Pavel Loužecký: Malé archivní zamyšlení nad Českou televizí

Rubrika: Publicistika – Zbývá dodat...

S potěšením jsem si pustil dokumentární film ze seriálu České televize UPROSTŘED BĚHU,  který byl věnován osobnosti nám nad jiné známé a blízké - Ondřeji Suchému.
Nechci se rozepisovat o tom, co v pořadu zaznělo, protože věřím, že ho všichni čtenáři Pozitivních novin pečlivě sledovali. Co mi hnulo žlučí, byl hlavně vysílací čas premiéry tohoto pořadu včetně jeho následných repríz – posuďte sami:
pondělí 28.5.2007        ČT1   23:50 hod.
úterý     29.5.2007        ČT2     5:25 hod.
čtvrtek  31.5.2007         ČT1     1:15 hod.
 
Při pohledu na tento výčet mě okamžitě napadlo, že Česká televize vyrábí tyto inspirativní dokumenty „rovnou do archívu“, protože v uvedenou dobu se drtivá většina lidí na televizi prostě nedívá, pokud k tomu nemá opravdu pádný důvod.
A tak nezbývá než spekulovat, že veškeré tvůrčí úsilí na přípravě a výrobě tohoto pořadu je věnováno vlastně jen tomu, ABY BYL VŮBEC NATOČEN A PŘIPRAVEN ... (omlouvám se za rouhačství) ... až dotyčná osobnost někdy v budoucnu odejde z tohoto světa a Česká televize měla kam a pro co pohotově sáhnout, a na počest této osobnosti operativně – a konečně v hlavním vysílacím čase - odvysílat jeho medailon.
To se pak národ diví, co všechno v těch televizních archívech máme za skvosty, a že to nikdo nikdy vlastně neviděl ... Jak také mohl, že? ... když při premiéře i všech reprízách spal!!!  (neboť ne každý má tu možnost a chuť si nahrávat zajímavé pořady na video nebo DVD).
 
Otázka zní: Opravdu se nenajde ve vysílacím spektru během dne čas pro tak inspirativní pořady typu medailonu Ondřeje Suchého, které nás dokáží nadchnout, probudit z letargie, které v nás vyvolají vzpomínky a chuť udělat konečně něco, co tu po nás zůstane na věky, tak jako po Ondřejovi jeho skvělé knížky, články, nebo televizní a rozhlasové pořady?
 
A otázka neméně důležitá: Nezaslouží si Ondřej Suchý a tisíce jemu podobných profesionálů, vesměs skromných, slušných a poctivých lidí, kteří věnovali celý svůj život své profesi, opravdu důstojnou oslavu jejich práce, osobnosti a odkazů ještě za jejich života tak, aby se o ní měl národ šanci dozvědět? 
 
Měli bychom si vážit skutečných osobností a oslavovat je, dokud jsou mezi námi. Jejich čas je stejně vzácný jako jejich práce, kterou nám po sobě zanechávají.
Možná by si to jako první měli uvědomit programoví plánovači České televize, o jejich nadřízených nemluvě.
 
Na závěr bych tu měl jeden pozitivní námět:
Udělal někdy někdo v České televizi průzkum archívů v tom smyslu, aby vyčíslil, kolik měsíců, roků či desetiletí bychom mohli sledovat skvělé archívní pořady, jejichž výroba nás už nestojí ani korunu?
A kolik miliard bychom mohli jejich vysíláním ušetřit místo výroby nových, častokrát diskutabilně zbytečných a špatných programů, které jsou nám předkládány ke shlédnutí, aniž bychom dostali šanci seznámit se s těmi kvalitními, již vyrobenými, toho času uloženými v archívu?
Tím ovšem vůbec nechci tvrdit, že by se nové pořady neměly točit. Jen by bylo skvělé pracovat více s poklady, které už máme k dispozici, a že jich není málo. Určitě si to zaslouží jak jejich tvůrci, tak i ti, o nichž tyto pořady pojednávají.
 
Možná, že se pak dostane jednou i na Ondřeje Suchého dokud je mezi námi ...  
A všichni mu ze srdce přejeme, aby tu s námi byl ještě hodně dlouho, i když má premiéru svého medailonu už za sebou :-))

 OHLASY NA ČLÁNEK

Drahý pane Loužecký,
není jediného slova, jenž by v tomto článku nemluvilo i za mne. Televize, jako taková, mi nic moc neříká. Je tomu právě proto, že veškeré pořady nejsou nic moc. Ovšem trpím nespavostí, tudíž spoustu, právě takovýchto pořadů shlédnu. Jakmile však pořad skončí, uvědomím si, že jsem byla jen jedna z mála, kteří jej viděli. Uvědomím si také, že ve dne je plno černých zpravodajství, seriálů, filmů a různých nesmyslů, kterými zahlcují mozek všeho národa a přitom nám nic nedají. Žádné poznání, žádné poučení. Nemůžeme se divit, že tady v Čechách dnešní
mladí lidé netuší kdo to je, ať již jmenuji kohokoliv, a co umí. Že si dnes lidé neváží umění, umělců, nechodí do divadel a kin. Jejich hlavy jsou plné telenovel, seriálů, reality show a jiných komerčních nesmyslů. Bohužel! Televize přeci vleze do každé, i té nejchudší domácnosti, kde může lidem dát něco užitečného, něco co jejich život trochu obohatí, alespoň na duši. Jako právě pořad o panu Suchém. Já jej ovšem také viděla. Byl moc fajn, pohladil na mozkových závitech a dobře se usínalo. A ještě k tomu se mi pak o panu Ondřeji zdálo. Takže pro mě, byl ten vysílací čas, TENTOKRÁT docela príma.
Eva Rydrychová, 31.5.2007

grafika @ aTeo, www.ateo.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 29. 05. 2007.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.