Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (11)

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

A nyní obraťme svou pozornost do říše živočišné. I zde lze češtině vytýkat kde co. Zejména opět zaráží nedůslednost při pojmenovávání partnerů a partnerek jednotlivých tvorů. Tak máme sice lva i lvici, tygra i tygřici, ale partnerkou psa není psice, i když ji počítač uznal, ale fena nebo fenka, která by přece měla patřit k fenkovi. V obráceném gardu sice existuje čubička a čubka, ale ne čubíček či čubek (opět uznáno coby genitiv množného čísla). Pokud zůstaneme u savců, pak potíže bývají u tvorů, které známe zejména v rodě ženském. U opice víme, že jejím partnerem je opičák, trochu složitější je to u kočky, která má kočičáka jen v pohádkách, ale jinak normálně ji prohánějí kocouři. 
 
Složité je to u domácího skotu, kde do pojmenování zasahuje i sex. A tak možná velmi mnoho lidí váhá, zda je partnerem krávy býk či vůl, a zda má ovce raději berana anebo skopce! Podívejme se ale na další exotická zvířata. Slon a slonice jsou jasní, ale trochu asi už budeme váhat u dvojice hroch – hrošice a možná ztroskotáme u nosorožce. Bude to nosorožka nebo nosorožice? Jak bychom ale měli nazvat samce žirafy nebo zebry? Žirafák a zebrák? Kdo ví? A co u ptáků? Známe orla i orlici, páva i pávici, holuba i holubici, ale kdo umí pojmenovat samičku výra nebo papouška, kanára či sokola? Výřice, papoušice (ejhle!) kanářice a opět ejhle sokolice!
U posledně jmenovaného je to možná sokolka, ale při tomto slově si určitě vybavíme mladou cvičenku a jistě ne samičku dravého ptáka! Takže krátce shrnuto, i česká zoologická terminologie by zasloužila pořádnou prověrku a inovaci.
 
A také absolutní rýmování dnes začneme zoologicky.
 
                                                                                                                      
                          Zoolog dnes pěkně mlží mezi plži ba i mlži
Radí stará včela jedné mladé včele: „V každém roji lítej pokud možno v čele!“                                    
                                   Že prý zlatí úhoři jenom těžko uhoří.
                           Velký žlutohnědý serval pořádně mi kůži serval.
           Připlaval podivný kytovec narval a hned svůj dlouhý roh do lodi narval.            
                             Slůně vytaženo z tůně bohužel nám stále stůně.
                         Tam na konci jedné obce viděl skopce běžet s kopce.
 
                          Pohled na překrásnou duhu vždy mu náramně šel k duhu.
                              Koncem zimy, když už taje, rychle poznáš jara taje.
            Nejraděj mám léto a hned potom vesnu, zimě dávám veto, zdává se mi ve snu.
                            Nejhorší je, když se blýská, nejen z dálky, leč i zblízka!               
                                  Ač jinačí divy znám, divím se jen diviznám.   
 
   Leckdo stejně jako ptáci, vždy na konci léta, z očí se nám náhle ztrácí, kamsi na jih létá.                      
                           Na slunci se kdekdo moří u různých světových moří.
                                Když navštívil Maledivy zřel velké i malé divy.
                         Divoké tropické africké Mali, navštíví turisté velcí i malí.
                   Domorodý lovec jednou našel mi zcela nový bezva fígl na šelmy.
                      Ráno si své saky-paky nabalí a odletí na prázdniny na Bali.
                                      Na pláži i velký boss nejraději chodí bos.
                     Šat do vody padne jako ulit, protože je slepen z mořských ulit.

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl 
http://frk60.aspweb.cz    http://frk1.wordpress.com

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 12. 03. 2009.