Eduard Světlík: Trvale udržitelný mír / Potřebujeme novou politickou stranu?
Rubrika: Publicistika – Komentáře
| Trvale udržitelný mír Při besedě se známým chirurgem Pavlem Pafkem se ho kdosi zeptal, jak se vyrovnává se špatnými lidskými vlastnosti a se zlými lidmi vůbec, a on odpověděl, že se s ničím takovým nesetkává. „Moje práce mě svádí dohromady jen s lidmi, kteří jsou nemocní, mají na kahánku a potřebují pomoc. A takoví jsou vždy krotcí a hodní jako beránek.“ Nenachází prý žádné nepřátelství ani mezi lidmi trvale postiženými, mezi slepci, hluchoněmými, mrzáky apod. Ti si prý naopak velmi pomáhají.  Usoudil jsem, že v této odpovědi leží klíč k řešení problému, který lidé za celou dobu své existence dosud nedokázali vyřešit – a to dosažení světového míru. Lidstvo prostě musí stále marodit. Je třeba permanentně udržovat veškerou populaci v přiměřeně chorobném stavu. Ten je třeba odstupňovat podle sociálních a profesních skupin. Lékaři a zdravotnický personál by měli stonat nejméně, aby ten grandiózní úkol zvládli. Nejpočetnější vrstva pracujících v průmyslu, zemědělství, obchodu, dopravě a nejrůznějších službách by už měla být infikována vhodnými chronickými neduhy, aby sice mohla produkovat potřebné statky a zajišťovat jejich distribuci, ale neměla už roupy na nic jiného. Inteligentům by bylo třeba přivodit nějakou lehčí formou Alzheimera. Ať si přemýšlejí o čem chtějí, ale ať to zapomenou dříve, než začnou hlásat nějaké zhoubné myšlenky. Podnikatele, bankéře a podobnou sortu bude nutno v krajním případě zbavit některého údu. Hned se budou dívat na svět docela jinak, nepovede je to k nenasytnému vydělávání peněz, k hromadění majetku, podvodům, tunelování... Zmrzačit by se měli i všichni vojáci. Armáda invalidů určitě nikdy nikoho nenapadla a nenapadne. Nejtěžší kapitolou jsou ovšem politici. S tím jsem si také lámal hlavu nejdéle. A přišel na to, že u nich se dá čelit touze po moci a vládě, jež vede k násilí a všemožným konfliktům, jedině tím, že budou trvale upoutáni na lůžko. Když se nebudou moci hýbat, sněmovat, diplomaticky intrikovat a nebezpečně se pohybovat po celém světě, zkrotnou a budou ze svých postelí vysílat jen poselství k lásce a toleranci mezi lidmi. Že to funguje, dokázali například Rakušané, neboť měli v šedesátých letech minulého století ministra financí Stephana Korena, jemuž chyběla jedna ruka (také asi proto, aby tolik nerozdával), a ministra obrany Georga Pradera, který měl jen jednu nohu. |
| Potřebujeme novou politickou stranu? Každý ví, že parlamentní demokracie, vycházející ze systému politických stran, má vážné nedostatky, ale nikdo neví, jak je odstranit. Podle opozice dělá vládnoucí strana či vládnoucí koalice všechno špatně, proto ji nemůže při hlasování v parlamentu podpořit. Vláda zase nemůže spoustu potřebných zákonů prosadit, protože opozice hlasuje proti. Je proto třeba negativní postoje zásadně odmítnout a přistupovat k protivníkům pozitivně. A kdo jiný než Pozitivní noviny má takový přístup prosazovat? Co by tedy měla vláda správně dělat? Nabízí se velmi prosté řešení. Stačí vyjít z notoricky známého poznatku, že tím, kdo vždycky nejlépe ví, jak by se mělo vládnout a co by se konkrétně mělo dělat – je opozice. Z toho logicky vyplývá, že vládnoucí strana nemusí mít žádný vlastní program, že by jí mělo stačit, aby prosazovala návrhy opozičních stran. Že jsou většinou protichůdné? No a co? Proč by se nemohly vyzkoušet všechny a zjistit, který se osvědčí? Je to zároveň jediný způsob, jak každému voliči zajistit, že i když nevyhraje strana, kterou volil, její program se plnit bude. Pozice takové vlády by musela být velmi pevná. Za úspěšné kroky by si opozice ráda připsala zásluhy, při neúspěšných by musela držet pusu – protože je sama navrhla. Kterákoli vládní koalice má jedinečnou šanci využít princip této metody a místo zrádné většiny jediného hlasu v parlamentu nebo kalkulace s přeběhlíky si může zajistit podporu ostatních stran. Pokud si však nedá říct, je třeba založit stranu novou, která uvedené zásady vytyčí a v případě vítězství dodrží. Jak by se taková strana měla jmenovat? Zkrátka a prostě Strana pozitivních zásad (SPZ). Pokud chce někdo namítnout, že by se to pletlo se státní poznávací značkou, namítnu, že to není žádná nevýhoda, ale právě výhoda! Byl by to ten nejlepší symbol, pod nímž by vládní stroj uháněl k lepším zítřkům, i příklad pro ostatní státy, které mají stejné problémy. Pokud by se ani tento systém neosvědčil, jsem přesvědčen, že víc škody než ten dosavadní nadělat nemůže. |
Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl
http://frk60.aspweb.cz http://frk1.wordpress.com
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 19. 04. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Jiří Menzel |
 |
Ivan Kraus |
 |
Dáša Cortésová |
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
Jaroslav Vízner |
 |
Ondřej Suchý |
 |
Karel Šíp |
 |
RNDr. Vladimír Vondráček |