Jitka Dolejšová: Pyžamo
Rubrika: Literatura – Zábava
| Muži obvykle nemají rádi zelenou barvu. Snad je to vrozenou alergií na vše připomínající vojnu (jak víme, odstín khaki příliš od zelené neodlišují). Evžen však zelenou přímo nesnášel. Snášel však svou ženu, a proto, když mu k narozeninám koupila BRČÁLOVĚ ZELENÉ pyžamo, dokázal se i usmát a poděkovat. Myslel si, že je uklidí do prádelníku někam dospodu a bude nosit svá oblíbená. To se ale mýlil, protože Hedvika byla žena všímavá a pečlivá. Tak se stalo, že seznam užívaných Evženových pyžam se ustálil na pořadí: proužkované, ZELENÉ, šedivé, ZELENÉ, světle modré, ZELENÉ. Evžen začal pyžamo tiše, ale vytrvale nenávidět. Ale jako naschvál se zrovna tento kus nočního oděvu nechtěl obnosit, roztrhnout či trvale zašpinit – pořád byl jako nový.  Evžen posmutněl a jeho všímavá žena si toho nevšimla. Jednoho večera se však pyžamo jako zázrakem natrhlo o vyčnívající hřebík v předsíni. Aspoň tak to Evžen Hedvice vysvětloval, když jí s provinilým výrazem ve tváři přinesl pyžamové kalhoty se skobou na zadnici. Hedvika tiše zaúpěla a vzala si Ibuprofen, aby jí prý nepraskla hlava. Zato Evžen měl tu noc v šedivém pyžamu růžové sny. Druhý den však objevil, že pyžamové kalhoty, přehozené přes židli, jsou vypodloženy tmavě zelenou záplatou a pečlivě obšity. Některé ženy jsou svou laskavostí, péčí a důsledností skoro nesnesitelné. Tu se na scéně objevuje další postava a tou je třináctiletá dcera Gábina. Zmítána bouřemi hormonů, narážející na mantinely příkazů, práv a povinností. Slečna hubatá, tvrdohlavá a náladová. Pod tvrdou skořápkou však citlivá duše. Rodiče Gábinu milovali. I ona je měla ráda, ale jak už to bývá, cesty mezi rodiči a dětmi v období puberty jsou klikaté, kamenité, zarostlé trním. Gábina viděla, jak se její otec trápí, a dostala nápad. Když jednou odešli rodiče na návštěvu ke známým, vzala nůžky a s chutí se pustila do práce. Byl pozdní večer, když se Evžen s Hedvikou vrátili. Nestačili se divit. Pyžamo bylo rozstříhané na malé kousky, hodící se leda tak na otření ZELENÝCH bot. Hedvika se rozzlobila a začala křičet, že už nehodlá dále trpět puberťácké provokace. „Taková drzost, Gábino, ničeho si nevážíš, to byl tatínkův dárek, víš, co to pyžamo stálo, to nebylo z tržnice, ale z butiku, značkové, chceš mně dostat do blázince a ještě se tváříš, že ty nic, ty muzikant, a to si ještě rozmyslím, jestli s náma vůbec pojedeš v létě do Chorvatska, a netvař se tak drze, nebo ti ještě jednu vlepím…“ vychrlila rychlostí kulometu směrem k dceři. Svou dceru sice milovala, ale v tuto chvíli své emoce naprosto neovládala. V okamžiku, kdy Hedvika nabírala dech na další nadávky, zasáhl Evžen. „Nekaž si večer, Heduš, já Gábině promluvím do duše,“ chlácholil ji. „Pojď za mnou,“ přísně nařídil Gábině. Co se dělo za zavřenými dveřmi pokojíčku, už Hedvika neslyšela. Ta by se ale divila! „Gábi, ty jsi moje zlatá holka. Já mám takovou radost!!! Z toho mámina vynadání si nic nedělej, já to nějak urovnám a domluvím jí. Hlavně že už NIKDY na sebe nemusím vzít to příšerné ZELENÉ pyžamo. Jsi ta nejlepší dcera na světě!“ Táta i dcera se na sebe usmáli. Jako spiklenci, jako kamarádi. Evžen dodržel slovo. Během noci to „nějak urovnal a své ženě domluvil“. Hedvika se zastyděla za svůj hysterický projev a všechny Gábině slibované tresty zrušila. A teď přijde to hlavní - trojnásobná negace s pozitivním výsledkem: Hedvika už Evženovi NIKDY ŽÁDNÉ ZELENÉ PYŽAMO NEKOUPILA. Jak je vidět, některé manželky mohou být (občas) i rozumné. |
Ilustrace exkluzivně pro Pozitivní noviny © Petra Řezníčková
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 23. 05. 2007.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Josef Fousek |
 |
Ivan Kraus |
 |
Blanka Kubešová |
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
Vladimír Just |
 |
Ladislav Gerendáš |
 |
Dáša Cortésová |
 |
Jan Vodňanský |