Marek Janáč, Pavel Tumlíř, Milan Havrlík: Divnopis - Oškobrh
Rubrika: Publicistika – Víte, že...?
 Představte si, jak by vypadala mapa republiky, kdyby byl zavden zákon, že názvy všech měst, městeček, obcí i samot musí být na první pohled srozumitelné. Praha by nebyla Praha, ale třeba Vyprahlov, Všetaty by se jmenovaly Zlodějov, lidé by nejezdili do Kladna, ale do Dřevoskladova. Krom toho by existovala Trpaslíkárna, Kýchaly a Strašpytlíci. Jenomže my žijeme v době, kdy už je pro nás význam původních jmen dávno zapomenutý. Takže už nevíme, co znamená Ublo, Člupek, Pihel, Drštěkryje či Příštpo. V knize Divnopis najdete vysvětlení 101 divného jména a zmínky o bezpočtu dalších. Čtení na vás zapůsobí podobně, jako byste snědli maso zázračného hada z Pohádky o Zlatovlásce; budete rozumět řeči našich předků a svým přátelům dávat všetečné otázky: „Víš, co znamená Felbabka?“ V případě, že rádi cestujete, přijdou vám vhod i odkazy na turistické zajímavosti okolí každého z těch divně pojmenovaných míst. |
| OŠKOBRH Jestli je pravda, co se povídá, tak všude, kde ze země ční nějaký kopec, spí pod zemí vojsko. Svatý Václav byl zřejmě skvělý stratég, neboť pochopil, že při zasažení centrály v Blaníku musí do boje zasáhnout divize z dalších strategických základen. Jedna z méně známých jednotek tajně klimbá pod kopcem Oškobrh, asi osm kilometrů východně od Poděbrad. Tak, a je to venku. Ti rytíři údajně spí v dřevěné chodbě, kterou na Oškobrh chodívala kněžna Libuše sbírat léčivé byliny. „A že jich tu bylo,“ vzpomíná paní Zdeňka Michalčáková. „Když jsem byla malá holka, les byl plný nejrůznějších bylin. Jezdili sem učení páni z Poděbrad, kteří říkali, že nikde v kraji se nenajdou takové jako tady. Jeden z nich, takový veliký květ, vykvetl navečer a druhého dne ráno uvadl. To vám byla tak omamná vůně! Když jste si to utrhli a dali do vázy, celou noc jste nespali.“ Kněžna Libuše možná na ty květy jezdila a pak z toho věštila až do rána. My ale kvůli fetování nesmíme zapomenout na účel naší návštěvy – zjistit původ názvu vesničky Oškobrh, rozkládající se pod stejnojmenným kopcem. „No, Oškobrh vznikl asi od ‚vozka zvrh‘,“ cituje pan Antonín Michalčák prastarou pověst. „Kdysi tu byly dva ovčíny a mezi nimi jezdily povozy. Jeden z nich se převrátil. Od té doby lidé říkávali: To je tam, co se vozka zvrh. Tak vznikl Oškobrh.“ To by ovšem musela být celá republika poseta Oškobrhy. A to není, všímáme si pohotově v mapě. Mimochodem, mapa... Zdá se, že Oškobrh znal už anglický geograf, astrolog a matematik Ptolemaios. Ve svém výkladu k mapě celého tehdy známého světa napsal, že severovýchodní část Boiohema (Čech) tvoří Askiburgion óros (česky Jesenni nebo, chcete-li, Jasanové hory). Podle dnešních poznatků by mohl myslet pás Krkonoš, Jeseníků a Beskyd. Ale i římský dějepisec Tacitus se zmiňuje o Asciburgiu, i když se zdá, že to bylo nějaké město na Rýnu. To jméno zkrátka existovalo a mohlo časem zůstat jedinému pahorku v Polabské nížině. Zdá se to moc smělé? To víte, divné jméno žádá odvážné teorie. Nemusí to být pravda, ale snad si to můžeme dovolit, hlavu nám kvůli tomu, doufáme, nikdo neutrhne. Každopádně archeologických nálezů z římských dob je kolem Oškobrhu dost. Na samotném kopci stávalo rozsáhlé hradiště z doby laténské, snad už pět set let před naším letopočtem.Jazykovědo, pomoz! „Jméno vrchu se vykládá z předpokládaného germánského základu aska – jasan – a berg – hora. Celé jméno tedy znamenalo Jasanová hora. Významově je to tedy téměř totéž co Askiburgion óros, ale nesmíme si představit, že pohoří se nám redukovalo do jediného kopce. Jsme přesvědčeni, že jde o různá jména různých objektů s podobným původním významem. Hláskové změny (od Askalberg k Oškobrh) jsou v češtině zcela pravidelné. Rozhodně vesnice dostala jméno po kopci. A to hned dvakrát. Původní vesnice, poprvé písemně přopomínaná roku 1352, zanikla za husitských válek. Teprve v 18. století byla poblíž založena nová obec jménem Lustberg, později byl název změněn na Lustdorf. Mezi lidmi se však vžilo pojmenování podle vrchu, ale v množném čísle – Oškobrhy, později jméno přešlo do jednotného čísla.“ Tak nás napadá, že ař jednou opravdu nastane ten den, kdy spící vojska z podzemí procitnou, abychom se nedivili, až v jejich čele pojedou místo svatého Václava a dalších patronů zemí českých zuřiví válečníci s ostře řezanými germánskými rysy. Jasan? Ukázka z knihy DIVNOPIS, kterou vydal RADIOSERVIS, a. s. |
Související rozhovor v PN: Marek Janáč - Renata Šindelářová: Spojuje nás láska k jazyku
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 14. 02. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Milan Markovič |
 |
Ondřej Suchý |
 |
Jiří Suchý |
 |
Jaroslav Vízner |
 |
Ivan Kraus |
 |
Jan Krůta |
 |
Stanislav Motl |
 |
RNDr. Vladimír Vondráček |