Olga Szymanská: Filmový MÁJ

Rubrika: Publicistika – Doporučení


Pro studenty a znalce je báseň MÁJ Karla Hynka Máchy vrcholným dílem českého romantismu. Pro širokou veřejnost je velkým příběhem o vášni a věčné lásce.
Po vynikajícím ztvárnění pěti Erbenových balad do filmové Kytice, která měla nečekaný divácký ohlas a promítala se i na televizní obrazovce, si režisér F. A. Brabec troufl na obtížný, ale stoletím prověřený básnický text. S Ivanou Novákovou vytvořili scénář. Sám Brabec, se zkušenostmi z filmů Juraje Jakubiska, se zde ujal hlavní kamery i režie.
              
Báseň Máj vychází ze skutečného historického příběhu Máchou zpracovaného jako strhující a sugestivně tragická báseň. Jako příběh plný nevídané síly, naléhavosti i erotiky. Svým tvůrcem v jeho době zcela nově pojatý s velkou odvahou a moderností. Proto byl Mácha za tento svůj čin pomlouván i zatracován. Filmové zpracování Máje nám Máchovo ztvárnění děje nejen odkrývá. Dle práva autora: Mácha nás s historickým tématem seznámil svým básnickým jazykem a Brabec jeho příběh umocnil svým jazykem filmovým. I filmové ztvárnění děje je plné zvratů a tragických událostí, zasazené do prostředí tajemných sil přírody. A ve zpětné vazbě může být dramatickým výkřikem Máchova nitra, naplněného jeho životními zvraty a dramaty. Film tuto sílu navíc posunuje do tragického příběhu trojúhelníku tří vášní, vin a smrtí hlavních postav.
Mlynář Schiffner (Juraj Kukura) staví na jistotách, pro něž obětuje syna Viléma (Matěj Stropnický). Pro něho jako vůdce loupežníků jsou i nejistoty výzvami. Odpovědi na ně nachází až v citu k Jarmile (Sandra Lehnertová), která v mlynářově náručí opravdový cit nepoznala. Osudové setkání Viléma a Jarmily, sice plné touhy a vášně, ale láskyplností dává jejich životům budoucnost. Přísaha v kostele z Vilémových rtů však zamyká Jarmile ústa, neboť ta ví, že by svou přísahou lásku znesvětila. Kat (Jan Tříska), provázející nás dějem, neuznává jinou jistotu nežli smrt, ale přesto posílá Viléma za Jarmilou právě pro jistotu jejího citu. Tuší nevyhnutelný střet otce a syna – střet dvou naprosto rozdílných světů – v hrůzném Vilémově činu mlynářovu krvavou smrt? Kat se snaží pochopit, nalézt odpovědi: Kde – Čí – Jak velká je vina těch tří? A každého z nich? Co zbude po vykonané Vilémově popravě? Odpovědí snad může být, i pro nás, závěrečné znehybnění Jarmilina skoku ze skály – jako symbolu anděla. Symbolu neviditelné naděje a života.
Příběh hlavních postav je násoben příběhy těch, jejichž povoláním a posláním je smrt a to, co přijde snad po ní. Kromě kata je tu příběh faráře (Vladimír Javorský) a jeho varhaníka (Filip Menzel), utěšujících smrtelníky s vědomím, že ani víra je leckdy neuchrání před strachem a zlými skutky, tím méně před smrtí. Příběh lapky Valdeny (Kryštof Hádek) a holky (Iveta Jiříčková) a dalších bohem opuštěných loupežníků, pro které „je-li bůh, pak k nim není milosrdný“. Je to i příběh pikle kující Tietzové (Nina Divíšková) apříběh trpně přihlížejících Hindla (Bronislav Poloczek) a Kampa (Jan Přeučil). Jsou to příběhy, které prožívají mnozí z nás a v nichž poznáváme sami sebe.
                
Film působivou silou obrazu, hudby, barev a světla, silou atmosféry lidsky dramatického příběhu, protknutého lidskými city a vášněmi, si klade otázky a snaží se nacházet odpovědi. A to bez konkrétního určení času: vždyť tyto otázky si může každý z nás pokládat stále. Film F. A. Brabce je proto nadčasový, stejně jako byl ve své době Máchův Máj. A v tom je jeho síla a aktuálnost.
 

OHLASY NA ČLÁNEK

Máchův Máj

V českém tisku, který čteme přes internet bylo několik kritik o zfilmované verzi Máchova Máje, některé pochvalné zatímco jiné rozhodně toto filmové dílo nechválily. Z té australské dálky nebylo snadné si vybrat. Nejjasnější obrázek jsem získala právě z článku paní Olgy Szymanské : Filmový Máj. Naprosto upřímně musím přiznat, že právě to co ona napsala jsem chtěla číst. Možná ten film nikdy neuvidím, ale když jsem poprvé zaslechla, že Máj byl zfilmován a potom si přečetla její článek, probudilo to ve mně všechny vzpomínky.
Ještě jako školačka, tedy ta trochu odrostlá, musela jsem prostě v květnu jít k Máchovi na Petřín. Květen, šeříky a Karel Hynek Mácha to patřilo k mému mládí a lásce.
Když jsme s manželem a malým synkem odcházeli v 68 roce z domova, varoval mne manžel : „Ať tě ani nenapadne brát sebou nějaké knížky. Jedeme přeci jen jako na čtyři dny do Vídně navštívit staré tety.“ Samozřejmě, že jsem neposlechla a do kufru propašovala Bibli, Feuchtwangerovu „Židovku z Toleda“ a Máchův „Máj“. Tento výtisk Máje byl v rodině dosti dlouho, byl vydán v roce 1937, rok před mým narozením. Jaksi jsem si ho přivlastnila. Tyto tři pro mne důležité knihy jsem tedy přivezla i do Austrálie.
Později v českém rozhlasovém vysílání v Sydney jsme nikdy nezapomněli prvního května Máchův Máj připomenout. To byl pro nás 1. máj.
V roce 1987 jsem měla možnost připravit pro SVU v Sydney Máchův Máj jako celovečerní program. Bohužel ale datum programu byl 29. květen a tak název musel být příhodný – Pozdní májový večer. Recitovali jsme s dr. Janem Stejskalem a o hudební doprovod jsem požádala muzikanty Ivu a Milana Švábovy (klasická kytara a violoncello). S výpravou malého jeviště na School of drama na univerzitě státu NSW nám pomohl svými kresbami Bezdězu a Máchova jezera malíř Pavel Forman.
A nyní opět přichází Máchův Máj, tentokrát ve filmové podobě. Dočetla jsem článek paní Szymanské, v domě již ticho, je nejméně 11 hodin. Nemohu ale jinak, jdu vyhledat můj vzácný Máj a čtu a čtu. Nevím jak je to možné, ale nikdy jsem se asi nepodívala na docela poslední stránku. Knížečka v červené kůži se mně téměř rozpadá v rukou. Najednou čtu toto - …Vytiskl Karel Kryl v Novém Jičíně na Moravě….
Karel Kryl byl v Austrálii dvakrát a při obou návštěvách byl i u nás a strávili jsme společně dosti času. Byla by mu ta knížka udělala radost ? Proč jsem tu stránku otevřela až nyní ?
Dlouho jsme si s Karlem Krylem psali, vlastně až téměř do jeho smrti.
Knížku vydanou jeho otcem jsem mu tedy neukázala, ale teď ji přiřadím k jeho poesii. Myslím, že k sobě patří.
Jsem paní Szymanské velmi vděčná. Nejen za ten článek, který jsem moc ráda přečetla, ale opět mne to posílilo ve víře, že nejsou náhody.

Jana Reichová
Stromovka na Zeleném výběžku
ZdnRich(a)aol.com

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 29. 09. 2008.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.