Miroslav Sígl: Tisk a novináři v letech 1966 - 1970 (11)
Rubrika: Publicistika – Historie
| Leden 1969 1. 1. Prezident republiky jmenoval první federální vládu. Předseda O. Černík, místopředsedové P. Colotka, S. Falťan, F. Hamouz, V. Valeš, K. Laco; ministři - zahraničních věcí J. Marko, národní obrany M. Dzúr, vnitra J. Pelnář, plánování F. Vlasák, financí B. Sucharda, zahraničního obchodu J. Tabaček, práce a sociálních věcí M. Štancel´; předsedové výborů – pro ceny J. Typolt, pro technický a investiční rozvoj M. Hruškovič, pro průmysl J. Krejčí, pro zemědělství a výživu K. Boďa, pro dopravu F.Řehák, pro pošty a telekomunikace M. Smolka, pro tisk a informace J. Havelka, ministři B. Kučera a J. Pauly. 2. 1. V Československu dlela na několikadenní návštěvě delegace KSSS, vedená tajemníkem K. F. Katuševem, postupně se setkala v následujících dnech s vedoucími pracovníky strany, vlády, parlamentu a Národní fronty. Čs. televize je tzv. příspěvkovou organizací, která dostávala ročně příspěvek ze státního rozpočtu na základě plánovaného hospodářského výsledku. Přešla na federální symetrický model: bylo vytvořeno vedení českého okruhu pro studia v Praze, Brně a Ostravě, a slovenského okruhu pro Bratislavu a Košice. Obě vedení měla samostatné rozpočty. Ústřední ředitelství koordinovalo programové otázky, zahraniční styky a technický rozvoj  (v tom Výzkumný ústav rozhlasu a televize). Na ideově politický rozvoj a program činnosti dohlíželi pracovníci sekretariátu ÚV KSČ. ● Z funkce prvního náměstka ústředního ředitele s. televize byl Zdeněk Noháč přeřazen na přípravu II. programu a barevné televize. ● Poprvé byl vysílán měsíčník Jizvy, jiskry, jistoty s moderátorkou Jiřinou Jiráskovou, která v něm diskutovala s pozvanými hosty.Ivan Dérer, předválečný funkcionář Čs. sociální demokracie, byl rehabilitován. 3. 1. Na předsednictvu ÚV KSČ byly mj. projednány otázky stranického a státního řízení tisku a ostatních hromadných sdělovacích prostředků ● Pokračovatelem Úřadu pro tisk a informace se stal Český úřad pro tisk a informace (ČÚTI), který vydával závazné pokyny pro všechny pracovníky, kteří schvalovali mediální obsahy pořadů, zařazovaných do výroby a vysílání.● Jeden z prvních pokynů ¨zněl: sdělovací prostředky mají vytvářet co nejširší prostor pro stanoviska a myšlenky z listopadového pléna ÚV KSČ a z programových prohlášení vlády. ● Při ČÚTI začal působit odbor, který se zabýval monitorováním a následnou kontrolou odvysílaných programů v rozhlase a televizi, analyzoval je z hlediska obsahové nezávadnosti. ● Další pokyn se týkal všech redakcí, aby nerozvíjely kampaně proti vedoucím představitelům strany a státu, netiskly skandalizující články a karikatury zaměřené proti nim. Všem občanům republiky bylo určeno prohlášení „Naše země potřebuje klid a činorodou práci!“ projednané předsednictvem ÚV KSČ. V Rudém právu ostře kritizoval vládu NSR ve svém článku ministr M. Dzúr za její postoj k mnichovské dohodě z roku 1938 a k existenci NDR. Uvedl, že pro Československo „je soustředěno nebezpečí na jeho západní hranici s oním Německem, s nímž naše národy ve svých dějinách měly pouze neblahé zkušenosti“. 4. 1. V Čs. televizi vystoupil J. Smrkovský s požadavkem, aby se veřejnost zdržela stávek a dalších protestních akcí, bude-li odvolán z funkce předsedy parlamentu. Nařízením náčelníka generálního štábu ministerstva národní obrany byla vyčleněným vojenským jednotkám, určeným pro zásah v případě nepokojů, vyhlášena bojová pohotovost, a upřesněna vzájemná součinnost s ministerstvem vnitra při různých akcích. Pohotovost byla odvolána až 4. 2. 5. 1. L. Svoboda, A. Dubček a O. Černík vystoupili se svými projevy na armádním aktivu v Praze. Bulharský list Otečestven Front otiskl článek o činnosti bývalého ministra vnitra J. Pavla, kterého obvinilo z odpovědnosti ze nezákonnosti, k nimž docházelo po únoru 1948 a v padesátých letech.● Také v tisku SSSR a NDR vycházely od začátku roku zkreslené informace o dění v Československu, neustávalo vydávání a rozšiřování tiskoviny Zprávy a vysílání rozhlasové stanice Vltava. 6. 1. Předsednictvo Svazu českých novinářů se sešlo se St. Rázlem, pověřeným sestavením české vlády a přípravou vládního programu. Novináři se s ním shodli na udržování pravidelného styku a na sdělování informací o všech aktuálních otázkách. Čs. rozhlas obnovil živé vysílání pořadu Mikrofórum. Ve Vídni na 20. sjezdu Komunistické strany Rakouska přijali rezoluci odmítající vstup armád Varšavské smlouvy do Československa a vyslovující se pro brzký odchod zahraničních vojsk ze země, jakož i pro obnovení suverenity země. 7. 1. Předsednictvo ÚV KSČ jednalo o vydání ilegální brožury „Politik dvojí tváře“, která se týkala J. Smrkovského, a přijalo další opatření v systému kontroly tisku. Vydalo komuniké „Upevnit názorovou a akční jednotu strany“, navrhlo na funkci předsedy Federálního shromáždění P. Colotku, přičemž J. Smrkovský zůstal nadále členem výkonného výboru ÚV KSČ. Úřad pro tisk a informace sdělil všem redakcím požadavek, aby nebyly rozvíjeny kampaně proti vedoucím představitelům strany a státu, zveřejňovány skandalizující články a karikatury. V Čs. televizi vystoupil A. Dubček, jehož projev uveřejnilo Rudé právo pod názvem „Jednotný postup – záruka naší budoucnosti“. V Brně vyšlo první číslo Moravskoslezského deníku. 8. 1. Prostřednictvím ČTK předsednictvo vlády dementuje zprávy, že sovětské jednotky obsazují některé závody, ústřední orgány a redakce: „...mají zřejmě zanášet mezi obyvatelstvo neklid a nejistotu“. Předsednictvo České národní rady jmenovalo českou vládu. Předseda: St. Rázl, místopředsedové A. Červinka a L. Adamec, ministři: plánování D. Dvořák, práce a sociálních věcí F. Toman, výstavby a techniky K. Löbl, školství V. Bezdíček, kultury M. Galuška, pro mládež a tělovýchovu E. Bosák, zdravotnictví V. Vlček, spravedlnosti V. Hrabal, vnitra J. Grösser, průmyslu F. Čihák, stavebnictví F. Toman, zemědělství a výživy J. Černý, lesního a vodního hospodářství L. Hruzík, dopravy J. Starý, pošt a telekomunikací R. Urbánková, obchodu M. Kohoutek, ministr Fr. Jaška. V Ostravě byla rehabilitována 29členná skupina bývalých sociálně demokratických funkcionářů. 9. 1. V Čs. televizi vystoupil vedoucí delegace KSSS K. F. Katušev. V Plzni se konala celostátní konference zástupců rad pracujících ze 162 velkých podniků, zastupujících 890 000 pracujících. Týdeník Listy přinesl v 1. čísle 1969 (vyšlo 9. ledna) otevřený dopis Koordinačního výboru české části tvůrčích svazů, adresovaný Gustávu Husákovi, v němž členové kulturní fronty se znepokojením zjišťují, že se jeho politické postoje, názory, slova a činy mění. Dopis končí slovy: Víme, že horlení proti tzv. pravicovým silám je vždy jenom předzvěstí. Po něm zpravidla následoval politický, vnitrostranický a někdy i soudní útok a postih. Varujeme před takovým počínáním. Vyšlo první číslo měsíčníku Doba, který začala vydávat Socialistická akademie. 10. 1. Vládním zmocněncem pro záležitosti sovětských vojsk dočasně umístěných na území ČSSR, byl jmenován generálmajor M. Korbela. V Praze se konal I. sjezd Českého odborového svazu pracovníků v tisku, kde 424 delegátů zastupovalo 22 000 členů tohoto svazu. Mezi zvolenými delegáty na VII. Sjezd Ústřední rady odborů byl též šéfredaktor deníku Práce Ladislav Velenský. ● Za Svaz českých novinářů vystoupil St. Maleček, který mj. uvedl, že „společný úkol pracovníků v polygrafii a novinářů spatřujeme v povinnosti říkat lidem pravdu, odpovídat jim na otázky, co chceme od své vlády a svých poslanců“. ● Na sjezdu byla mj. diskuse o odmítnutí tiskařů z vydavatelství Rudé právo tisknout první připravené číslo týdeníku Tribuna pro jeho obsah. (Tajemník byra ÚV KSČ J. Kozel po prošetření případu dal tiskařům za pravdu a zároveň pokyn, aby některé sporné články byly z čísla vyřazeny, protože odporovaly politice KSČ.) Byla přijata zásada, že pracovníci tisku mohou odmítnout tisknout texty, které odporují polednové politice. ● Sjezd v závěrečné rezoluci vysoce ocenil práci sdělovacích prostředků, odmítl tvrzení o protisocialistických a kontrarevolučních tendencích a vyslovil ostrý nesouhlas s jakoukoliv cenzurou. Sjezd zakončil předseda odborového svazu Z. Špolák slovy jednoho delegáta, která pronesl v diskusi: „Tisk přinášel vždy pokrok a světlo, a my toto světlo chceme nést dál..“ Mezi NSR a SSSR byly opět vedeny formální rozhovory, přerušené v srpnu 1968 v důsledku sovětské intervence do ČSSR. 11. 1. V Trutnově vystoupil s projevem nový český ministr vnitra J. Grösser, v němž kritizoval bývalé členy vlády J. Hájka, O. Šika a některé studentské funkcionáře. ● V Mimoni na „aktivu zdravých sil KSČ“ vystoupil s kritikou polednového vývoje V. Nový. Sovětský svaz oznamuje, že uspořádá na území Československa vojenské manévry. 12. 1. V Čs. televizi vystoupil E. Erban s projevem na téma „Předpoklad úspěšné politiky je klid, rozvaha a svědomitá práce“. ● Druhý den měl televizní projev Š. Sádovský na téma „Nechceme dělat politiku, které by lid nerozuměl“. 13. 1. Prezident republiky jmenoval J. Kazimoura předsedou Federálního statistického úřadu. 14. 1. Předsednictvo ÚV KSČ ustavilo komisi k prošetření záležitostí kolem ilegální brožury „Politik dvojí tváře“. Dále mj. projednalo stížnost OV KSČ v Gottwaldově na jednání sovětských důstojníků. V Praze se konal I. sjezd Českého odborového svazu pracovníků státních orgánů. Ve svém programu se zavázal vytvářet vlastní samostatná stanoviska vůči politice státu a vyhradil si právo organizovat akce na podporu svých požadavků včetně stávky. 15. 1. V Průmyslovém paláci v Praze ve Stromovce se na mítinku sešlo asi 2000 mladých lidí. Svými projevy sklidili velký úspěch L. Pacovský za kritiku „politických přemetů G. Husáka“, K. Kosík nabádal, aby při Husákových prohlášeních neunikla politizace společnosti, P. Kohout na obhajobu kritizovaného právě vyšlého týdeníku Tribuna (šéfredaktor O. Švestka) uvedl, že když jsme reklamovali svobodu slova, měli bychom ji dopřát i lidem jiných názorů, neboť svoboda je nedělitelná a dialog je nutný. Přítomní redaktoři Tribuny K. Sršeň a V. Solecký se neodvážili vystoupit. Na mítínku byla odsouzena sovětská okupace a vznesen požadavek na ukončení „ponižujících důsledků“ 21. srpna 1968. ● Redaktorky Mladého světa L. Horáková a J. Hauptvogelová ve svém referátu o mítinku parafrázovaly citát J. Haška, který o půlnoci připomněl novinář Reportéra J. Hochman: „Na schůzi do pozdních hodin zůstávají už jen nadšenci a policajti“. V Čs. televizi byl vysílán rozhovor ústředního ředitele J. Šmídmajera s předsedou vlády O. Černíkem na téma „Situace se uklidnila“ (sic! – v souvislosti s následujícími dny...) V západoněmeckém tisku bylo uvedeno, že v NDR bylo nejméně 20 lidí odsouzeno k dlouholetým trestům vězení za svoji kritiku intervence do ČSSR. 16. 1. Před Národním muzeem v Praze spáchal sebevražedný pokus, při němž se polil hořlavinou a zapálil student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Jan Palach (* 11. 8. 1948), účastník mnoha protestních akcí včetně studentské stávky, V dopisu na rozloučenou motivoval svůj čin jako protest proti sovětské okupaci Československa, proti vydávání časopisu Zprávy, proti znovuzavedení cenzury v zemi. ● Vzápěti nato byla svolána mimořádná schůze předsednictva ÚV KSČ a vláda vydala prohlášení k tomuto manifestačnímu činu studenta, jehož tragedie se stala symbolem hrdinství. Zaujaly k němu ihned svá stanoviska četné orgány, instituce, školy, podniky, bylo uveřejněno mnoho článků a odvysíláno několik relací v rozhlasu a televizi. V brněnském hotelu International zasedal Ústřední výbor Ústředí novinářů ČSSR. Po úvodních referátech V. Kašpara a Sv. Štúra o vnitropolitické situaci se v obsáhlé diskusi poukazovalo na vážné nedostatky v toku informací mezi ČSR a SSR. Dále členové připomněli, že zatímco v polovině ledna začal vycházet týdeník Tribuna, o osudu týdeníku Politika nebylo dosud rozhodnuto. Není také nic známo o budoucnosti slovenského Kulturného života, ačkoliv právě tento týdeník sehrál významnou úlohu v zápase s režimem A. Novotného, a dalších událostech, které následovaly a kdy zejména přispěl k chápání slovenské problematiky v českých zemích.17. 1. Na zasedání ÚV KSČ, jehož jednání rovněž ovlivnila zpráva o tragickém činu Jana Palacha, byl doporučen na funkci předsedy parlamentu P. Colotka (místo něho do funkce místopředsedy vlády doporučen K. Laco), za místopředsedy Federálního shromáždění navrženi J. Smrkovský (předseda Sněmovny lidu) a D. Hanes (předseda Sněmovny národů). Za tajemníky byra ÚV KSČ pro řízení stranické práce v českých zemích J. Piller a O. Průša. ● V diskusi mj. V. Koucký navrhl anulovat usnesení předsednictva z 21. srpna 1968, které odsoudilo intervenci pěti zemí jako akt odporující mezinárodnímu právu. ● Federální vláda projednala své programové prohlášení a rozhodla o vydávání vládního deníku. ● V Čs. rozhlasu byl přečten dopis Jana Palacha, který napsal před svým tragickým činem; měl vyburcovat obyvatelstvo z letargie na protest proti zmaření ideálů Pražského jara. Jiná média na základě okamžitého pokynu ČÚTI již o dopisu neinformovala. ● Zvláštní senát Městského soudu v Praze rehabilitoval bývalého pracovníka americké tiskové agentury AP Pavla Woydinka, který byl v roce 1951 odsouzen na 18 let vězení za vyzvědačství. 18. 1. Na konferenci Svazu vysokoškolského studentstva v Brně J. Smrkovský ve svém projevu varuje před pořádáním studentských stávek. ● V Praze zahájili studenti ze solidarity s Palachovým činem hladovku. ● Deník Mladá fronta začíná uveřejňovat na pokračování úryvky z knihy A. Londona „Doznání“. ● V Čs. televizi nazvali projev L. Štrougala „Vytvořit klidné ovzduší pro konstruktivní práci!“ ● U Hlavního nádraží v Praze došlo k demonstraci, při níž bylo napadeno motorové vozidlo sovětské armády. 19. 1. Jan Palach zemřel na Klinice popálenin Fakultní Královské nemocnice v Praze. Jeho ošetřujícími lékařkami byly prof. MUDr. Radana Königová, CSc. a doc. MUDr. Jaroslava Moserová, DrSc. ● V rozhlase a televizi byl vysílán projev Č. Císaře „Sjednotit síly pro střízlivý, splnitelný program“. ● Vládní orgány ČSR konstatují, že došlo k některým akcím, které jsou svými důsledky v rozporu s úsilím o konsolidaci poměrů. ● Předseda české vlády S. Rázl požádal představitele studentského hnutí, aby předložili konkrétní požadavky, kterými se bude vláda zabývat. 20. 1. Obě vlády česká a slovenská, výkonný výbor předsednictva ÚV KSČ, jakož i předsednictvo ÚV KSČ vyjádřily upřímnou soustrast matce tragicky zahynulého J. Palacha, jednaly o tryzně a pohřbu k uctění jeho památky. ● Před budovou Filozofické fakulty v Praze uspořádali pražští studenti pietní manifestaci, kde promluvil jejich představitel Luboš Holeček, který měl možnost s J. Palachem v nemocnici mluvit před jeho smrtí a vyřizoval všem studentům vzkaz: Už žádné další oběti na životech! Také druhý řečník profesor Lékařské fakulty UK Josef Charvát mj. řekl: Stojím-li v úctě a v hlubokém pohnutí před jeho nejvyšší obětí, interpretuji ji jako výzvu k vaší tvořivé účasti na společnosti, aby měla znovu lidskou důstojnost a svobodnou hrdost... ● Předsednictvo Svazu českých novinářů na svém mimořádném zasedání vyjádřilo politování nad tím, že nemohl být zveřejněn dopis J. Palacha, a k veřejnosti se obrátilo svým prohlášením, v němž uvedlo, že Jan Palach se obětoval pro cíle, které jsou i našimi cíli... navrhlo vyhlásit den pohřbu za Den národního smutku, vyjádřilo svou solidaritu se Svazem vysokoškolského studentstva a navrhlo konkrétní jednání o jednotlivých požadavcích a koordinovat postup se všemi kompetentními zástupci. ● ČÚTI požádal všechny redakce v souvislosti s tragickou smrtí J. Palacha, aby napříště zveřejňovaly jen úřední sdělení stranických a vládních orgánů, které bude vydávat ČTK. ● Předsednictvo ÚV KSS, které řídil G. Husák, konstatovalo, že vnitropolitický vývoj v zemi se dostal opět do krize, kterou „různé extrémistické skupiny usilují zneužít, ohrozit klid a pořádek...“. ● Svaz slovenských spisovatelů ve svém dopisu uvedl, že čin J. Palacha je v našich poválečných dějinách ojedinělou obětí a svědectvím heroismu žijícího v českém národě...“ ● V Čs. televizi promluvil prezident republiky L. Svoboda na téma „Máme reálnou možnost překonat složitou situaci“. ● Z mnoha míst republiky byly hlášeny demonstrace. V Plzni se pokusil o sebevraždu upálením J. Hlavatý, který 25. 1. zemřel. K tomu okamžitě uskutečnil setkání s novináři ministr vnitra ČSR a uvedl, že motivace upáleného J. Hlavatého spočívá v rozháraných rodinných a osobních poměrech. ● Také z Budapešti byl hlášen případ, kdy se student Sandor Bauer na protest proti okupaci Československa zapálil petrolejem a zemřel. ● Do Prahy přiletěla sovětská delegace na jednání o tom, jak je plněna smlouva o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR. 21. 1. Česká část předsednictva Svazu čs. divadelních a rozhlasových umělců v souvislosti s činem J. Palacha schválila text prohlášení, kterým se všechna divadla obrátila před začátkem představení ke svým divákům. ● Spisovatel V. Havel objevil ve svém bytě odposlouchávací zařízení. Po protestu v Národním shromáždění interpeloval L. Čivrný generálního prokurátora, který stroze odpověděl, že „instalace je v souladu se zákonnými předpisy“. 22. 1. Vláda ČSR vyzývá k zachování veřejného pořádku. ● V Praze se konal I. Všesvazový sjezd ROH českých zemí, který v závěrečné rezoluci požaduje mj. urychlené provedení voleb, zajištění svobody projevu a důslednou realizaci ekonomických reforem. ● G. Husák přijal delegaci Východního vojenského okruhu v čele s generálmajorem S. Kodajem, aby projednali otázky politické práce v armádě. V té souvislosti nelze nevzpomenout, že šlo o někdejšího kapitána Samuela Kodaje, který v Národním shromáždění hřímal nad vydáním Dvou tisíců slov (27. 6. 1968) a označil je návodem ke kontrarevoluci; vida, za jak krátkou dobu se stal generálmajorem. ● V Čs. televizi odvysílali živý pořad „Slovo ke dni“, kde vystoupili naposledy proreformní žurnalisté. Hned po svém vystoupení jim bylo oznámeno, že další jejich vystupování v televizi je nežádoucí. ● V libeňské Čechii se konala „veřejná stranická schůze k 45. výročí úmrtí V. I. Lenina za účasti V. Svobody, J. Jodase, E. Famíry, J. Langa, V. Nového (měl hlavní projev a když odsuzoval některé představitele polednového vývoje, plénum ho doprovázelo pokřikem „Vemte na ně bič!¨). Mezi dalšími dlouholetými členy KSČ byl mj. také univerzitní profesor Jaromír Lang. Všem účastníkům byla rozdána tiskovina „Pravda o smrti Jana Palacha“, v níž jeho čin je hodnocen jako výsledek působení protisocialistických sil, některých publicistů a novinářů. ● Týdeník Tribuna uveřejňuje ostrou kritiku existence a činnosti klubu K 231. 23. 1. Česká národní rada zvolila svých 75 poslanců za poslance Sněmovny národů Federálního shromáždění. Zřídila Nejvyšší kontrolní úřad a jmenovala generálním kontrolorem V. Hromádku. ● V týdeníku Reportér byl otištěn rozhovor V. Prečana a M. Otáhala, který reagoval na četné dotazy, týkající se publikace „Sedm pražských dnů“ (21. – 27. srpen 1968). Uvedli mj.: „Nesledovali jsme v žádném případě nějaké politické cíle, byli jsme si vědomi současné reality, a proto jsme tento materiál vydali jen jako studijní a pro vnitřní potřebu. Naše tvrzení dokazuje i fakt, že v knize není ani slovo komentáře, registrujeme události formou kroniky a uveřejňujeme k nim příslušné články z novin, popřípadě letáky či jiné podkladové materiály.“ ● V bytě svých rodičů v Praze spáchala sebevraždu otravou svítiplynem 17letá studentka Blanka Necházelová. V dopisu na rozloučenou uvádí, že byla k sebevraždě donucena a že o život se musí připravit po trojím zahoukání černého „mercedesu“ pod okny bytu. Týž den předalo ministerstvo vnitra zprávu ČTK se žádostí o okamžité uveřejnění. Zprávu však ČTK vypustila až 25. 1. 24. 1. Vláda se usnesla na okamžitých opatřeních v Čs. rozhlase a Čs. televizi. Byl ustaven ideový sbor, složený z politicky pevných pracovník aparátu ÚV KSČ, jehož úkolem bylo projednávat a schvalovat programové plány. ● Ve sjezdové hale Průmyslového paláce v Praze – Holešovicích (oficiálně Park kultury a oddechu Julia Fučíka) byl uspořádán aktiv příslušníků Lidových milicí s projevy L. Štrougala a B. Šimona, vedoucího tajemníka Městského výboru KSČ v hl. m. Praze. Z aktivu byly odeslány dopisy prezidentu republiky a ÚV KSČ. ● Ministerstvo vnitra dalo tisku k publicitě oznámení, v němž se konstatovalo, že „v nejbližší době, nejpravděpodobněji v sobotu, by mohlo dojít k provokacím extrémistických živlů. Na základě zmocnění vlády ministerstvo vnitra použije všech prostředků k potlačení jakýchkoli provokací“. ● V Rudém právu otiskuje A. Dubček reakce na četné dopisy a rezoluce pod názvem „Neohrozit program započatý v lednu“. 25. 1. Pohřeb Jana Palacha v Praze se stal velkým protestem proti pokračující sovětské okupaci. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech, stal se zde místem stálých návštěv z celé republiky. V roce 1973 zasáhla komunistická moc: jeho ostatky byly zpopelněny a popel uložen v rodné vsi Všetaty na Mělnicku. Převoz se uskutečnil tajně a narychlo v noci. ● Ve vatikánském rozhlasu pronesl čs. kardinál Josef Beran projev k čs. posluchačům. Vyjádřil v něm obdiv Janu Palachovi a současně varoval, aby neměl následovníky. 26. 1. V Praze na Václavském náměstí v místech, kde se upálil 16. 1. Jan Palach, se zformoval průvod asi 600 lidí, především studentů, kteří se odtud vydali na Malou Stranu k budově České národní rady. Podle ministerstva vnitra bylo zadrženo 13 osob. Další demonstrace se konala ve večerních hodinách na protest proti odstranění pietní výzdoby u sochy sv. Václava a kašny Národního muzea v Praze. Při zákrocích použila Veřejná bezpečnost slzný plyn a zadrženo bylo 199 osob.27. 1. Předsednictvo ÚV KSČ vydalo komuniké „Klidná atmosféra předpokladem tvůrčí pozitivní práce“, v němž varovalo zároveň před novými „antisocialistickými demonstracemi“. ● Ministerstvo vnitra oznámilo, že na území ČSSR je stálý výskyt „protistátních letáků“. ● Na Václavském náměstí v Praze došlo k demonstraci asi 2000 osob, které však Veřejná bezpečnost vytlačila do postranních ulic. Zdržela přitom a předvedla 16 lidí. ● Vydavatelství Rudého práva byl zaslán dopis, který vypracovala návrhová komise pražského aktivu Lidových milicí a který požadoval „zdárné vydávání časopisu Tribuna“. Pod vedením šéfredakto ra O. Švestky, jeho zástupce K. Sršně a redaktorů V. Soleckého a J. Klimenta se tak týdeník Tribuna stával mluvčím odpůrců obrodného procesu a demokratizačního programu. ● Neustálé volání po klidu připomínalo varovná slova básníka Oldřich Mikuláška, která napsal v pohnutých srpnových dnech, ale která se stále vracela i v těchto dalších okupačních dnech „Kdo vymyslel ta dvě strašná slova: zachovejte klid... najíždí na vás tanky? Zachovejte klid! Že děla na vás míří? Zachovejte klid! Mrtvého přivezli syna? Zachovejte klid! Nebude dlouho trvat a mezi lidmi se ujme Haškovo „To chce klid...“ Kam nás chtějí zavést naši představitelé? Vždyť nelze mlčet k novým a novým událostem, přitom redakce mají pokyn je pouze zaznamenávat tak, jak o nich přinese zprávy ČTK! A nebo je vůbec zamlčet...28. 1. Výkonný výbor ÚV KSČ projednal návrh odpovědi k nótě vlády SSSR ve věci publikace „Sedm pražských dnů“, dále požadavek velení sovětských vojsk dočasně umístěných v ČSSR na bytovou výstavbu a návrh na složení komise k posouzení politicko -morálního stavu čs. armády a složek ministerstva vnitra. ● Čínská tisková agentura Hsinhua vydala prohlášení k sebevraždě Jana Palacha, v němž uvedla, že „československý lid demonstruje proti vojenské okupaci země sovětskou revizionistickou a renegátskou klikou“. 29. 1. Na společné schůzi Federálního shromáždění byl zvolen předsedou Sněmovny lidu J. Smrkovský a předsedou Sněmovny národů D. Hanes. ● Ministerstvo vnitra schválilo statut Českého svazu vědeckých pracovníků, v jehož čele byl akademik Otto Wichterle. ● Federální výbor pro tisk a informace na základě usnesení vlády a předsednictva ÚV KSČ rozhodl o okamžitých opatřeních. ● Zakázal vystupování na televizní obrazovce L. Danešovi, K. Kynclovi (přešel z Čs. rozhlasu do Čs. televize v listopadu 1968), K. Moučkové, V. Škutinovi a dalším osobnostem roku 1968. ● Redakcím tisku, rozhlasu a televize byl sdělen požadavek nezveřejňovat žádné informace o protestech proti kádrovým změnám. ● Dosavadní vládní zmocněnec pro rozhlas Odon Závodský byl jmenován ústředním ředitelem Čs. rozhlasu. ● Z Československa byli vypovězeni Sam Zelman (USA), Harmut Kunze (NSR), Alain Debos (Francie) a L. B. Appleton (Velká Británie), kteří v Praze natáčeli společný dokumentární film o událostech bez souhlasu čs. úřadů. ● Římská federace Italské socialistické strany uspořádala manifestaci solidarity, aby vyjádřila účast na smutku čs. lidu a úctu k ušlechtilosti národa a jeho současných vůdců. 30. 1. Na první společné schůzi obou sněmoven FS byl zvolen předsedou P. Colotka. Programové prohlášení vlády přednesl O. Černík. ● V rozhovoru s pražským zpravodajem francouzské tiskové agentury AFP uvedl Vilém Nový, že sebevražda J. Palacha byla „důsledkem machinací západních mocností, jimiž má být zabráněno normalizaci poměrů v Československu“. Dále řekl, že ze skladišť Lidových milicí mizejí zbraně. Tvrzení o údajném trestním vyšetřování smrti J. Palacha dementovalo 5. 2. federální ministerstvo vnitra, a další tvrzení V. Nového o krádežích zbraní dementoval ll. 2. hlavní štáb Lidových milicí. 31. 1. Podle ústavního zákona byla zřízena Rada obrany státu a současně byly ustaveny Rada obrany ČSR a Rada obrany SSR. ● Čs. velvyslanec v Moskvě V. Koucký v rozhovoru s vedoucím mezinárodního oddělení ÚV KSSS Rusakovem protestoval proti rozšiřování tiskoviny Zprávy mezi čs. veřejností. V odpovědi byla konstatována potřeba této tiskoviny, protože se v čs. tisku „nevysvětluje smysl smlouvy o pobytu sovětských vojsk a také to, že jsou u nás legálně, a to se souhlasem vlády a parlamentu“. ● V 1. čísle Novináře je mj. článek Zd. Fořta „Svaz a politika“, který s použitím rezolucí a dopisů, jež docházely na Svaz českých novinářů, vyjadřuje mínění veřejnosti o čs. novinářích, dále rozhovor s L. Pacovským o společné frontě vědců, umělců a novinářů, polemický článek L. Maredy Jak chápal Lenin svobodu tisku a poprvé redakce zařadila rubriku Co řekli a napsali o tisku, rozhlasu a televizi (přehled výroků, citátů a zpráv). Číslo bylo schváleno k tisku 20. ledna 1969. |
Copyright ©
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 12. 01. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Milan Markovič |
 |
Jan Krůta |
 |
Ladislav Gerendáš |
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
Rudolf Křesťan |
 |
Dáša Cortésová |
 |
Jaroslav Vízner |
 |
Vladimír Just |