Petr Kersch: O přezouvání
Rubrika: Literatura – Fejetony
| Sleduji na televizní obrazovce, jak manželé Bushovi stoupají po schodech Buckinghamského paláce, očekáváni Jejím Veličenstvem Alžbětou II. a princem Filipem. Ano, už jsou tam. Stisky rukou. Laura se usmívá. Alžbětina ústa pronášejí něco královsky vznešeného, George v postoji pistolníka připraveného tasit proklatě nízko zavěšené kolty na kohokoliv, kdo by dámy ohrožoval, princ - manžel se sklopenou hlavou pozoruje prezidentovy polobotky. "Vidíš," povídám ženě, "nepřezouvají se." Manželka patří totiž k zastáncům důsledného přezouvání návštěv. K tomu účelu je v naší komoře připraveno několik párů papučí, pantoflí a bačkůrek. "Co ty můžeš vědět," pochybuje moje choť, "třeba se přezují až za dveřmi paláce, tam se reportéři nedostanou." Posměšně reaguji: "Představ si paní Bushovou v jejím skvělém bleděmodrém kompletu a na nohách má trepky." "Ale kdyby přišla k nám do paneláku, stejně bych jí nějaké papučky nabídla. Řekla bych jí, že by mohla nastydnout. Posledně Magda taky nastydla. Magdalena je manželčina nejlepší kamarádka z dob, kdy spolu chodily do školy. V předsíni na Magdu čekají vždy tytéž pantoflíky s opelichanou labutěnkou. Jak ty roky letí, paní Magda přibírá na váze a pantofle jsou pěkně rozšmachťané. Nabízíme jí nový, zatím nenošený pár. "To už nestojí za to," říká a myslí tím svoji aterosklerózu. Magda je veselá kopa a v žulíkách jednička. Návštěvy, které přijímáme pravidelně, nepředstavují z hlediska přezouvání žádný společenský problém. Nakonec - když jsme k nim pozváni my, musíme se přezout taky. Horší situace nastává, přicházejí-li do naší domácnosti lidé, kteří tu ještě nikdy nebyli. Pokud se jedná o studentskou mládež z okolí, u které mám pověst člověka, který umí - fakt, vole! - vysvětlit, jak se počítají ty blbý integrály - ta má připravenou domácí obuv hned v zádveří. S pohrdáním bačkůrky odmítnou a chodí v ponožkách. Bývaly doby, kdy ponožkám kvetla na patě díra, zapocená chodidla zaváněla - dnes takové faux pas nezaznamenáte; to je ten pokrok, jak zpívá Jitka Molavcová.  Skutečnou společenskou maturitou je taktně přezout osobu, která není, tak říkajíc, v domácnostní databázi. Agentka stavební spořitelny, nový soused, bývalý kolega, slečna, která chce studovat dálkově a potřebuje nějaké školení... Když spatřím ty střevíčky na jehlových podpatcích, je mi trapně - nechám vysvětlování přezouvacího rituálu raději na manželce, a když ta není doma, tak lžu: nezouvejte se, prosím, u nás návštěvy nemusejí... Námitka příznivců přezouvání návštěv - kdopak u vás po návštěvách asi luxuje, je irelevantní. Luxuji já, protože žena má potíž s plotýnkou, a ten, kdo ví, co znamená pro meziobratlové ploténky torzní pohyb těla, musí uznat pádnost takového argumentu. Návštěva, která je obuta do elegantních střevíců, ladících s ostatním oblečením, je mojí obsesí. To se ví, pravila žena, až budeš mít vilu, před ní příjezdovou cestu, vysypanou suchými křemennými kamínky, co tak báječně chrastí pod pneumatikami přijíždějícího lincolna a ke vchodu natažený červený kokosák - pro mě za mě ať ten Bush si klidně nechá třeba kovbojské boty i s těmi stříbrnými ostruhami. Sednete si spolu dole v pánském salónu, nabídneš mu něco, co on rád popíjí, a já vám pak přinesu kafe. Silnou arabskou kávu - myslím, že se k té vaší debatě bude hodit. |
Ilustrace exkluzivně pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl http://frk60.aspweb.cz
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 01. 07. 2007.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Jitka Molavcová |
 |
Blanka Kubešová |
 |
Miloslav Švandrlík |
 |
Jan Krůta |
 |
Vladimír Just |
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
Josef Fousek |
 |
Dáša Cortésová |