Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (9)
Rubrika: Publicistika – Zajímavosti
| Čeština jako málokterý jazyk nám dovoluje doslova si pohrát s dalšími předponami a příponami, ať už skutečnými, nebo pouze spekulativními! Zastavme se tedy nejprve u předpon na-, ná-, po-, pod- a do-. Jak vidno, počítač už zde kromě „vidna“ podtrhl i jednu předponu, a to ze cela neznámých důvodů! A to „ná“ přitom skýtá celou řadu zajímavostí. No posuďte sami: jistě je samozřejmá dvojice náves – ves, či nálet - let, ale úsměv asi vzbudí nájezdník – jezdník, nákaza – kaza, náladový – ladový, námraza – mraza, ale může být nános i nos, ač to spolu vůbec nesouvisí! Bohužel každý z nás zná pohřebiště i slovo popraviště, ale nikdo nezná hřebiště ani praviště.  Zajímavý je pak jistě vznik velmi pochmurného slova popravit ze zcela neutrálního pravit. Kde kdo se zlobí na poslance, ale prostě nelze nadávat žádným slancům! Zvídavější z nás se možná ptají, zdalipak slůvka posud a dosud mají něco společného se sudy a dopink s pinkáním, které nám kupodivu počítač také podtrhl, ačkoliv dopink ani pinknutí mu nevadí! Za zajímavý považujeme také fakt, že máme slova pozice, ale ne zice, dále povlovný, ale ne vlovný a jedno z vyjmenovaných slov - polykat - nám prostě jaksi připomíná mnohonásobného kata a lykat nikdo nemůže! Zcela paradoxně pak spojením velmi kladného slova – hodný – s předponou po- vznikne pohodný, tedy ras, i když také tady máme příjemnější synonymum - antoušek, které nám ovšem náš počítač opět krutě podtrhl! A nyní si posviťme na další předpony a „skoropředpony“, vytvářející krásná česká slova, která ale bez nich neexistují, nebo mají zcela jiný význam. Nejprve třeba: bezpečně – pečně, bezděčně – děčně, bezinky - inky , nebo další „quasipředpona“ - sedlák – dlák, sekera – kera, seslat – slat, semenářství – menářství, sešitek – šitek, senoseč – noseč. Také před cizími slovy se tato „předpona“ hezky vyjímá: seriál – riál, senátor – nátor, senilita – nilita. Nebo otřesné - servilita – rvilita a sejf – jf! Najdou se i jiné zajímavosti: semiš – miš, selen – len, selsyn – lsyn. A teď u-, ú- /kupodivu/, v-, ve-, vy-, z-, za- a ze-: učebna – čebna, účes – čes, úhona – hona, ucho – cho. Počítači se ale líbí: udat i dat, a kupodivu i - úprk a prk! Dále jistě samozřejmě: včas i čas a včela i čela. Ale teď to přijde: večerka – čerka, vedro – dro, veselice – selice, vepřín – přín, zábavný – bavný, zápasník– pasník a zajímavé: zadem – dem, zavináč – vináč, nebo přijaté: zabiják – biják a záchod – chod. Za pomocí předpony sou- byla pak vytvořena i známá anekdota: Skupina soch – sousoší, skupina hvězd – souhvězdí a skupina žen – soužení! Abychom vás těmi předponami příliš nezahltili tak raději příště obrátíme svou pozornost na přípony. Budete se možná divit, ale i na nich se lze v češtině pořádně vyřádit! Ale nejprve se ještě vyřádíme na absolutních rýmech: Probůh – Honzo – rychle jez, už se blíží první jez! Na sítku děravém mouku prosívám, o pomoc zoufale při tom prosívám. Z nevydařeného lupu, přines pouze prasklou lupu, kterou těžko slepí dva nebo tři slepí. Dneska jeden starý kasař už se pouze kasá, přesto před ním není jistá ani jedna kasa. Že na místě činu z vlasů nechal lupy, zapomenout musí na své další lupy. |
Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl
http://frk60.aspweb.cz http://frk1.wordpress.com
| OHLASY NA ČLÁNEK |
| Iba nepresne si spomínam na text z dávno čítanej kniha Jiřího R. Picka "Monoléčky muže s plnovousem": |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 26. 02. 2009.
Další články autora
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Jan Vodňanský |
 |
Josef Fousek |
 |
Ivan Kraus |
 |
Dáša Cortésová |
 |
Ivan Rössler |
 |
Milan Markovič |
 |
Rudolf Křesťan |
 |
Jiří Menzel |