Milan Markovič: Jednoducho - chudoba
Rubrika: Literatura – Fejetony
|
|
 Keď niekedy v roku deväťdesiat začal Ján Čarnogurský používať vo svojich výpovediach slovíčko „jednoducho“, zakrátko sa z toho stala veľká móda a držala sa našej pospolitosti vyše desať rokov. Daj pánboh, aby sme sa len s takýmito jazykovými módnymi „doplnkami“ stretávali dlhé roky, vravel som si vtedy. Nedal. Viacerým nám stačí, keď sa zhruba dorozumieme. Vlastne ani nič iné od jazyka neočakávame – ak, pravda, máme na mysli jeho hovorovú podobu, nástroj dorozumenia v súkromnom styku. Možno by nás však malo zaraziť, na akú úroveň spadol, či doslova sa zrútil jazyk, ktorými sa s nami kontaktujú predstavitelia tlače, rozhlasu a televízie. A to ešte požiadam, aby sme nebrali vážne jazykové vybavenie komerčných médií, taký som benevolentný! Dokonca sa budem tváriť, že som si nevšimol vznik patvarov, ktorými tí jazykovo najslabší sa snažia upútať pozornosť za pomoci cudzokrajne znejúcich výrazov. Veď to, že miesto maskérok už máme vizážistky, že kaderník má už na vizitke „vlasový stylista“, brankár sa zmenil na gólmana (obávam sa, že tomu nerozumie ani Angličan), že do jedál zásadne nedávame prísady, ale akési „ingrediencie“, že ktosi „kreuje“ komisiu, pričom zásadne nič neuskutočňuje, ale len a len realizuje, pričom sústavne “deklaruje“, lebo to nevie prosto povedať či vyhlásiť, to ma už uvádza len do stavu veselosti, lebo som presvedčený, že pôvodca týchto hlúpostí iba testuje môj zmysel pre humornú hyperbolu. Vážnejšie už je, keď nás médiá presviedčajú, že sa vonkoncom nevyznajú ani len v domácej slovnej zásobe a pletú si trebárs vyšetrovanie so šetrením, užívanie s používaním a upokojovanie s uspokojovaním, pričom nejde len o slovíčka. Denne počujeme z obrazoviek toľko nezmyselných slovných spojení, že nás už tuším ani neznepokojuje, keď počujeme o ťažkom oriešku, širokej palete, o tom, že niekto či niečo „vrhá negatívny tieň“, prípadne „zlé svetlo“. To je aké, preboha? Žeby farebné? I to som už počul, že ktosi „sklamal na plnej čiare“. Pravdepodobne nedovolene predbiehal...? Osobitná kapitola sú výrazy, ktoré musel niekto vypustiť omylom či vplyvom nejakého ochorenia a národ – nepochopiac – sa „chytil“. Situácia je o niečom inom... O čom bola táto tretina... – správne, „otomováci“, mimovoľní autori asi najväčšieho súčasného nezmyslu vo vetnej skladbe. Stalo sa, čo sa stalo... Hrali sme ako sme hrali... No a preto som povedal, čo som povedal. To azda ani nemá význam komentovať, stačí sa len trochu, ale naozaj len trochu zamyslieť. Vlastným ušiam som nemohol uveriť, keď som sa dopočul, že rozhlas má novú „zvukovú grafiku“. Mama moja! Toto je naozaj moja materinská reč??! Dajte mi, prosím, týždeň na zotavenie. Pripomeniem, čo vzniká, keď si vo vyjadrovaní neveríme. |
| OHLASY NA ČLÁNEK |
| Milý a vážený pane Milane Markoviči, k Vašemu obdivuhodnému příspěvku "Jednoduše-bída" Vám gratuluji a velmi za něj děkuji. Toto prznění jazyka svědčí o vážné krizi nejen češtiny, ale i o krizi v naší společnosti. Před mnoha desítkami let to zcela pravdivě formuloval Karel Čapek v jednom ze svých fejetonů. Vady, kazy a chyby jazyka a řeči svědčí o vážné krizi společnosti, o otupělosti lidí k nenormálnostem, o nedostatečném vzdělávání mladé generace ve školách, o poklesu celkové kulturní, ale i mravní úrovně národa. Příčin tohoto stavu je více, ale hlavní vinu na tom má zhroucení stupnice hodnot v lidském povědomí, na níž se podílí již téměř dvě desetiletí trvající masáž obyvatel, aby místo občanů se změnili na konsumenty. Cpou jim do hlavy alogismy, jak je důležité mít ten či onen krém, vitaminový výtažek, bez kterého nelze snad ani žít, další desítky CD, DVD a kazet, jejichž role stejně dožívá a desítky minut v nichž je vysílací čas důležitých a užitečných, hodnotných pořadů vyplýtván na sdělení typu: kupte si u nás byt, na hypotéku, kterou Vám vyřídíme, a dostane jako bonus nové auto. Atd,atd. Bohužel se na tom podílejí, vedle komerčních tiskovin, rozhlasů a televizí, které to mají v náplni, také veřejnoprávní instituce. Každý den a každou hodinu můžeme číst a slyšet nejapné formulace. Dnes ráno jsem např. slyšel v hlášení o dopravní situaci z Global Asistence na Praze ČRO 2, větu, že po srážce vozidel je doprava ztížena, ale částečně projedete. Nevím co vlastně znamená ČÁSTEČNĚ PROJEDETE. Zda projedu jen částečně anebo částečně neprojedu. To jsou libůstky formulací svědčící o tom, jak funguje myšlení mnoha účastníků informačních medií. Příčina těch ohavností páchaných na tak cenném statku, jakým je mateřský jazyk je v myšlení, ve vzdělanosti, k inklinaci k nepravým hodnotám, které se dostaly na přední místa ve stupnici hodnot. Moc bezmocných slábne. Odpoutanost vládnoucích a jejich ekonomicky mocných bratrů došla a dochází tak daleko, že se rodí rozhodnutí, která vůbec nejsou v zájmu většinových občanů. Každou chvíli se zrodí rozhodnutí, které jde proti občanům a jejich právům, Pár příkladů. Stavba protihlukové zdi v obci Zvíkov na Kaplicku, kterou občané nechtějí. Je to málo frekventovaná trať, ale někomu na tom přece hodně záleží, protože lze na tomto projektu získat peníze z Evropské unie. Že to zničí život v malé obci, to stávajícím mocipánům nevadí. Dalším příkladem je sněhulácké mistrovství v Liberci, které nás daňové poplatníky stojí hodně přes miliardu korun. Ty by měly jít do tisíce hřišť v obcích, kde kluci a holky hrají na chudinkých hřišťátkách, ale skutečně sportují. Dělají něco pro sebe i pro zdraví současné populace. Zatímco v Liberci se statisté dívají na ty, kteří sportují. A navíc je to pouze jednorázová akce, jednorázová podívaná .Opět pouze konzumace něčeho, nic aktivního. Nebo stěhování Muzea výtvarné kultury z Prahy v Husově ulici do Kutné hory, lyžování na Hradčanech, sjezd na bruslích z Vyšehradu. Dalších podobných případů jsou desítky. Slovní zmetky v jazyku novinářů, politiků, veřejných činitelů, zde tyto jevy jsou zmetky v rozhodování našich zástupců ve spojení s byznysem, a opět na úkor občanů. Ještě jednou Vám, pane Markoviči, děkuji za tento příspěvek. Čtu i další Vaše články a mám při tom dobré pocity. Proto Vám přeji dobré zdraví, abyste mohl v této lidulibé činnosti dál pokračovat. Milan Dubský, 20.02.2009 mdubsky(a)chello.cz |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 19. 02. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Rudolf Křesťan |
 |
Jitka Molavcová |
 |
JUDr. Ivo Jahelka |
 |
Jan Vodňanský |
 |
Karel Šíp |
 |
Ondřej Suchý |
 |
Stanislav Motl |
 |
Jaroslav Vízner |