Jan Řehounek: Před 50 lety zemřel Antoním Engel
Rubrika: Publicistika – Co je psáno...
 V neděli 12. října uplyne padesát let od smrti jednoho z našich nejlepších architektů a pedagogů tohoto oboru. Ač se Antonín Engel nesmazatelně vepsal do urbanistického řešení především hlavního města Prahy a Poděbrad a vychoval celou generaci architektů, zřejmě si na něho dnes jen málokdo vzpomene. Antonín Engel (* 4. května 1879, U 12. října 1958), architekt a urbanista, se narodil v Poděbradech. Jeho otec Augustin Engel byl cukrovarnický inženýr, matka, rozená Boučková, byla dcerou poděbradského lékaře MUDr. Františka Boučka. Antonín Engel studoval na C. k. české vysoké škole technické v Praze u prof. Jana Kouly. Stal se jedním z prvních předsedů Spolku posluchačů architektury. Studia dokončil na německé technice u prof. Josefa Zítka. Poté odešel do Vídně, kde byl v letech 1905 – 1908 posluchačem prof. Otto Wagnera na Akademii výtvarných umění. Záhy po studiích získal Římskou cenu za studii Ideální návrh regulace Letné. Na začátku století publikoval ve Stylu. V roce 1903 se zúčastnil soutěže na Reprezentační dům hlavního města Prahy, o rok později soutěže na úpravu Vyšehradu. Vypracoval návrhy na dostavbu Staroměstské radnice, vstup do Letenského průkopu, ústřední pražský hřbitov, úpravu Letné a okolí Hradu, katolický kostel pro Vinohrady, Štefánikův most a regulační plán Poděbrad. Realizoval řadu staveb v Praze – budovu Ministerstva národní obrany, fasády obytných domů na Vítězném náměstí, budovy zem ědělské fakulty, Masarykovy studentské koleje, podolskou vodárnu, a v Poděbradech – vilu Purkyně pro MUDr. Boučka, budovu chorobince a okresní nemocnice a především objekty vodní elektrárny a zdymadla.V letech 1912 až 1920 vyučoval na Státní průmyslové škola v Praze. V roce 1922 se stal profesorem české techniky, kde zavedl přednášky urbanismu a dosáhl zřízení samostatného ústavu stavby měst. Od roku 1939 byl rektorem této vysoké školy. Po zavření vysokých škol byl nejprve dán na dovolenou s čekatelným, v roce 1942 do trvalé výslužby. Za války provedl spolu s Bohumírem Kozákem rekonstrukci Rudolfina a jeho navrácení k původní funkci koncertní a výstavní budovy. Po osvobození se ujal funkce rektora ČVUT, ale byl již 25. května pod tlakem komunistických studentů nucen se funkce vzdát. V roce 1947 začal znovu působit jako profesor, ale po únoru 1948 byl akčním výborem zbaven funkce profesora, donucen odevzdat ústav, který po léta vedl, a dán do výslužby. V roce 1954 se stal členem poroty na Ústřední dům armády na Vítězném náměstí. Na sklonku jeho života, od dubna do května 1956 uspořádaly Svaz architektů a Národní technické muzeum v prostorách Obecního domu výstavu Engelova celoživotního díla. Byl členem Klubu Za starou Prahu, výboru S. V. U. Mánes, redakční rady Stylu, Ústavu pro stavbu měst při Masarykově akademii práce, Spolku Národního technického muzea. |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 12. 10. 2008.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Miloslav Švandrlík |
 |
Dáša Cortésová |
 |
Vladimír Just |
 |
Plk. JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D. |
 |
Ladislav Gerendáš |
 |
Jan Krůta |
 |
Karel Šíp |
 |
Blanka Kubešová |