Musím říci, že myšlenka uspořádat v Praze letní olympijské hry mě doslova nadchla. Nadchla mě svou obrovskou silou, kterou v sobě skrývá, svým výbušným potenciálem, který - budeme-li dostatečně dlouho a účinně foukat pod doutnákem aby mohl explodovat - nakonec způsobí tolik dobrých a prospěšných věcí, že je všechny teď ani nedokážeme dohlédnout.
Když jsem viděl v televizi jásající obyvatele kanadského Vancouveru, kterým už "jejich bomba vybuchla", neubránil jsem se záchvěvu drobné závisti. Jak oni jsou neskutečně hrdí na to, že budou moci olympijské hry uspořádat, jak tím žijí, jak se na to těší, ale hlavně - jak pro to dělají maximum. Tohle nám Čechům stále chybí. Hrdost na svou zemi.
A olympijská myšlenka by nám v tom určitě nesmírně pomohla. 

VZNIKNE SPOUSTA DŮLEŽITÝCH A UŽITEČNÝCH STAVEB ...

Umíte si představit, že by mohlo s naším současným přístupem ke státním financím a k řešení celospolečenských problémů vyrůst v blízké budoucnosti tolik sportovních hal, stadiónů, hřišť a dalších sportovních zařízení, kolik by jich muselo vzniknout kvůli olympiádě? Mnozí šťouralové a negativisté už teď křičí: zbytečně vyhozené peníze, máme jich málo a ještě jimi budeme plýtvat na nesmysly v době, kdy se nám všechno hroutí pod rukama ....!
Jenže tyhle investice by byly přeci vloženy ku prospěchu NÁS VŠECH, protože po skončení olympiády by dále sloužily veřejnosti, byly by ze své podstaty aktivní, podporovaly by zdravý způsob života a přitahovaly dále nové a nové akce, zájem investorů, reklamu, propagaci, peníze, lidi, události .....
Olympiáda - to však nejsou jen sportoviště. Spolu s nimi by se musela doslova změnit celá Praha, aby ten obrovský sportovní svátek "unesla", aby se ukázala v tom nejlepším světle před celým světem. Musely by vzniknout desítky nových staveb, stovky kilometrů silnic, dálnic, obchvatů, obchodů, parkovišť. A s tím vším by souvisely další pracovní příležitosti pro tisíce lidí, nekonečná řada firem by dostala výnosné zakázky, prostě lidé by se měli lépe než dosud ...
Ale hlavně by měli o co usilovat. To by na tom bylo to nejpozitivnější a nejpotřebnější. Nutilo by je to přemýšlet, vytvářet nové hodnoty, soutěžit o lukrativní zakázky, připravovat se, vrhat se do podnikání, méně spoléhat na stát a čím dál více na sebe. Stali by se nezávislejší, soběstačnější, hrdější.

... PRO NAŠE DĚTI

Nejvíce by na tom však vydělaly naše děti, pro které by byl tento počin skvělým odrazovým můstkem do vlastní budoucnosti. Jestli si dnes myslíme, že "jdeme do Evropy", tak díky olympijským hrám bychom "šli rovnou do světa". Praha by se totiž doslova a do písmene změnila na pár týdnů v pupek světa. Milióny turistů by měli náhle příležitost "objevit" naší republiku, její krásu, památky, historii, města, přírodu, lidi, tradice, umění, zkušenosti, její výjimečnost a svébytnost. Možná že až pak bychom začali být na sebe hrdí, až by nás jiní pochválili, jaké to tu máme krásné a jací jsme vlastně dobří. My sami si to o sobě bohužel nemyslíme, neustále o sobě pochybujeme, nimráme se ve své malosti, vztekáme se nad nedostatkem peněz, bojíme se budoucnosti a vše poměřujeme optikou historických událostí, které nás naučily krčit se před vším a před každým, sebe sama nevyjímaje. Proto se raději ukrýváme se svými blízkými do zdí svých domů, bytů, chat a chalup, bráníme své soukromí za každou cenu, nechceme se angažovat, netoužíme nazývat věci  pravým jménem, a když konečně po dlouhé době něco uděláme, tak "jedině za prachy".
 

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE VÍRA V SEBE SAMA - A PAK V NADĚJI

Možná si teď pomyslíte, že tahle slova vůbec nepatří do POZITIVNÍCH NOVIN, protože jsou těžce negativistická (a měla by být proto cenzurována). Jenže nejsou.
Já vlastně po celý svůj život věřím v lidi, v jejich moudrost, sílu a solidaritu, i když mě už tolikrát zklamali. Ale lidé potřebují víru, víru ve změnu a v naději na lepší život, naději na něco, nač se mohou těšit, kvůli čemu budou chtít pracovat a překonávat sami sebe. Dokud každý z nás nepřijde na to, že nejdůležitější je víra v sebe sama, a dokud se tím nezačne ve svém konání řídit, pak musí mít před sebou NADĚJI.
A olympijské hry jsou obrovská naděje, která dokáže pohnout celou zemí, ať se to pak bude komu líbit či nelíbit.  Dokážeme-li se teď semknout a udělat maximum pro to, abychom olympijské hry v roce 2016 či 2020 získali, pak máme skoro vyhráno. Protože až nám to olympijský výbor "přiklepne", pak už nebude cesty zpátky. Pak už naší zemí pohnout musíme za každou cenu. To potřebujeme. Aby po naději přišel MOCNÝ IMPULS, který se přelije to všech sfér našeho života, myšlení a konání.

UDĚLEJME PRO TO MYŠLENKU OLYMPIJSKÝCH HER MAXIMUM

Nevěříme už na velké vůdce, nemáme je mezi sebou a ani je nehledáme. Nezbývá nám tedy nic jiného, než věřit pouze sami v sebe, ve své možnosti, schopnosti, silu, aktivitu, optimismus. A k tomu potřebujeme velké myšlenky.
Chci udělat všechno pro to, aby právě tato myšlenka zvítězila, protože je to skvělá věc, kterou je nutno masově podporovat. Nemám sice žádnou moc ani dostatek financí na její prosazení, ale mám hlavu, umím mluvit, psát a přemýšlet, a jestli třeba i tento jediný článek pár lidí přesvědčí, že pro to potřeba něco konkrétního udělat, pak určitě stálo za to ho napsat.