDAKČNÍ PLÁN. Redakční rada připraví obsahové zaměření jednotlivých článků v jednotlivých rubrikách, a redaktoři poté společně vymýšlejí, jak sehnat nebo vlastními silami vytvořit patřičný obsah. Oslovují proto s dostatečným předstihem spolupracující autory, a ti pak na objednávku napíší daný článek na dané téma. A za to samozřejmě dostanou následně zaplaceno. Co se redakci nehodí, to vyhodí (neuveřejní, odmítne). Jak prosté, jak snadné, přehledné, logické....

Jenže co si počnete, když vaše noviny jsou NEZISKOVÉ, když v nich a pro ně pracují všichni ZADARMO, a jsou to navíc noviny stoprocentně AUTORSKY ZAMĚŘENÉ a z drtivé většiny odkázané na autory zvenčí, kteří pro ně pracují VÝHRADNĚ NA BÁZI VLASTNÍ DOBROVOLNOSTI?

Nikdo z vás, kdo takovou věc sám nezkusil, netuší, co je to za neskutečnou řeholi a kolik problémů nám to každý den přináší.

A teď si představte, že náhle přijdu já a řeknu: Tak, přátelé autoři, přestaňte psát to, co dosud píšete a posíláte nám k otištění, a posílejte mi ode dneška něco úplně jiného, co vám teď nadiktuji!

Co myslíte, že se stane? Povídkáři se naštvou a řeknou si: Ty mi taky můžeš....!, zatímco „závážňáci“ (vysvětlivka: to jsou ti, co píší články zaměřené převážně na společensky závažná témata) se k smrti urazí a už se nikdy více neozvou.

No a tak zbude jen hrstka věrných, kteří čtou Pozitivní noviny už léta, a kteří by v nich opravdu rádi četli POUZE inspirativní články, nápady, zajímavé myšlenky, zprávy o tom, co se podařilo, rozhovory se zajímavými lidmi, články Ondřeje Suchého a dalších známých lidí, prohlíželi si nejrůznější fotoreportáže a srandičky ve Foto-úsměvech, vnímali básničky v obrazové Galerii IN, smáli se od srdce u zábavných bakalářských povídek, dojímali se zamyšleními obyčejných lidí, které působí jako skutečné pohlazení po duši, neboť bylo napsáno od srdce, seznamovali se s poutavě podanou historií atd. atd.

♦ ZRCADLO:
A ty myslíš, že tyhle věci teď v Pozitivních novinách nejsou?

20. VYDAVATEL:

Jsou, ale je jich jako šafránu. V poslední době vycházejí denně už minimálně tři a více článků. Lidi nestačí ty nové ani přečíst, natož aby stačili číst ty starší. Vždyť už je v archívu více než čtyři tisíce článků!!! Proto já tvrdím, že nejde o kvantitu, ale především o kvalitu článků.

Alespoň pro mě je kvalita článků v Pozitivních novinách určována naprosto jinými pravidly, než v jakýchkoli jiných médiích. Pořád to musím opakovat a už si připadám jako kolovrátek.

Nedělal jsem si žádné přesné statistiky, ale odhadem si troufnu tvrdit, že z padesátky naposled otištěných článků na titulce by jich tam minimálně 30 nemuselo být.

♦ ZRCADLO:
To je velmi odvážné tvrzení. Uvědomuješ si vůbec, že mluvíš sám proti sobě? Že jsi to ty, kdo je odpovědný za to, co v těchto novinách publikuješ? A že těmito výroky vlastně kritizuješ svojí vlastní práci a spolu s tím i práci svých kolegů?

21. VYDAVATEL:

VŠEM SE NEZAVDĚČÍŠ

Ano. To je pravda. Spousta lidí, kterých si vážím, tvrdí, že se jim Pozitivní noviny líbí, že je dlouhodobě čtou a že jsou pro ně neustálým zdrojem životní energie.
Já však vím, že oni moje problémy a vnímání věcí okolo těchto novin neřeší. Prostě si jen otevřou titulní stránku a „jedou“: Tohle je dobrý, tohle ne, tohle ne, to mě zajímá, tohle ne, tohle ne, hele, tohle je skvělý, bože můj, ten člověk už píše zase?, tohle ne, tenhle se mi líbí ....

A takhle jedou a čtou jen to, co je opravdu baví a zajímá. Ve výsledku pak řeknou, že Pozitivní noviny jsou bezva.
Oni prostě nepřemýšlejí nad tím, proč dvě třetiny článků přeskočili, proč je jejich obsah nezaujal. Jednoduše si vybírají pouze to, CO ZAJÍMÁ JE SAMOTNÉ! Tak to dělá každý, vždy a všude. I v seriózních novinách, časopisech a dalších médiích. A tak to být má a musí, protože nikdo nikdy nemůže zaujmout a bavit každého bez rozdílu povah, znalostí, zkušeností, zájmů, vzdělání apod.

Mně však, jako vydavateli, musí jít o více, než jen „smiřovat se průměrem“ v duchu myšlenky VŠEM SE NEZAVDĚČÍŠ a KAŽDÝ AŤ SI ČTE, CO HO ZAJÍMÁ.
Mně musí jít prioritně o to, aby všichni čtenáři, kteří chtějí chodit na stránky Pozitivních novin DOBROVOLNĚ, zde strávili co nejvíce času čtením článků, které pro ně jejich autoři připravují, hlavně proto, že se od nich nemohou odtrhnout, protože je jich zde tolik, až je nestíhají číst, protože by si chtěli přečíst jeden každý, ale nemají bohužel tolik času....
To je můj cíl, moje ctižádost a hlavní důvod, proč už se pět let snažím do těchto novin neustále „vpašovávat“ svoji původní vizi.

♦ ZRCADLO:
Takže konkrétně: Povídky ne, fejetony ne, vážňáci ne, romány na pokračování ne, dlouhodobé seriály ne, tak co vlastně...?

22. VYDAVATEL:

NEMUSÍTE MÍT ŽÁDNÉ LITERÁRNÍ AMBICE

Já mám takovou utkvělou představu, jak bych si představoval autorskou spolupráci v rámci Pozitivních novin. Už jsem ji mnohokrát v různých podobách prezentoval, ale teď se pokusím definovat ji naprosto precizně.

Kolem nás existují stovky věcí, lidí, akcí, činů, společností a nejrůznějších událostí, které jsou pozitivní tím, že dělají něco užitečného pro veřejnost, že nás povznášejí, inspirují, pomáhají, dodávají nám sílu a chuť do života, umožňují nám objevovat to, na co bychom sami nikdy nepřišli, posunují hranice našeho poznání, nutí nás objevovat sami sebe, vedou nás k zamyšlení, k vlastní aktivitě, podporují v nás dobro a ušlechtilost ...., prostě jsou vším, co nás dělá lepšími, než dosud jsme.

To všechno je opravdu všude kolem nás.
My si toho sem tam občas všimneme, uvědomíme si to, potěší nás, když takovou věc potkáme, když nás sama osloví. Ale přitom si vůbec neuvědomujeme, že nás současně s tím každý den ubíjí tisíce jiných věcí s negativním nábojem, které způsobí, že ty pozitivní věci a události již dále neprezentujeme, nepředáváme dál, nerozdělujeme se o ně s jinými lidmi. Alespoň ne cílevědomě.

A to jen proto, že nevíme, jak s nimi naložit. Proto si je většina z nás nechá pro sebe a za pár dnů na ně zapomene. Když si pak chceme vzpomenout, kde jsme tohle viděli, slyšeli nebo četli, nejsme schopni onu informací v té děsivé hoře informačního odpadu najít.

Mým snem je získat takové spolupracovníky, kteří nebudou žádnými spisovateli, nebudou mít literární ani publicistické ambice, ale budou si prostě jen všímat pozitivních věcí kolem sebe a posílat je do redakce Pozitivních novin. Jako zprávu, jako upozornění, jako tip, ale třeba i jako svůj článek, fotoreportáž, videozáznam, naskenovaný obrázek z novin a časopisů, odkaz na webové stránky atd.

Ne každý je schopen článek zpracovat do zajímavé a čtivé podoby. Ale pro mě je v první řadě důležité TYTO INFORMACE ZÍSKAT, a teprve poté řešit, jakým způsobem a v jaké podobě je dostat na stránky Pozitivních novin.

To znamená, že budu-li mít k dispozici schopné redaktory, zahrnu je spoustou tipů, o čem by měli napsat článek tak, aby to lidi bavilo, zajímalo, povznášelo a dávalo jim to inspiraci, nápady, myšlenky atd.
Na to nemusí být nikdo studovaný novinář, na to nemusí mít mimořádné schopnosti a znalosti. K tomu stačí jen chuť něco užitečného dělat, zapojit se do díla a nechat se vést společnou vizí, stylem pozitivního myšlení a způsobem práce.

To je moje HLAVNÍ VIZE a o tom by měly být Pozitivní noviny především.

♦ ZRCADLO:
Tak tomu rozumím. A jak do toho zapadají rozhovory a sekce O SLAVNÝCH LIDECH? Slyšel jsem, že spousta autorů odešla z Pozitivních novin jen proto, že se vedle jmen těch slavných osobností, kteří do nich občas píší, necítila příliš dobře, že měli frustrující pocit, jakoby do té „VIP společnosti“ nepatřili.

23. VYDAVATEL:

AUTORSKÁ NABÍDKA A VYDAVATELSKÁ POPTÁVKA

Chápu tyto obavy a dobře jim rozumím. To ale zapříčiňuje právě ona dlouhodobá nevyjasněnost a neukotvenost zaměření Pozitivních novin.
Dokud bude jejich zaměření sama určovat AUTORSKÁ NABÍDKA a nebude důsledně prezentována VYDAVATELSKÁ POPTÁVKA, pak se v tomto směru nikdy nic nezmění.

Co se týká ROZHOVORŮ a článků v sekci O SLAVNÝCH LIDECH, tak mohu se vší vážností a rozhodností říci, že právě tyto dva směry by se měly stát HLAVNÍ OSOU Pozitivních novin.

Rozhovory obecně považuji za neskonale potřebné, protože objevování a prezentování kvalitních, zajímavých, slušných a pracovitých lidí patří mezi ty nejpozitivnější počiny, které znám.

Ono je vlastně vždycky všechno, na co se podíváš, jen a jen o lidech. Bohužel o těch poctivých, skromných, slušných a nesmírně pracovitých se takřka vůbec nemluví a nepíše.

To je obrovská nespravedlnost, kterou je potřeba neustále napravovat. Alespoň v Pozitivních novinách, když už o ně jinde nemají takový zájem.

A že slavní lidé přitahují pozornost? To je nesporné. Vždycky ji přitahovali a vždycky přitahovat budou. Naším úkolem je však „přiblížit ke slávě“ právě ty, o kterých ostatní média příliš nepíší, vytvořit jim jejich „místo na slunci“ a zachytit jejich život, osudy, činy a zásluhy navždy v naší oáze pohody a optimismu na síti.

Chtěl bych dát mnohem více prostoru, než tomu bylo dosud, inspirativním rozhovorům v duchu nově zavedených ROZPRAV Zdeňka Pošívala s jeho přáteli.

Tuto novou rubriku a vše, co v ní je pravidelně každých 14 dnů publikováno, považuji osobně za jeden z nejdůležitějších počinů, které za poslední dobu v PN vznikly. Mám z ní obrovskou radost, a to nejen proto, že se v těchto rozpravách prezentují ctihodné osobnosti, které si zaslouží všeobecný respekt a pozornost.
Je to hlavně proto, že tyto rozpravy by měly vybočovat ze zaběhnutých „rozhovorových klišé“, jež můžete najít ve všech časopisech a internetových serverech. Měly by jít mnohem více do hloubky osobností obou aktérů a neklouzat jen po povrchu banálních informací. Měly by být mnohem více inspirativní v myšlenkové, psychologické, duševní, emociální, etické i morální rovině, aniž by ovšem sklouzly do planého filozofování a nudného tlachání.

To je však úkol hodný skutečných osobností, ať už na straně toho, kdo rozpravy vede, tak i jeho hostů, které čtenářům pravidelně představuje.

Považuji tuto rubriku za OBROVSKOU VÝZVU pro ostatní autory, kteří se cítí na to, aby se do něčeho podobného pustili sami. Já jim samozřejmě dám prostor a možnosti pro to, aby jejich rozhovory spatřily světlo světa a abychom společnými silami vytvořili opravdové konkurenční prostředí i v této oblasti, protože jedině díky konkurenčnímu tlaku se mohou všichni posunovat dál a zdokonalovat se.

♦ ZRCADLO:
Jestli tomu tedy dobře rozumím, tak ty tímto vyzýváš každého ochotného člověka, aby ti nepřetržitě posílal své tipy, doporučení a nejrůznější informace, na jejichž základě by poté mohly vzniknout samostatné články do Pozitivních novin. Je to tak?

24. VYDAVATEL:

LOKÁLNĚ-AKTUÁLNÍ CHARAKTER

Přesně tak. Pokud to budou informace zajímavé a přínosné pro většinu lidí, a naopak nebudou mít vysloveně lokální a hlavně aktuální charakter, tak budu velmi rád. Znovu se však musím vrátit k tomu, co si představuji pod pojmem LOKÁLNÍ.

Pokud mi totiž někdo pošle informaci, že v jeho městě se konala skvělá výstava poměrně neznámého pana XY a přidá k tomu fotky, je to informace sice záslužná, ale já s ní nemohu nijak naložit, neboť samotná výstava za pár dní skončí a tento článek už nikdy nikoho nebude zajímat, protože o dotyčném umělci téměř nikdo nic neví.

Pokud však o něm autor sám napíše nebo pošle nějaký jeho vlastní materiál, to znamená, že ho v něm představí, odprezentuje jeho dílo, význam, myšlenky, zásluhy, činy a případně i ocenění, kterých se mu dostalo, už to samotné stojí za zaznamenání v PN s tím, že na konci článku může být otištěna i dotyčná pozvánka na danou akci. Ta sice ztratí za pár dnů svoji aktuálnost, ale v kontextu výše uvedených informací bude působit jako určitý důkaz jedné z aktivit prezentovaného umělce, a tudíž bude mít v zásadě důležitý archivní a dokumentační charakter.

Tím by se měly podobné materiály zásadně odlišovat od dosud publikovaných zpráv a informací, které dříve vycházely v dnes již zrušené rubrice AKTUALITY.

A co se týče pojmu „přínosné pro většinu lidí“, tak pod tím si představuji, že zřejmě nikoho nebude zajímat například informace o tom, že parta lidí vyrazila v Horní Dolní na kopec, aby tam společně chodili po rozžhaveném uhlí. To nesporně vzruší místní obyvatele, ale pro ostatní to bude naprosto nezáživná nuda.

Je tedy zapotřebí sebekriticky zhodnotit, zda vaše informace má moc a sílu oslovit a zaujmout i čtenáře vzdálené od vás stovky kilometrů, kteří se do vašeho města či obce nikdy nedostanou.
Tyto informace by měly mít úplně jiné vyznění, než jen čistě informační. Ony by totiž měly SAMY INSPIROVAT ve stylu: My v naší vesnici děláme tuhle akci, která má takové a takové kořeny a tradici, díky ní jsme získali to a to, dosáhli těch a těch úspěchů, ona v našem životě způsobila to a to, což všechno z ní dělá nesmírně důležitou věc pro celou obec, region.... Mohla by se proto stát inspirací pro další obce, spolky, komunity, lidi, kteří mají zájem o to a to.....

Takhle nějak si představuji styl a obsah informace o akci, která má moc a sílu překročit hranice regionu a zaujmout další lidi bez ohledu na místopis.

♦ ZRCADLO:
Je ti ale jasné, že tohle všechno chápeš a nejspíš umíš a dokážeš jen ty sám plus skupina vyvolených, kteří se publicistickou zabývají a něčeho v tomto oboru již dosáhli, zatímco zbytek světa vůbec netuší, co je a co není důležité, potřebné, zajímavé a podnětné tak, jak o tom tady mluvíš? Protože smutnou pravdou je, že každého zajímá jen a pouze to, co dělá on sám, co baví jeho, čím žije on....

25. VYDAVATEL:

NÁZORNÉ PŘÍKLADY TÁHNOU

Máš naprostou pravdu, tohle je problém jako hrom. V tomto ohledu jsou lidé neskuteční sobci, a rozumět mi bude každý, kdo s lidmi aktivně pracuje a vykonává pro ně nějakou službu.

Možná jsem idealista, a lidé se to nikdy sami nenaučí – prezentovat sebe, svoje myšlenky a činy. Ale já to prostě musím zkusit.

Stále si říkám, že když si v Pozitivních novinách budou moci přečíst pět – deset článků na toto téma a uvidí, co všechno se dá napsat, ukázat, říci, vysvětlit..., tak že to okamžitě pochopí a minimálně budou kopírovat, brát si příklad a rozvíjet to, co by je samotné nikdy nenapadlo. A čím více takových článků a informací bude, tím větší budou mít oni inspiraci a tím rychleji se to naučí, protože NÁZORNÉ PŘÍKLADY TÁHNOU.

Vím, že lidé normálně nepřemýšlejí o tom, jakým způsobem by mohli prezentovat svoje aktivity přesto, že o to hodně moc sami stojí. Prostě jim to nedojde, nenapadne je to, nesecvaknou jim souvislosti, nedokáží správně vyhodnotit možnosti, protože je nebaví to všechno číst a potřebují, aby je samotné někdo objevil, nakopnul a ukázal, co mají dělat a jak to mají konkrétně provést.

V tomto ohledu nemám o lidech obecně vůbec přehnané mínění, naopak. Děsí mě, jak je drtivá většina jinak poměrně aktivních a vzdělaných lidí, kteří toho dělají hodně pro druhé, doslova hluchá, slepá a němá, jde-li o vlastní prezentaci a prosazení sebe sama.

Všichni totiž – ve své realitě - jako jeden ženo-muž očekávají, že ZA COKOLI MUSÍ VŠEM NEJDŘÍVE TVRDĚ ZAPLATIT, a tak když náhodou potkají Pozitivní noviny a třeba si i přečtou nějaký článek, vůbec jim nemihne hlavou myšlenka (natož aby jim to vážně došlo), že tady mohou mít jedinečnou reklamu svých aktivit, navíc bezplatnou, trvalou a prakticky ničím neomezenou.

Je to pro ně natolik neuvěřitelné, nepochopitelné a fantasmagorické, že dokonce začnou ze všeho nejdříve přemýšlet o tom, jestli nejsme opravdu nějaká sekta, že je to celé jen podvod a že za to za chvíli určitě budeme něco chtít, o čem teď nemluvíme, abychom je nalákali a chytili do svých sítí.

♦ ZRCADLO:
Až takhle vážné to je? To mě fakt nenapadlo. Máš ale pravdu, že lidé jsou dnes extrémně nedůvěřiví a za vším hledají nějaké ALE, podvod, klam a faleš. To jsou však jen důsledky přemíry těch blbých zpráv a nálad, které nám tečou očima i ušima. Nepřipadáš si tak trochu jako Don Quijote?

26. VYDAVATEL:

I to mě už napadlo. Sám o sobě tvrdím, že jsem vizionář, kteréžto slovo spousta lidí vnímá jako synonymum slov snílek, idealista či nerealistický blázen. Já mám opravdu své vize a snažím se je díky Pozitivním novinám naplňovat v nejrůznějších kontaktních projektech.

A když to tak vezmu, tak vlastně Pozitivní noviny jsou samy o sobě vizí jako hrom. Vizí prostředí, kam špatné zprávy nemají přístup a kde člověk může zdarma a opakovaně čerpat neomezené množství pozitivní energie.

♦ ZRCADLO:
Určitě si neodpustíš vypustit právě teď a tady opět nějakou svoji vizi nebo překvapení na téma „co nás čeká v Pozitivních novinách za novinky“...

27. VYDAVATEL:

POZITIVNÍ VIDEO

Máš pravdu. Tak nejdříve začnu tou vizí.

Chtěl bych totiž postupem času zavést do Pozitivních novin nový prvek, a tím je pozivní video.
Určitě většina z vás zná server www.youtube.com. Na něm mohou být umístěna vaše videa (filmy, reportáže, šoty, rozhovory), která pak můžete používat ve svých stránkách, aniž byste tím zabírali svůj vlastní webový prostor na serveru, kde vaše stránky hostují.

Tímto způsobem bych chtěl dostat do současných článků multimediální prvky, které dokáží texty spolu s fotografiemi ještě více oživit a dát jim nový rozměr.

Spousta lidí nerada píše, ale zato ráda vypráví. Určitě bude skvělé, když budou moci být zachyceni „se vším všudy“, ve svém domácím prostředí, bezprostředně a přesvědčivě...

Chtěl bych si tedy koupit digitální videokameru a naučit se stříhat video tak, aby tyto maximálně desetiminutové videosnímky měly určitou úroveň a jednotný styl.
Samozřejmě bych byl nesmírně rád, kdyby se mi podařilo najít nadšeného amatéra v multiroli režiséra--scénáristy-kameramana-střihače, který by pro Pozitivní noviny taková videa sám točil a zpracovával podle mého zadání.

Tak to je první vize, která by nemusela zůstat jen na papíře, protože mezi lidmi je dnes již spousta digitálních kamer, takže stačí jen poslat mi přes Úschovnu soubor s příponou .wmv, a já si s tím už poradím včetně vložení na YouTube i do článku. Jak může také vypadat "přehlídka videí" na jedné stránce, si můžete prohlédnout zde.

Druhou věcí je novinka, která nás zcela jistě čeká, a tou bude grafická změna současné podoby Pozitivních novin.
Dojde k poměrně zásadním úpravám titulní strany, která by měla mnohem více lákat nové čtenáře k tomu, aby se „začetli“, bude více obrázková než-li textová, bude mít mnohem méně viditelných rubrik (zjednodušené menu), bude mít „širší“ grafiku atd. atd.

Hlavně však přímo pod články přibudou odkazy na další texty z této rubriky, tohoto autora, nejzajímavější a nejčtenější články, takže se již čtenář nebude muset vracet na titulní stranu, aby si tam vybral další text.

Grafická podoba by měla respektovat současné trendy, které internetoví uživatelé od podobného portálu očekávají, čímž by se měla zvýšit nejen atraktivita Pozitivních novin, ale také jejich návštěvnost.

Díky těmto změnám budeme moci automaticky nabízet čtenářům i mnohem více článků, které jsou dosud ukryty v archívu pod desítkami rubrik, v nichž si je musíte vyhledávat.
Chceme tak smazat především jakousi neviditelnou bariéru mezi tím, co je uveřejněno na titulní straně PN a tím, co je již zařazeno v rubrikách. Tato bariéra dosud fungovala tak, že lidé jaksi podvědomě četli pouze to, co bylo na titulce, takže se ke starším článkům nikdy neměli čas propracovat.

♦ ZRCADLO:
Už se v tom všem začínám ztrácet. Nezdá se ti, že jsme tu vypustili do světa příliš mnoho slov na to, aby se v nich dokázal kdokoli orientovat a vzít si něco z toho k srdci?

28. VYDAVATEL:

Nesporně. Tento článek je však určen výhradně pro lidi, kteří chtějí mít mysl otevřenou, kteří dokážou nejen číst řádky, ale také to, co je mezi nimi.

Nepopírám, že tímto rozsáhlým článkem chci jednou provždy „spláchnout“ všechny současné i budoucí otázky, abych na něj mohl odteď odkazovat každého, kdo se mě na cokoli, o čem se zde pojednává, zeptá. Proto raději teď obětuji pár dnů usilovné práce k jeho napsání, než-li postupem času promarnit stovky hodin neustálým opakováním a vysvětlováním téhož jednotlivým osobám.

♦ ZRCADLO:
Můžeš mi říct, jak se vůbec cítíš v roli vydavatele? Jaké to je být neustále všem na očích jako na střelnici.

29. VYDAVATEL:

VŠICHNI VIDÍ JENOM TEBE
Vidíš, o tom jsem zrovna nedávno přemýšlel a myslím, že naprosto stejné pocity bude mít nejspíš každý, kdo se odvážil vystoupit z davu a stal se nějakým skutkem nebo činností středem určitého zájmu široké veřejnosti. Své pocity bych pro názornost přirovnal k následující situaci.

Představ si obrovský dvacetipatrový panelák, padesát metrů široký, s obrovskou spoustou oken.

V každém z těch stovek oken stojí někdo, kdo tě osobně zná nebo s tebou přišel alespoň jednou písemně do styku: člověk-čtenář, člověk-spolupracovník, člověk-autor, člověk-konkurent, člověk-prudič, člověk-závistivec, člověk-obdivovatel, člověk-neutrál atd.

A ty stojíš dole, třicet metrů od úpatí toho paneláku, a na všechny ty lidi za okny vidíš. Vidíš individuálně každého z nich, a přesto je vidíš v kostce.

Oni však netuší, že ty je vidíš opravdu všechny najednou, neboť oni sami z toho svého patnáctého nebo pátého patra vidí jen tebe.

Je vůbec nenapadne, že ty sleduješ, jak v jednom okně stojí člověk-prudič, a o dvě okna dál, ale v jiném vchodě, stojí člověk-autor. A přitom sis na sto procent jist, že kdyby se tihle dva potkali na chodbě, tak se na místě zabijí, protože znáš dobře jejich příběh, který ti jeden z nich poslal, abys ho otiskl.

Oni vidí stále jen a jen tebe, jak tam stojíš a neustále nepochopitelně rozhazuješ rukama, křičíš, zvedáš telefony, mailuješ nebo něco píšeš.

A tak někteří z nich postupně otevřou okno a sami na tebe volají, aby sis jich všiml, další bouchají vztekle do skla, protože jim nestojíš ani za to, aby své okno otevřeli, další za oknem vyskakují, mávají a dupou vzteky, když na jejich posunky nereaguješ, jiní pak stojí pečlivě ukryti za záclonou, aby na ně nebylo vidět, ale protože se v místnosti svítí, tak ty stejně vidíš jejich siluety a moc dobře víš, že se na tebe koukají....

A tohle všechno máš pořád na očích, vnímáš to a zároveň je ti jasné, že se všemi mluvit nemůžeš a vlastně ani nechceš. Děsíš se toho, že by se najednou všichni zvedli a šli za tebou dolů, protože bys vůbec nic neudělal, jen s každým pořád mluvil a mluvil.

A pak si náhodou všimneš, že za oknem ve třináctém patře stojí člověk, kterého si nesmírně vážíš a s nímž by sis moc rád promluvil osobně, nabídl mu něco, nebo ho o cosi požádal.

Jenže on za tebou sám nepřijde a ty za ním jít nemůžeš, protože jakmile se hneš ze svého místa, tak se strhne obrovská vřava a všichni volají, kde jsi, že tě nevidí, a proč nic neděláš, když oni ti už před týdnem poslali svůj článek, a jak sis to vůbec mohl dovolit, aby tě neměli na očích. Rozumíš mi, co tím myslím?

Být vydavatelem je na jednu stranu příjemná věc, protože máš možnost komunikovat s tisíci lidmi, ale na druhou stranu věc obrovsky obtížná, protože prakticky na nic nemáš čas: na vlastní práci, na vlastní myšlenky, na vlastní rodinu, na vlastní zájmy... na nic.

Tisícinásobné „nic“, kterým tě každý z těch tisíců lidí „poctí“ - dotaz, mail, zavolání, rozhovor, schůzka, zpráva, sms, informace, vysvětlení, vynadání, naštvání, rozhození, urážka, ale také pochvala, povzbuzení, zájem..... – znamená stále totéž: být tisíckrát vyrušen ze své práce, tisíckrát začít myslet na někoho a na něco jiného, tisíckrát se vcítit do jiné duše a potřeby, a přitom všem myslet na všechno a na všechny, abys někoho neurazil, nenaštval, neublížil, abys každému, kdo si to opravdu zaslouží, projevil patřičnou úctu, takt, slušnost....

A jelikož je opravdu smutnou realitou, že každý myslí jen na sebe, a ty ho v podstatě nezajímáš, tak ti někteří lidé k tomu všemu ještě nemilosrdně vyčtou, že nemáš ani kouska slušnosti v těle jim odpovědět, když oni pro tebe udělali tohle a tohle...

To je pravá podstata (nejen) vydavatele Pozitivních novin. Jestliže jsme však dosud před tím panelákem stáli s Vaškem bok po boku dva, a tak trochu se o tu „pozornost z oken“ dělili, pak vězte, že od 1.6.2009 už budu stát před pozitivním panelákem sám.

A vzhledem k tomu, že si tohle všechno příliš dobře uvědomuji a přesně vím, co mě čeká, mohu se teď zdát některým „lidem za oknem“ nezvykle podrážděný, přecitlivělý, možná až nepochopitelně nepříjemný.

Vím, že syndrom jednosměrného vidění se lidem špatně vysvětluje a ještě hůře přijímá, ale zkusit jsem to musel.

♦ ZRCADLO:

To ale vypadá, jako by sis stěžoval. Když nechceš vydávat Pozitivní noviny, tak to nedělej a vykašli se na to. Co ti v tom brání?

30. VYDAVATEL:

MOJE SMRTÍCÍ LAVINA
Tak za tuhle poznámku by sis zasloužil, abych to tvé ZRCADLO rozbil na padrť. Copak bych mohl dál žít v klidu s vědomím, že jsem připravil tisíce lidí o možnost chodit sem číst jejich oblíbené články, rubriky, autory...? Copak si to můžu vzít na svědomí?

Před pěti lety jsem na nějakém kopci kýchnul a s určitým úmyslem spustil do pohybu malou neškodnou závěj. Dneska je z toho pořádně velká a silná lavina, která mě samotného strhla s sebou, a já – v bláhovém pocitu sebeuspokojení, že ji vedu - před ní pouze prchám směrem do údolí, zatímco ona se za mnou s obrovským hřmotem řítí s touhou mě převálcovat, aby mohla být sama o sobě ještě rychlejší a silnější.

♦ ZRCADLO:
Takhle si opravdu připadáš?

31. VYDAVATEL:

Zrovna v těchto hektických dnech na tisíc procent!
Já vůbec nemám čas přemýšlet, jestli chci, mám nebo musím běžet rychleji, jiným směrem, ohlížet se, hledat skulinu, nebo se dívat dopředu, zda tam není náhodou nějaký strom, na který bych mohl vylézt a na chvíli se zastavit a nadechnout, či prostě jen přežít ve zdraví...

Já prostě musím neustále pádit zběsilou rychlostí a dělat podvědomě to, co mě první napadne, a přitom doufat a věřit, že to dopadne dobře a že mě ta lavina totálně nesmete, neumačká a navždy pod sebou nepohřbí.

A záchranáři přitom nikde.... Musím se zachránit sám.

♦ ZRCADLO:
Tak už dost pesimistických řečí a zpátky do práce. Chtěl bych se vrátit zpátky k tvojí vizi autorských týmů. Zkus ji definovat.

32. VYDAVATEL:

AUTORSKÉ TÝMY

To jsi pojmenoval naprosto přesně: AUTORSKÉ TÝMY. Krásné, výstižné, mnohoslibné.... Díky za inspiraci. Takže chutě do definice, co to je autorský tým.

Ideální autorský tým by se měl dát dohromady jaksi samovolně díky tomu, že jeden ze tří klíčových stavebních prvků (autorů) si prostě najde sobě milé spolupracovníky, se kterými si názorově naprosto rozumí.

Základem každého autorského týmu by měli být tito lidé:

1) TIPAŘ – tj. člověk, který rád surfuje po internetu, chodí do společnosti mezi lidi, čte noviny a časopisy, sleduje televizi, baví se s přáteli atd. Tento člověk by měl být maximálně všímavý ke všemu, co je pozitivní a optimistické přesně v duchu a zájmu Pozitivních novin. Jakmile si nějakou informaci, zajímavost, akci, člověka nebo věc „uvědomí“ v tom smyslu, že je to ideální námět pro PN, tak se okamžitě spojí se svým redaktorem a předá mu svůj tip nebo NÁMĚT.

2) REDAKTOR je člověk, který umí psát na základě předem daných faktů. Jakmile redaktor dostane od TIPAŘE námět na článek, okamžitě sedne a vyhledá si na internetu nebo v jiných médiích všechny dostupné informace a zpracuje článek, v němž svými slovy, originálně a s ohledem na styl Pozitivních novin pojme tuto informaci, věc nebo akci tak, aby vznikl nový útvar (materiál, článek). Nový proto, že informace v něm NESMĚJÍ BÝT DOSLOVA OPSANÉ z původního zdroje, byť tento zdroj bude poté u článku uveden. Když redaktor zpracuje text, sám usoudí, zda má dostatek obrazových materiálů (ilustrací, fotek, obrázků) k dotyčnému článku, nebo zda bude potřeba ještě něco exkluzivně dodělat. V tom případě se obrátí na GRAFIKA.

3) GRAFIK dostane k dispozici od redaktora celý text článku spolu s představou, co má vytvořit. Zda má nakreslit nějaký obrázek, udělat koláž, nebo něco sám vyfotit či vyhledat v archívu spolupracujících fotografů vhodnou fotku. Grafik by tedy neměl být „jednosměrně“ zaměřený člověk na jednu grafickou či ilustrační techniku, ale měl by ovládat „desatero výtvarných umění“ tak, aby byl schopen podřídit své výsledné dílo koncové představě materiálu (článku).

Hlavním koordinátorem AUTORSKÉHO TÝMU tedy bude nejspíš REDAKTOR, který po zpracování celého článku včetně všech potřebných ilustrací a informací odešle vydavateli hotový materiál k publikování.

A teď to hlavní: V záhlaví každého článku, který zpracuje autorský tým, by mělo být následující informační návěstí, které bude obsahovat veškeré informace o autorech, jejich maily, jakož i odkazy na jejich samostatné webové stránky, pokud je mají.

Bylo by skvělé, kdyby tyto AUTORSKÉ TÝMY měly svůj vlastní týmový název, neboť pak se naskýtá příležitost, aby jejich články byly shromažďovány ve zvláštní rubrice týmů pod názvem celého týmu. Čtenáři tak dostanou možnost najít všechny jejich články pohromadě.

Tím opět vznikne ideální konkurenční prostředí jednotlivých týmů, které budou proti sobě soutěžit v atraktivitě a originalitě zpracování článků, což samozřejmě okamžitě evokuje možnost následné prezentace, soutěží, anket a dalších možností, jak práci celého týmu ještě více zviditelnit.

Nejvíce na tom všem pak vydělají čtenáři Pozitivních novin, kteří ve svém oblíbeném magazínu budou nacházet esenci toho opravdu nejlepšího a nejpozitivnějšího, co je možné kolem nás najít, vidět, objevit.

Dá se tedy říci, že díky specializaci jednotlivých členů týmu na určité činnosti nemusí být žádný z nich profesionál v daném oboru. Důležité je, aby ho jeho činnost opravdu bavila, zajímala, naplňovala, aby se radoval ze společného díla a společných úspěchů celého týmu, aby články tohoto (a dalších) autorského týmu přebíraly další média a servery, aby se o nich vědělo a psalo, aby se stali populárními a vyhledávanými.

Já bych chtěl prostřednictvím Pozitivních novin doslova objevovat autorské týmy a dávat jim ideální příležitost a podmínky pro to, aby mohly vyniknout, ale hlavně jak dělat dlouhodobě něco užitečného pro druhé lidi.

Díky AUTORSKÝM TÝMŮM by tak z větší části mohl z Pozitivních novin zmizet současný převládající styl individuálních prací, které nutně svádějí autora k vlastním komentářům, k vlastním pohledům na věc, k touze po sdělování vlastních příběhů a zážitků.

Myslím si, že právě tento moment je stěžejní pro to, aby se Pozitivní noviny staly méně literárními a mnohem více publicistickými v tom nejpozitivnějším slova smyslu.

Jen díky objevování toho nejpozitivnějšího kolem nás ve všech podobách a předávání takových informací zajímavým způsobem čtenářům, můžeme společnými silami vytvořit opravdovou nevyčerpatelnou studnici NÁPADŮ a INSPIRACÍ přesně v tom duchu, o kterém neustále sním a který se mi dosud nepodařilo prosadit.

♦ ZRCADLO:
Ale doufám, že nechceš tímto stylem úplně zrušit autory-individualisty?

33. VYDAVATEL:

To absolutně nepřichází v úvahu. Ti mají v Pozitivních novinách nezastupitelnou úlohu v případě, že dokáží samostatně produkovat pozitivně a optimisticky zaměřené články s tím, že si takříkajíc VYSTAČÍ SAMI, tj. že si dokáží sami najít téma, sami článek napsat a sami si k němu opatřit ilustraci.
Takové lidi obdivuji a klaním se jim až k zemi. Vím, že je jich velmi málo a špatně se objevují. Možná i proto jich dosud bylo mezi autory Pozitivních novin jako šafránu.

Abych uvedl konkrétní případy, tak mezi nimi samozřejmě hvězdou největší je Ondřej Suchý, který vždy dodával a dodává veškeré své materiály na klíč včetně fotografií, dále pak mohu uvést Michala Dlouhého s jeho četnickými historkami, samozřejmě sem patří všichni, kteří posílají články s cestopisnou tématikou nebo fotoreportážemi jako Jitka Dolejšová, Josef Krám, Jaroslav Vízner, manželé Novákovi, Zdeněk Pošíval a další.

♦ ZRCADLO:

A neděláš to všechno hlavně proto, aby sis maximálně ulehčil práci a dostal všechno připravené a zpracované jako na stříbrném podnose?

34. VYDAVATEL:

VĚŘÍM V LIDI
Jasně že ano. Já přeci nemohu koordinovat tolik činností a tak precizně a důsledně, jako to dosud dělal Václav Židek.
Ono totiž přečíst všechny došlé texty, rozhodnout se, který otisknout a který ne, zadat článek k jazykové korektuře, vybrat ilustrátora, poslat mu ho k ilustrování, hlídat, aby se ilustrace vrátila, spárovat to, vložit do redakce a poslat texty vydavateli ke konečnému zpracování – to není a nikdy nebyla vůbec žádná legrace. Právě tohle byly ty tisíce hodin nekonečné práce, prošpikované věčným telefonováním, psaním a starostmi.

Já to tak ale dělat nejen nemůžu (protože na to nemám schopnosti a hlavně čas), ale ani to tak dělat nechci.

Já toužím po tom, aby autoři a spolupracovníci spolu navzájem spolupracovali SAMI, bez jakéhokoli mého honění, doporučování, upomínání, buzerování, tahání za neviditelné nitky, zákulisní diplomacie a dalších způsobů „motivace lidí k práci zadarmo“.

Možná jsem nevýslovný optimista a snílek, když si myslím, že se mi podaří takové AUTORSKÉ TÝMY sestavit a přimět je k efektivní práci. Nejspíš ano, protože každý soudí výhradně podle sebe.

Já bych například – jako člověk z ulice – přímo zajásal a hned se do toho po hlavě vrhnul, kdybych se o takové šanci – stát se redaktorem Pozitivních novin – dozvěděl. No uvidíme...

Zkusit to musím a chci. Je to moje vize a konec konců i moje noviny, tak co...!?

Věřím v lidi a v jejich skryté schopnosti, v jejich touhu dělat něco užitečného. Jen si myslím, že převážná většina lidí potřebuje správně „nakopnout“, motivovat, zaujmout, vyprovokovat k akci, a pak se rozjedou jak dráha a nic je nezastaví.

Mluvím však o úplně normálních, obyčejných lidech, kteří nikdy nepřemýšleli o tom, že by mohli být redaktory, psát, fotit, vymýšlet, organizovat a cokoli tvořit. Prostě jen cítí potřebu se nějak realizovat v kolektivu, ve kterém je jim příjemno, dělat společnou věc pod společnou hlavičkou, se společnou ideou, za společným cílem.

♦ ZRCADLO:
Ty pořád mluvíš jako kazatel. Není divu, že tě pak někdo obviní, že z Pozitivních novin děláš pozitivní sektu.

35. VYDAVATEL:

VŠECHNO JE POUZE O LIDSKÉ TOLERANCI
Já vím, jenže to je tím, že mě ten dotyčný nezná, že mi nevidí do hlavy a do srdce a posuzuje moje slova pouze svým vlastním viděním a cítěním světa a reality okolo sebe.

To máš stejné jako s kteroukoli jinou sociálně a humanitárně zaměřenou myšlenkou, vizí nebo projektem. Ty se taky „potkají“ pouze s lidmi naladěnými na stejnou strunu, se stejnými zkušenostmi, či lidským a rodinným zázemím, zatímco jiné odrazují na první pohled.
Každý jsme jiný a nic není pro všechny. Ani Pozitivní noviny ne, neboť všichni vidíme a hledáme pozitivitu v něčem úplně jiném.

Já tvrdím, že cokoli v této oblasti (a nejen v ní) je pouze o LIDSKÉ TOLERANCI. Skoro bych se hádal o to, že lidé se v podstatě dělí na dva základní, naprosto nesmiřitelné tábory: na lidi TOLERANTNÍ a na lidi BEZ SCHOPNOSTI TOLERANCE.

Troufl bych si tvrdit, že právě schopnost či neschopnost být tolerantní je skutečnou OSOU DOBRA A ZLA v nás, neboť ten, kdo tolerantní je, dokáže naslouchat a přijímat argumenty, a proto se také dokáže sám měnit k lepšímu, je ochoten na sobě pracovat, překonávat sama sebe a hlavně – dělat něco pro druhé.

Zatímco člověk netolerantní odmítá vše, co nevyprodukuje on sám, je ochoten jít do sporu na život a na smrt s každým, kdo s ním nesouhlasí nebo kdo má třeba jen jiný názor na věc.

Jeho neschopnost tolerance se stává psychickou nemocí, která dokáže nastartovat během života spoustu dalších doprovodných reakcí, vlastností a syndromů, počínaje závistí a pomlouváním, přes aroganci, agresivitu, zákeřnost, a konče nenávistí kombinovanou s patologickou touhou po pomstě.

Bohužel málo kdo dokáže o sobě sebekriticky prohlásit, že je NETOLERANTNÍ. Skutečně netolerantní člověk totiž tohle slovo vůbec nezná, respektive nechápe jeho pravý význam. Bere ho pouze jako výraz slabošství, a proto ho totálně ignoruje.

♦ ZRCADLO:
Sice vím, proč to říkáš, ale myslím, že už jsme zabrousili na příliš tenký a značně diskutabilní filozofický led. Je načase ukončit tento gigantický rozhovor.... Máš poslední slovo.

36. VYDAVATEL:

POSLEDNÍ SLOVO

Vážení čtenáři, autoři a spolupracovníci!

Dovolil jsem si využít formy rozhovoru „sama se sebou“ k prezentování svých myšlenek, představ, přání a vizí jen proto, že si plně uvědomuji bezbřehou složitost všech dějů, činů a úmyslů, které vydávání Pozitivních novin provázejí od samého začátku, a proto jsem chtěl jejich vysvětlení pojmout jinak, než obvykle.

Omlouvám se za jeho neúměrnou délku, ale sami jistě uznáte, že není možné tyto věci „rozkouskovat“, neboť by čtenář ztratil ono jemné předivo souvislostí, do něhož jsem se pokusil ho pevně zaplést.

Chtěl jsem tu napsat všechno najednou, srozumitelně, a pokud možno i naposled, abych se k výše řečenému už nikdy nemusel vracet.

Pokud jsem vás něčím naštval nebo popudil, omlouvám se předem. Nebylo to mým úmyslem.
Buďte, moc prosím, shovívaví a pokuste se mě tolerovat :-)

Jestliže se mi však podařilo vás k něčemu inspirovat, povzbudit, aktivizovat nebo jen zaujmout či povznést, snažně vás žádám, NAPIŠTE MI TO!
Napište mi to teď hned, dokud to máte v sobě, živé, citlivé, bezprostřední.
Pouze VAŠE KONKRÉTNÍ připomínky, návrhy, náměty a nápady mě dokáží posunout dál a vytrvat u vydávání Pozitivních novin.

Já opravdu potřebuji vaše slova slyšet a číst, protože byť budete se mnou stokrát nadšeně souhlasit, ale já se to přitom od vás nedozvím, pak budu mít nutně pocit, že to všechno dělám zbytečně, nadarmo, jen sám pro sebe....

Děkuji vám předem.

Pavel Loužecký

vydavatel Pozitivních novin

Své e-maily posílejte na adresu: vydavatel@pozitivni-noviny.cz

Související článek: Pavel Loužecký: ZMĚNY V POZITIVNÍCH NOVINÁCH

OHLASY NA ČLÁNEK

(1) Daniela Olszová, USA, 10.5.2009
www.czechfolks.com

Dobrý den, pane Loužecký,
Je neděle, 1:00 hodin ráno, a já stále nemohu usnout. Rozhodla jsem se, že Vám napíši můj ohlas na Vaše změny. Obdivuji totiž, jak dokážete výstižně a přesně specifikovat Vaše plány do budoucna Pozitivních novin. Věřím, že se Vám to podaří. Váš rozhovor se zrcadlem Pozitivních Novin určitě dodal víru Vašim čtenářům a autorům, že PN budou nadále přinášet zajímavé a hodnotné články. Možná v menším množství, ale myslím si, že kvantita není důležitá.
Také jsem snížila frekvenci článků na CzechFolks.com a věnuji se dalším aktivitám, jako například podporování krajanských spolků a hledání námětů, které přinesou něco užitečného našim krajanům na celém světě.

Vaše změny určitě přinesly (nebo přinesou) negativní ohlasy, výhrůžky, nebo ostrá slova, ale podle toho, jak jste se představil ve Vašem článku věřím, že Vás nevyvedou z míry. Já jsem spíše citlivý člověk a všechno kolem mne prožívám více intenzívně – jak už se jedná o ty pozitivní nebo negativní zážitky. Zde mi pomáhá má věrná kamarádka, která mi blízce připomíná Václava Židka pro její ochotu pomoci ostatním a její dar - schopnost vyjít s každým v dobrém.
Držím Vám palce a doufám, že se naše budoucí spolupráce a komunikace (samozřejmě přes email J) jen vylepší, zvláště po odchodu pana Židka z PN, který nás dosud vázal dohromady.

Chtěla jsem Vám také oznámit, že ráno vytisknu článek ke dni matek od paní Jany Reichové. Pošlu Vám její anglickou verzi, pokud byste měl zájem ji otisknout na PN. Není sice správně načasovaná, ale věřím tomu, že se čtenáři PN k tomuto článku jistě často vrátí. Zahřál mě na srdci.

S přátelským pozdravem z rozžhaveného Palm Springs Vás zdraví
Daniela

(2) Jarka Turková, 10.5.2009

Vážený Pavle,
K Pozitivním novinám jsem se dostala prostřednictví vaší autorky, obětavé spolupracovnice a mé milé přítelkyni, Jitky Vykopalové (a díky ní jsem měla možnost i osobně poznat Tebe a Václava). Patří jí proto mé veliké poděkování, že mi umožnila najít zdroj čerpání optimismu, dobré nálady a pohlazení duše a hlavně poznávání osobností, o kterých se nemluví v médiích ani nepíše na titulních stránkách novin a časopisů. A to já oceňuji jako obrovskou zásluhu Pozitivních novin, že tito, často velice skromní a nenápadní lidé, kteří svými skutky nebo tvorbou přispěli k obohacení vývoje naší kultury a doba na ně zapomněla, jsou představeni a mohou obohatit každého z nás a člověk může mít větší pocit hrdosti, že patří do české komunity.
Musím napsat, že oba dva, i s Václavem Žídkem, patříte také k těm velkým osobnostem. Působíte totiž jako dva lidé z jiného toho „námi zapomenutého a vysněného světa“, kde všechno není jen postaveno na komerci, senzaci, reklamě, protekcionalismu a o kterém si většina z nás už myslela, že zmizel.
Najednou někdo přišel a zase dává naději lidem, že ještě existuje a my se s ním můžeme potkávat na stránkách PN. Vaše práce a tvorba PN je naprosto vyjímečná. Dovolím si říci, že nemá ve světě obdoby. Nikde na světě totiž neexistuje nic obdobného a i kdyby existovalo, tak vždy by bylo položeno na komerčním základě.

Tvůj článek Rozhovor se zrcadlem PN mi dal obrovskou naději, že PN budou i nadále pokračovat a myslím, že i kdyby byly v trochu jiné podobě, jejich hlavní myšlenka a idea bude díky Vám vždy zachována.
Přeji Vám všem, kteří PN tvoří hodně sil a chci ještě jednou poděkovat za to že jste.

Jarka Turková

(3) Milan Richtermoc, 12.5.2009

Milý Pavle,
lítám teď z jedná výstavy do druhé (nyní jsem v ČB), ale vždy si najdu čas, abych se u místního "tiskového" podíval na to, co je nového v PN.
Už to samo o sobě o něčem svědčí.
Tvůj záměr si musím v klidu prostudovat, ale již při prvním hnutí mysli se domnívám, že cesta, na kterou se s "novými PN" vydáváš, povede po slepé koleji. Slepá kolej může měřit mnoho kilometrů, ale tak či onak končí ve slepé uličce. Ne proto, že by myšlenka projektu byla špatná, ale v rovině realizační je nedomyšlená a nerealizovatelná. Už proto, že všechno zbytečně zahušťuješ a děláš složité, takže pro běžného vnímatele, který nemá Tvé IQ a nezná Tvé myšlenkové pochody, je to nestravitelný guláš. Výsledek? Místo toho, aby jsi čtenáře a nové autory k PN přitáhl, tak je odradíš. A stávající si neudržíš.
Aby bylo jasno. Je to Tvá věc a odpovědnost. Ty jsi vydavatel (se vším všudy), a tak si můžeš ve svých PN dělat, co libo. Mám mnohaletou praxi v tištěných médiích a domnívám se, že tam stále platí (i když i zde se řemeslo někdy vytratilo) - stejně tak jako v médiéích internetových - jistá pravidla, která se osvědčila a která nelze pominout.
Především se dopouštíš několika nepřesností, například v tom, jak vidíš funkci redaktora, redakční rady atd. Pavle, skutečná redakce, ne ta, co se prezentuje v TV seriálech, funguje přece jen jinak. A jinak funguje v deníku a jinak v magazínu.
Dále se mi nelíbí, že chceš těšiště (hlavní osu) položit do rubriky rozhovory a o slavných lidech. Bože, vždyť o celebritách jsou každý den plné noviny jiného druhu (a nemyslím tím jen bulvár), až to už leze lidem krkem. A navíc náš český rybník je tak malý a dobrých kaprů, kteří by obstáli, je v něm tak málo. Tak proč proboha tohle musí omílat ještě PN? O rozhovorech je to jiné. Zejména vítám myšlenku, o kom a o čem by měly být. Ovšem i rozhovory musí být v dobrém magazínu kořením, kterého je akorát a ne příliš, protože pak z něj jen pálí huba.
Každý příspěvek musí být dle mého názoru posuzován nejen podle obsahu (a pozitivní filosofie PN), ale také podle své formy. To znamená, že špatný autor dobrou myšlenku vždy pohřbí. Je třeba dávat prostor talentům a těm, kteří psát přirozeně umí (i když nejsou literáty či školenými publicisty) před těmi, kteří sice chtějí, ale nebylo jim zhůry dáno. Jen chuť něco napsat k otištění nestačí. Mohl bych zde dát příklady z jiných druhů umění či lidských činností, ale pokaždé by to vyšlo podobně.
Osobně mám značnou úctu k tomu, co jste dokázali s Vaškem. A upřímně mám Vaška rád stejně tak jako Tebe, a obou si vážím.
A myslím si, že jediná cesta jak dál bez Vaška je najít nového schopného šéfredaktora, dát mu důvěru, nechat ho, ať si vytvoří svůj redakční kolektiv a ať zformuleje své představy o PN, a pak se spolu postupně pustíte do vydávání PN. Nový šéfredaktor pochopitelně nebude pan Žídek, ale to se nedá nic dělat. Bude jiný. A bude-li chytrý, naváže na to, kde jste zkončili a posune štafetu zase o kousíček dál. A kontinuitu přece ze své pozice spolehlivě ohlídáš Ty.
Ty na jedné straně stanovíš "desatera" (36 bodů), která jsou ovšem tak nepřehledná a někdy dokonce vzájemně si odporující, že dosáhneš jen toho, že autory a čtenáře od PN odlákáš.
Na druhou stranu sám ona svá desatera (říkejme jim tak) porušuješ. Však se pořádně podívej na to, co a koho v poslední době v PN otiskujete! A budeš ty sám svá vlastní pravidla porušovat i napříště, protože nemůžeš stihnout obojí - být vydavatelem a šéfredaktorem současně (nehledě k Tvým dalším aktivitám). A proto Ti mnoho věcí ulítne a do PN se pak stejně dostanou věci od autorů, kteří jsou notorickými psavci a jejichž přínos je, i když třeba nosí známé jméno, už diskutabilní.
Jestliže chceš i nadále vydávat magazín, pak to musí mít obsah magazínu. To znamená, že tam musí být obvyklé žánry (plus ona specifika, která dává jen internetové vydání) tedy např. i povídka, fejeton a úvaha. Vzpomeň si, kolik autorů jste za pětiletou existenci PN objevili, dali jim prostor i naději. Raději si přečtu jednu dobrou povídku, než nějaký nezáživný materiál na 24 pokračování či nějaké materiály o hvězdách, které dávno vyhasly nebo dnešnímu čtenáři už nic neříkají.
Vím, že Tě tímhle příspěvkem naštvu, protože budeš mít dojem, že bourám nějakou Tvoji představu a ruším Tvé kruhy.
Ale znovu opakuji, že podle mého názoru je třeba především postavit redakci (a je lhostejné, zda sedí v jedné kamenné místnosti nebo je každý člen sám u svého PC) a pak jí dát prostor a šanci. Přirozeně si jako vydavatel necháš poslední slovo.
Díky za pozornost.
Věř, že se loučím s upřímným pozdravem.
Milan R.

(4) Vladimír Vondráček, 12.5.2009

Občasníček aktuálně akutní

Byl jsem několik dnů mimo dosah internetu a velmi váhám, zda mám psát následující řádky. Nu – dováhal jsem, a tak s malým zpožděním se teď odhodlávám „občasníčkově“ upozornit na něco, co zcela jistě žádné

doporučení nepotřebuje.
Jde o rozsáhlý článek vydavatele Pavla Loužeckého, ve kterém opravdu detailně popisuje změny, které se chystají v „našich Pozitivkách“.
I když jsem poměrně dobře informován téměř o všem, co se děje kolem Pozitivních novin, přesto nevím, na kterou koncepční stranu se mám přiklonit. Je to vlastně jakési mé prokletí věčného „střeďáka“. Vždyť už Archimédes říkal – dějte mi pevný bod (=střed) a pohnu zeměkoulí! Václav Židek se stal mým velkým přítelem asi před rokem a Pavel Loužecký poměrně nedávno. Dobře vím, že i oba jmenovaní zůstávají opravdovými přáteli a je mi neskonale líto, že Václav po pěti letech nepřetržité a neocenitelné práce odchází z postu šéfredaktora. I já se totiž považuji za jeho objev!
Po přečtení Pavlových vizí, z nichž mnohé jsem už znal, jsem užasl, že si troufá při všech svých aktivitách vzít na svá bedra (tedy spíše na svou hlavu a do svých rukou, i když jen na čas) funkci šéfredaktora. Samozřejmě mu držím všechny palce, aby se mu povedlo co nejvíce z jeho plánů. A jako obvykle při této příležitosti si nemohu odpustit několik svých osobních a asi i sebe středných asociací.

Vím, že je už dlouho tak trochu v módě metafora o rozlišování energie na pozitivní a negativní, ale jako fyzik musím trvat na tom, že energie je pouze jedna a pouze mění své formy. To jen tak na okraj.
Něco jiného jsou pozitivní a negativní informace. Tady samozřejmě souhlasím s názorem vydavatele, že ty negativní hrůzostrašně převládají, a že je s tím třeba něco dělat a snažit se co nejvíce preferovat zprávy pozitivní. Jen se musí dát pozor, abychom to nepřehnali.
Osobně například nevím, zda se mám považovat za „povídkáře“ či „závažňáka“, (možná jsem jakýsi hermafrodit), ale vždy se snažím o optimistický pohled či nadhled.
Zděsil jsem se, že někdo může považovat ty báječné lidi, kteří se kolem PN shromáždili za sektu!
Zpočátku mě také trochu zarazil koncept autorských týmů a také možná oprávněná námitka, že – cituji: „individuální práce svádějí autory k vlastním komentářům a k touze po sdělování vlastních příběhů a zážitků.“ Zděsil jsem, o čem bych tedy měl vlastně psát?! Pak to bylo sice vysvětleno, ale přesto si myslím, že tyto formulace mohou někoho odradit. Byl bych moc rád, kdybych se mýlil.

V závěrečných odstavcích 35. odpovědi o toleranci s Pavlem vřele souhlasím. Tato vzácná lidská vlastnost je dokonce jakýmsi mým celoživotním motem, ale – zřejmě vzhledem našemu věkovému rozdílu – i zde vidím jisté nuance. Tolerance je opravdu osou všeho dobra a zla, ale přesto čím dál více se mi zdá, že ani tolerance nemůže být bezbřehá. A tak možná největším problémem lidstva je - nalezení přesných hranic či mantinelů i v případě tolerance. Je to podobně a pravděpodobně ještě mnohem těžší, než u další všelidské hodnoty – svobody.

Ale konec planého „filozofování“, držme si palce a věřme, že ani přítel Václav Židek, ani další autoři a příznivci Pozitivních novin na ně nezanevřou, a že „listy palem v této oáze klidu alespoň občas provětrá nějaký ten čerstvý vítr.“

Vladimír Vondráček

(5) Ing. Arnošt Bednář, 13.5.2009

Ahoj Pavle,

V kapitole 32 Tvého článku "ROZHOVOR SE ZRCADLEM" https://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2009050036 se Ti podařilo (podle mne) docela výstižné shrnout problematiku, kterou musí řešit každý, kdo se rozhodl systematicky, s jasným záměrem a efektivně sdělovat cosi lidem dobré vůle. A pokud bys někde objevil šikovné TIPAŘE,REDAKTORY,GRAFIKY, případně celé AUTORSKÉ TÝMY, s myšlením spíše kritickým než hladivě pozitivním pak věz, že stejně naléhavě jako POZITIVNÍ NOVINY je potřebuje projekt NÁRODNÍ DATABÁZE OBČANSKÝCH PODNĚTŮ.

Máme opravdu hodně shodných tužeb. I já toužím po tom, aby autoři a spolupracovníci autorských týmů spolu navzájem spolupracovali sami, bez jakéhokoli mého honění, doporučování, upomínání, buzerování, tahání za neviditelné nitky, zákulisní diplomacie a dalších způsobů „motivace lidí k práci zadarmo“. Také usiluji o vznik konkurenční prostředí, ve kterém budou týmy soutěžit, chci, aby nás práce bavila, zajímala, naplňovala, abychom se radovali ze společného díla a společných úspěchů.

Projekt www.podnety.cz znáš. Pozitivními informacemi sice nepřekypuje, ale v něčem máme náskok. Podněty jsou solidně zatříděny v internetové databázi a řada z nich je propojena s texty portálu www.zpravodaj.cz. A právě solidní zatřídění (podle mého mínění) chybí článkům v Pozitivních novinách.

Srdečně zdraví

Arnošt
P.T.
Ing. Arnošt Bednář
předseda o.s. PODNĚTY.CZ
www.podnety.cz
www.zpravodaj.podnety.cz

Další došlé ohlasy jsou převážně osobního charakteru. PL

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 09. 05. 2009.

Pavel Loužecký

Přehled všech článků autora

Další články autora

OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN

	Ivo Šmoldas
	Vladimír Just
	Jitka Molavcová
	Dáša Cortésová
	Jiří Suchý
	Miloslav Švandrlík
	Jan Krůta
	Jan Vodňanský

Další autoři »

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.

Pozitivní noviny

Ilustrované čtení pro vaše potěšení
aneb Oáza pohody a optimismu na síti

Vyhledávání:

Pavel Loužecký: Rozhovor se zrcadlem Pozitivních novin

Pavel Loužecký

Další články autora

OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN

Pozitivní noviny

Ilustrované čtení pro vaše potěšeníaneb Oáza pohody a optimismu na síti

Vyhledávání:

Pavel Loužecký: Rozhovor se zrcadlem Pozitivních novin

Pavel Loužecký

Další články autora

OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN

Ilustrované čtení pro vaše potěšení
aneb Oáza pohody a optimismu na síti